Správa státních lesů v okolních zemích

Martin Flora

V aktuálně probíhající diskusi o postavení a úkolech státu a jím zřízených a řízených subjektů při hospodaření ve státních lesích přináší Lesnická práce pravidelně texty pohlížející přes hranice naší republiky, jejichž autoři takto poskytují tuzemské lesnické obci příležitost čerpat v cizině pozitivní i negativní inspiraci. Jelikož diskutovány jsou i možnosti změn platné legislativy, zdá se být užitečné rozšířit sérii exkurzních článků o základní charakteristiku právního postavení osob hospodařících v lesích ve vlastnictví státu v okolních zemích, tj. ve Spolkové republice Německo, konkrétně Svobodném státě Bavorsko, v Rakouské, Polské a Slovenské republice. Text čerpá z rozsáhlejší studie zpracované autorem pro Ústav pro hospodářskou úpravu lesů.

Svobodný stát Bavorsko

Ve Svobodném státě Bavorsko je postavení osoby hospodařící v lesích ve vlastnictví státu upraveno zejména zákonem o zřízení podniku „Bavorské státní lesy“ ze dne 21. 4. 2005. Tento předpis je výsledkem dlouhodobých diskusí nikoliv nepodobných těm, které v současnosti probíhají u nás.

Reforma státní lesní správy

Až do poloviny roku 1995 byla hospodářská správa lesů ve vlastnictví státu svěřena lesním úřadům tvořícím ve svém souhrnu státní lesní správu (SLS). SLS byla současně orgánem státní moci výkonné a v lesích na celém území této spolkové země zčásti vykonávala vrchnostenskou veřejnou správu v lesích; šlo tedy o model, kterému se v tuzemsku asi nejvíce blíží postavení správ národních parků. V roce 1995 byla usnesením bavorské zemské vlády zahájena reforma SLS. Při rozhodování o jejích zásadách vláda zvažovala nejen změnu tradičního systému jednotné SLS, nýbrž i možnost jejího úplného zrušení a privatizace státního lesního hospodářství. Reforma se posléze vydala cestou reformy správní, tj. udržení systému jednotných lesních úřadů s tím, že proběhly jeho vnitřní úpravy, byl posílen podnikatelský aspekt činnosti lesních úřadů a hospodaření na státním lesním majetku začalo být silněji orientováno na dosahování zisku; privatizace byla odmítnuta. Reforma v této fázi nic nezměnila na hlavním cíli SLS, jímž nebyla jednostranná orientace na dosahování zisku ve státních lesích, nýbrž optimalizace užitků, které ze státního lesa plynou, a nezměnila nic ani na dvojjediném postavení státní lesní správy pověřené jak k výkonu veřejné moci, tak i k výkonu vlastnického práva. Reformní snahy ovšem neustaly a v roce 2005 vyústily v organizační a formální oddělení státní správy lesů od správy hospodářské. K tomu došlo přijetím rozsáhlé novely bavorského lesního zákona a současným schválením výše zmíněného zvláštního zákona. Jeho účelem je „přenést povinnost k příkladnému obhospodařování státních lesů z přímé státní správy na právnickou osobu veřejného práva a stanovit její úkoly.“

Organizace Bavorských státních lesů

Zákon charakterizuje Bavorské státní lesy (BaySF) jako samostatnou právnickou osobu – lesní podnik – se sídlem v Regensburgu, spadající do věcné působnosti ministerstva zemědělství a lesů (MZL). Hlavním úkolem podniku je hospodařit na lesních majetcích ve vlastnictví státu příkladným způsobem při dodržování zásad přírodě blízkého způsobu hospodaření a při zohlednění potřeb ochrany přírody, péče o krajinu a vodního hospodářství. Obhospodařování státního lesa zahrnuje všechna opatření, která slouží produkci a zhodnocování dříví a dalších lesních produktů, a s tím související činnosti, jako je správa pozemků a nakládání s nimi, zajišťování a zlepšování ochranné a rekreační funkce státního lesa a jeho biologické různorodosti a plnění zvláštních veřejných zájmů včetně výkonu práva myslivosti a rybářského práva (i zde příkladným způsobem). Podnik je oprávněn provozovat další obchodní činnosti související s jeho hlavními úkoly, a to i mimo bavorské území, využívat služeb třetích osob a zakládat podnikatelské subjekty, získávat je a podílet se na nich. MZL je svěřena pravomoc pověřit na základě veřejnoprávní smlouvy podnik dalšími úkoly v oblasti lesnictví a myslivosti.

Hlavními orgány podniku podle zákona jsou představenstvo, dozorčí rada a poradní sbor. Tříčlenné představenstvo je statutárním a řídícím orgánem podniku. Dozorčí rada s kontrolní funkcí se skládá z ministra zemědělství a lesa jako předsedy, po jednom zástupci ministerstva zemědělství a lesa, ministerstva financí, ministerstva životního prostředí, ministerstva hospodářství, infrastruktury, dopravy a technologií, ze dvou zástupců zaměstnanců a dvou zástupců ekonomické sféry. Poradní sbor, jehož posláním je zprostředkovávat podniku impulsy z hospodářské sféry týkající se hospodaření v lesích a myslivosti, je tvořen předsedou jmenovaným přímo bavorským zemským sněmem a řadovými členy, které jmenuje široké spektrum politických i zájmových institucí (např. politické frakce zastoupené v zemském sněmu, Bavorský svaz vlastníků lesů, Bavorská rada pro dřevařství, Zemský myslivecký svaz, Bavorská lesnická společnost, Spolek pro ochranu přírody Bavorska, Bavorská ornitologická společnost, Německý alpský spolek, odborová organizace IG BAU, svazky obcí, lesnické vědecké instituce apod.) Podrobnosti o vnitřní struktuře podniku jsou upraveny ve stanovách, které je se souhlasem MZL oprávněna přijmout i změnit dozorčí rada podniku.

Podnik není přímým vlastníkem státního lesa. Soukromoprávním titulem, který mu umožňuje ve státním lese hospodařit, je právo bezplatného užívání lesního majetku státu, zahrnující především oprávnění užívat státní les pro účely lesního hospodářství, k získávání plodů a užitků z půdy, pro účely jeho pronájmu nebo pro účely podobné. Podnik je rovněž oprávněn zcizovat státní pozemky a zatěžovat je věcnými právy, ovšem výlučně v mezích a v rozsahu plné moci udělené jim MZL.

Náklady podniku vznikající v souvislosti s plněním jeho úkolů jsou podle zákona hrazeny z výnosů podniku, pouze pro případ naplňování zvláštních veřejných zájmů může podnik využívat prostředků ze zvláštních programů podpory a financování, které jsou pro tyto účely zřízeny. Zákon předpokládá, že podnik bude vytvářet přiměřené rezervy a vedle toho bude rovněž část hospodářského výsledku odvádět Svobodnému státu Bavorsko. Zákon reguluje rovněž výši možného úvěrového zatížení podniku, a to jednak vymezením účelu úvěrů a jednak omezením jejich výše. Svobodný stát Bavorsko neomezeně ručí za závazky podniku, pokud je není možno uspokojit z jeho majetku.

Rakouská republika

Hospodaření prakticky ve všech lesích ve vlastnictví státu v Rakouské republice zajišťuje společnost Rakouské spolkové lesy, akciová společnost (ÖBf) zřízená spolkovým zákonem č. BGBl. 793/1996 (tzv. Zákon o Rakouských spolkových lesích 1996), v platném znění.

Rakouské státní lesy

ÖBf byly zákonem zřízeny s účinností od 1. 1. 1997 jako univerzální právní nástupce (včetně nástupnictví daňových povinností) do té doby existujícího stejnojmenného podniku zřízeného jiným spolkovým zákonem (č. BGBl. 610/1977), který nebyl akciovou společností, nýbrž organizační složkou státu.

Úkolem ÖBf podle zákona je další provozování podniku Rakouské spolkové lesy, dispozice s vlastními nemovitostmi a nemovitostmi ve vlastnictví státu a správa nemovitostí státu.

ÖBf jsou oprávněny činit veškeré právní úkony, které jsou nutné nebo užitečné pro naplnění předmětu jejich činnosti, včetně práva zakládat v Rakouské republice i v zahraničí organizační složky a dceřiné společnosti a podílet se na podnikatelské činnosti jiných subjektů. ÖBf na základě tohoto oprávnění nabyly účast např. i v u nás působící společnosti   (podíl ÖBf činí 25,1 %).

Při produkci a zhodnocení dřeva, vedlejší lesní výtěže a jejich dalším zpracování jsou ÖBf povinny dosahovat co nejlepší hospodářský výsledek, což lze současně označit za hlavní cíl ÖBf při jejich lesnické činnosti. ÖBf jsou ovšem ze zákona současně povinny obhospodařovat lesní půdu trvale udržitelným způsobem a udržovat a zlepšovat její úrodnost, zajišťovat a rozvíjet mimoprodukční funkce lesa, udržovat zásoby pitné a užitkové vody, zpřístupňovat nelesní pozemky, které jsou zvláště vhodné pro rekreaci obyvatelstva, hájit veřejné zájmy v ekologicky obzvláště cenných oblastech a přírodních památkách, především spolupůsobením při zakládání a udržování ploch národních parků a ploch chráněných podle předpisů o ochraně přírody, a při mysliveckém hospodaření dbát na ekologickou rovnocennost druhů.

Zákon dále ukládá ÖBf uplatňovat práva a plnit povinnosti svého právního předchůdce převzaté smlouvami o zřízení národních parků Donau-Auen a Oberösterreichische Kalkalpen a zavazuje ÖBf ke zvláštnímu způsobu nakládání s vodními plochami a přilehlými pobřežními pozemky – ÖBf jsou povinny udržovat ekologickou funkčnost vod, chránit zdroje vod podzemních, omezovat vznik povodní, udržovat stavy vody, udržovat a budovat vodní stavby a zařízení a současně umožňovat rekreaci obyvatelstva. Za plnění takto vymezených úkolů, byť jde o úkoly plněné pro stát, nepřísluší ÖBf ze strany státu žádná zvláštní úhrada. To ovšem neznamená, že by ÖBf nepříslušely náhrady za omezení hospodaření, která jim vznikají v některých územích, zejména ve dvou zmíněných národních parcích, nebo platby vyplývající ze smluvních závazků ÖBf týkajících se ochrany přírody.

Zákon dále opravňuje ÖBf vykonávat právo myslivosti a právo rybářské, uzavírat, měnit a rozvazovat smlouvy o nájmu honiteb a jiné smlouvy týkající se výkonu práva myslivosti k pozemkům ve vlastnictví státu, které spravuje, což platí i pro podíly státu na honebních společenstvech. Veškeré nároky, které z tohoto titulu náleží státu vůči třetím osobám, jsou postoupeny ÖBf.

Organizační struktura Rakouských státních lesů

Základy organizační struktury ÖBf jsou dány jejich právní formou. Jako u každé akciové společnosti stojí v čele představenstvo, jehož činnost kontroluje dozorčí rada. Představenstvo ÖBf je dvoučlenné a jeho členové jsou vybíráni na základě veřejného výběrového řízení podle spolkového zákona č. BGBl. 26/1998, o průhlednosti při obsazování funkcí v podnikatelských subjektech se státní účastí. Dozorčí rada ÖBf je šestičlenná, přičemž tři z jejích členů jsou jmenováni ministrem zemědělství a lesního hospodářství, jeden ministrem financí a dva jmenuje kolektiv zaměstnanců ÖBf. Práva a povinnosti dalších organizačních jednotek ÖBf a jejich pracovníků nejsou upraveny právními normami a vyplývají pouze z vnitřních předpisů podniku.

Hospodaření ÖBf vychází ze zásady maximalizace hospodářského výsledku. Toho ÖBf dosahují zejména maximalizací příjmů z vlastní činnosti, v jejichž rámci převažují příjmy z lesního a dřevařského hospodářství (zejména z prodeje dřeva, řeziva a vedlejší lesní výtěže). Zanedbatelné nejsou však ani příjmy ze správy nemovitostí včetně pronájmu honiteb.

Úkoly, jejichž plnění zákon ÖBf ukládá, se neobejdou bez existence soukromoprávního titulu ÖBf k potřebnému majetku. Těchto právních titulů je více; pro jejich důkladné pochopení je nutno rozlišit majetek spravovaný ÖBf na movitý a nemovitý. Movitý majetek je přímo ve vlastnictví ÖBf. Nemovitý majetek je pak dvojího druhu – jde jednak o majetek, jehož vlastníkem jsou přímo ÖBf (majetek taxativně vyjmenovaný v přílohách zákona), jednak o majetek, jehož vlastníkem je stát a který je ÖBf určen k plnění jejich úkolů. Ten užívají ÖBf na základě služebnosti požívání za úplatu zřízené podle § 509 a násl. Obecného zákoníku občanského. ÖBf mají z tohoto titulu právo na řádný a mimořádný výnos z užívaných pozemků, zahrnující právo na dříví vytěžené v souladu s pravidly lesního hospodářství. Služebnostní pozemky včetně na nich rostoucích lesních porostů ovšem zůstávají ve vlastnictví státu. Úplata za zřízení služebnosti používání je stanovena jako 50 % z ročního zisku ÖBf.

Vedle toho pak ÖBf jako akciová společnost odvádí pravidelně svému akcionáři – Rakouské republice – ročně dividendy ze zisku. Vnitřní hospodaření ÖBf se řídí stejnými zásadami jako hospodaření standardních akciových společností.

Slovenská republika

Správu lesního majetku státu je ve Slovenské republice podle zákona č. 326/2005 Z. z., o lesích, v platném znění, oprávněna vykonávat pouze právnická osoba, jejímž zřizovatelem nebo zakladatelem je ministerstvo zemědělství nebo právnická osoba, která má takové postavení podle zvláštních právních předpisů. To neplatí ve vojenských újezdech a na plochách sloužících obraně státu, kde lesní majetek státu spravuje právnická osoba, jejímž zakladatelem nebo zřizovatelem je Ministerstvo obrany SR.

V souladu s uvedenými pravidly hospodaří na převážné části rozlohy lesa ve vlastnictví státu státní podnik Lesy Slovenské republiky (LSR) se sídlem v Banské Bystrici. Zbývající část lesů ve vlastnictví státu je obhospodařována buď státními organizacemi lesního hospodářství podléhajícími působnosti ministerstva zemědělství (Lesopoľnohospodársky majetok Ulič, š.p., Štátne lesy TANAP a školní lesní podniky), nebo státními organizacemi lesního hospodářství podléhajícími ministerstvu obrany (v současné době státní podnik Vojenské lesy a majetky SR). Některé obytné a hospodářské, popř. jiné stavby sloužící lesní výrobě jsou pak mimo uvedené organizace spravovány též Slovenským pozemkovým fondem.

Lesy slovenské republiky

Hlavním úkolem LSR je správa lesního a jiného majetku ve vlastnictví Slovenské republiky. LSR jsou oprávněny k výkonu celé řady podnikatelských činností v nejrůznějších oborech potřebných k plnění zmíněného hlavního úkolu; škála sahá od geodetických a kartografických prací přes obrábění kovů, poskytování software, provozování cestovní kanceláře či bufetů.

Činnost LSR se řídí zákonem č. 111/1990 Zb., o státním podniku, přičemž LSR byly v zakladatelské listině označeny za státní podnik určený k uspokojování veřejně prospěšných zájmů. To znamená, že právní režim podniku se v určitých aspektech liší od obecného právního modelu vnitřního uspořádání státního podniku i jeho jednání navenek. Avšak tak jako pro běžné státní podniky, i pro LSR platí, že jsou právnickou osobou, vystupující v právních vztazích samostatně svým jménem a na vlastní odpovědnost a samostatně provozují i svou podnikatelskou činnost, a to na základě hospodaření na vlastní účet. LSR neodpovídají za závazky státu a stát neodpovídá za závazky LSR. Podnik je současně samostatným subjektem ve vztahu ke státnímu rozpočtu a státním fondům. Při hospodářské činnosti jsou LSR povinny co nejúčinněji chránit životní a přírodní prostředí před škodlivými vlivy, které jeho činnost může vyvolat, a budovat zařízení na ochranu životního a přírodního prostředí, uvádět je do provozu a zajišťovat jejich plynulý a účinný provoz.

Uvedené zásady platí s jistými modifikacemi pro všechny subjekty oprávněné hospodařit se státním lesním majetkem, které mají formu státního podniku, tj. i pro Lesopoľnohospodársky majetok Ulič, š. p., a Vojenské lesy a majetky SR, š. p.

Státní podniky ve smyslu § 6 zákona o státním podniku hospodaří s věcmi a majetkovými právy, které mu byly svěřeny při jeho založení, a s věcmi a právy nabytými v průběhu podnikání. Všechny věci přitom bez ohledu na způsob nabytí po celou dobu zůstávají ve vlastnictví státu. Oprávnění LSR k majetku, s nímž hospodaří, spočívá v právu majetek držet, užívat jej a nakládat s ním v mezích stanovených právními předpisy. Je ovšem vyloučeno, aby svěřeným majetkem byly zajišťovány závazky třetích osob. Na nakládání s majetkem státu, s nímž LSR hospodaří, nelze aplikovat zákon o č. 278/1993 Z. z., o správě majetku státu.

Štátne lesy TANAP

Štátne lesy TANAP představují druhý typ právnické osoby oprávněné hospodařit se státním lesním majetkem. Štátne lesy TANAPu jsou státní příspěvkovou organizací se sídlem v Tatranské Lomnici, zřízenou ministerstvem zemědělství a vzniklou v roce 1995 v důsledku rozdělení do té doby jednotné Správy TANAPu na dvě samostatné organizace – Štátne lesy TANAPu (dále též „ŠL TANAPu“), jejichž zřizovatelem je ministerstvo zemědělství, a Správu TANAPu, jejímž zřizovatelem je ministerstvo životního prostředí.

Právní postavení ŠL TANAPu jako příspěvkové organizace je zakotveno v zákoně 523/2004 Z. z., o rozpočtových pravidlech veřejné správy. ŠL TANAPu jsou podle zákona oprávněny i povinny využívat majetek státu k plnění úkolů, které vyplývají z předmětu jejich činnosti určeného ve zřizovací listině nebo v souvislosti s ním, nakládat s ním v souladu se zákonem, udržovat jej v řádném stavu, využívat všechny právní prostředky na jeho ochranu a dbát, aby nedošlo k jeho poškození, ztrátě, zneužití nebo zmenšení. Veškerý majetek, s nímž ŠL TANAP nakládají, tudíž zůstává ve vlastnictví státu.

Při nakládání s majetkem státu ve správě ŠL TANAP je nutno vycházet ze skutečnosti, že veškeré pozemky spravované ŠL TANAP se nacházejí na území národního parku, tj. ve třetím stupni ochrany přírody, což ve spojení s § 62, odst. 1 zákona č. 543/2002 Z. z., o ochraně přírody a krajiny, znamená, že je není možno zcizit. Pro ostatní nakládání s majetkem pak platí pravidla zakotvená v zákoně č. 278/1993 Z. z., o správě majetku státu.

Polská republika

Hospodaření v lesích ve vlastnictví státu v Polské republice na převážné části jejich rozlohy zajišťuje Státní lesní podnik Státní Lesy (Państwowe Gospodarstwo Leśne Lasy Państwowe) jako zvláštní organizační jednotka státu zřízená přímo lesním zákonem. Právo hospodaření LP se nevztahuje pouze na lesy na území národních parků a na lesy tvořící součást Fondu státního zemědělského vlastnictví.

Státní lesní podnik Státní lesy

Co do právní formy jsou LP státní organizační jednotkou bez právní subjektivity, jednající jménem státu v záležitostech týkajících se jimi spravovaného majetku. Přes neexistenci právní subjektivity jsou LP oprávněny být členem vnitrostátních nebo mezinárodních společenských organizací, je-li členství odůvodněno úkoly a cíli LP. Právní postavení LP je prakticky bezezbytku a velmi podrobně upraveno v zákoně o lesích a ve statutu LP.

Úkolem LP je podle zákona o hospodaření v lesích, nakládání s pozemky a jinými nemovitostmi nebo nemovitostmi sloužícími lesnímu hospodářství zajišťování evidence státního majetku a zjišťování jeho hodnoty. Hospodaření v lesích spravovaných LP se přitom povinně řídí lesním hospodářským plánem zpracovaným pro jednotlivé kanceláře nadlesního (nadleśnictwa). Hospodářskou činnost zajišťují LP převážně vlastními zaměstnanci.

Vedle hospodářské činnosti však LP plní celou řadu funkcí příslušejících veřejné moci, zejména v oblasti lesního dozoru a dohledu nad hospodařením. LP podle zákona plní úkoly lesní stráže, vykonávají poradenskou činnost vůči soukromým vlastníkům lesa, iniciují, koordinují a provádějí pravidelná hodnocení stavu lesa a lesních zásob a prognózy změn v lesních ekosystémech, zpracovávají pravidelnou velkoplošnou inventarizaci stavu lesa a vedou banku dat o stavu lesů a lesních zásob, vytvářejí vzorové lesní komplexy na podporu trvale udržitelného hospodaření v lesích, vyhotovují zprávu o stavu lesů a zprávu o výsledcích finančního hospodaření a v případech uzavření dohody s příslušnými orgány obecné státní správy vykonávají po zajištění potřebných finančních prostředků státní správu v nestátních lesích LP. Mohou být rovněž ministrem životního prostředí pověřeny plněním úkolů souvisejících s vytyčením prvků soustavy NATURA 2000 a zajištěním jejich odpovídající funkčnosti.

Organizace polských státních lesů

Organizační struktura LP je třístupňová a je tvořena generálním ředitelstvím, 17 oblastními ředitelstvími a 428 kancelářemi nadlesního (nadleśnictwa). V čele generálního ředitelství a celé organizační struktury LP stojí generální ředitel, který je jmenován a odvoláván ministrem životního prostředí; tomuto ministrovi je také ze své funkce odpovědný.

Hospodaření LP vychází ze zásady finanční samostatnosti, takže vznikající výdaje jsou pokryty příjmy z vlastní činnosti. Výdaje na činnost generálního ředitelství a oblastních ředitelství, které příjmy z vlastní činnosti nemají, jsou financovány z rozpočtů jednotlivých kanceláří nadlesního.

Hlavním zdrojem příjmů jsou již zmíněné příjmy z vlastní činnosti LP. Ty jsou tvořeny zejména příjmy z prodeje dřeva, vedlejší lesní výtěže a reprodukčního materiálu lesních dřevin, příjmy z prodeje výsledků zemědělského a rybářského hospodářství, z prodeje materiálu, zboží a nepotřebného hmotného investičního majetku, příjmy z pronájmu včetně honiteb, z turistického ruchu a příjmy z finančních operací, popř. jiných zdrojů.

Vedle příjmů z vlastní činnosti LP předpokládá zákon o lesích i příjmy z účelových dotací ze státního rozpočtu. Tyto účelové dotace slouží pouze k plnění úkolů zadaných vládní administrativou, zejména k nákupu lesa a pozemků určených k zalesnění nebo na jejich rekultivaci a k nákupu jiných pozemků s cílem zachovat jejich přírodní charakter, realizaci celostátního programu zvyšování lesnatosti, hospodaření v soukromých lesích v případě ohrožení jejich trvalosti (jde o svého druhu nucenou správu lesů), provádění inventarizace lesů a lesních zásob a vedení příslušných databank, zpracování plánů péče o přírodní rezervace nacházející se ve správě LP, jejich realizaci a zajištění ochrany přírody a k financování lesnických výchovných programů pro veřejnost, zejména vytváření ukázkových lesních komplexů a naučných stezek.

LP mohou zakládat nebo se účastnit založení akciových společností a společností s ručením omezeným; státní lesy, s nimiž LP hospodaří, však nesmí sloužit jako nepeněžitý vklad do základního jmění těchto společností.

Při LP se vytváří tzv. lesní fond, který je nástrojem pro hospodaření s finančními prostředky způsobem umožňujícím dosažení cílů stanovených zákonem o lesích. Lesní fond slouží jednotlivým kancelářím nadlesního k vyrovnání deficitů způsobených při plnění úkolů lesního hospodářství. Vedle toho je možno prostředky lesního fondu použít na realizaci společných záměrů organizačních jednotek LP, vědecký výzkum, tvorbu lesní infrastruktury, vyhotovování lesních hospodářských plánů, činnosti spojené s oceňováním a prognózováním stavu lesa a lesních zásob a další úkoly týkající se lesního hospodářství.

V oblasti dispozic s nemovitým majetkem přiznává zákon LP jak právo od soukromých osob nemovitosti nabývat, tak lesy, pozemky a jiné nemovitosti ve vlastnictví státu soukromým osobám prodávat. Prodej je však možný pouze za přísných podmínek, které např. vylučují, aby byl státní les prodán za účelem hospodaření v něm (nejde-li o převod arondační). Zákon o lesích umožňuje též pronájem státního lesa, pokud je zaručeno, že nebudou narušeny cíle a úkoly lesního hospodaření stanovené v lesním hospodářském plánu.

Generální ředitel může konečně lesy, pozemky nebo jiné nemovitosti převést do užívání organizační jednotce státu nebo územní samosprávy, pokud je převod odůvodněn zájmy obrany a bezpečnosti státu, ochrany hranic, vědy a vzdělávání, ochrany přírody, ochrany vodních děl, ochrany mořského pobřeží, ochrany kulturních památek, rekreace obyvatel nebo zájmy zemědělství. Převod práva užívání se realizuje na základě dohody.

Adresa autora:

JUDr. Dr. Martin Flora

LDF MZLU v Brně

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.