Drop velký v ČR – proč vymizel a proč se nevrací?
V únoru 2008 podepsal ministr životního prostředí RNDr. Martin Bursík mezinárodní dohodu „Memorandum of understanding“ o ochraně středoevropské populace dropa velkého. Co to znamená? Proč takový dokument vznikl? Jak to ovlivní budoucnost dropů v ČR?
Drop velký se v Evropě vyskytuje ve dvou základních populacích – jihozápadní a středoevropské. Zatímco jihozápadní, obývající Pyrenejský poloostrov, je vcelku početná a prosperující, středoevropská, historicky obývající oblast mezi Německem na západě a Ukrajinou na východě, Polskem na severu a Albánií na jihu, je kriticky ohrožená. V některých státech již drop zcela vyhynul (např. v Polsku, kde kolem r. 1960 žilo ještě asi 300 ptáků), v jiných byl zaznamenán propastný úbytek (např. v Maďarsku z počtu asi 12 000 jedinců na 1300 v r. 2004).
DROP VELKÝ, JEHO VÝSKYT A ÚBYTEK V ČR
ČR se středoevropskému trendu nijak nevyhnula. Zdejší populace dropa velkého nebyla nikdy závratně početná, ale byla dlouhodobě stabilní a až do počátku 80. let minulého století čítala kolem 40 jedinců. Jádrem jejího areálu bylo Znojemsko, kde dropi obývali tzv. kulturní step – rozlehlé, přehledné plochy zemědělsky využívané půdy, jen místy rozdělené větrolamy. V hnízdním období se dropi zdržovali převážně v nižších plodinách, kde měli dostatečný rozhled (ideálně v jetelovinách, nízkých obilovinách a řepě) a vyhýbali se naopak vysokým porostům (kukuřice či slunečnice). Velký význam především z hlediska potravní nabídky vždy měly plochy intenzivně nevyužívané či ponechávané ladem, např. nezpevněné polní cesty, zatravněné pozemky a úhory.
V druhé polovině 80. let a v 90. letech minulého století však přišly velké změny. Rozpad trhu s mlékem a hovězím masem vedl k tomu, že z krajiny v podstatě zcela zmizela vojtěška, v níž dropi s oblibou hnízdili. Na její místo nastoupily plodiny pro dropa zdaleka ne tak atraktivní –
kukuřice, slunečnice, sója, svazenka, mák, světlice barvířská. V r. 1996 bylo rozoráno záložní vojenské letiště, jediná větší souvislá zatravněná plocha (75 ha), dropy tradičně využívaná jako tokaniště. Postupně se snižovala i výměra ozimé řepky, která byla optimální zimní potravou. Intenzivní obdělávání půdy s sebou vždy neslo aplikaci vysokých dávek hnojiv a pesticidů. Některé z nich mohou být pro dropy přímo či nepřímo toxické, ohrožena jsou především mláďata. Důsledkem používání chemikálií je dále to, že monokultury zemědělských plodin jsou zcela sterilní, silně je potlačen jak výskyt divoce rostoucích rostlinných druhů, které jsou považovány za plevele, tak drobných živočichů. V takovém prostředí nenachází drop velký dostatek potravy, především živočišné, která má zásadní význam pro vývoj jeho mláďat. Aplikace chemikálií je spojena s pohybem zemědělské techniky v krajině. Mohou to být nejen traktory, ale i mnohem rušivější malá letadla. V neposlední řadě se na úbytku dropů podepsal i lov. Ten byl ve vymezené době povolen do r. 1955, poté byl drop velký zařazen mezi zvěř celoročně hájenou. Přesto bylo do r. 1976 zdokumentováno 11 zástřelů a řada dalších jistě zůstala utajena.
Kombinace výše uvedených negativních vlivů vyústila v úbytek dropů. V r. 1990 bylo na tradičním zimovišti zjištěno pouze deset ptáků, o pět let později již jen šest. Drop velký se v naší krajině přestal trvale vyskytovat. Dnes jsou zaznamenávány jen náhodné, přesto však každoroční „zálety“ dropů na naše území. Dosud poslední výskyt dropů na Znojemsku ohlásil sportovec, který pravidelně běhá v oblasti tradičního dropího zimoviště. V říjnu 2007 tam zastihl 10–12 ptáků, které dobře zná z dřívějších let, protože se v dané oblasti narodil a pamatuje ještě doby, kdy dropi byli stabilní součástí místní přírody. Většina dropů, kteří takto navštíví jihomoravské nížiny, se však dlouho nezdrží. Výjimkou byli tři samci a tři samice, kteří na jaře 2006 zahnízdili v jedné z méně využívaných bývalých hnízdních oblastí Znojemska. Šlo o první potvrzené hnízdění dropa velkého v ČR po dlouhých deseti letech. Vyvedeno bylo jedno mládě, zdokumentované na fotografii, kterou pořídil člen místního mysliveckého sdružení, který dropy po celou hnízdní dobu zpovzdálí sledoval a na úspěšné hnízdění upozornil.
Původ dropů, kteří k nám dnes nepravidelně zalétávají, není jednoznačně prokázaný. Lze však předpokládat, že pocházejí z Rakouska, kde je v Burgenlandsku a Dolním Rakousku evidováno šest hnízdních oblastí. Tradičnímu znojemskému hnízdišti nejbližší je lokalita v západním Weinviertelu (leží ve vzdálenosti přibližně 25 km), kde se počet dropů v posledních letech neustále zvyšuje. Zatímco v dubnu 1996 tam bylo napočítáno 22 jedinců, v hnízdní době r. 1999 jich bylo již 31, na konci dubna 2003 se jich tam zdržovalo 40 (19 samců a 21 samic) a počátkem září téhož roku vzrostl jejich počet díky deseti odrostlým mláďatům na 50. Vzhledem k péči, která je tomuto druhu v současnosti u našich jižních sousedů věnována, se dá očekávat, že tento trend bude pokračovat.
MOŽNOSTI PODPORY POPULACE DROPŮ V ČR
Snahy o ochranu dropa velkého v ČR mají dlouhou historii, ale mizivé výsledky. Amatérsky prováděná záchrana ohrožených snůšek a vysečených mláďat byla sice chvályhodná, zvrátit trend vymírání naší dropí populace však nemohla. Tolik potřebná územní ochrana spojená se změnami zemědělského obhospodařování pozemků nebyla nikdy realizována. K dnešnímu dni je jedinou plochou, na které se podařilo zajistit vhodný režim, již zmíněné bývalé záložní vojenské letiště o rozloze asi 75 ha v katastrech obcí Borotice a Božice. Letiště bývalo tradičním útočištěm dropů – probíhal tam jejich tok, v přilehlých zemědělských kulturách ptáci nacházeli pestřejší potravní nabídku a hnízdili. Jedna plocha s vhodným režimem je však málo. Potřebná je řada opatření, která směřují ke snížení intenzity hospodaření a zvýšení biologické pestrosti. Ponechávání půdy v klidu, zakládání biopásů či úhorů, pěstování meziplodin a vojtěšky, zatravňování, omezení používání pesticidů apod. – to vše jsou aktivity, které zvyšují potravní nabídku a mohou vést k vytvoření vhodných hnízdišť. Je to cesta vyzkoušená, obdobným směrem se ubírá aktivní péče o dropa velkého v řadě okolních států počínaje sousedním Rakouskem. Hlavní překážkou realizace potřebných kroků je jejich nákladnost. Po vlastnících pozemků, většinou velmi úrodných, se chce, aby nepěstovali ceněné plodiny s cílem maximálního výnosu, ale aby přešli na extenzivnější metody využívání půdy, příp. ji nevyužívali vůbec. To je však bez finančních kompenzací neschůdné. Najít zdroje pro zaplacení kompenzací a navíc pro pokrytí nákladů na realizaci nutných prací se však dlouhodobě nedaří.
Drop velký je kriticky ohroženým druhem naší fauny. Byl pro něj zpracován záchranný program, který popisuje vývoj jeho populací u nás i v okolních státech, biologii dropa a jeho nároky na prostředí, pojmenovává ohrožující vlivy a navrhuje opatření k jeho záchraně. Ministerstvo životního prostředí (MŽP) ho bohužel neschválilo, takže na realizaci navržených kroků nelze čerpat peníze ze Státního fondu životního prostředí. Jiné zdroje (např. z evropských zdrojů dotované projekty LIFE nebo Operační program životní prostředí) nepřicházejí v úvahu, protože z nich nelze hradit kompenzace a náklady na opakované činnosti, např. na pravidelné kosení. Situace se tedy nemění. Drop velký nemá zajištěnu územní ochranu, krajina je intenzivně využívaná, prioritou je ekonomické zhodnocení pozemků.
Co má s tím vším společného podpis memoranda? Co se změní? Je pravdou, že podpis memoranda nikoho k ničemu nezavazuje. Je to jen deklarace toho, že daný stát to s ochranou dropa velkého myslí vážně. Že je ochoten převzít svou část odpovědnosti za záchranu středoevropské populace tohoto druhu. Měl by to být první krok z mnoha, které povedou ke zlepšení, udržení či obnovení jeho populace. Lze jen doufat, že to ze strany MŽP, které drží v rukách hlavní trumfy, není na dlouhou dobu krok poslední.
Autorka pracuje v odboru životního prostředí Krajského úřadu Jihomoravského kraje.