Archiv časopisu Svět myslivosti

Svět myslivosti č. 12/08

Úvodník 12/2008

Ing. Roman Urbanec, Ph.D.

Vážení čtenáři,
rok 2008 uplynul jako voda, a proto mi dovolte využít předvánoční atmosféry k malému ohlédnutí. Nechci se věnovat obvyklým „úvodníkovým“ tématům, mezi něž patří např. lovectví coby jeden z hlavních pilířů myslivosti. O problematice regionálně přemnožené spárkaté zvěře toho letos bylo napsáno také již mnoho. I myslivecká legislativa je neustále na pořadu dne. Ve snaze „otevřít“ zákon o myslivosti je zvěř víceméně zneužívána jako hlavní škůdce v lese i na poli. V tomto úvodníku se zaměřím na duchovní rozměr myslivosti, který představuje další významný pilíř české myslivosti.

Několik poznámek k diskusi o černé zvěři

Ing. Zdeněk Navrátil

Již delší dobu sleduji na stránkách Světa myslivosti polemiky týkající se černé zvěře. Trvalo mi to dlouho, ale nakonec jsem se nechal vyprovokovat k napsání diskusního příspěvku. Je mi 57 let a 22 let pracuji ve státní správě lesů a myslivosti v Podkrkonoší. Mládí jsem prožil částečně na severní Moravě v oblasti Bruntálska a částečně na Vysočině – na Svitavsku. Myslivost jsem začal aktivně vykonávat až po vystudování vysoké školy v r. 1977 jako technik polesí u Lesního závodu Horní Maršov. To jen na úvod, aby bylo zřejmé, že nejsem nějaký teoretik od „zeleného stolu“.

Hospodaření s černou zvěří v Německu

Ing. David Vaca, Ph.D.

Meziroční odstřel černé zvěře u nás vzrostl o 100 % a podobně tomu je i v sousedních státech. Na problematiku chovu prasete divokého v Německu jsme se zeptali Volkera Hinsche, jenž se dlouhodobě zabývá chovem černé zvěře a je autorem karty k rychlému určení věku uloveného divočáka, která byla přílohou Světa myslivosti č. 11/2007.

Jak je ten divočák starý?

Volker Hinsch

Stojíme u výřadu po naháňce na černou zvěř. U nohou nám leží jeden menší a jeden větší kus. To malé je sele, to větší sekáč, usoudí mnohý z účastníků lovu. Vše ale může být jinak! Jak to přesně je s věkem ulovených kusů, vyčteme z jejich chrupu. K rychlému určení věku zvěře do dvou let dnes slouží skládací kartička „Bylo uloveno prase! Jak je staré?“ (příloha Světa myslivosti č. 11/2007). Neméně důležité však je sledovat též věk starší zvěře. Jak na to?

Když dva dělají totéž...

... aneb jaký je rozdíl mezi Moravou a Rakouskem v početnosti drobné zvěře?

RNDr. Jakub Hruška, CSc.

Mnozí z čtenářů jistě znají velmi dobré výsledky v chovu drobné zvěře v honitbách Dolního Rakouska, zejména v honitbě Wildendürnbach, kam bylo díky Středoevropskému institutu ekologie zvěře Brno – Wien – Nitra v posledních letech uspořádáno mnoho exkurzí. Jejich účastníci obvykle jen nevěřícně kroutili hlavami nad bohatstvím zvěře a současně i nad intenzitou péče o honitbu ze strany rakouských kolegů. Část hranice honitby Wildendürnbach je současně státní hranicí s ČR, přičemž honební pozemky na naší straně tvoří honitbu, již obhospodařuje Myslivecké sdružení Nový Přerov. Tato honitba sousedí s honitbou Wildendürnbach, a tak lze dobře porovnat vliv rozdílných podmínek na stavy drobné zvěře. O rozhovor na toto téma jsme požádali Miloše Vašinu, mysliveckého hospodáře MS Nový Přerov.

Je naše spárkatá zvěř ohrožena motolicí velkou?

RNDr. Martin Kašný, Ph.D., a MVDr. Adam Novobilský, Ph.D.

Motolice (Trematoda) jsou početnou třídou vnitřních parazitických červů z kmene ploštěnců (Platyhelminthes). Mnoho zástupců motolic jsou původci závažných parazitárních onemocnění lidí i zvířat, na celém světě ročně způsobují až statisíce lidských úmrtí a ekonomické ztráty několika miliard amerických dolarů v hospodářských i oborních chovech. Motolice dosahují rozměrů od několika milimetrů až po několik metrů a vyznačují se komplikovanými vývojovými cykly často vázanými na bezobratlé mezihostitele a vodní prostředí. Nejvíce patogenním druhem mírného pásu je motolice velká (Fascioloides magna).

Předkládání antiparazitárních přípravků zvěři ve volných honitbách – ano, či ne?

Redakce

Závěr kalendářního roku bývá v našich honitbách spojen nejen s pořádáním společných lovů, ale též s intenzivní péčí o zvěř. V části volných honiteb a ve valné většině obor se k péči o spárkatou zvěř řadí předkládání antiparazitárních přípravků. Tento způsob boje s vnitřními parazity zvěře je u nás ve větším měřítku veden přibližně od druhé poloviny 80. let minulého století a bezesporu přispěl ke zlepšení zdravotního stavu části zvěře ve volných honitbách. Obory je třeba posuzovat odděleně – na omezeném prostoru s velkou koncentrací zvěře je sledování zdravotního stavu zvěře jednou ze základních podmínek úspěchu chovu. Za přibližně čtvrtstoletí používání antiparazitárních přípravků se v některých ohledech změnil náhled na stavy zvěře ve volných honitbách a přístup k jejímu chovu. Jak v tomto ohledu posuzovat předkládání antiparazitárních přípravků?

Jen těžko uvěřitelné, ale (ne) přátelsky reálné …

MVDr. Pavel Forejtek, CSc.

V minulém čísle Světa myslivosti (11/2008) byl uveřejněn článek prof. RNDr. Jiřího Lamky, CSc., s názvem „Jen těžko uvěřitelné, ale (myslivecky) reálné …“. Skutečně jde o článek, jehož obsah je těžko pochopitelný. Pan profesor (RNDr.), který se jmenoval do role veterinárního odborníka, zde uvádí řadu argumentů, které jsou nepřesné, zavádějící a v závěru článku bulvárně skandalizující. Nezbývá tedy, než na tyto skutečnosti reagovat.

Rarita roku 2008 - vyhlášení výsledků

Redakce

Již jen pověstný krůček chybí k zakončení letošního ročního soutěže Rarita roku. Oním krůčkem je vyhlášení výsledků. Porotci obodovali všech deset finálových trofejí, čtenáři poslali hlasovací lístky. Jako to vše dopadlo?

Vliv výživy na tvorbu srnčích parůžků

Pavel Scherer

Naše krajina a životní prostředí se v průběhu evoluce znatelně změnily. Přírodní biotopy ustupují zemědělství, což nutí zvěř přizpůsobovat se novým podmínkám. Velkoplošné zemědělské hospodaření v zájmu vyšších výnosů vytvořilo z kdysi bohaté a úživné krajiny území poskytující kryt a potravu srnčí zvěři velice omezeně a chudobně. Rychlý proces sklizně obilnin, pícnin a okopanin z velkých ploch s následnou orbou a kultivací pozemků představuje pro srnčí zvěř drastickou změnu v nabídce přirozené potravy. Z těchto důvodů je srnčí v zemědělských oblastech částečně odkázána na pomoc člověka.