VÝZVY LESNICKÉMU VZDĚLÁVÁNÍ V MĚNÍCÍM SE SPOLEČENSKÉM A AKADEMICKÉM PROSTŘEDÍ
Franz Schmithüsen - katedra lesnické politiky a ekonomiky, ETH centrum, Zürich, Švýcarsko
Vazby a pracovní vztahy mezi Švýcarskem a Českou republikou v lesnickém vzdělávání a výzkumu mají dlouhou tradici. V současné době jsou velmi intenzivní. Několik pedagogů z akademického sboru lesnické fakulty ČZU v Praze navštívilo oddělení lesnických věd na švýcarském federálním institutu technologie ETH v Zürichu. Před několika lety studenti a učitelé z ETH přijeli na exkurzi do ČR. Je také vhodné připomenout výzkumnou spolupráci v 80. letech, kdy jsme se velmi strachovali o rozsah a dopad odumírání lesů v různých regionech Evropy.
Stopadesát let univerzitního lesnického vzdělávání v českých zemích je příležitostí zeptat se, jaké jsou to změny, které v současné době určují univerzitní vzdělávání v lesnickém a dřevozpracujícím odvětví. Jsou to nové požadavky, týkající se lesa a lesnictví; nové výzvy motivující univerzitní vzdělávání a výzkumnou spolupráci v celku. Následující poznatky jsou založeny na mé osobní zkušenosti v ETH.
PRŮZKUM PRACOVNÍCH PŘÍLEŽITOSTÍ
V r. 1994 jsme provedli průzkum se 139 respondenty, který se zabýval pracovními příležitostmi pro absolventy lesnického vysokoškolského studia, jež opustili ETH v letech 1986-1992. Méně než 1/3 pracovala ve správě lesů, o něco více než 1/3 byla zaměstnána ve výzkumu a vzdělávání a zbytek v soukromém sektoru. V nedávné době jsme analyzovali současné zaměstnání našich dřívějších asistentů. Šlo o vzorek 22 respondentů. Většina z nich ukončila vysokou školu v letech 1992-1996. Téměř polovina měla zaměstnání v soukromém sektoru, 1/4 byla nezávislá a zbytek pracoval ve veřejném sektoru. Více než 40 % z nich popsalo svou činnost jako zaměřenou na služby a 14 % jako související s lesnictvím. Ostatní se zabývají širokým spektrem činností, včetně ochrany přírody a krajiny.
Výsledky, přestože nejsou reprezentativní, ukazují, že univerzitní lesnické vzdělávání již není zaměřeno hlavně na studenty, kteří nacházejí zaměstnání ve veřejné lesní službě. Současné lesnické kurzy jsou užitečné pro společnost a schopné konkurence s ostatními příležitostmi pro vzdělání, neboť poskytují základy v ochraně životního prostředí a způsobech trvale udržitelného hospodaření s krajinou, tedy kvalifikaci pro široký rozsah zaměstnání. Studenti potřebují flexibilní program a svobodu vybírat si učební předměty, které odpovídají jejich zájmům a schopnostem a o nichž si myslí, že jsou užitečné. Nakonec proč by nemohli být v postavení, že si sami určí své budoucí příležitosti k zaměstnání a zhodnotí své šance na vysoce soutěživém pracovním trhu.
POŽADAVKY SPOLEČNOSTI NA LESY A LESNICTVÍ
Požadavky společnosti na lesnictví jsou velmi diverzifikované a liší se stát od státu a kraj od kraje. Zahrnují výrobu zboží a služby distributivního charakteru. Odkazují se na zájmy o samu existenci lesa, které mají své základy ve vnímání a osobním přesvědčení občanů. Je to právě tento globální charakter, který činí z lesů důležitý prvek naší reality. Jejich potenciál a schopnost uspokojovat potřeby současných a budoucích generací určuje jejich sociální relevanci. Biodiverzita lesních ekosystémů a jejich polyfunkční užitky jsou nové dimenze v politických debatách o lesích a lesnictví.
Požadavky společnosti na lesy se neustále mění. Jejich kvalitativní charakter, se kterým jsou vyjadřovány, se mění s ekonomickým a technologickým rozvojem. Nejistota vlastní každému hodnocení budoucích požadavků a potřeb by měla zaostřit naši pozornost na dlouhodobější trendy, které tvoří podklad pro naše každodenní problémy a jejich řešení. Měly by nás vést k skromnějšímu posuzování našich předpovědí budoucích hodnot a přínosů. Do budoucna zaměřený způsob hospodaření se zdroji, který ponechává příležitosti a alternativy otevřené nám i dalším generacím a který se spoléhá na produkční potenciál určitý danému místu, je pravděpodobně nejlepším přístupem pro zacházení s těmito nejistotami. V tomto smyslu jsou lesnické postupy blízké přírodě moderním a patřičným způsobem hospodaření, který zajišťuje přirozenou stabilitu a diverzitu lesů. Pěstování lesů blízké přírodě nyní praktikované určuje naše budoucí volby. Jak ty, o kterých již nyní můžeme uvažovat, tak ty, o kterých dosud nevíme.
ROLE LESNÍKŮ VE SPOLEČNOSTI
To je právě ten kontext, ve kterém každý musí zvažovat současnou a budoucí roli lesníků ve společnosti a perspektivu, ze které občané hodnotí jejich užitečnost, schopnosti a kompetence. Naplňování požadavků pro odpovídající profesionální kvalifikaci hospodářů s lesními majetky zůstává důležitým úkolem, ale objevují se nové výzvy. Vztahují se k roli lesníka jako odborného experta a poradce politickým institucím, zájmovým skupinám a široké veřejnosti.
Lesní inženýr musí mít odpovídající postavení a být schopen určit skutečné nebo možné přínosy z lesa a současně určit ekologické limity těchto užitků. Musí být schopen analyzovat konkurenční, stejně tak jako doplňující se zájmy a vysvětlit alternativní strategie majitelům lesů. Měl by vědět, jak ocenit nejen hodnotu ale také cenu různého zboží a služeb a finanční implikace jejich dostupnosti. Tyto úkoly vyžadují ekonomické myšlení, znalost arbitrážních procesů za účelem nalezení shody (konsensu) a porozumění právnímu rámci, v němž se vše odehrává.
V místním, národním i mezinárodním kontextu vyžaduje ochrana lesa a trvale udržitelné hospodaření politická rozhodnutí. V tomto ohledu by lesní inženýři měli být schopni poskytovat informace o potenciálu lesů a jejich přínosu společenskému a ekonomickému rozvoji. Profesionální lesník musí zvládat různé požadavky a chápat jejich mnohočetnou a evoluční podstatu. Musí vysvětlit a předvést složitost a křehkost různých lesních ekosystémů. Musí vědět, jak ohodnotit určitou charakteristiku a jak zvolit nezbytná opatření ochrany a trvalého hospodaření.
PROPOJOVÁNÍ ZNALOSTÍ
Společenská váha odborné expertizy se neustále mění, proto se mění i kontext akademického vzdělávání a výzkumu. Výchova univerzitních absolventů postupně upouští od poskytování specializovaných znalostí vztahujících se k úzkým odborným aktivitám. Jaký význam má poskytování znalostí pro jeden obor, jestliže profily zaměstnání se stále mění a jestliže výzkum vede k novým profesím a pracovním příležitostem? Soustavné akademické vzdělávání s krátkodobými kurzy a magisterskými programy je v současné době součástí flexibilnějších a déle trvajících akademických programů. Jiným způsobem reakce na nové požadavky je budování nových studijních programů při kombinování vzdělávání v přírodních a technických vědách se znalostmi v ekonomice a sociologii.
Akademické vzdělávací programy ve vědách o životním prostředí, užívání přírodních zdrojů a hospodaření s ekosystémy již byly ustanoveny. Široká nabídka nových akademických studijních programů vyžaduje hodnocení, jaký užitek mohou mít lesnické kurzy z takových programů. A stejně důležité je uvážit přínos lesnických věd výchově k ŽP a kurzů v trvale udržitelném hospodaření s krajinou. Jedním z významných prvků je vzrůstající důležitost univerzitní úrovně vzdělávání nabízená technickými vysokými školami. Doplňují, ale také soutěží s tradičními univerzitními obsahy studia. Takovýmto případem je výchova pro lesnický sektor a dřevozpracující odvětví. Mnohé napoví srovnání programů nabízených středními a vyššími školami v současné době a univerzitními osnovami před nějakými 25 lety. Takovéto srovnání ukazuje, že lesnické fakulty musí přebudovat svou výuku směrem k širším předmětům se vzájemně propojenými vztahy a směrem k systémové analýze, jestliže chtějí studentům nabízet odpovídající vzdělání. Zásadním závěrem je, že předmětová rovnováha stávajících osnov musí být kriticky posouzena.
Lesnické vzdělávání nabízí rovnováhu mezi biologickými, technickými a společenskými vědami. Proto lesnické univerzitní vzdělávání potřebuje pevné základy v ekonomice a společenských vědách. Není snadné učinit tak a musíme ujít ještě dlouhou cestu. Hodnotíme-li sami sebe, udělali jsme velký pokrok, ale je třeba ještě většího úsilí. Mé zdůvodnění je jednoduché: problémy spojené s lesnictvím jsou problémy lidí a mezi lidmi, problémy optimalizace, vzácných zdrojů a problémy sociální rovnosti. Jsou výsledkem protichůdných zájmů a hodnot, které určují užívání zdrojů a vycházejí z různého vnímání práv a povinností naší generace s ohledem na následující generace. Zjednodušeně řečeno: není to les, kdo má problémy. Lesy nemají problémy, je to společnost, která vytváří problémy a je to společnost, která je musí řešit.
Vzdělávací výchovný profil musí být najednou specifický a interdisciplinární. Specifický v tom, že studenti musejí rozumět složitosti lesních ekosystémů a podmínkám hospodaření s nimi v dlouhodobé perspektivě. Interdisciplinární v tom, že lesy jsou jedním z mála obnovitelných zdrojů. Univerzitní vzdělávání může poskytnout společný základ pro pochopení různých zájmů vstupujících do užívání půdy a prostoru. Mělo by motivovat studenty lesnictví, aby zvažovali své postavení ve vztahu k ostatním profesím, se kterými budou muset spolupracovat.
VÝZKUM
Akademické vzdělávání, ať již má jakoukoli formu, je založeno na účasti jak studentů, tak akademického sboru ve výzkumu. V současném výzkumu je velká konkurence a mezinárodní propojení. Odpovídající patřičný výzkum v lesnictví může existovat pouze tehdy, je-li založen na obecných vědeckých modelech a metodologii. Integrující pohled poskytují nové vědecké obory, jako např. ekonomika ŽP a environmentální právo, politika přírodních zdrojů nebo empirická studia o lidském vnímání přírody a krajiny. Propojení mezi různými obory výzkumu zpevňuje potřebu ohodnotit a měřit odpovídající přínos každého oboru a hodnotit jeho potenciál. Lesnický výzkum učinil nějaké pokusy nebo vynaložil jisté úsilí na integrování výstupů z jiných oborů. Byl méně úspěšný v nabízení znalostí a poznatků jiným disciplínám. A je stále ještě na začátku při zastávání podstatné role v multidisciplinárních výukových a výzkumných sítích.
ZÁVĚR
Domnívám se, že skutečnost, že lesnická výuka a výzkum v evropských univerzitách poskytují porozumění tomu, jak hospodařit s obnovitelnými zdroji v dlouhodobé a polyfunkční perspektivě, je jejich nejdůležitějším přínosem. Spojení vědeckých poznatků s praktickými zkušenostmi v trvale udržitelném hospodaření s obnovitelnými zdroji má hodnotu také pro další činnosti využívající území a pro ochranu ŽP. Výzvou dneška je hledat akademické sítě, ve kterých lesnická výchova a výzkum přispějí k společnému cíli trvale udržitelného rozvoje smysluplným způsobem.
Lesy jsou důležité jako životní prostředí a ekosystémy s velkou biodiverzitou. Lesnické přínosy, ať je jejich forma jakákoliv, jsou součástí rozvoje venkova stejně tak jako měst. Jejich role v rámci široké perspektivy trvale udržitelného užívání volá po jasných syntézách odvětvových a meziodvětvových oborů, které otevřou tradiční výzkumné komunity novým kombinacím. Ochrana a hospodaření s lesy jsou především otázky místní a národní. Ale mají také celosvětový dopad jak na mezinárodní politické scéně, tak i v debatách veřejných parlamentů a občanů. Mezinárodní spolupráce nám pomáhá nalézt lepší řešení pro využívání lesů společnostmi, které se čím dál tím více stávají závislými jedna na druhé.
Poznámka: Přeloženo a přetištěno z časopisu Journal of Forest Science 5/1999