K OTÁZCE MRTVÉHO DŘEVA V LESE

Ilja Andrš

Jedním z bodů, kde mívají lesníci a ekologové rozdílný názor, je výskyt odumřelých stromů, tj. mrtvého dřeva v lese. Z ekonomického hlediska je ponechávání takového dřeva v lese nežádoucí. Výjimkou jsou stromy, u nichž by se za zpracované a prodané dřevo získalo méně, než by činily výrobní náklady. I takové stromy se ale někdy zpracovávají s poukazem na nutnou čistotu lesa. Ekologové naproti tomu propagují ponechávání mrtvého dřeva v lese co nejvíce. Je pravda, že se plní také tzv. mimoprodukční funkce a že mrtvé dřevo v tomto směru hraje určitou roli.

Vypočítat solidně hodnotu mimoprodukčních funkcí lesa se dosud nikomu nepodařilo a jsem přesvědčen, že se to nikdy nikomu nepodaří. I kdyby se všichni zainteresovaní dohodli na nějakém ceníku za vyprodukovaný 1 m3 kyslíku, za dodaný 1 m3 kvalitní vody a jiné měřitelné jednotky, zůstane mnohé, co se přesvědčivě propočítat nenechá. Třeba hodnota zotavení, kterou les svým návštěvníkům poskytuje. Takových služeb poskytuje les hodně. Kromě toho to, co se dnes vysoce hodnotí, nemusí být prioritou za 50 let. 

Myšlenka ponechávání mrtvého dřeva v lese je pro tradiční středoevropské lesní hospodářství poměrně nová a naráží proto na pochopitelnou skepsi lesníků. K tomu přistupují některé velkorysé požadavky ekologů, které nebývají často podloženy věcnými argumenty. Jsou mezi nimi ale také stanoviska, o kterých je možno uvažovat a hledat oboustranně vhodné řešení. Sem by bylo možné zařadit diskusi o mrtvém dřevě v lese. Hned na začátku se musí zdůraznit, že při tak rozmanitých podmínkách, jaké v lese jsou, nemůže platit “ano” nebo “ne” všeobecně. Protože lesníci bez jakékoliv pochyby rozumí lesnímu hospodářství lépe než laičtí ekologové, musí to být lesníci, kteří po diskusi a náležitém zvážení místních podmínek vysloví závěr.

Opatření na úseku ochrany lesa jsou nutná k zabránění masového rozšíření lesu škodlivých druhů. U nás nejčastěji na prvním místě kůrovců, kteří jsou zařazeni mezi hospodářsky významné nebo nebezpečné škůdce. Dostáváme se tak k pojmu čistota lesa. Otázkou je, zda čisté hospodářství je slučitelné s ponecháním mrtvého dřeva v lese. Ekologové v diskusi na prvním místě vyzdvihují význam odumřelých stromů pro hnízdění ptactva a některých menších savců. “Broučkaři” hodnotí tlející dřevo jako ideální životní prostředí pro mnohé druhy hmyzu, které v “čistém lese” nejsou. “Houbaři” zase na mrtvém dřevě nacházejí druhy hub, které nejsou jinde k vidění. Nevyvratitelnou skutečností tedy je, že mrtvé dřevo v lese zvyšuje druhovou pestrost. Je také jisté, že rozkladem mrtvého dřeva se zvýší obsah organických látek v půdě. To ovšem ve srovnání s množstvím, které vzniká rozkladem listí, jehličí a drobných větví, nehraje významnou roli. Na plochách pokrytých hustou buření (hlavně travinami) jsou popadané odumřelé stromy takřka jediným místem, kde mohou vyklíčit semena zmlazujících se stromů.

LESNÍ HYGIENA

Čistota lesa musí mít bezpodmínečně prioritu tam, kde dřevina není příliš vitální. U nás třeba smrk v nižších polohách s menšími vodními srážkami, nebo porosty poškozené imisemi. Jiná situace je tam, kde je dřevina ve svém optimu a není oslabena vnějšími faktory. V takových podmínkách může k požadavku na “čistotu lesa” přistoupit požadavek na “lesní hygienu”. Co se rozumí pod tímto pojmem? Je to soubor opatření, směřujících k podpoře ekologických procesů snižujících přemnožení škůdců. Nejznámějším příkladem je asi pomoc, kterou poskytují lesníkům při potírání různých škůdců mravenci. Méně známá a méně nápadná, ale přesto významná je činnost různých druhů hmyzu, ale i jiných organismů, žijících se škůdci lesa. Podpora všech těchto “pomocníků lesníků” je obsahem programu “lesní hygiena”.

Pojem mrtvé dřevo neznamená, že v něm není žádný život. Laika může svádět myšlenka, že smrk, z něhož po vylétnutí kůrovce opadla kůra, už nemůže být pro škůdce atraktivní a že jeho ponechání v lese nemůže být škodlivé. V lese jsou ale různé druhy kůrovců. Některé z nich se mohou ve dřevě stromu, který není ještě docela mrtvý, ale teprve umírající, nepříjemně namnožit. Takové nebezpečí hrozí nejvíce v lokalitách, kde není dřevina příliš vitální a v monokulturách.

Při úvaze, zda mrtvé dřevo v lese ponechat nebo ne, je třeba pamatovat i na technické škůdce dřeva. V roce 1968 byly smrkové porosty na bývalém LZ Tachov silně poškozeny sněhovým polomem. Nebylo možné vše zpracovat včas. V první etapě zpracování jsme tedy ponechali část zlomů (“štumpů”). Kůrovec se v nich namnožit nemohl a dřevo v této spodní části kmene bylo v porostech totálně sloupaných jelení zvěří stejně silně znehodnoceno hnilobou. Podcenili jsme ale nebezpečí dřevokaze čárkovaného. Ten se v pahýlech přemnožil a následně částečně znehodnotil vyrobenou kulatinu.

Zatím je poměrně málo prozkoumána možnost množení se různých škodlivých hub na mrtvém dřevě. Co kdyby se odtud začaly šířit do okolí? Jsou ovšem i jiné důvody, které nutí lesníky k opatrnosti při ponechávání mrtvého dřeva v lese. Slyšel jsem o jednom případu, kdy odumřelý strom zabil člověka. Kácený smrk v probírce zavadil o suchou břízu, ta se zlomila a při pádu dělníka zabila. Ještě větší nebezpečí při kácení je při přibližování dřeva. Kočí se musí soustředit na koně a přibližované dřevo a nemůže zároveň vyhledávat v korunách stromy, kterým by se měl vyhnout, aby se při případném nárazu nezlomily. K lámání poloshnilých stromů nedochází jen při těžbě dřeva, ale i při silnějším větru. Je tedy nebezpečí zranění nebo usmrcení nejen pracovníků lesního hospodářství, ale i návštěvníků lesa. Že toto nebezpečí skutečně hrozí, by mohli potvrdit občané Tachova. V městském parku stál starý, ne ještě odumřelý, ale z estetického hlediska velmi hodnotný strom. Byl odborně posouzen a odborně ošetřen. Při silném větru se zlomil a zabil chodce procházejícího parkem.

ZÁVĚR

Problémem mrtvého dřeva v lese se zabývá také ve svém článku v rakouském časopise Forstschutz pan Erwin Führer. Myšlenka “lesní hygieny” a jí pomáhající ponechání mrtvého dřeva v lese je mu velmi blízká. Vyslovuje naději, že v budoucnosti bude možno promyšleným postupem zapojit mrtvé dřevo do boje proti škodlivým činitelům. Tím, že v mrtvém dřevě najdou “protihráči” škodlivých činitelů základnu pro své namnožení a budou tak v pohotovosti při vyskytnutí se škůdce. Dnes se toho ale ví o “protihráčích”, jejich vazbě na mrtvé dřevo a jiných vzájemných vztazích až žalostně málo. Bez těchto znalostí by bylo velkorysé ponechávání mrtvého dřeva v lese dosti velkým hazardem. Dřevo, které odumřelo před 4 lety už asi nebude atraktivní pro žádný druh hmyzu ohrožující naše hlavní hospodářské dřeviny. Během prvních tří let toto nebezpečí ale je a tato kritická léta se přeskočit nemohou. Ještě větší riziko je patrně u dřevokazných hub. Celkem bez rizika je ponechání mrtvého stromu patřícího dřevině, která je v porostu jen přimíšena. I zde jsou ale varovné výjimky. Vzpomeňme si na grafiozu jilmu. Ervin Führer je přesvědčen, že lesní hygiena, jejíž součástí je ponechávání mrtvého dřeva v lese, má budoucnost. Ti, kdo budou tento účinný “nástroj” používat, jej ale musí dokonale znát a vědět, jak s ním zacházet. To bude vyžadovat velkou práci výzkumu a pak zodpovědnou práci lesního provozu.