Rez sosnokrut (Melapsora pinitorqua Rostr.)

ÚVOD

Rez sosnokrut (Melampsora pinitorqua Rostr.) patří mezi naše významné parazitické houby. Je řazena do třídy Basidiomycetes (houby stopkovýtrusné), řádu Uredinales. Je to významný houbový škůdce borovice, který je rozšířen v Eurasii (z Asie bývá udáván především ze západní Sibiře, východněji se vyskytuje jen rozptýleně), obzvláště v oblastech s hojným výskytem borovice a druhého nejčastějšího hostitele této rzi - osiky.

V českých zemích bylo toto onemocnění pokládáno v minulém století za velmi vzácné. Bubák (1906) v monografii českých rzí uvádí pouze jediný nález této rzi od Rovenska. Rovněž tak Příhoda (1981) zmiňuje jediný významnější výskyt této rzi v Čechách na sazenicích borovice lesní od Týniště nad Orlicí, avšak jako častější ji udává z jižní Moravy (např. z okolí Brna či Znojma). Jančařík a Strnadová (1989) ve svém příspěvku výstižně poznamenávají, že v našich lesích byla až donedávna tato rez vcelku bezvýznamná, její výskyt jen pomístní a spíše ojedinělý. Teprve začátkem 80. let, spolu s pozorovaným šířením některých dalších rzí na jehličnanech, lze registrovat i zvýšenou četnost výskytu sosnokrutu. Z významnějších dalších lokalit v Čechách lze uvést především jižní Čechy (Třeboňsko), ale i střední Čechy (okolí Prahy, Brandýsa nad Labem) či severní (okolí Mimoně) nebo západní (Plzeňsko).

ŽIVOTNÍ CYKLUS PŮVODCE ONEMOCNĚNÍ

Melampsora pinitorqua je rez dvoubytná, s úplným životním cyklem. Ke svému životu potřebuje dva hostitele, a sice borovici a osiku (druhou hostitelskou dřevinou však může být i topol bílý - linda, či jeho kříženec s osikou - topol šedý). K nákaze borovice dochází z jara (podle průběhu počasí nejčastěji v květnu), kdy raší nové výhony borovic. V tuto dobu vyrůstají na loňských opadaných listech osik ze zimních výtrusů rzi (teliospor) čtyřbuněčné basidie, na jejichž každé buňce se vytvoří po jednom drobném výtrusu - basidiospoře. Ty se pomocí vzdušných proudů dostanou na borové výhonky, které mohou infikovat prakticky od počátku jejich rašení.

Během května až června se na napadených borových výhonech objeví první vývojové stadium rzi - spermogonia, což jsou drobná ložiska s bezbarvými výtrusy - spermaciemi. Krátce poté (koncem května až v červnu) vyrůstají zpod spermogonií ložiska jarních výtrusů - caeomata, v nichž se tvoří aeciospory. Tato ložiska jsou již nápadná: zprvu se jeví jako podélné světlé skvrny na výhonu, postupně však žloutnou. Jak dozrávají, zbarvují se do růžově oranžova. V době zralosti praskají a aeciospory jsou větrem roznášeny po okolí.

Dopadnou-li tyto výtrusy na listy osik (popř. bílých či šedých topolů), mohou je infikovat a dochází k pokračování vývojového cyklu patogena. Během léta (obvykle koncem července či v srpnu) se napadené listy osik zbarvují mramorovitě žlutavě, na jejich spodní straně se postupně vytvářejí drobná oranžová ložiska - uredia, s letními výtrusy - urediosporami. Na podzim (obvykle v září až v říjnu) dochází na spodní straně listů pod epidermis (listovou pokožkou) k tvorbě až do hněda zbarvených ložisek zimních výtrusů - telií s teliosporami. Ty přezimují v opadaném listí a na jaře z nich vyrůstají basidiospory a celý cyklus se může opakovat.

SYMPTOMY POŠKOZENÍ

Na borovici lze přítomnost rzi zjistit nejlépe v jarních měsících (květnu až červnu) podle přítomnosti barevně velmi nápadných (až oranžových) skvrn (= tvořících se caeomat) na rostoucích letorostech. Tato ložiska mohou být různě velká, obvykle však nebývají delší než 2-3 cm. Po jejich dozrání a vyprášení jarních výtrusů zůstávají na výhonech rány, které jsou postupně zalévány pryskyřicí a zavalovány.

Podle síly infekce může dojít k morfologickým změnám napadeného výhonu. Silné terminální výhony často infekci překonají a rostou průběžně dál. U slabších letorostů při silnější infekci nezřídka dochází k odumření napadené části výhonu a tím i k typickému nepravidelnému přirůstání a známému esovitému kroucení. Konečně při obzvláště silné infekci mohou napadené výhony i zcela odumřít. Pokud je takto postižen terminální výhon a napadený jedinec je jinak vitální, dochází nezřídka k tvorbě zmnožených náhradních letorostů až metlovitosti poškozené borovice. Zde je nutné poznamenat, že i u zdánlivě dobře vyhojených poranění výhonů, kdy je zachován přímý růst, je dřevo v místě zavaleného poranění křehké a snadno zde dochází k zlomu.

Na osikách (popř. bílých a šedých topolech) lze infekci touto rzí prokázat na listech až v létě či na podzim. Je však třeba říci, že na těchto dřevinách se vyskytují i jiné rzi, a proto je třeba k jejich určení použít též mikroskopu.

MOŽNOSTI ZÁMĚNY

Sosnokrut je prakticky nezaměnitelný s jiným poškozením. Někdy může toto onemocnění svými symptomy vzdáleně připomínat i metlovitost či netvárný růst. Lyrovité deformace borových výhonů, poněkud připomínající esovité pokroucení výhonů zapříčiněné rzí sosnokrutem působí na borovici obaleč prýtový - Rhyacionia buoliana (Den. et Schiff). Pupeny borovice v tomto případě neraší nebo se čerstvě vyrašené výhony opožďují v růstu, zavadají a ohýbají se - avšak hned u báze. Příčinou poškození zde je žír housenek v pupenech a bázích nových prýtů.

LESNICKÝ VÝZNAM

Sosnokrut je nesporně vážným onemocněním borovic v České republice. Nejvíce ohroženy jsou mladé borovice ve školkách a výsadbách, které mohou při silné a opakované nákaze i odumřít. Pokud přežijí, zůstávají trvale poškozené růstovými deformacemi, jako jsou esovité zkroucení, metlovitost a rozkošatění, a samozřejmě sníženou kvalitou dřeva.

Hlavním hostitelem rzi sosnokrutu je u nás jednoznačně borovice lesní. Tato rez však napadá i borovici černou, kosodřevinu a další k nám introdukované borovice. Je uváděna i z vejmutovky, zde ovšem zůstává otázkou, zda nejde o záměnu se rzí vejmutovkovou - Cronartium ribicola.

Druhý hostitel - osika, popř. topol bílý či šedý - není prakticky významněji touto houbou poškozován, neboť jisté snížení asimilační výkonnosti napadených listů koncem vegetační sezóny je pro život těchto stromů i jejich přírůst prakticky zanedbatelné.

MOŽNOSTI OBRANY

Rez sosnokrut (Melampsora pinitorqua) je rez s úplným životním cyklem, potřebující ke svému životu střídání hostitelů. Tohoto faktu lze s úspěchem využít k obraně. Zatímco na osikách, popř. i topolech šedých a bílých se nákaza snad může udržovat trvale (udává se, že rez může přezimovat v pupenech a každoročně na jaře produkovat basidiospory), na borovici je nákaza vždy jen tohoroční, což znamená, že se musí každým rokem znovu obnovovat a není možná z borovice na borovici, nýbrž musí vždy přijít z druhé hostitelské dřeviny - z osiky či topolu bílého či šedého.

Lze proto jako jednoznačně nejjednodušší obranné opatření doporučit důsledné odstranění druhých hostitelů (u nás téměř výlučně osik) z blízkosti borových školek, výsadeb a kultur. K masivní nákaze přitom dochází ještě při vzdálenostech obou hostitelů i několik set metrů - jsou-li však mladé borovice od osik odstíněny porosty jiných dřevin, měla by k výraznému snížení infekčního tlaku postačovat vzdálenost 300 m.

Poněkud finančně i pracovně náročnější je obrana chemická, kdy se opakovanými postřiky chrání rostoucí výhony borovice před infekcí basidiosporami rzi z osiky. Postřik je třeba načasovat podle rašení borovice (podle průběhu počasí). První postřik se provede po uvolnění výhonu z obalových šupin a zakládání jehlic - nejpozději do doby dosažení délky výhonu 2-3 cm, další 3-4 postřiky následují v cca 10-14 denních intervalech. Z přípravků v současné době povolených k použití v lesním hospodářství se pro tento účel jeví jako nejvhodnější Impact v 0,1% koncentraci.

VYBRANÁ LITERATURA
Bubák, F. (1906): Houby české I, Rezy (Uredinales). Grégr a syn, Praha, 83 s.
Butin, H. (1989): Krankheiten der Wald- und Parkbäume. Diagnose - Biologie - Bekämpfung. G. Thieme Verlag Stuttgart, New York, 216 s.
Gäumann, E. (1959): Die Rostpilze Mitteleuropas. Beiträge zur Kryptogamenflora der Schweiz, 12: 1-1407
Jančařík, V., Strnadová, L. (1989): Rez sosnokrut - Melampsora pinitorqua Rostr. (k barevné tabulce). Lesnická práce, 68 (4): 177-180
Příhoda, A. (1981): Sosnokrut v Československu. Lesnická práce, 60 (10): 464-466

Kontakt: Dr. František Soukup, CSc., VÚLHM Jíloviště-Strnady, 156 04 Praha 5 - Zbraslav, tel.: 02/57921643, fax: 02/57921276, mobil: 0602/351909,
e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.