Příbuzenská plemenitba a stanovení její intenzity u bílé jelení zvěře

RNDr. Jaromír Fiedler, DrSc., Doc. Ing. Luděk Bartoš, DrSc. a Václav Perner

Toto je třetí a poslední pokračování článků vyvolaných informacemi o bílé jelení zvěři v 11. a 12. čísle Světa myslivosti z loňského roku. V letošním lednovém čísle jsme se zamýšleli nad tím, jak v oboře v Žehušicích udržet původní zbarvení tamní bílé jelení zvěře, které se liší od bílých jelenů pravděpodobně všech ostatních chovů. Jde o to, že se v Žehušicích vyskytuje zvěř skutečně čistě bílá, občas s přesně ohraničenými pigmentovanými skvrnami. Nevyskytovalo se tam zbarvení "plášťové", tedy jednobarevné, bez pigmentových skvrn, více či méně bílé, s nádechem jakoby do růžova, do žluta, do hněda, či téměř nikdy zcela čistě bílé s tmavými skvrnami. Aby bylo toto zbarvení zachováno, je lepší, když se zvěř nemísí se zvěří nepříbuznou. Takový chov se však stává uzavřenou populací a může pak mít problémy s důsledky příbuzenské plemenitby.