Příspěvek k objasnění škodlivosti klíněnky jírovcové

Tomáš Samek

Problematika klíněnky jírovcové (Cameraria ohridella) zřejmě není čtenářům Lesnické práce neznámá. Zejména v posledních letech byla v rozličných publikacích uveřejněna řada příspěvků, které přispěly k serióznímu poznání tohoto zprvu démonizovaného živočicha. Paradoxně škodlivost druhu vůči jeho hlavnímu hostiteli - jírovci maďalu (Aesculus hippocastanum L.), jež v minulosti vyvolala největší polemiku, většinou nebývá předmětem hlubšího studia. Podrobnějším výzkumem podložené poznatky o zdravotním stavu napadených stromů jsou tak spíše ojedinělé, a nejsou tudíž v povědomí širší veřejnosti.

Metody studia

Názory na škodlivost klíněnky se většinou opírají o celkové zhodnocení habitu korun napadených stromů, sledování jejich růstových změn či posouzení násady květů a plodů. Podrobnější výsledky studia přinesli např. MRKVA (1999); MERTELÍK, KLOUDOVÁ, VANC, BARAŠOVÁ (2000); LIŠKA (2000) a THALMANN, BACHER (2002). Závěry z jejich šetření se různí. V některých případech autoři připisují zjištěný pokles sledovaných veličin klíněnky, jindy poukazují na pravděpodobný vliv sucha. Zdravotní stav vyšetřených jírovců maďalů nepovažují za dramaticky zhoršený.

Cílem níže popsaného šetření bylo navázat na dosavadní poznatky a dále je doplnit. V říjnu 2001 byl dendrochronologickými metodami zkoumán vliv žíru klíněnky na délkový přírůst větví a tloušťkový přírůst kmenů vybraných jírovců maďalů. Na několika lokalitách jižní Moravy (Lednice na Moravě, Brno, Modřice a Sokolnice) bylo zvoleno 16 vzrostlých stromů, z nichž bylo odebráno po jedné větvi a po jednom kmenovém vývrtu. Na základě proměření větví byly vytvořeny křivky jejich délkového přírůstu v posledních desetiletích. Podobně po proměření kmenových vývrtů (obr. 1) na měřicím stole LINTAB byly ze získaných dat vytvořeny letokruhové křivky, popisující dynamiku tloušťkového přírůstu za období posledních 25 let.

Délkový přírůst větví

Růstová dynamika větví jírovců maďalů se obvykle výrazně liší. Nejen mezi jednotlivými stromy stejné lokality, ale ani v rámci kosterních větví jednoho stromu většinou neexistuje shoda ve velikosti ročního přírůstu nebo v průběhu přírůstových křivek (obr. 2). Příčinou mohou být např. světelné poměry, kdy zastíněné větve z nižších korunových pater jsou ve svém růstu řízeny tak, aby získaly maximální množství disponibilního světla. Proto dochází k častému zaschnutí terminálního pupene a aktivizaci výhodněji postaveného pupene proventivního nebo k vidličnatému větvení. V důsledku toho přirůstají tyto větve méně a tento fakt může být mylně pokládán např. za důsledek žíru klíněnky. Závislost mezi délkovým přírůstem větví a ročním srážkovým úhrnem nebyla prokázána.

Hodnocení vlivu klíněnky na jírovce maďaly prostřednictvím dynamiky délkového přírůstu větví tak zřejmě nelze považovat za průkazné. Jen stěží totiž můžeme kvalifikovaně odhadnout, jak by se dnes tento přírůst bez přítomnosti škůdce vyvíjel a zda tento má, nebo nemá na tuto veličinu vliv. Přesto lze říci, že od počátku masivního výskytu klíněnky na sledovaných lokalitách (Lednice na Moravě rok 1995, ostatní lokality rok 1996) nedošlo ke všeobecné růstové depresi větví vyšetřených stromů. Zatímco některé větve od tohoto roku přirůstaly slaběji, jiné naopak dosahovaly přírůstu vyšších. Často bylo minimálních hodnot přírůstu dosaženo v době, kdy škůdce na lokalitě ještě nebyl. Je proto pravděpodobné, že žír klíněnky neměl a nemá na délkový přírůst větví zkoumaných stromů měřitelný dopad.

Tloušťkový přírůst kmene

Původním záměrem bylo matematicko-statistické modelování všech faktorů ovlivňujících vznik letokruhových řad pomocí Cookova lineárního adičního modelu (1985). Je-li žír klíněnky významným činitelem, který spoluvytváří prostředí hostitele, měla by analýza okolností vzniku letokruhů být také vhodným přístupem k objasnění skutečného vlivu škůdce. Odsouhlasením signatur (přírůstových maxim a minim) letokruhových řad bylo ověřeno, že proměření a datace letokruhů proběhly správně (obr. 3). Vzhledem ke skutečnosti, že letokruhová analýza zřejmě nebyla dosud pro sledovaný cíl použita, bylo nutné se vypořádat s některými neočekávanými problémy.

Narozdíl od porostů, ze kterých lze odebrat libovolný počet vzorků, se jírovec maďal vyskytuje v podobě solitér či menších skupin. Získání statisticky dostatečného a přitom srovnatelného množství materiálu je zřejmě nemožné. Proto byla množina zkoumaných stromů omezena na 16 jedinců, z nichž bylo odebráno po jednom vývrtu. Dále jsme během odběrů vývrtů zjistili, že vizuálně zdravé stromy jsou uvnitř kmene často vyhnilé, což znemožňuje tvorbu delších letokruhových řad. Získání nezbytných archivních klimatických údajů je značně komplikované, takže pro některé lokality nebyla tato data vůbec k dispozici. Původní záměr byl proto opuštěn a alternativně byl vyhodnocen průběh tloušťkového přírůstu sledovaných stromů před a po začátku intenzivního napadení klíněnky (obr. 4 - vyznačeno šipkou).

Z průběhu letokruhových křivek vyplývá, že po tomto okamžiku nedošlo ke všeobecnému snížení tloušťkového přírůstu těchto stromů. Zatímco některé přirůstaly méně (obr. 4 - strom č. 5), u jiných byl přírůst větší (obr. 4 - strom č. 14). U některých byl zřejmý déletrvající pokles přírůstu bez ohledu na žír klíněnky (obr. 4 - strom č. 8). Současně byl zaznamenán významný rozdíl ve velikosti přírůstu jednotlivých stromů (obr. 4). Stejně jako u délkového přírůstu větví nebyla ani zde zjištěna shoda v průběhu letokruhových křivek a křivek ročních srážkových úhrnů.

Navzdory výše uvedeným problémům s užitím letokruhové analýzy se lze domnívat, že klíněnka nepředstavuje pro vyšetřené jírovce maďaly akutní riziko růstové deprese či úhynu. U těchto stromů nebyl zaznamenán pokles tloušťkového přírůstu, příp. nebyla prokázána jednoznačná souvislost mezi tímto poklesem a žírem škůdce. Tento předpoklad je dále podepřen výsledky studia délkového přírůstu větví, jež negativní vliv žíru také nepotvrdily. Během víceletého studia nebylo pozorováno ani prosychání, krnění nebo jiné anomálie, které by bylo možné jednoznačně připsat na vrub klíněnky.

Závěr

Příčin tolerance jírovce maďalu k žíru klíněnky je zřejmě několik. Pozitivní roli může sehrávat např. skutečnost, že listy v nejvyšších partiích korun napadených stromů jsou relativně dlouho ušetřeny masivního žíru, a tedy schopny asimilovat. Také škůdcem opomíjený houbový parenchym listů je schopen alespoň částečné asimilace. V neposlední řadě nabývá poškození listoví na intenzitě většinou až od července, kdy jsou již stromy zřejmě mimo bezprostřední ohrožení.

Na základě dosavadních poznatků lze předpokládat nízkou nebezpečnost klíněnky vůči jírovci maďalu. V podmínkách, kdy napadené stromy nejsou jiným způsobem extrémně stresovány, nepředstavuje pro ně zřejmě žír škůdce akutní existenční riziko. Škody jím způsobené jsou dnes tudíž předně estetického charakteru. Je však třeba mít na zřeteli, že tyto dohady vychází ze současných poznatků a nemají trvalou platnost. Zdravotní stav tohoto, ale i dalších hostitelů klíněnky jírovcové je nutné i nadále monitorovat.

Použitá literatura je k dispozici u autora.

Adresa autora:

Ing. Tomáš Samek, Ph.D.

Poděbradova 578

664 42 Modřice

Foto: autor