Články

František Stroblík

Vystupuji na kazatelnu a rukou shrnuji sníh z příček žebříku, který při došlápnutí hlasitě křupe. Odemykám kazatelnu. Balím se do dek a otevírám okénka kazatelny. Nabíjím troják. Do čelního okénka dávám deku, abych měl v případě střelby měkkou podložku. Dovnitř vniká mrazivý vzduch. Je jasná noc, konec ledna. Sníh se třpytí ve svitu měsíce a rtuť teploměru klesla hluboko "pod nulu". Vydržím tak dvě, nejvýše však tři hodiny čekání. Čekám na lišku, černá zvěř za těchto jasných nocí neopouští bezpečný kryt lesa a nevychází na volné prostranství. Dobře zateplená kazatelna stojí ve stěně starého lesa na okraji polí, kudy zvěř vychází.

Antonín Procházka

Zima toho roku byla nejen dlouhá a mrazivá, ale hlavně bohatá na sníh. Zvěř nejen pravidelně vyhledávala krmelce, krmelečky a zásypy, ale nepohrdla, jako např. zajíci, i ztracenými kusy sena, které sváželi zemědělci pro dobytek.