Úvodník 8/2003
Vážení čtenáři,
nedávno proběhla v Hradci Králové již sedmá konference generálních ředitelů středoevropských státních lesů (reportáž na str. 6 - 7, pozn. redakce). Shodou okolností jsem jediným účastníkem, který se od roku 1997 účastnil všech setkání, a mohu proto srovnávat výběr diskutovaných témat, jejich závažnost a vývoj a zamyslet se i nad budoucností středoevropského lesnictví.
První dvě konference proběhly ve znamení diskusí o organizačním uspořádání podniků státních lesů. Lesy ČR měly za sebou pozitivně hodnocené pětileté posttransformační období, právě probíhala transformace Rakouských spolkových lesů na akciovou společnost a organizační změny probíhaly i v ostatních státech. Šlo např. o několikanásobné úpravy počtu podniků státních lesů na Slovensku, organizační úpravy v Bavorsku, Polsku i Chorvatsku, tedy většinou o nesystémové změny s minimální účinností, což se dnes projevuje tím, že tyto země dnes přistupují k daleko razantnějším systémovým změnám.
Další tři konference byly ve znamení odborných a lesopolitických témat. Na řadu přicházely odborné problémy v souvislosti s přírodě blízkým hospodařením, dopravní sítí, přirozenou obnovou, ochranou lesa apod. Mnoho pozornosti bylo věnováno např. ochraně proti erozi nebo před lesními požáry. Hodně jsme diskutovali také o certifikaci. Aby existovala pro vlastníka či správce lesa alternativa, podpořili jsme vznik systému PEFC.
Na předposlední konferenci ve slovenském Palárikovu se poprvé intenzivně diskutovalo o problémech financování státních lesů. Obecně se konstatovala stále menší ochota vlád saturovat lesní hospodářství (LH) státními financemi. Hovořilo se i o možnostech diverzifikace příjmů, možných úsporách nákladů a situaci na trhu se dřívím, kde se již projevoval propad cen dříví a odbytové potíže. Domluvili jsme zde i navazující, každoroční setkání obchodníků, z nichž dvě již proběhla.
Letošní konference loňský trend až příliš intenzivně potvrdila. Ekonomická situace je nadále velmi komplikovaná a všechny podniky hledají cestu k úsporám všeho druhu. Objevují se další organizační změny vedoucí k posílení tržních principů v LH. V Rakousku probíhá velmi razantní snížení režijních nákladů a počtu zaměstnanců, v Chorvatsku se Hrvatske šume transformovaly na obchodní družstvo, na Slovensku se chystá vznik státní akciové společnosti. Striktní rozpočtová omezení připravují v Bavorsku a v konzervativním Polsku zvou v zájmu posílení odbytových možností investory k projektům dřevozpracujícího průmyslu. Podobným krokům se nevyhnou ani LČR.
Ekonomika obchodu má zásadní dopad na pěstování lesů. Vývoj moderních technologií vyžaduje tenčí sortimenty. Lesnický ideál - tlusté dřevo - se prodává za nízké ceny. Tento trend se nezlepší a bude trvalý, protože vývoj směřuje k lepeným konstrukčním prvkům z tenčích sortimentů. Středoevropské lesnictví má dnes tedy hlavně ekonomické problémy, které se musejí řešit ekonomickými nástroji, nikoliv lesnickými proklamacemi o trvale udržitelném hospodářství. Pod tento pojem, byť jakkoliv důležitý, se často schová mnoho neracionálních přístupů. V budoucnosti můžeme uvažovat o ekonomickém zhodnocení neprodukčních funkcí a hledat nová poslání lesů. Současné řešení je však jediné, a to produkce dříví za konkurenceschopnou cenu při využití těžebních možností, které lesy poskytují. Můžeme se snažit podporovat spotřebu dřeva jako ekologické suroviny, ale pokud nebude cenově konkurovat ostatním materiálům, je každá snaha marná. Bohužel se zdá, že naše dříví konkurenceschopným nebude, a to nejen vůči alternativním materiálům, ale dokonce ani vůči importovanému dříví z jiných zemí, což už dnes v některých případech můžeme pozorovat. To je varovným výstřelem. Pokud totiž budeme zachovávat tradicionalistické přístupy, klást na vlastníky lesů jedno legislativní omezení za druhým, aniž jim uhradíme újmu, dál znehodnocovat dřevní zásobu vysokým obmýtím, dále pěstovat co nejtlustší dřevo, které nikdo nekupuje, a prosazovat tak jemné hospodářské postupy, které neumožní vytěžit už tak podhodnocený etát, dočkáme se toho, že naše dříví nebude za jeho cenu nikdo potřebovat. To si jistě nepřejí žádné instituce, včetně zainteresovaných ministerstev, a snad ani ekologické iniciativy. Je to totiž nejhorší stav, který by mohl naše lesy a lesnictví potkat.