Šumavský jelen z ptačí perspektivy (II.)
V minulém čísle Světa myslivosti, v první části seriálu o výzkumu migrace jelení zvěře na území Národního parku Šumava, byla řeč o migračních zvycích a domovských okrscích sledovaných samců jelena lesního na Šumavě. Také byla popsána satelitní telemetrická technologie použitá pro tento výzkumný projekt. V tomto pokračování ještě zůstaneme u dat nasbíraných u jelenů. Nebudeme se však zabývat prostorovými daty, ale údaji popisujícími aktivitu a chování zvěře.
Díky systému GPS se dozvídáme o tom, kde pozorovaný jedinec v daný čas je. Již to je sama o sobě relativně dostatečná informace, ale námi používané obojky od německé firmy Vectronic Aerospace toho „umí“ víc. Součástí obojku je i senzor aktivity, který nás každých pět minut po celou dobu životnosti obojku informuje o tom, co zvěř právě dělá. Poznáme, jestli odpočívá, jestli se pase nebo jestli se jen někam přemisťuje, případně zda ji něco zradilo a rychle uniká do bezpečí. To můžeme použít např. k poznání, která území NP jsou přednostně využívána k pastvě a kde tudíž můžeme čekat větší tlak zvěře na les.
SENZOR AKTIVITY
Používané telemetrické obojky jsou vybaveny senzorem aktivity, který snímá pohyb obojku, a to dokonce ve dvou osách – pohyb do stran (pravo – levý pohyb) a pohyb v ose jedince, který obojek nese (předo – zadní). Aktivita je u těchto obojků zaznamenávána pravidelně každých pět minut po celou dobu životnosti obojku. Zaznamenaná hodnota je průměrnou hodnotou za pět minut, hodnota je v rozmezí 0–255 (0 – žádná aktivita, 255 – maximální aktivita). Hodnota se zaznamenává pro každou osu pohybu zvlášť. Celkem je tedy za každý rok k dispozici přibližně 100 tisíc údajů o aktivitě sledovaného jedince pro každou osu, dohromady tedy za životnost obojku asi 400 tisíc hodnot pro každého jedince. Zpracování takových objemů dat je poměrně složitá operace. Nejjednodušším způsobem zobrazení dat je prosté vynesení hodnot na časové ose. Na obr. 1 je ukázka těchto „surových“ dat. Klíčovým zobrazením dat je graf aktivity (obr. 2a, b), v němž vodorovnou osu tvoří hodiny dne (0–24) a svislou osu jednotlivé dny v průběhu celého roku. Barvou je v tomto grafu znázorněna míra aktivity (třetí rozměr grafu), přičemž tmavší barvy ukazují na vyšší aktivitu, zatímco bílá a světlé barvy na nižší aktivitu sledovaného jedince.
VINCEK VS. RICHARD
Abychom byli konkrétnější, podíváme se na data dvou sledovaných jelenů. Navážeme při tom na text ve Světě myslivosti č. 3/2008 a vybereme stejné jeleny – jelena 700 Vincka (obr. 2a) a jelena 949 Richarda (obr. 2b).
Pro Vincka máme k dispozici nepřetržitá data pro téměř celé dvě sezóny – chybí pouze části dat z doby pobytu jelena v přezimovacích obůrkách na začátku a na konci datové série. U Richarda však data bohužel končí v prvních dnech ledna 2006, kdy došlo k poruše obojku. Jelen se v této zimě do přezimovací obůrky nevrátil a veškerá data jsou z volnosti.
V průběhu roku grafy u obou jelenů ukazují dva vrcholy aktivity. První v měsíci červnu souvisí pravděpodobně s intenzivní pastvou, parožením a s enormním množstvím much ve vyšších polohách Šumavy. Druhý odpovídá období říje. Je možné vysledovat aktivnější průběh říje s přibývajícím věkem zvířete (viz též graf na obr. 3).
Denní rytmus jednoznačně ukazuje převyšující aktivitu zvěře kolem svítání a soumraku, v průběhu dne je zvěř aktivní jen minimálně.
Graf také názorně ukazuje vliv délky dne na denní rytmus zvěře v průběhu roku. Velmi nízká aktivita je v zimním období, jednoznačně je vidět ostrá změna chování v době, kdy byla zvěř (Vincek) v přezimovací obůrce – jak na vstupu (polovina listopadu), tak na odchodu z obůrky (začátek května). V přezimovací obůrce se celková aktivita výrazně sníží a také ztratí svoji pravidelnost.
PROPOJENÍ POZICE, AKTIVITY A CHOVÁNÍ
Sama data o aktivitě sledovaných jedinců jsou jistě zajímavá, ale mnohem zajímavější je propojit je s údaji pozičními, získanými z části obojku s GPS. Pak již víme nejen to, jak je zvěř zrovna aktivní, ale též kde přesně je aktivní (obr. 4). To nám umožňuje již poměrně detailně „nahlédnout do života“ sledovaných jelenů.
Nicméně i to se nám zdálo málo, pro účely dalších analýz jsme potřebovali rozlišit jednotlivé typy chování. K tomuto účelu byla použita kalibrace dat aktivity (Lottker et al.). Kalibrace byla provedena přímým pozorováním jedince s obojkem v zajetí a posléze srovnáním s daty z obojku. Touto metodou byly pomocí statistiky následně spolehlivě rozlišeny tři typy chování – „odpočinek“, „pastva“ a „rychlý pohyb (běh)“. Bohužel se nepodařilo odlišit typ chování „pastva“ od typu chování „pomalý pohyb“. Rozlišit tyto dva typy chování lze jen tehdy, pokud jako další rozlišovací parametr použijeme vzdálenost, již sledovaný jedinec ušel mezi dvěma zaměřeními pozice. Tyto různé typy chování můžeme také zobrazit společně s prostorovými daty (obr. 5) a později použít v analýze využití prostředí.
VYUŽITÍ PROSTŘEDÍ
V analýze využití prostředí jde o to zjistit, jaké typy prostředí sledovaná zvěř přednostně využívá. Pro každý sledovaný typ prostředí je vypočítán index dostupnosti prostředí ve vztahu ke skutečnému využívání prostředí. V současné době připravujeme sadu digitálních map, která bude použita pro analýzu: vrstva biotopů NATURA 2000, lesnické mapy, mapy bezlesí, vrstvy obcí, silnic a cest a jejich okolí, digitální model terénu a další. Hlavním problémem je různorodost mapových vrstev na území NP Šumava v porovnání s okolními územími (CHKO) nebo i území mimo CHKO. Problémem je rovněž nekompatibilita dat mezi českou a bavorskou stranou Šumavy – různé koordinátové systémy, různé způsoby mapování lesnických jednotek apod. Tyto detailní mapy budou v nejbližší době zpracovány a připraveny k analýze. V současnosti je možná pouze analýza při rozlišení obecnějších typů prostředí, např. na les vs. bezlesí.
Díky znalosti chování jelena lesního v kterýkoliv moment sledování (z typů chování odečtených ze senzorů aktivity) bude možné rozlišit využití prostředí zvěří nejen celkově, ale i samostatně pro jednotlivé typy chování, např. pro odpočinek nebo zejména pro pastvu, čímž budou výsledky ještě lépe aplikovatelné do praxe – na základě této analýzy bude možné stanovit stupeň ohrožení jednotlivých typů lesa i jiných typů prostředí.
NADMOŘSKÁ VÝŠKA
Poslední ukázka výsledků je graf (obr. 6), který se netýká přímo aktivity, ale zajímavě doplňuje zobrazovaná data – jde o průběh hodnot nadmořských výšek, v nichž se zvěř v průběhu roku vyskytuje. Z grafu lze snadno odečíst např. dobu odchodu zvěře z oblasti zimního výskytu v přezimovací obůrce nebo jejího okolí do hřebenové části Šumavy v letním období a také návrat. Rovněž je znatelná rozdílná rychlost tohoto nástupu s ohledem na sněhové podmínky – v r. 2006 byl odchod na hřebeny výrazně pomalejší kvůli velkému množství sněhu na jaře 2006.
Všechna popsaná data stále ještě čeká další zpracování, konečné výsledky budou postupně publikovány. Průběh práce na projektu lze sledovat na internetových stránkách http://telemetrie.npsumava.cz, avizovaných již v březnovém Světě myslivosti. Čtenářům se omlouvám, že z technických důvodů byly stránky zprovozněny teprve počátkem března.
V příštím čísle časopisu bude věnována pozornost výsledkům sledování laní.
Autor pracuje na Správě NP a CHKO Šumava, v odboru zoologie, sekce výzkumu a ochrany přírody.
Jelení zvěř v Národním parku Eifel – stane se opět „denní“ zvěří?
Jelení zvěři v Národním parku Eifel, který leží na území stejnojmenné vrchoviny na západě Německa na území spolkových zemí Porýní-Vestfálsko a Porýní-Falc, by měla být opět umožněna aktivita i během dne. Park vyhlášený v r. 2004 se rozkládá na výměře 11 000 ha na území bývalého vojenského prostoru, po jehož zpřístupnění oblasti veřejnosti se jelení zvěř, která byla do té doby aktivní po celý den, stala „neviditelnou“. Dne 18. ledna t. r. diskutovali experti o způsobu, jak hlavnímu druhu spárkaté zvěře tamní oblasti vrátit jeho denní aktivitu.
Poradit přijel také bývalý vedoucí Lesní správy Schönbuch u Tübingenu (Bádensko- Württembersko) Karl-Heinz Ebert. Referoval o tom, jak se mu dařilo na jeho působišti udržet denní aktivitu jelení zvěře a při tom provádět i její odstřel. Podle něho je nutné vyvarovat se letního lovu laněk a špičáků a hlavní podíl zvěře lovit na podzimních naháňkách se slíděním. Ebert zdůraznil, že střelba do poklidně se pasoucí tlupy zvěře je účinná metoda vedoucí postupně k tomu, že se zvěř začne přes den skrývat. Proto je třeba zavádět v honitbě klidové zóny, v nichž se sledování zvěře a její odstřel povolují jen mimořádně, přičemž vše podléhá důsledné kontrole.
Ebertovy názory podpořil biolog dr. Michael Petrak, který je zásadně proti letnímu lovu jelení zvěře. Tento výzkumník kritizoval též zneklidňování zvěře neukázněnými návštěvníky, kteří se v parku pohybují mimo vyznačené cesty. To vede k tomu, že 30–100 % zmlazení buku trpí okusem zvěře ukryté v těchto porostech.
Ředitel parku Henning Walter oznámil, že zlepšení situace by mělo nastat po změně lovecké strategie (využívání naháněk se slíděním a společných čekaných v říjnu a listopadu) a po zavedení vysokých pokut pro neukázněné návštěvníky.
Wild und Hund, 4/2008, PZ