ÚLOHA LESNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ A DŘEVOZPRACUJÍCÍHO PRŮMYSLU V ROZVOJI VENKOVA
Redakce
Celostátní konferenci na toto téma uspořádala ve dnech 11.-12. dubna v Plzni Vědeckotechnická společnost západních Čech. Spolupořadateli byly AssiDomän Sepap, a. s., Štětí, STORAENSO, Holzindustrie Schweighofer, s. r. o., Planá u Mar. Lázní, KM partner, a. s., Stříbro, Českomoravská záruční a rozvojová banka, a. s., Praha. Konference se zabývala otázkami a problémy lesnictví, obchodem surovým dřívím a jeho zpracováním po transformaci lesního hospodářství. Jejím cílem bylo seznámit účastníky se současným stavem a vývojem obchodování se dřevem, za jakých podmínek může les přinést zisk a jaká opatření lze doporučit pro zlepšení ekonomiky lesních podniků.
Zazněly zde tyto referáty: Lesnická politika a strategie v návaznosti na přípravu vstupu ČR do EU (J. Vašíček, MZe Praha), Základní údaje o lesním hospodářství západních Čech (J. Sychrava, ÚHÚL, pobočka Plzeň), Diferencované možnosti hospodaření vzhledem k stanovištním poměrům a z toho vyplývající rozdílné ekonomické výsledky hospodaření (M. Sloup, MZe Praha), Podpora lesního hospodářství v EU a možnosti využití mezinárodních fondů v podmínkách ČR (A. Pondělíčková, MZe Praha), Základní informace o dodávkách surového dřeva (F. Dejnožka, HLDS, a. s., Hradec Králové), Vývoj obchodu se dřívím v ČR a v západních Čechách (Z. Bluďovský, SVOL), Subjekty vzniklé po transformaci státních lesů a problémy s odbytem dřeva (J. Švojgr, LS Královský Hvozd, a. s., Nýrsko), Obchod se surovým dřívím v západních Čechách (D. Komorous, 1. Českomoravská obchodní, a. s., Plzeň), Zpracování dříví a problémy s tím spojené (K. Gottwald, MPO Praha), Lesní hospodářství a papírenský průmysl (S. Polák, AssiDomän Sepap, a. s., Štětí), Lesní družstva a sdružování vlastníků lesů malých výměr (L. Nechvátal, Lesní družstvo obcí Přibyslav), Nasazení harvestorových technologií firmy Timberjack při těžbě dřeva (F. Kasl, KM Partner, a. s., Stříbro), Využití programů podpory malého a středního podnikání dřevozpracujícího průmyslu (L. Rajdl, Českomoravská záruční a rozvojová banka, a. s., Praha), Aktuální problémy a perspektivy zpracovatelů pilařské kulatiny v ČR (P. Pražan, Společenstvo dřevozpracujících podniků ČR), Postavení Svazu zaměstnavatelů v dřevozpracujícím průmyslu; podpora spotřeby dřeva (V. König, Svaz zaměstnavatelů dřevozpracujícího průmyslu), Současnost a záměry zpracovatelů pilařské kulatiny v regionu (M. Mašek, STORAENSO, Holzindustrie Schweighofer, s. r. o., Planá u Mar. Lázní). Vzhledem k rozsahu jednotlivých referátů i proto, že řada informací, které zde zazněly, již byla v Lesnické práci publikována, vybrali jsme v dalším textu nejzajímavější myšlenky především z dřevařské části referátů.
VÝVOJ OBCHODU SE DŘÍVÍM (Zdeněk Bluďovský)
V ČR se ročně v posledních letech těží kolem 13 mil. m3 surového dříví; doveze se 0,5 mil. m3 a vyveze necelé 3 mil. m3. Stojí za zmínku, že v objemu exportu jehličnatého tzv. průmyslového dříví se ČR dělí se SRN o 4.-5. místo na světa - po USA, Rusku a Novém Zélandu. ČR patří současnou úrovní produkce surového dříví, dosahující 1,3 m3/obyvatele k předním evropským státům. Vyšší produkci na 1 obyvatele vykazují např. Finsko (9,1 m3), Švédsko (6,4 m3), Norsko (1,9 m3), Rakousko (1,8 m3), ale také Estonsko, Litva a Lotyšsko. V důsledku značného podílu exportu surového dříví je úroveň spotřeby surového dříví v ČR podstatně nižší - 0,9 m3/obyv. Všechny evropské státy s relativně vysokou produkcí mají vyšší úroveň spotřeby surového dříví na 1 obyvatele - Rakousko 2,2 m3, Finsko 10,4 m3, Švédsko 6,8 m3, Norsko 2,5 m3.
Podle ne zcela přesných statistik se v ČR produkuje 6,7 mil. m3 pilařské kulatiny (bez tzv. agregátu), dováží se 100 tis. m3 a exportuje 800 tis. m3, v ČR je tedy ročně k dispozici asi 6 mil. m3 pilařské kulatiny. Podle expertních odhadů se produkce řeziva pohybuje kolem 3,4 mil. m3 ročně, tj. 0,33 m3/obyvatele, např. v SRN to je 0,175 m3, ale v Rakousku 0,98 m3. Ovšem z celkové produkce řeziva v ČR přes 40 %, tj. 1,4 mil. m3, jde na export. Po připočtení importu 200 tis. m3 řeziva to znamená, že jeho tuzemská spotřeba se pohybuje na poměrně slušné úrovni 0,23 m3/obyvatele, v SRN to je 0,21 m3, v Rakousku však přes mimořádně vysoký export (4,5 mil. m3) se ročně spotřebuje téměř 0,6 m3/ obyvatele.
Jak z evropského, tak i regionálního hlediska dosahuje ČR vcelku uspokojivé úrovně v produkci řeziva, dřevodesek (0,9 m3/obyvatele), překližek (0,008 m3/obyv.), celulózy (55,6 kg/ obyv.). Naprosto nedostatečná je ale produkce papíru a lepenky (76 kg/obyv.). Avšak spotřeba výrobků ze dřeva je u nás ve srovnání s vyspělými zeměmi, ale i evropským průměrem extrémně nízká. V roce 1996 dosáhla spotřeba v ČR po přepočtu na 1 obyvatele u překližek 0,006 m (v Rakousku 0,018 m 33), u celulózy 39 kg (v Rakousku 227 kg), u papíru a lepenky 62 kg (v Rakousku 186 kg).
Složitá situace na českém dřevařském trhu souvisí s některými evropskými trendy. Evropská bilance produkce a spotřeby výrobků ze dřeva je silně ovlivněna především exportem a importem surového dříví. Dovoz dříví do evropských zemí je trvale vyšší než jeho vývoz, přičemž toto převýšení neustále vzrůstá. Zatímco počátkem 60. let dosáhl rozdíl mezi exportem a importem 11,1 mil. m3 ve prospěch importu, v roce 1996 to bylo již téměř 21 mil. m3. Také evropský import řeziva dlouho převyšoval jeho export o 10-12 mil m3. Avšak v této komoditě došlo po roce 1995 k zásadnímu obratu a v roce 1996 byl poprvé export vyšší než import o 712 tis. m3. Tato tendence se jeví jako dlouhodobá.
Evropská produkce celulózy roste pomalejším tempem než její spotřeba, která je přitom zásadně ovlivňována importem. Saldo ve prospěch importu se soustavně zvyšuje. Počátkem 60. let činilo 608 tis. tun, v roce 1996 to bylo již 6,134 mil. tun. Import buničiny do Evropy se v průběhu předchozích tří desetiletí zdvojnásobil.
Závažná je situace v obchodu papírem a lepenkou v ČR. Převýšení dovozu nad vývozem překračuje již řadu let 150 mil. USD, což představuje jeden z nejvážnějších problémů českého dřevařského obchodu. Jeho řešení je ale mimořádně obtížné, neboť vznikl v minulosti jako důsledek rozmisťování dřevozpracujících kapacit na území bývalé Československé republiky. Z uvedených poznámek lze odvodit několik námětů, které by mohly být zváženy při koncipování české lesnické a dřevařské hospodářské politiky a při její aplikaci do regionálních poměrů:
1. Podpořit opatření, která umožňují udržet dosavadní vysokou úroveň a kvalitu produkčních funkcí lesních porostů, při současném rozvíjení souběžných veřejně prospěšných funkcí lesů.
2. Využít možnosti zvýšení tuzemské spotřeby surového dříví, dřevařských a papírenských polotovarů k rozvoji produkce, spotřeby a exportu výrobků o vyšším stupni finalizace.
3. Zdokonalit informovanost odborné i laické veřejnosti o problematice dřevařského hospodářství a čelit ve sdělovacích prostředcích zjednodušujícím nekvalifikovaným kampaním.
4. Využít prostředky, jimiž disponuje tržní ekonomika, k rozvoji kapacit umožňujících dokonalejší využívání obnovitelné a ekologicky prospěšné domácí suroviny - dříví.
5. Přesvědčit tuzemské i zahraniční investory o současné i výhledové efektivnosti vkladů do budování moderních dřevozpracujících kapacit. Usilovat o podporu těchto aktivit v rámci revitalizačních a jiných obdobných programů.
6. Soustavnou osvětovou kampaní lesního hospodářství a dřevozpracujících odvětví přesvědčovat občany o společenské důležitosti a prospěšnosti širokého používání dříví a výrobků z něj.
SPOLEČENSKÁ PROSPĚŠNOST ZVÝŠENÍ SPOTŘEBY DŘEVA (Vladimír König)
Když hovořím o zvýšení spotřeby dřeva, nemíním bezhlavé zvyšování, ale zvyšování na úkor ostatních materiálů. Bohužel, veřejné mínění v ČR nepřeje využití dřeva. Spotřeba dřeva v ČR je, ve srovnání se západní Evropou a ostatním světem, velice nízká. Mezi veřejností dnes převládá názor, že lesy jsou devastovány, přetěžovány a rozkrádány. Obecný dojem o výrobcích ze dřeva je, že se jedná o druhořadý materiál. Slogany “Šetři papír, šetříš les” apod. využívají výrobci plastů a není výjimkou, kdy uvádějí na obalovém materiálu, že k výrobě nebylo použito papíru a tím šetříme lesy. Tomuto nahrávají i ne vždy rozumné ekologické aktivity. Výsledkem je využívání energeticky náročných výrobků, jejichž likvidací, stejně jako výrobou, je zatěžováno životní prostředí daleko více než při použití výrobků nebo materiálů na bázi dřeva.
Domnívám se, že společným i společenským zájmem je využívat dřevo jako jedinečný materiál stoprocentně reprodukovatelný, který je třeba pěstovat a těžit (sklízet) jako každou jinou hospodářsky významnou rostlinu. Jsem přesvědčen, že zvýšení spotřeby dřeva v republice pozitivně ovlivní životní prostředí a zvýší estetickou úroveň výrobků od interiérů, až po stavební konstrukce. Právě stavebnictví je nejvděčnějším prostředkem k dosažení zvýšení podílu spotřeby dřeva. V zemích s velkou tradicí tohoto způsobu bytové výstavby (USA, Kanada, Skandinávie) nejsou v tomto směru problémy. V USA a Kanadě tvoří stavby ze dřeva 95 % fondu rodinných domků, ve Skandinávii 80 %. Jinde záleží na vytvoření příznivých podmínek.
Příkladem i pro ČR může být průběh uplynulého desetiletí v SRN, kde podíl staveb ze dřeva na fondu rodinných domků vzrostl na 60 %. Záhy po sjednocení Německa vytvořila spolková vláda systém subvencování domů ze dřeva, zejména na území bývalé NDR, čímž je investičně zvýhodnila před stavbami z jiných materiálů. Do roku 2000 tak bylo vyčleněno 8 mld. DEM, přičemž už teď se jedná o možnosti dalšího pokračování zvýhodnění. Z uvedeného příkladu je jasné, že finanční zvýhodnění dřevostaveb, a obecně výrobků ze dřeva, je pro případného zákazníka tím nejpřesvědčivějším argumentem, rozhodně účinnějším než jakákoliv osvětová činnost nebo reklama, čímž nelze ani tuto činnost zatratit.
Bohužel, za uplynulých desítek let jsme se sami postarali o negativní reklamu kvalitou našich výrobků, čímž jsme vytvořili negativní veřejné mínění. Markantním příkladem jsou okna, která se vyráběla podle ČSN. Laické veřejné mínění je ve prospěch plastů navíc významně podpořeno cenou. Pan Witman od firmy Weinig vysvětluje tuto problematiku slovy: “Dřevěná okna jsou něco přírodního, individuálního, lepšího a tím také dražšího” (Zentrallblat). Jistě uznáte, že tato argumentace těžko najde úrodnou půdu mezi obyvateli panelových domů, kde každé otevření otočného okna je téměř životu nebezpečná operace. Proto nás čeká dlouhá cesta propagace kvality výrobků ze dřeva a podpory spotřeby dřeva jako nadstandardu. Cílem je snaha vrátit se k výrobě těch výrobků, které byly původně vyráběny ze dřeva, ale nyní jsou z jiných materiálů. VVÚD v této souvislosti definoval čtyři skupiny výrobků:
1. Výrobky zanikající změnou ekonomických podmínek: impregnované důlní dříví v celém sortimentu (důsledek útlumových programů v hornictví), sloupy a tyčovina pro chmelnice (důsledek snižování výměry pěstebních ploch). Možnost oživení výroby v této skupině je spíše nepravděpodobná.
2. Výrobky z jiných materiálů - nenahraditelné: železniční pražce (beton), elektrické sloupy (beton), pivní sudy (kov). Návrat k původnímu materiálu (dřevo) není pravděpodobný.
3. Výrobky z jiných materiálů - nahraditelné: okna, dveře, podlahoviny, bubny pro kabely a lana, žaluzie, zahradní nábytek, štafle, žebříky apod., kde bylo dřevo nahrazeno plasty nebo kovem. Návrat ke dřevu je možný za jistých podmínek.
4. Výrobky nedostatečně využívané: stavby ze dřeva a dřevěné konstrukce v celém sortimentu, dlažební kostky, dřevo pro energetické účely. V této skupině je největší a nejperspektivnější rezerva využití dřeva.
Ministerstvo pro místní rozvoj vyčlenilo ze svého rozpočtu na rok 1999 jednu miliardu korun na opravu panelových domů. Během čtyř let by se měla dotace zvýšit až na šest miliard. Další miliardu korun na rozvoj bytové výstavby v roce 1999 vyčlenila stavební spořitelna Raiffeisen, a to v podobě překlenovacích úvěrů. Další rezerva je podle mého mínění v hospodaření Lesů ČR. Domnívám se, že téměř miliardové zisky a více než tři miliardy rezervních fondů ročně nejsou v hospodaření tohoto státního podniku žádoucí. Tyto prostředky by neměly spadnout do bezedné studny státního rozpočtu, ale měly by se vrátit do lesnicko-dřevařského komplexu, protože mohou příznivě ovlivnit zvýšení výroby v dřevozpracujícím průmyslu v nejbližším období, pokud tomuto cíli společným úsilím pomůžeme.
S výraznějším angažmá mimo již zavedených firem v zahraničí nelze v krátkodobém plánování počítat. Možnosti odbytu v zahraničí jsou determinovány buď špatnou hospodářskou situací (východní trhy), nebo přesyceností zbožím (země EU). Po zkušenostech z minulých let, kdy se nenašel výraznější odbyt v zemích bývalé Jugoslávie po lokálních ozbrojených konfliktech, nelze počítat ani s větším odbytem v Kosovu. Zde si právo odbytu svých výrobků nárokuje především Itálie jako náhradu za výdaje spojené s přijetím uprchlíků. Itálie má možnost nabídnout i bezkonkurenční ceny vzhledem k levné námořní dopravě. Druhou cenově nejvýhodnější nabídku z hlediska dopravy může podat Rakousko.
Podle dílčích údajů ve studii VVÚD je možné konstatovat u dřevozpracujícího průmyslu ČR mírné zlepšení vůči předchozímu období, způsobené částečnou revitalizací bytové výstavby a začínající rekonstrukcí bytového fondu v panelových domech. Odbytové možnosti na domácím trhu jsou však i nadále menší než výrobní kapacity. Věřím, že i v naší zemi, tak jako v zemích s rozvinutou ekonomikou se dočkáme státní podpory ve prospěch dřeva a tím i spotřebitele.
Připravila redakce