Ing. Petr Ziegrosser
Vážení čtenáři,
s velkým zájmem jsem si přečetl článek „Sika japonský v ČR a úskalí jeho managementu“, uveřejněný ve Světě myslivosti č. 8/2012. Díky Ing. Janu Dvořákovi, Ph.D., a Ing. Lence Palyzové mám nový smysl života a reálnou naději, že si – jako nemajetný důchodce – ulovím na sklonku života siku i u nás na Třeboňsku. To, co se před několika lety zdálo nemožné, vypadá po důkladném rozboru informací uvedených v článku jako naprosto reálné! Sika se na Třeboňsko posouvá ze západu, severu i východu, a to poměrně rychle. Přestože normovaný stav sičí zvěře činí ve všech volných honitbách v ČR pouze 500 kusů, lovíme v současnosti kolem 11 000 kusů. Kupecké počty a biologické zákony praví, že pokud nechceme, aby se stav konkrétního druhu snížil, nesmíme ulovit více než 30 % populace. Protože i po odstřelu 11 000 kusů stavy siků narůstají, lovíme méně než 30 % – může to být 25 %, ale patrně je to pouze 20 %. Předpokládám tedy, že současný stav sičí zvěře u nás dosahuje 50 000–55 000 kusů. Pokud zohledním fakt, že se část ulovené zvěře nenahlásí, a to, že se trofejová zvěř často vykazuje jako holá, čímž se zašetřují laně, může dosáhnout současný stav sičí populace i 60 000 kusů či ještě více. Graf předpokládaného vývoje stavů sičí zvěře do r. 2021 uvedený v článku je tak strmý, že během deseti let můžeme předpokládat nárůst stavů na 100 000–120 000 kusů. Tolik zvěře se zcela jistě v dosavadním areálu rozšíření neudrží a sika se bude k Třeboňsku blížit vytrvale a nezadržitelně.
