Hospodářská opatření v lesních porostech Krušných hor
Hospodářská opatření v lesních porostech Krušných hor byla zpracována jako variantní návrh pěstebních postupů zahrnující parametry sadebního materiálu, obnovu lesa, úpravu obmýtí, úpravu druhové skladby, principy výchovy a způsoby přeměn porostů náhradních dřevin (PND).
Sadební materiál
Z provedené analýzy kvality sadebního materiálu lesních dřevin odebraných od pověřených pěstitelů pro zájmovou oblast Krušných hor je zřejmé, že sadební materiál odpovídá standardům kvality, stanoveným v české technické normě ČSN 48 2115 Sadební materiál lesních dřevin. Pozitivním zjištěním je i velmi dobrá fyziologická kvalita vzorků sadebního materiálu ve školkách.
Další specifikace kvality sadebního materiálu je zaměřena na doplňková opatření a postupy, které by měly na základě poznatků výzkumu stávající standardy doplnit. Jedná se zejména o potřebné upřesnění standardů kvality u smrku ztepilého pro 8. a částečně 7. LVS, v menším rozsahu i u buku lesního. Upřesnění vyžadují i některé pěstební postupy snižující riziko deformací kořenů.
U sadebního materiálu smrku z 8. LVS není výsledná morfologická a fyziologická kvalita podle ČSN 48 2115 jediným dostačujícím parametrem. Specifický růst semenáčků (geneticky podmíněná výšková variabilita) vyžaduje dodatečnou optimalizaci pěstebních postupů tak, aby bylo využito celé velikostní spektrum semenáčků z oddílu osiva. Jedná se zejména o dopěstování celého výškového spektra oddílu sadebního materiálu.
Pro podsadby je účelné používat sadební materiál se stinnými pletivy (tj. pěstovaný s přistíněním), který se lépe adaptuje na specifické růstové podmínky podsadeb.
Pro zájmovou oblast Krušných hor je významné použití krytokořenného sadebního materiálu (KSM). Dosavadní praxe, kdy jsou provozně uplatňovány standardy podle ČSN 48 2115 a je od dodavatelů požadováno pěstování KSM v biologicky prověřených obalech, by měla zajistit kvalitní sadební materiál bez deformací kořenů.
Druhová skladba
Pro přeměny současných PND byly navrženy tři varianty druhových skladeb:
- základní cílová druhová skladba (CDS) představuje optimální DS pro plnění všech požadovaných funkcí lesa v daných růstových podmínkách. Vychází ze současných zlepšených imisně klimatických podmínek projevujících se revitalizací cílových dřevin a nastupující přirozenou obnovou;
- přechodná biomeliorační DS (BMDS) je založena na poznatcích o schopnosti některých, především listnatých dřevin meliorovat prostředí a na poznatcích o nižší podkorunové kyselé depozici pod listnatými dřevinami;
- přechodná přípravná DS (PPDS) je alternativou přímé cesty k BMDS, případně i k základní CDS. Výhodou oproti biomeliorační DS je především nižší potřeba sadebního materiálu požadované kvality (řízkovance buku) a pouze pomístní ochrana proti zvěři. Dřívější nástup plodivosti řízkovanců buku (předpokládá se již ve věku 50–60 let) zajistí požadovaný vyšší podíl listnaté složky v porostech v následné generaci přirozenou obnovou geneticky vysoce kvalitních BK skupin (jako nejvýznamnější MZD v navrhovaných DS) a vznikem porostů s optimální (nestejnověkou) porostní strukturou.
Pro CHS s výměrou nad 1000 ha (CHS 53, CHS 55, CHS 73, CHS 77, CHS 79 a CHS 01 tvořících 95 % výměry zájmové oblasti) byly navrženy varianty druhových skladeb a dalších pěstebních rozhodnutí.
Diferenciace pěstebních opatření podle imisní zátěže
Pro diferenciaci opatření podle imisní zátěže (včetně návrhů DS) se místo pásem ohrožení používá stupnice překročení kritické dávky kyselé depozice. Kritická úroveň podkorunové kyselé depozice byla stanovena na základě studie Zapletala et al. (2001) na 1,6 kmol H+. ha-1. rok-1. Údaje pro kalkulace byly získány z modelové studie depozic v roce 2004 (Hadaš 2007). Pro potřebu diferenciace pěstebních opatření se vylišují dvě úrovně depozic:
- kyselá depozice do dvojnásobku kritické dávky, tj. do cca 3,2 kmol. H+. ha-1. rok-1,
- kyselá depozice větší než dvojnásobek kritické dávky, tj. větší než 3,2 kmol. H+. ha-1. rok-1.
Návrhy DS zohledňují vysoké překročení kritických dávek depozic zpravidla volbou nepřímé cesty k CDS, a to podle aktuálních podmínek přeměnami přes BMDS nebo PPDS.
Návrh postupů výchovy
Návrh postupů výchovy je navržen pro hlavní hospodářské dřeviny – smrk (SM), buk (BK), modřín (MD) a jejich směsi a také pro nejvíce zastoupené náhradní dřeviny smrk pichlavý (SMP) a břízu (BR).
Cílem výchovy smrkových porostů pod vlivem imisí je především:
- prodloužení životnosti stromů hlavního porostu, a tím i životnosti celých porostů;
- snížení kyselých podkorunových depozic z přetrvávající imisní zátěže;
- vytvoření mikroklimatu příznivého pro plynulou dekompozici opadu (zlepšení půdních podmínek, zabránění hromadění surového humusu);
- zvýšení kvality a bezpečnosti produkce (odolnost vůči námraze a sněhovým polomům).
Předpokladem kvalitního provedení výchovných zásahů je včasné rozčlenění porostů na pracovní pole. Širší linky (4 m) umožní snížit rozsah poškození při případném vyklízení těženého dřeva.
Výchova porostů s převahou smrku je založena na jednom velmi silném výchovném zásahu ve fázi mlazin, při horní porostní výšce h100 5–7 m. Jedná se především o negativní výběr v podúrovni. Při výchově je potřebné podporovat příměs stinných listnáčů, zejména buku.
Výchova SM porostů se diferencuje podle úrovně kyselých depozic, odlišně jsou upraveny návrhy na výchovu SM porostů s opožděnou výchovou a porostů poškozených zvěří.
S výchovou a přeměnami porostů BR je vhodné začít v době, kdy porosty dosáhnou maximální očekávané funkční účinnosti spočívající především ve vytvoření příznivějšího mikroklimatu pro vnášení cennějších cílových dřevin. Optimální doba pro zahájení výchovy je tedy v době zapojování porostů, tj. na většině stanovišť v průběhu druhého věkového stupně. Výchovné zásahy jsou selektivní, úrovňové s negativním výběrem. Lze je provádět, pokud zakmenění sdruženého porostu dosahuje alespoň 0,8. Výchova porostů břízy se diferencuje podle podílu BR v porostech, imisní zátěže, klimatických a stanovištních podmínek.
Výchovu porostů SMP je vhodné skloubit s přeměnami nebo rekonstrukcemi. Krycí efekt porostů SMP na podsazené cílové dřevině byl experimentálně doložen. Výchova se zakládá na poznatku, že se jedná o slunnou dřevinu, která nesnáší zastínění. Při výchozí hustotě cca 2500 sazenic na jeden hektar jsou porosty při horní porostní výšce 5 m (věk 15–20 let) již značně diferencovány (výčetní tloušťka se pohybuje od 2 do 15 cm). Výchova porostů SMP se diferencuje podle zastoupení SMP v porostech, podle imisní zátěže a klimatických a stanovištních podmínek.
Výchova směsí BR a SMP se diferencuje podle zastoupení břízy a smrku pichlavého v porostech, podle imisní zátěže a klimatických a stanovištních podmínek.
Hospodářská doporučení pro výchovu MD je diferencují podle zastoupení této dřeviny v porostu (příměs, monokultura), podle současného stavu porostu (kvalita, stabilita, zdravotní stav) a podle hospodářských cílů pěstitele (produkce dřeva, přeměna náhradních porostů apod.). Pěstební zásahy jsou zaměřeny především na zachování a zlepšení jejich mimoprodukčních funkcí a na zvýšení jejich stability, popřípadě kvality produkce v případech, kdy se jedná o porosty produkčně funkční. Pěstební zásahy je potřebné provádět tak, aby nedocházelo k celoplošnému prořeďování a tím ke snižování funkčnosti porostů. Nejvhodnějšími se proto jeví úrovňové zásahy s pozitivním výběrem (v kvalitních porostech) nebo s negativním výběrem (v méně kvalitních porostech) a jejich kombinace.
Buk je nejdůležitější stabilizující a meliorační dřevina. Při výchově lesních porostů je proto buk podporován a uvolňován. Ve studii jsou navrženy také základní principy výchovy bukových porostů, které se však v současnosti v Krušných horách v 7. a 8. LVS ve větších celcích nevyskytují.
Přeměny
Přeměny jsou zásadní změnou druhové skladby porostů předčasnou nebo urychlenou obnovou na cílové zastoupení dřevin. Jako zvláštní pěstební a lesohospodářský systém mají své odůvodnění tam, kde dosavadní porosty ztratily funkční účinnost, tzn. nejsou produktivní nebo nedokáží v požadované míře plnit jiné určené funkce.
Při přeměnách se většinou jedná o změnu druhové skladby umělou (případně přirozenou) obnovou. K vytvoření druhové skladby odpovídající optimálnímu plnění požadovaných funkcí v daných růstových podmínkách dochází buď přímým zaváděním dřevin požadovaných pro CDS, nebo volbou BMDS či PPDS mající za cíl usnadnění přeměn z technického, ekonomického, případně biologického hlediska (revitalizace a stabilizace narušených ekotopů).
Na základě dosavadních poznatků lze doporučení pro lesnickou praxi shrnout do následujících bodů:
- podrobněji diferencovat pěstební postupy při přeměnách PND ve vyšších polohách podle území (od 7. LVS výše) a upřesnit technologické postupy při použití cílových listnáčů, smrku ztepilého nebo pionýrských listnáčů a kleče;
- podrobněji diferencovat pěstební postupy při přeměnách PND podle imisního zatížení a stavu půd;
- diferencovat postupy kultivace buku, klenu a jedle pro vyšší a nižší polohy zájmového území. Ve vyšších polohách se jejich úspěšné odrůstání neobejde bez ekologického krytu;
- podle růstových podmínek lze příměs slunných (pionýrských) listnáčů v přeměňovaných porostech zajistit podporou přirozeného zmlazení;
- specificky jsou upravena pěstební opatření v lesních porostech v ochranných pásmech vodních zdrojů a v porostech soustavy NATURA 2000.
Návrh opatření k udržení a zlepšení stavu lesních půd
Krušné hory jsou zcela specifickou oblastí s půdami silně narušenými dlouhodobou imisní zátěží, odstraňováním humusové vrstvy i přechodnou absencí lesních porostů v horských partiích.
Problematika uplatnění postupů biologické a chemické meliorace je zaměřena na obnovu dlouhodobé funkčnosti půdního prostředí a zajištění výživy lesních porostů ve stádiu rychlého nárůstu biomasy (středně staré porosty).
Pro biologickou melioraci a pro řadu forem chemické meliorace existuje dostatek podkladů pro možnosti jejich cíleného uplatnění, a to přímo v oblasti Krušných hor. Aplikaci biologických postupů meliorace je již možno zapracovat do návrhu druhové skladby porostů v jednotlivých SLT (HS). Možnost využití sukcesních pochodů v rámci biologické meliorace půd je významně tlumena tlakem zvěře.
Pro plánování vápnění jako základního prostředku plošné chemické meliorace je nutné dodržovat současné metodické pokyny pro výběr ploch. Ty spolu s pravidelnými odběry půdy, které provádí z pověření Ministerstva zemědělství ÚKZÚZ a VÚLHM, představují dostatečný podklad pro jejich systematické plánování v horizontu cca 5 let. Prioritou vápnění je zmírnění důsledků dlouhodobé acidifikace, proto se výběr ploch opírá přednostně o kritéria půdních vlastností a výživy, nikoliv přímo o zdravotní stav porostů.
Chemické meliorace pro odstranění případného akutního poškození lesních porostů je nutné připravit vždy na základě aktuálního posouzení konkrétního problému. Zajištění posudku a návrhu opatření poskytuje v rámci poradenské činnosti MZe např. Lesní ochranná služba VÚLHM, v. v. i.
Optimalizace mysliveckého hospodaření
Myslivost, vzhledem k narušenému prostředí a tím i vztahům mezi býložravci obecně (zvýšená produkce biomasy mající při absenci predátorů za následek přemnožení býložravců) vyžaduje řízenou a koordinovanou činnost s maximální odborností. Navrhovaná opatření lze rozdělit do čtyř skupin:
- úprava početních stavů jelení zvěře a poměru pohlaví;
- péče o zvěř;
- vytváření klidových zón;
- úprava legislativy;
Bližší podrobnosti jsou publikovány v samo- statných článcích uveřejňovaných v Lesnické práci.
Posouzení rentability jednotlivých variant navržených hospodářských opatření
Z výsledků ekonomických studií vyplývá, že současná finanční rentabilita dřevoprodukční funkce lesa z hlediska podnikatelského, v daném smyslu „tržního vlastnického“ je vysoce záporná u všech tří variant druhových skladeb.
Současný společenský sociálně-ekonomický přínos je hodnotově vysoký, pohybuje se od 19,5 do 21 mld. Kč. Lze říci, že v celkové sumě přínosů nejsou mezi variantami druhových skladeb podstatnější rozdíly. Rovněž v případě společenských sociálně-ekonomických hodnot bez vlivu faktoru času nejsou mezi variantami podstatnější rozdíly.
Souhrnně společensky sociálně-ekonomicky (včetně finanční rentability) nejefektivnější jsou prakticky na stejné úrovni varianty druhových skladeb PPDS (souhrnný společenský přínos 13 646 mil. Kč) a CDS (souhrnný společenský přínos 13 382 mil. Kč). Výsledný rozdíl mezi nimi je vzhledem k vysoké metodické obtížnosti a složitosti problematiky i stavu a úrovni vstupních dat zcela nepodstatný. Za nimi následuje varianta BMDS (souhrnný společenský přínos 11 081 mil. Kč), i když i tento přínos je velmi vysoký.
Dané hodnoty jsou principiálním argumentem z hlediska sociálně-ekonomického pro uskutečnění přeměn PND v navrhovaných variantách, a argumentem pro využití domácích i zahraničních veřejných zdrojů společnosti při realizaci těchto přeměn.
Variantní řešení pěstebních opatření
Lesnická opatření jsou navržena ve třech variantách zpracovaných po dohodě se zadavatelem projektu pro horizont 30 let:
- varianta CDS: na většině plochy cílová druhová skladba;
- varianta BMDS: na celé ploše biomeliorační druhová skladba;
- varianta minimální: pouze povinnost zalesnění ze zákona.
Porovnání variant
Nejvyšší náklady na přeměny a následnou pěstební péči, především výchovu a úpravu půdního prostředí, byly kalkulovány pro variantu BMDS (5367 mil. Kč, z toho LČR 4064 mil. Kč za období 30 let). Vyšší náklady spočívají především ve vyšším podílu MZD (vyšší náklady na ochranu i při optimalizovaném mysliveckém hospodaření, vyšší náklady na chemickou melioraci jako podmínku pro některé cenné listnáče atd.) a v intenzivnější porostní výchově mladých porostů 2. věkového stupně.
Náklady na uskutečnění varianty CDS jsou cca o 19 % nižší oproti variantě BMDS (4362 mil. Kč, z toho LČR 3283 mil. Kč za období 30 let). Nižší náklady jsou způsobeny použitím CDS, které mají nižší podíl MZD oproti BMDS (menší náklady na oplocení, chemickou melioraci a také menší intenzita výchovy). Podmínkou uplatnění obou těchto variant je optimalizované myslivecké hospodaření.
Nejnižší náklady (o 36 % nižší oproti variantě BMDS a o 21 % nižší oproti variantě CDS) byly vykalkulovány pro variantu minimální, ve které se předpokládají pouze činnosti vyplývající ze zákona (3430 mil. Kč, z toho LČR 2608 mil. Kč za období 30 let). Nižší náklady vyplývají především z nižší hospodářské intenzity (přeměny pouze na 25 % výměry PND s prognózovaným rozpadem za decenium, na celé ploše pouze CDS a pouze jeden výchovný zásah za decenium). Zásahy podle této varianty jsou požadovány ze zákona a musí být zajištěny i v případě, že nebude optimalizováno myslivecké hospodaření. Nicméně úprava myslivosti v oblasti je i v tomto případě velmi žádoucí.
Autoři:
Doc. RNDr. Marian Slodičák, CSc.,
Doc. Ing. Antonín Jurásek Csc.
Ing. Vratislav Balcar, CSc.,
VÚLHM, Výzkumná stanice Opočno
Ing. Vít Šrámek, Ph.D.,
VÚLHM, Výzkumná stanice Praha
Prof. Ing. Luděk Šišák, CSc., FLD,
Katedra ekonomiky a řízení lesního hospodářství
Ing. Miroslav Sloup,
ÚHÚL Brandýs nad Labem, pobočka Plzeň