Úvodník 12/2010
Prof. RNDr. Petr Koubek, CSc.
Vážení čtenáři
plískanice, vlezlá zima, krátký den, depresivní nálada, blížící se konec roku a s tím spojené problémy v práci kombinované s hektickou předvánoční atmosférou – to jsou pro většinu „normálních“ lidí hlavní atributy těchto dnů. Ne tak pro myslivce! Pro nás je závěr kalendářního roku vrcholem lovecké sezóny na drobnou i spárkatou zvěř. Množství loveckých zážitků, kontakt s kamarády a pravidelný pobyt v přírodě snadno převýší všechny deprese a frustrace z blížícího se konce roku i nálady zimního počasí. Ve většině z nás vyvolává toto období také snahy o bilancování končícího roku. Bohatost výřadů i kvalita trofejí nám leccos napoví o naší péči o zvěř a honitbu. Častěji než kdy jindy jsme konfrontováni drobnohledem nemyslivecké veřejnosti, která, jak dobře víme, o nás nemá valné mínění.Díky pravidelným kontrolám účastníků společných lovů se daří alespoň jeden z mýtů o opilých myslivcích úspěšně a opakovaně vyvracet. To je jistě potěšující, ale neznamená to, že bychom měli být spokojeni. Je řada problémů, které je třeba řešit a které českou myslivost v posledních dvou desetiletích pronásledují. Jen namátkou lze vzpomenout pytláctví spárkaté zvěře, velkých šelem a jiných chráněných živočichů či používání toxických látek k usmrcování živočichů – to vše jsou mediálně velmi atraktivní a vyhledávaná témata, která vždy dostanou prostor k prezentaci. Místo k prezentaci bohužel dostávají – a téměř to vypadá, že jsou vyhledávány – také nepřipravené, odborně plytké a často alibismem zavánějící reakce různých mysliveckých funkcionářů. Vážným problémem je také naše komunikace s oponenty, resp. s lidmi nebo jejich skupinami nesdílejícími stejné názory jako my. Na základě vlastních zkušeností si dovedu představit, jak nesmírně obtížná, ne-li nemožná, mohou být budoucí jednání s vlastníky půdy a lesů s různými nevládními organizacemi, ale také s odbornými skupinami např. o minimální výměře honitby, o době lovu některých druhů zvěře, o zařazení některých druhů savců a ptáků mezi zvěř, o vymáhání škod na lesních a polních kulturách a v řadě jiných otázek. Arogance a neochota k diskusi, s jakou dosud k řešení těchto problémů přistupujeme, je dlouhodobě neudržitelná a myslivosti škodí. Nemůžeme se donekonečna spoléhat na to, že se nám podaří vše nějak „prolobbovat“. Bez trpělivého jednání lze jen stěží dosáhnout přijatelného kompromisu. O tom, že budeme muset ústy představitelů české myslivosti dříve nebo později o těchto věcech jednat, určitě nikdo z nás nepochybuje. A to je právě ten zásadní problém.
V sobotu 20. listopadu proběhl volební sjezd Českomoravské myslivecké jednoty. I v časopisu Myslivost a na jeho internetových stránkách se v průběhu roku objevila řada kritických připomínek i námětů členů ČMMJ k řešení nastalých problémů. Dalo by se tedy očekávat, že organizace bude reagovat a vybere do čelných funkcí ty, kteří budou schopni a také ochotni problémy řešit, to znamená, že dojde k významné obměně funkcionářů v Myslivecké i Dozorčí radě ČMMJ. Nestalo se, většina funkcionářů zůstala, obměna je jen minimální a má spíše kosmetický charakter. To znamená jen jediné – žádná změna stylu práce, žádná změna jednání, žádná pozitivní zpráva pro českou myslivost. ČMMJ promeškala další (kolikátou již?) příležitost k transformaci na moderní mysliveckou organizaci ctící tradice, ale respektující změny společenského systému, nevnucující nikomu své názory a přesvědčení, ochotnou k diskusi i hledání kompromisu. Vzhledem k tomu, že ČMMJ je největší mysliveckou organizací u nás – a popravdě také jedinou, která by měla být schopna hájit zájmy většiny českých myslivců, je tento stav znepokojivý.