NOVÝ ZÁKON O VODÁCH A SPRÁVA DROBNÝCH VODNÍCH TOKŮ
Ing. Vladimír Oplt - předseda představenstva Lesnického sdružení ČR
Na své červnové schůzi schválil Senát vládní návrh zákona o vodách ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Nic tedy nebrání tomu, aby tato, tak dlouho připravovaná zákonná norma, nabyla po podpisu prezidentem republiky účinnost k 1. 1. 2002. Ve svém příspěvku se chci zabývat jen těmi částmi zákona, které se nejcitlivěji dotýkají odvětví lesního hospodářství, a především dopadu na správu a provoz drobných vodních toků.
Zákonem jsou vodní toky členěny na významné vodní toky a drobné vodní toky, přičemž MZe a MŽP je uloženo vypracovat seznam významných vodních toků a zveřejnit ho vyhláškou. Zřejmým důsledkem velkých povodní v letech 1997, 1998 a 2000 je skutečnost, že zákonem je významně reflektován význam drobných vodních toků. Z celkové výměry vodopisné sítě ČR 76 tis. km činí totiž drobné vodní toky, mezi které patří samozřejmě i bystřiny, plných 59 tis. km. Státní podnik LČR pak obhospodařuje 20 tis. km těchto toků, především bystřinného charakteru v horských a podhorských oblastech, tedy na území s vyšším podílem lesnatosti.
SPRÁVA VODNÍCH TOKŮ
V části zákona týkající se správy vodních toků je definován obsah pojmu správa toků, povinnosti a oprávnění správců, ale i vlastníků pozemků, na nichž se nacházejí koryta vodních toků i vlastníků pozemků s toky souvisejících. Správě drobných vodních toků, její vazbě na správy povodí, povinnostem správců a vlastníků vodních děl je věnována významná část zákona, která přináší řadu nových ustanovení. Zákonem je zaveden nový institut správa povodí a je definována její činnost. Předně je zde zakotvena odpovědnost správce povodí za výkon správy drobných vodních toků, nad kterou vykonává dohled. V případě, že správce drobného vodního toku neplní své povinnosti ve smyslu zákona, může MZe zrušit jeho určení jako správce drobného vodního toku. Nově mohou správu drobných vodních toků vykonávat i fyzické nebo právnické osoby, jimž drobné vodní toky slouží, nebo z jejichž činností souvisejí a obce, na jejichž území tyto toky protékají, pokud o to požádají. O určení správce drobného vodního toku rozhoduje MZe na základě žádosti. Zákonem je tak dán prostor k odstranění kolizních situací daných zněním § 35 zákona 289/1995 Sb., o lesích, kdy provádění hrazení bystřin v lesích je uloženo vlastníkovi lesa, ale prokazováním veřejného zájmu v situacích, kdy tok protéká mimo les, byl zatěžován jak správce toku, tak orgán státní správy lesů. To vše při naprosto nedostačujícím podílu státu na financování realizace opatření ve veřejném zájmu. Za zdůraznění významu staveb hrazení bystřin je možno pokládat zařazení těchto staveb do taxativního výčtu staveb, které jsou zákonem označeny za vodní díla.
VLASTNÍK A ROZPOLCENÉ USTANOVENÍ ZÁKONA
Poněkud paradoxně pak v této souvislosti působí ustanovení zákona, jako výsledek pozměňovacího návrhu přijatého Poslaneckou sněmovnou, kterým v části zákona zabývající se nakládáním s vodami bylo upraveno znění § 15, odstavec 6 takto: “Při povolování vodních děl, jejich změn, změn jejich užívání a jejich odstranění musí být zohledněna ochrana vodních a na vodu vázaných ekosystémů. Tato díla nesmějí vytvářet bariéry v pohybu ryb a vodních živočichů v obou směrech”.
Toto ustanovení ve svých důsledcích vede k absolutnímu popření smyslu úprav hrazení bystřin, ba dokonce i ke znemožnění jejich realizace. Bystřiny, vyznačující se vysokou rozkolísaností průtoků, velkým podélným sklonem, výraznou erozivní činností a tedy i splaveninovým režimem, významně ovlivňují kvalitu odtokových poměrů v celém povodí. Primárním úkolem správce toku tedy musí být snížení rychlosti a unášecí síly vody, jako základního předpokladu zamezení pohybu splavenin a tím i snížení ničivých účinků přívalových vod. Tato opatření nelze zajistit jinak, než budováním příčných objektů za účelem snížení spádu toku a zajištěním stability dna koryta (stupně, prahy) nebo přehrážek k zamezení nadměrného transportu splavenin. Tyto objekty však nyní v dikci zákona nemůže vodoprávní orgán povolit, neboť již 20 cm vysoký práh evidentně brání pohybu takového vodního živočicha, jako je např. rak.
Vysvětlení, co tímto navrhovatelé pozměňovacího návrhu sledovali, lze nalézt v § 59, odst. 4 téhož zákona, kdy pozměňovacím návrhem ze “stejné dílny” dostal tento odstavec konečnou podobu:
“Na odstranění překážek pro migraci vodních živočichů ve vodním toku, způsobených vodními díly vybudovanými před účinností tohoto zákona, se podílí stát.”
Zákonodárcům jaksi unikla skutečnost, že na středních a spodních částech toku lze jako součást velkých příčných objektů dobudovat např. přechody pro ryby. Realizace obdobných opatření na bystřinných tocích jsou však v drtivém množství případů nemožné. Při deklarovaném podílu státu podle § 59 zákona by muselo zřejmě dojít k odstraňování všech stávajících příčných objektů na těchto tocích. Za této situace není vlastník vodního díla schopen splnit jednu ze základních zákonem uložených povinností, tedy udržování vodního toku v řádném stavu tak, aby nedocházelo k ohrožení bezpečnosti osob, majetku a jiných chráněných zájmů.
OCHRANA PŘED POVODNĚMI, POPLATKY ZA ODBĚR VODY
Zkušenosti získané při povodních v posledních letech zcela nepochybně ovlivnily část zákona týkající se ochrany před povodněmi. Touto problematikou se zabývá celkem 25 paragrafů zákona. Zákon definuje, co je povodeň, stanovuje povodňová opatření, definuje záplavová území a omezení v nich, stupně povodňové aktivity, povodňové plány, záchranné a zabezpečovací práce a určuje povodňové orgány.
Dramatická rozprava při projednávání zákona se rozvinula v Poslanecké sněmovně k té části zákona, která se zabývá zpoplatňováním odběru vody. U podzemních vod je zákonem stanoven poplatek ve výši 2,- Kč za 1 m3 odebrané vody pro účely zásobování pitnou vodou, a 3,- Kč pro účely ostatní. Poplatek je z 50 % příjmem SFŽP a z 50 % státního rozpočtu. Poplatek se neplatí za odběr podzemní vody z jednoho zdroje pokud nedosahuje 6 tis. m3 za rok, nebo 500 m3 za měsíc. Platba za odběr povrchové vody je zákonem určena k úhradě nákladů na správu vodních toků a povodí. Výše platby je násobkem množství odebrané vody a ceny stanovené podle § 6 zákona 526/1990 Sb., o cenách. Za odběry povrchové vody, pokud jejich množství nedosahuje víc než 6 tis. m3 za kalendářní rok nebo 500 m3 za měsíc, se neplatí. V platbách za odběry však dochází k řadě výjimek. Tak osvobozeny jsou např. odběry za provoz rybích líhní a sádek, rybníků a nádrží pro chov ryb, požární účely, za odběr okalových vod pro zemědělskou nebo lesnickou výrobu a za povolený odběr pro vyrovnání vláhového deficitu zemědělských plodin a pro řadu dalších účelů.
FINANCOVÁNÍ
Naděje, že nový zákon přispěje ke zprůhlednění systému financování nákladů spojených se správou drobných vodních toků spolu s náklady na výkon jejich správy, zůstala nenaplněna. Je známo, že drobné vodní toky spravované LČR jsou především toky bystřinného charakteru, tedy toky, u kterých jsou náklady na opravy, údržby a rekonstrukce mimořádně náročné. Jejich správa však nepřináší žádné příjmy. Průměrná roční potřeba finančních prostředků na správu drobných vodních toků prováděnou LČR se pohybuje v rozmezích 250 - 300 mil. Kč, to však pouze za předpokladu, že není nutno odčiňovat škody na tocích způsobené povodněmi. Jen na sanaci škod způsobených povodněmi v letech 1997-98 byla až dosud vynaložena téměř 1 miliarda Kč, z toho pak 20 % z vlastních zdrojů LČR. Dochází tak k situacím, že na území některých krajů jsou náklady na správu drobných vodních toků a jejich rekonstrukce po povodních vynakládané LČR vyšší než výnosy z hospodaření v lesích ve vlastnictví státu. Úhrady výdajů na opatření na vodních tocích ve veřejném zájmu jsou v zákoně ošetřeny v § 102 větou: “Stát může poskytovat prostředky k úhradě na opatření ve veřejném zájmu....”. Vypuštění slova “může” a nahrazení textem “stát poskytuje” nebylo Poslaneckou sněmovnou přijato. Jen slabou náplastí zůstává skutečnost, že ve výčtu opatření, na které stát může poskytovat prostředky je v zákoně taxativně uvedená i správa drobných vodních toků.
VÝKON STÁTNÍ SPRÁVY
Velmi ostrý byl souboj mezi resorty MZe a MŽP o výkon státní správy. V návrhu zákona bylo výkonem ústředního vodoprávního úřadu pověřeno až na výjimky MZe. Ve výborech, jak Poslanecké sněmovny, tak i Senátu, nebyla vůle na této skutečnosti nic měnit, a to i přes tlaky na změnu ze strany MŽP. Ve zkratce lze konstatovat, že MŽP byla stanovena působnost ústředního vodoprávního úřadu v problematice ochrany a jakosti vod, řízení HMÚ, ČIŽP, základního a aplikovaného výzkumu v oblasti vod a v dalších segmentech. Státní správu vykonávají vodoprávní úřady a ČIŽP. Vodoprávními úřady jsou obce, na území vojenských újezdů újezdní úřady, okresní úřady, kraje a ministerstva.
Poněkud nesystémově v zákoně působí, když jeho součástí je i změna zákona č. 500/1990 Sb., o působnosti orgánů ČR ve věcech převodů z vlastnictví státu k některým věcem na jiné osoby. Na základě této nepřímé novely uvedeného zákona dochází k převodu finančních prostředků ve výši 2,5 mld. Kč k navýšení finančních prostředků na krytí výdajů na obnovy koryt vodních toků a vodních děl poškozených v důsledku povodňových katastrof z let 1997 - 8 a 2000 a na financování programu protipovodňových opatření. Zdá se však, že je to pro vládu asi nejschůdnější způsob, jak zajistit profinancování dosud neodčiněných povodňových škod a nezbývá než věřit, že problémy s alokací zdrojů na tyto účely jsou tímto opatřením vyřešeny definitivně.
ZÁVĚR
Nový zákon, který nahrazuje opakovaně novelizovaný zákon č. 138/1993 Sb. přežívající téměř 30 let, představuje nepochybně novou, vyšší kvalitu a reflektuje nové společensko - ekonomické poměry. Při jeho projednávání v senátních výborech se opakovala situace z Poslanecké sněmovny a byla navržena řada pozměňovacích návrhů. Všechny senátní výbory přijaly usnesení vrátit zákon Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy. Byly mezi nimi i ty pozměňovací návrhy, které řešily problémy popsané v tomto příspěvku. Pokud by byla na schůzi Senátu přijata usnesení výborů, byly reálné obavy, že Poslanecká sněmovna nemusí schválit zákon ani ve znění navrženém Senátem, ale ani setrvat na vlastní verzi zákona, neboť zákon byl v Poslanecké sněmovně schválen jen těsnou většinou. Za této situace se při projednávání zákona na schůzi Senátu obrátili oba resortní ministři se žádostí, aby Senát schválil zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou s tím, že se zavazují ve druhém pololetí tohoto roku předložit malou novelu zákona. Jejím obsahem by byly pozměňovací návrhy technického rázu, které jsou obsahem usnesení senátních výborů. Senát poté návrh zákona těsnou většinou schválil. Nezbývá než věřit, že oba ministři svůj slib dodrží, neboť zmiňovaná problematika, týkající se povolování staveb drobných vodních toků, je v případě hrazení bystřin velmi vážná.