NÁVRH VĚCNÉHO ZÁMĚRU NOVELY LESNÍHO ZÁKONA

MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ
SEKCE LESNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ
ODBOR TVORBY LESA
Č.j. 1858/99-5140

Tento dokument je předán k veřejné diskusi.
Prosíme proto všechny zainteresované, aby se k návrhu novely písemně vyjádřili. Své příspěvky a připomínky zasílejte prosím na adresu : Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. .
Vaše příspěvky budou zveřejněny na našich stránkách a předány Ministerstvu zemědělství (odboru tvorby lesa) . 


 

I. ÚVOD

Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon) nabyl účinnosti dne 1. ledna 1996. Dosavadní zkušenosti orgánů státní správy lesů, odborných lesních hospodářů i vlastníků lesů po třech letech účinnosti lesního zákona vyústily v potřebu novelizace tohoto zákona. Práce na přípravě novely lesního zákona započaly již dříve shromažďováním praktických poznatků, připomínek a námětů odborné lesnické veřejnosti. Výsledkem jejich dosavadního shrnutí je předkládaná pracovní verze návrhu věcného záměru novely lesního zákona. Předkladatelem návrhu věcného záměru novely lesního zákona bude Ministerstvo zemědělství v těsné spolupráci s Ministerstvem životního prostředí.

Dále uvedená pracovní verze věcného záměru novely lesního zákona se předkládá k seznámení a k diskusi odborné lesnické veřejnosti a všem ostatním, kdo mohou svými fundovanými náměty přispět k účelné novelizaci lesního zákona. Případné připomínky a náměty k předloženému návrhu věcného záměru novely lesního zákona je možno zaslat Ministerstvu zemědělství (odboru tvorby lesa) do konce roku 1999.

JUDr. Ing. Jiří Staněk, CSc., Ministerstvo zemědělství, odbor tvorby lesa

II. STRUČNÉ ZHODNOCENÍ STÁVAJÍCÍ PRÁVNÍ ÚPRAVY

Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon) nabyl účinnosti dne 1. ledna 1996. Návrh lesního zákona byl vypracováván a schvalován v době, kdy probíhal proces restitucí zemědělského a lesního majetku, v jehož důsledku se podstatně měnila struktura vlastnických vztahů k lesům. V té době také nebyl ještě dostatek zkušeností s tím, jak se budou nestátní vlastníci lesů (zejména fyzické osoby) k nabytému lesnímu majetku chovat. Převládl však předpoklad, že každý vlastník lesů bude mít samozřejmou snahu starat se o svůj lesní majetek co nejlépe, jistě lépe než dosavadní státní organizace lesního hospodářství a že tedy není nutno vlastníka lesů omezovat příliš širokými pravomocemi orgánů státní správy lesů.

Zkušenosti orgánů státní správy lesů, odborných lesních hospodářů a dalších subjektů (např. České inspekce životního prostředí nebo Ministerstva životního prostředí při výkonu vrchního státního dozoru) však svědčí o tom, že schopnost nebo odhodlání mnohých vlastníků lesů pečovat o les v rozsahu stanoveném zákonem byla přeceněna. Dokladem toho jsou těžby dřeva, dosahující lokálně až stupně devastace lesů, neplnění úkolů v obnově a ochraně lesa apod.

Snaha státu podporovat hospodaření v lesích poskytováním finančních příspěvků (dotací) nebo služeb, resp. náhradou nákladů některých odborných činností jistě přinesla pozitivní výsledky. V některých činnostech se však ukazuje, že stát vynakládá nemalé finanční prostředky bez patřičného kladného efektu. To platí zejména o lesních hospodářských osnovách, jejichž pořízení hradí stát, nebo o poskytování podpory na výsadbu minimálního podílu melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostů, a do značné míry i o placení nákladů na činnost odborných lesních hospodářů v případech, kdy tuto činnost hradí stát. Je nezbytné přehodnotit rozsah této finanční podpory ze strany státu a v některých případech ji omezit nebo usměrnit.

S ohledem na dosavadní zkušenosti s praktickou aplikací lesního zákona se považuje za nezbytné doplnit ustanovení zákona o sankcích tak, aby každá povinnost, stanovená zákonem, byla podepřena sankcí pro případ jejího neplnění ať vlastníky lesů, nebo jinými subjekty. Dále je nezbytné doplnit některá zmocňovací ustanovení k vydání prováděcích předpisů, protože absenci podrobnější úpravy, např. pokud jde o lesní hospodářskou evidenci nebo rozsah činnosti odborného lesního hospodáře pociťují jak vlastníci lesů, tak i orgány státní správy lesů.

Novelizace lesního zákona je také příležitostí vyrovnat se s potřebou úplného souladu s předpisy Evropské unie, což se v oblasti lesního hospodářství týká v současné době zejména podrobnější úpravy nakládání se semeny a sazenicemi lesních dřevin a jednotné klasifikace surového dříví.

V rámci novelizace lesního zákona bude navržena také změna některých ustanovení jiných obecně závazných právních předpisů, a to těch, která jsou v současné době v kolizi s lesním zákonem, nebo jejichž novelizace je považována za nutnou nebo účelnou z důvodů souvisejících s prohloubením ochrany zájmů, chráněných lesním zákonem.

III. NÁVRH VĚCNÉHO ZÁMĚRU NOVELY LESNÍHO ZÁKONA

Hlava první - úvodní ustanovení

Oddíl první

V úvodních ustanoveních lesního zákona, která upravují účel zákona, vymezení pojmů, vymezení pozemků určených k plnění funkcí lesa, nakládání s lesy ve vlastnictví státu a zákaz nájmu a podnájmu lesů, jsou navrhovány zejména následující úpravy:

- Zpřesnit vymezení některých pojmů (např. zajištění lesního porostu) a doplnit vymezení některých dalších významných pojmů, např. pojmu bezlesí, holá seč, meliorační a zpevňující dřevina, biologicky odbouratelné kapaliny apod.

- Dosavadní označení "pozemky určené k plnění funkcí lesa" nahradit jednodušším názvem "lesní půdní fond" a jejich členění učinit přehlednějším.

Stávající název a členění pozemků určených k plnění funkcí lesa (§ 3 odst. 1) je zbytečně složité a v praxi se neosvědčilo. Proto se navrhuje upravit nově nejen výčet pozemků tak, aby co nejvíce vystihoval skutečný charakter pozemků, ale i jejich souhrnný název (obdobně jako "zemědělský půdní fond").

- Zákaz nájmu a podnájmu státního lesa za účelem hospodaření v lese doplnit o možnost výjimky z tohoto zákazu u lesních pozemků ve spoluvlastnictví státu, povolovaných v odůvodněných případech ústředním orgánem státní správy lesů.

Stávající bezvýjimečný zákaz nájmu nebo podnájmu lesů ve vlastnictví státu pro hospodaření v lesích (§ 5 odst. 1) je překážkou v případech, kdy je nájem lesa pro hospodaření nutný nebo důvodný, pokud jde o nájem spoluvlastnického podílu státu na lesním pozemku ostatním spoluvlastníkům. Výjimku ze zákazu by mělo povolovat ministerstvo obdobně jako předběžný souhlas podle ustanovení § 4 odst. 2.

Oddíl druhý

V ustanoveních o kategorizaci lesů jsou navrhovány zejména následující úpravy:

- Doplnit možnost rozhodovat o zařazení lesů do kategorie lesů hospodářských v případech, kdy odpadl důvod pro zařazení lesa do jiné (zvláštní) kategorie.

Dosavadní právní úprava počítá pouze s vyhlašováním lesů zvláštních kategorií (lesy ochranné, lesy zvláštního určení). V praxi je však třeba řešit i případy, kdy odpadl důvod pro zařazení lesa do zvláštní kategorie a je nutno les opět prohlásit za les hospodářský, s podmínkou předchozího projednání s dotčenými orgány státní správy (obvykle zejména s orgány ochrany přírody).

- Doplnit ustanovení o zmocnění orgánů státní správy a samosprávy k podání návrhu na zahájení řízení o zařazení lesů do kategorií lesů ochranných a lesů zvláštního určení.

Podle dosavadní právní úpravy se rozhoduje o případném zařazení lesů do zvláštní kategorie na návrh vlastníka lesa nebo z vlastního podnětu orgánu státní správy lesů. Považuje se za účelné, aby napříště mohly podávat podnět k zařazení lesů do kategorie lesů ochranných nebo lesů zvláštního určení také orgány místní samosprávy nebo jiné zainteresované orgány státní správy, např. orgány ochrany přírody, státní správy vodního hospodářství apod.

- Zpřesnit výčet lesů, které jsou lesy zvláštního určení ze zákona.

Podle dosavadního znění ustanovení § 8 odst. 1 písm. b) jsou ze zákona lesy zvláštního určení také lesy v ochranných pásmech zdrojů přírodních léčivých a stolních minerálních vod. Navrhuje se, aby napříště byly lesy zvláštního určení ze zákona pouze lesy v prvních ochranných pásmech těchto zdrojů.

- Doplnit ustanovení o zmocnění k úpravě podrobností o zařazování lesů do kategorií prováděcím předpisem.

Kritéria pro zařazování lesů do kategorie lesů ochranných nebo lesů zvláštního určení stanoví lesní zákon pouze obecně. V praxi se však projevuje naléhavá potřeba upravit prováděcím předpisem podrobněji kritéria pro zařazování lesů do zvláštních kategorií, a to zejména v zájmu ujednocení postupu orgánů státní správy lesů při rozhodování o zařazení lesů do zvláštních kategorií.

Hlava druhá - zachování lesů

Oddíl první

V ustanoveních tohoto oddílu jsou navrhovány zejména následující úpravy:

- Nadpis § 11 změnit tak, aby odpovídal jeho obsahu (tzn. základní práva a povinnosti), a zpřesnit tak, aby bylo zřejmé, že lesy nesmí být obhospodařovány a využívány nad rámec zákona. Vypustit ustanovení § 11 odst. 4, které je duplicitní s ustanovením § 13 odst. 1 zákona.

Zařazení textu odstavce 3 do § 11 původního vládního návrhu lesního zákona změnilo obsah ustanovení tohoto paragrafu tak, že zakládá nejen povinnosti, ale i práva vyjmenovaných subjektů. Tomu je třeba přizpůsobit i název paragrafu 11 zákona.

- Ustanovení § 11 odst. 3 o náhradě újmy doplnit také o rozhodnutí orgánů samosprávy.

Podle dosavadního znění má vlastník lesa právo na náhradu újmy vzniklé v důsledku omezení hospodaření v lese vůči orgánu státní správy, který o tomto omezení rozhodl. Z praktického hlediska je třeba, aby se vlastník lesa mohl domáhat případné náhrady také v souvislosti s rozhodnutími orgánů samosprávy.

- Povinnost vlastníků lesů oznamovat orgánu státní správy lesů vznik nájmu, podnájmu nebo výpůjčky lesních pozemků vztáhnout na všechny případy, bez ohledu na předpokládanou, resp. dohodnutou dobu trvání nájmu, podnájmu nebo výpůjčky.

Podle současných předpisů o katastru nemovitostí se v katastru nemovitostí neevidují nájmy ani výpůjčky nemovitostí. Pro orgány státní správy lesů je důležité, aby měly přehled nejen o vlastnících, ale i o nájemcích lesů a proto musí být zákonem vlastníkům lesa uložena povinnost oznamovat orgánům státní správy lesů vznik a ukončení nájmu, podnájmu nebo výpůjčky lesa ve všech případech bez ohledu na dohodnutou dobu trvání vztahu.

Oddíl druhý, třetí a čtvrtý

Ustanovení o ochraně pozemků určených k plnění funkcí lesa se navrhuje změnit a doplnit takto:

- Udělování souhlasu orgánu státní správy lesů podle § 14 odst. 2 vyjmout výslovně z režimu správního řízení.

Účelem souhlasu vydávaného orgány státní správy lesů podle § 14 odst. 2 lesního zákona je sledovat a chránit zájmy chráněné lesním zákonem z pohledu zájmu státu na lese jako národním bohatství a důležité složce životního prostředí. Z tohoto důvodu a v zájmu snížení zbytečné administrativy se navrhuje stanovit, že na vydávání souhlasu podle § 14 odst. 2 zákona se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.

- Změnit způsob výpočtu poplatku za odnětí pozemků plnění funkcí lesa.

Cílem změny není zvýšení nebo snížení ceny poplatku, ale jeho výpočet tak, aby byly zohledněny všechny funkce lesa a lépe vyjádřena ekonomická újma, ke které záborem lesních pozemků dochází.

- Rozšířit okruh případů, kdy se nepředepisuje poplatek za odnětí pozemků plnění funkcí lesa, např. o zábor pozemků pro obnovu vodních nádrží, o změny druhu pozemků z důvodů pozemkových úprav apod.

Zavedení poplatků za odnětí lesních pozemků plnění funkcí lesa přineslo zvýšení ochrany těchto pozemků. Bez újmy na úrovni této ekonomické ochrany je možno rozšířit okruh případů, kdy se poplatek nepředepisuje o další důvody, kdy je zábor lesních pozemků nutný a vyvážený (pozemkové úpravy), nebo potřebný pro zřízení, obnovení nebo rozšíření jiných přírodních prvků (vodní nádrže).

- Stanovit minimální výši poplatku za odnětí, do níž se vypočtený poplatek nepředepisuje a tedy se ani nemusí platit (navrhuje se částka 300,- Kč).

V případech, kdy dochází k odnětí malých výměr pozemků určených k plnění funkcí lesa, dosahuje poplatek za odnětí výše několika korun. Výpočet a dělení takové částky mezi příjemce poplatku je dražší, než výnos z poplatku. Proto se navrhuje stanovit částku, do které se poplatek za odnětí nepředepisuje.

- Zpřesnit, kdy je možné odnětí (§ 13 odst. 1), a to obecně a zvlášť pro nové rekreační stavby a stavby sportovní (§ 15 odst. 2).

Rozhodovat o využití území nepřísluší orgánu státní správy lesů. Odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa je možné pouze tehdy, jestliže v řízení podle zvláštních předpisů (např. stavebního nebo horního zákona) byly tyto pozemky příslušným orgánem státní správy určeny k jinému využití. V tomto řízení jsou orgány státní správy lesů vždy dotčeným orgánem, který vydává souhlas podle § 14 odst. 2 lesního zákona. Podkladem pro vlastní rozhodnutí o odnětí je pak obvykle územní rozhodnutí, v případech nových staveb pro rekreaci a sport pak soulad se schválenou územně plánovací dokumentací. V případech stávajících rekreačních a sportovních staveb, postavených na lesních pozemcích před rokem 1978 podle tehdy platných právních předpisů bez vynětí z lesního půdního fondu, je podkladem územní rozhodnutí, jímž se daná lokalita určuje pro trvalé rekreační a sportovní stavby.

Hlava třetí - obecné užívání lesů

V ustanoveních lesního zákona o obecném užívání lesů, zákazu výkonu některých činností v lesích, o náhradách za poškozování lesů a o ochraně osob a majetku jsou navrhovány následující úpravy:

- Zpřesnění používaných termínů, resp. jejich uvedení do souladu s jinými obecně závaznými právními předpisy, a zařazení veřejného zájmu jako důvodu pro omezení nebo vyloučení vstupu do lesa.

V § 19 odst. 3 (ale také v § 25 odst. 2 a v § 32 odst. 3) lesního zákona je uveden termín "obecně závazná vyhláška okresního úřadu", ačkoliv správně má být "nařízení okresního úřadu" (§ 3 odst. 1 zákona č. 425/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Podle dosavadní právní úpravy lze omezit nebo vyloučit vstup veřejnosti do lesa pouze z důvodu ochrany lesa nebo v zájmu zdraví a bezpečnosti občanů (§ 19 odst. 3). Dosavadní praxe ukazuje, že mohou nastat ještě další důvody, pro které je nutno dočasně omezit nebo zakázat vstup veřejnosti do lesa. Tyto důvody lze obecně označit jako důvody veřejného zájmu (např. ochrana výzkumných ploch apod.).

- Zpřesnění výčtu činností, jejichž provádění je v lese zakázáno (§ 20 odst. 1, 2 a 5).

- Povolování případných výjimek ze zákonem stanoveného zákazu výkonu vyjmenovaných činností v lesích svěřit do kompetence orgánů státní správy lesů a vyjmout z režimu správního řízení.

Povolování výjimek ze zákazu výkonu některých činností v lesích vlastníkem lesa (bez stanovení bližších podrobností, formy apod.) je jedním z nejproblematičtějších ustanovení lesního zákona. Je nutno svěřit povolování těchto výjimek do pravomoci orgánů státní správy lesů tak, jak tomu bylo v předchozí právní úpravě a jako je tomu v obdobných případech (např. § 16 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb.). Orgán státní správy lesů povolí nebo nepovolí výjimku mimo správní řízení a vždy bude brát v úvahu stanovisko vlastníka lesa.

- Stanovení povinnosti zaplatit ušlý zisk nejen při smýcení porostu v souvislosti s investiční výstavbou, ale i při jiných činnostech, spojených se záborem pozemků určených k plnění funkcí lesa.

Podle dosavadního znění ustanovení § 21 odst. 3 je investor výstavby povinen za lesní porost smýcený v souvislosti s prováděním výstavby zaplatit to, čeho by vlastník lesa dosáhl při řádném hospodaření (ušlý zisk). Navrhuje se tuto povinnost rozšířit na všechny případy (nejen na výstavbu), při kterých dochází k předčasnému smýcení lesního porostu.

Hlava čtvrtá - předpoklady trvale udržitelného hospodaření v lese

Oddíl první a druhý

Ustanovení o diferenciaci hospodaření v lesích, o hospodářské úpravě lesů a o inventarizaci lesů se navrhuje upravit takto:

- Pokud jde o oblastní plány rozvoje lesů:

Varianta Ministerstva zemědělství

Ustanovení § 23 se navrhuje doplnit tak, že oblastní plány rozvoje lesů obsahují také podklady pro poskytování státních příspěvků na hospodaření v lesích.

Podle názoru Ministerstva zemědělství nejsou oblastní plány rozvoje lesů nástrojem státní politiky životního prostředí, protože cíle této státní politiky, týkající se lesního hospodářství, jsou dostatečně zohledněny v zásadách státní lesnické politiky a resort životního prostředí má k dispozici vlastní nástroje. Oblastní plány rozvoje lesů nejsou ani nástrojem územního plánování. Tyto nástroje stanoví stavební zákon a prováděcí předpisy vydané Ministerstvem pro místní rozvoj.

Varianta Ministerstva životního prostředí

Definovat oblastní plány rozvoje lesů jako dílo základního lesnického plánování, které v souladu se záměry státní lesnické politiky, státní politiky životního prostředí a ve vzájemném souladu s procesem územního plánování stanoví základní rozhodnutí pro další využívání lesů v dané oblasti. Bude zároveň východiskem pro zpracování děl hospodářské úpravy lesů. Ke schválení oblastních plánů rozvoje lesů je nezbytný souhlas Ministerstva životního prostředí z hlediska kategorizace lesů a zásad obhospodařování lesů ovlivňujících životní prostředí, dále z hlediska ochrany přírody a vodohospodářských funkcí lesa.

Podle dosavadní právní úpravy jsou oblastní plány rozvoje lesů metodickým nástrojem státní lesnické politiky a doporučují zásady hospodaření v lesích. Ke zvýšení významu těchto plánů a jejich praktické využitelnosti se stanoví, že oblastní plány rozvoje lesa jsou navíc také nástrojem státní politiky životního prostředí a nástrojem (podkladem) územního plánování.

- Pokud jde o lesní hospodářské plány:

Varianta Ministerstva zemědělství

Ustanovení § 24 se navrhuje změnit tak, že současně platná hranice 50 ha pro povinnost hospodařit podle schváleného lesního hospodářského plánu se navrhuje zvýšit na 200 ha v návaznosti na povinnost statistického výkaznictví. Závazné ustanovení "maximální celková výše těžeb" se navrhuje ponechat s tím, že dojde ke zjednodušení a zpřesnění postupu při jeho odvození v rámci novely prováděcí vyhlášky. Závazné ustanovení "minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostu" se navrhuje zrušit pro značnou problematičnost a komplikovanost při jeho uplatnění a kontrole. Závazné ustanovení "minimální rozsah výchovných zásahů v porostech do 40 let věku" se navrhuje zrušit, protože je málo efektivní a víceméně formální.

Zvýšení podílu melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostu se navrhuje zajišťovat prostřednictvím stanovení přiměřené výše podpory na výsadbu, popř. zajištění porostu s odpovídajícím podílem těchto dřevin.

Varianta Ministerstva životního prostředí

Jako závazná ustanovení lesního hospodářského plánu se navrhuje ponechat:

- celková výše těžeb (maximální),

- plošný rozsah výchovných zásahů v porostech do 40 let věku (minimální),

- minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostu pro porostní skupinu.

Současně se navrhuje stanovit prováděcím předpisem jednotné třístupňové prostorové rozdělení lesa - oddělení, porost, porostní skupina.

- Pokud jde o lesní hospodářské osnovy:

Varianta Ministerstva zemědělství

Ustanovení § 25 se navrhuje změnit tak, že z dosavadních lesních hospodářských osnov se stanou "lesní inventarizační osnovy", jejichž náplní bude zjištění stavu lesa pro potřeby výkonu státní správy lesů, a nikoli pro podrobné plánování pro vlastníka lesů. V lesních inventarizačních osnovách se nebudou stanovovat žádná závazná ustanovení. Způsob zadávání zpracování lesních inventarizačních osnov bude zjednodušen (bez účasti vlastníků lesa.

Lesní hospodářské osnovy jako nástroj hospodářské úpravy lesů drobných vlastníků (do 50 ha) se neosvědčily. Náklady na jejich pořízení, hrazené státem, podstatně převyšují jejich faktický přínos. Proto se navrhuje, nahradit je jiným plánovacím nástrojem.

Varianta Ministerstva životního prostředí

Navrhuje se zrušit lesní hospodářské osnovy a pro všechny lesy zpracovávat lesní hospodářské plány. Definovat lesní hospodářský celek jako lesní majetek o výměře větší než 100 ha, majetky nedosahující této výměry sloučit do sdružených lesních hospodářských celků, přitom ponechat vlastníku lesa o výměře menší než 100 ha možnost zpracování samostatného lesního hospodářského plánu. Definovat lesní hospodářský plán jako dílo hospodářské úpravy lesů, které kloubí zájmy vlastníka lesa se základními východisky oblastního plánu rozvoje lesa a promítá je do hospodářských opatření. Náklady na zpracování lesních hospodářských plánů pro sdružené lesní hospodářské celky bude hradit stát. Sdružený lesní hospodářský celek bude mít jednoho odborného lesního hospodáře.

Navrhované řešení zaručuje kontinuitu hospodářské úpravy lesů a pořizování děl hospodářské úpravy lesů, která budou pro hospodaření v lesích podstatně využitelnější a jistě i lacinější než stávající lesní hospodářské osnovy.

- Dopracovat proces schvalování děl hospodářské úpravy lesů z hlediska součinnosti orgánů státní správy lesů a orgánů ochrany přírody s přihlédnutím k jejich stávajícím kompetencím, právní formě vydávaných souhlasů a z toho vyplývajícím lhůtám. Stanovit povinnost orgánu státní správy lesů svolat ve všech případech tzv. základní šetření ke zpracování návrhu lesního hospodářského plánu a tzv. závěrečné šetření ke schválení návrhu lesního hospodářského plánu, vždy za účasti všech dotčených subjektů, včetně orgánů ochrany přírody. Schválený lesní hospodářský plán bude za úplatu poskytován také dotčeným orgánům státní správy, např. orgánům ochrany přírody.

K dosažení souladu mezi orgány státní správy lesů, které schvalují nebo pořizují díla hospodářské úpravy lesů a orgány státní správy ochrany přírody, které mají podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, rovněž pravomoc vydávat závazná stanoviska k dílům hospodářské úpravy lesů, je třeba v nezbytně nutném rozsahu zakotvit do lesního zákona součinnost těchto orgánů, např. tak, že orgány státní správy ochrany přírody budou povinně zvány k základnímu, popř. závěrečnému šetření před schválením lesních hospodářských plánů apod. Závazná stanoviska orgánu ochrany přírody budou vycházet ze závazných požadavků, formulovaných při základním šetření. Budou stanoveny lhůty pro předání návrhu lesního hospodářského plánu (90 dnů) a pro jeho schválení orgánem státní správy lesů (60 dnů).

Hlava pátá - hospodaření v lesích

Oddíl první

Úprava hospodaření v lesích patří mezi nejdůležitější ustanovení lesního zákona. Zpřesnění vymezení postavení vlastníků lesů a dalších subjektů při hospodaření v lesích (zejména pokud jde o těžbu nebo ochranu lesů) je jedním z nejdůležitějších cílů navrhované novely lesního zákona, která by měla být zaměřena zejména na:

- Zapracování platných směrnic Evropské unie, týkajících se nakládání se semeny a sazenicemi (reprodukčním materiálem) lesních dřevin, včetně předepsané evidence, povolovacích řízení apod.

Do českého právního řádu je třeba zapracovat Směrnice EU, týkající se kvality reprodukčního materiálu lesních dřevin a obchodu s tímto materiálem. Část problematiky je nutno zařadit do textu zákona (§§ 29 a 30), část bude řešena prováděcím předpisem (novelou vyhlášky č. 82/1996 Sb.).

- Doplnění povinnosti hospodařit v lesích zvláštního určení tak, aby byly zajištěny především jejich ochranné funkce.

- Podrobnější a přesnější vymezení povinností vlastníků lesa při ochraně lesů proti požárům.

Dosavadní právní úprava (§ 32 odst. 1, písm. c) ukládá vlastníku lesa toliko provádět preventivní opatření proti vzniku lesních požárů podle zvláštních předpisů s odkazem na zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, v platném znění. Tento zákon však nemá žádné ustanovení, které by se výslovně vztahovalo na lesy nebo na hospodaření v lesích, nýbrž obsahuje pouze velmi obecně formulovaná ustanovení o protipožární prevenci. Vzhledem k tomu, že lesní prostředí a lesní hospodářství jsou velmi specifické, a ohrožení lesů požáry je trvale vysoké, je nutno stanovit lesním zákonem popř. prováděcím předpisem konkrétní povinnosti vlastníků lesů, popř. i jiných subjektů při ochraně lesů před požáry.

- Stanovení povinnosti zpracovat kalamitní těžby dřeva do 30. června běžného roku s možností výjimečného překročení tohoto termínu se souhlasem orgánu státní správy lesů, vydaným mimo správní řízení.

- Omezení těžby dřeva v lesích vlastníků, kteří hospodaří bez schváleného lesního hospodářského plánu nebo bez převzaté lesní hospodářské osnovy vztáhnout i na případy, kdy vlastník lesa prodá lesní porost k těžbě dřeva "na stojato".

- Zpracování nahodilé těžby dřeva (§ 33 odst. 1) vázat na souhlas odborného lesního hospodáře.

- Stanovení povinnosti vlastníku lesa složit před započetím těžby finanční jistotu v případech, kdy je oprávněná pochybnost o tom, že vlastník lesa vytěžený les znovu zalesní; o povinnosti složit jistotu rozhodne orgán státní správy lesů, který současně určí peněžní ústav, u kterého má být jistota složena. Jistota bude vlastníku lesa vrácena, pokud v zákonné lhůtě vytěžený les znovu zalesní nebo bude použita na uhrazení nákladů na zalesnění, pokud vlastník lesa finanční jistotu na zalesnění holiny sám nevyčerpá.

Zahraniční zkušenosti (např. Rakousko) svědčí o tom, že složení finanční jistoty před započetím těžby dřeva k výše uvedenému účelu je nejen motivací pro vlastníky lesa, aby splnili povinnost obnovy lesa po těžbě, ale i zárukou a finančním zdrojem pro stát v případě, kdy vlastník lesa zákonnou povinnost k obnově lesa sám nesplní.

- Doplnění zmocnění pro Ministerstvo zemědělství k vydání prováděcího předpisu, kterým se stanoví podrobnosti o klasifikaci surového dříví.

Do českého právního řádu je třeba zapracovat Směrnice EU, týkající se jednotné klasifikace surového dříví. Vyhláška nebo technický předpis (§ 3 zákona č. 22/1997 Sb.) upraví závazné způsoby měření dříví, zjišťování objemu dříví, klasifikaci dříví a vykazování potřebných statistických údajů.

- Zpřesnění ustanovení o melioracích a hrazení bystřin v lesích, jak pokud jde o rozsah povinností vlastníka lesa (s přihlédnutím k veřejnému zájmu na provedení opatření), tak i pokud jde o rozsah zmocnění k vydání prováděcího předpisu.

Oddíl druhý

Odborný lesní hospodář má významný a bezprostřední vliv na praktický výkon hospodaření v lesích. Dosavadní právní úprava (§ 37) nevystihuje dostatečně přesně postavení odborného lesního hospodáře ve vztahu k vlastníku lesa nebo k orgánu státní správy lesů. Proto se navrhuje:

- Zákonem stanovit alespoň demonstrativně výčet základních práv a povinností odborného lesního hospodáře, vymezit jeho součinnost s orgány státní správy lesů.

Současná právní úprava stanoví pouze rámcově a obecně, že odborný lesní hospodář zabezpečuje vlastníku lesa odbornou úroveň hospodaření v lesích podle lesního zákona a prováděcích předpisů. Dosavadní praktické zkušenosti svědčí o tom, že je nutno stanovit zákonem nejdůležitější povinnosti odborného lesního hospodáře, a to jak ve vztahu k vlastníku lesa, tak i orgánů státní správy lesů, mimo jiné již proto, že stát v zákonem vymezeném rozsahu hradí náklady na činnost odborného lesního hospodáře.

- Stanovit možnost orgánu státní správy lesů ustanovit odborného lesního hospodáře ve všech případech, kdy si vlastník lesa nevybere odborného lesního hospodáře sám, nebo v případech, kdy vlastník lesa v zákonem stanovené lhůtě neoznámí orgánu státní správy lesů změnu v osobě odborného lesního hospodáře.

Zákon dosud pouze stanoví, že každou změnu v osobě odborného lesního hospodáře je vlastník lesa povinen oznámit orgánu státní správy lesů (§ 37 odst. 5). Pokud však vlastník lesa tuto povinnost nesplní, zákon nejen že nestanoví žádnou sankci za nesplnění této povinnosti, ale nedává ani žádné jiné řešení. Proto je třeba vybavit orgán státní správy lesů pravomocí v naznačených případech odborného lesního hospodáře určit.

- Doplnit zmocnění k vydání prováděcího předpisu.

Dosavadní zmocňovací ustanovení (§ 37 odst. 8) umožňuje Ministerstvu zemědělství stanovit prováděcím předpisem pouze podrobnosti o způsobu výpočtu výše nákladů na činnost odborného lesního hospodáře v případech, kdy tuto činnost hradí stát. Prováděcím předpisem je však nutno dále stanovit zejména podrobnosti o náplni činnosti odborného lesního hospodáře, o vykazování této činnosti apod.

Oddíl třetí

Úloze a významu lesní stráže při ochraně lesů neodpovídá stávající vymezení pravomocí lesní stráže. Proto se navrhuje:

- Rozšířit oprávnění lesní stráže o oprávnění nosit při výkonu funkce zbraň, jestliže má k držení této zbraně povolení podle zvláštních právních předpisů a vymezit případy, kdy může lesní stráž zbraň použít.

Vzhledem k povaze oprávnění a povinností lesní stráže a k tomu, že jsou tato oprávnění vykonávána v lesích, kde se lesní stráž může spoléhat obvykle jen na své vlastní síly a prostředky, je nutné, aby - stejně jako podle předchozí právní úpravy (§ 24 zákona č. 96/1977 Sb.) - byla lesní stráž oprávněna nosit při výkonu své funkce zbraň a za podmínek stanovených zákonem ji také použít.

- Rozšířit oprávnění lesní stráže o oprávnění požadovat pomoc nebo součinnost orgánů Policie ČR v případech, kdy nemůže splnění svých povinností zajistit vlastními silami nebo prostředky.

Lesní stráž plní významné úkoly při ochraně majetku a přírodního bohatství. Přitom se nepochybně podílí také na úkolech společnosti a státu, a to zejména postihováním přestupků včetně ukládání pokut v blokovém řízení. V praxi jde o činnost velmi náročnou a zodpovědnou, spojenou objektivně s četnými riziky vyplývajícími z toho, že lesní stráž často zasahuje proti pachatelům přestupků jako nejnižší formy trestné činnosti, resp. fakticky mnohdy i proti těm, kteří se dopouštějí jednání, které je nebo může být (podle rozsahu) považováno za trestný čin. V mnoha směrech tak vlastně lesní stráž nahrazuje činnost policie, přetížené narůstající obecnou kriminalitou. Za tohoto stavu je nutné, aby lesní stráž mohla v některých závažných případech požadovat součinnost orgánů Policie ČR.

Oddíl čtvrtý

Účelem lesní hospodářské evidence je poskytovat přesné a spolehlivé údaje o plnění závazných ustanovení lesních hospodářských plánů a o hospodaření v lesích. K naplnění tohoto účelu je třeba:

- Stanovit povinnost vést v předepsaném rozsahu lesní hospodářskou evidenci všem vlastníkům lesa, bez ohledu na to, zda hospodaří podle schváleného díla hospodářské úpravy lesů (LHP), nebo jiného lesnického plánovacího nástroje (lesní inventarizační osnovy).

Přesně vedená lesní hospodářská evidence je důležitým podkladem nejen pro vlastníka lesa nebo pro odborného lesního hospodáře, ale i pro orgány státní správy lesů. Proto je nutné, aby byli lesním zákonem zavázáni vést lesní hospodářskou evidenci také ti vlastníci lesů, kteří nehospodaří podle lesního hospodářského plánu.

- Doplnit zmocnění k vydání prováděcího předpisu, ve kterém se stanoví podrobnosti o vedení lesní hospodářské evidence.

Povinnost vést v zákonem stanoveném rozsahu lesní hospodářskou evidenci se musí vztahovat na všechny vlastníky lesů, tedy i na vlastníky lesů malých výměr. Současně nesmí být spojena se zbytečným administrativním zatěžováním vlastníků lesů, popř. odborných lesních hospodářů, tedy všech těch, kdo budou údaje lesní hospodářské evidence sledovat a vykazovat. Proto a v zájmu ujednocení rozsahu a formy vykazování údajů lesní hospodářské evidence je nutno stanovit prováděcím předpisem podrobnosti o rozsahu a formě vedení a sumarizování údajů lesní hospodářské evidence, včetně vzorů formulářů apod.

Hlava šestá - licence

Ustanovení lesního zákona o licencích jako předpokladu k výkonu vybraných odborných činností v lesním hospodářství se navrhuje změnit a doplnit takto:

- Z obecných podmínek pro udělení licence (§ 41 odst. 1) vypustit podmínku státního občanství České republiky.

Do budoucna se nepovažuje za nutné, aby držitelé licencí nebo jejich odpovědní zástupci museli být státními občany České republiky (ani zákon o živnostenském podnikání takovou obecnou podmínku pro udělení živnostenského oprávnění nestanoví).

- Zvláštní podmínky pro udělení licence (§ 42) rozšířit - pokud jde o licenci k výkonu funkce odborného lesního hospodáře - o odbornou zkoušku jako podmínku pro vydání licence.

Od přijetí lesního zákona až dosud udělily okresní úřady jako věcně příslušné orgány státní správy lesů více než 1700 licencí k výkonu činnosti odborného lesního hospodáře. Praxe však ukazuje, že odborná úroveň držitelů těchto licencí je velmi rozdílná a v mnoha případech tak nízká, že nedává záruku řádného výkonu licencované činnosti. Tento stav je možno zlepšit jen zpřísněním podmínek pro udělování licencí, když zavedení odborné zkoušky je (obdobně jako v některých jiných oborech) jednou z nejlepších možností.

- Odnětí licence z důvodu porušení lesního zákona nebo předpisů vydaných k jeho provedení stanovit jako překážku pro udělení licence a to na dobu pěti let od odnětí licence.

Pokud se držitel licence dopustí při výkonu licencované činnosti tak závažného porušení lesního zákona nebo předpisů vydaných k jeho provedení, že mu bude licence odňata (§ 45), pak by tato skutečnost měla být napříště důvodem, resp. překážkou pro udělení licence, a to na dobu pěti let ode dne, kdy rozhodnutí o odnětí licence nabylo právní moci.

- Zpřesnit výčet důvodů, pro které může být licence odňata tak, aby bylo možno v odůvodněných případech odejmout licenci vždy, když držitel licence poruší při výkonu licencované činnosti ustanovení lesního zákona nebo jiného obecně závazného právního předpisu.

Dosavadní výčet důvodů, pro které může být licence odňata (§ 45 odst. 1) je nedostatečný, protože uvádí prakticky pouze nenaplnění formálních předpokladů. Z praktického hlediska je však třeba jako důvody pro odnětí licence stanovit zákonem zejména případy závažného porušení povinností držitele licence, závažného nebo opakovaného odborného pochybení apod.

- Zmocnit Ministerstvo zemědělství vydávat každoročně seznam právnických a fyzických osob, kterým byly uděleny licence, ve Věstníku Ministerstva zemědělství.

Výkon licencovaných činností podle lesního zákona je pro všechny držitele licencí zároveň do značné míry také činností komerční. Mimo jiné i proto je vhodné, aby vlastníci lesů, odborná lesnická veřejnost a orgány státní správy lesů měli prostřednictvím Věstníku Ministerstva zemědělství přehled o držitelích licencí.

Hlava sedmá - podpora hospodaření v lesích

V ustanovení lesního zákona o podpoře hospodaření v lesích ze strany státu se navrhuje:

- Změnit ustanovení § 46 odst. 2 tak, že o poskytnutí služeb nebo finančního příspěvku bude rozhodovat to ministerstvo, do jehož působnosti náleží lesy, ve kterých mají být provedeny služby nebo činnosti, finančně podporované státem.

Až dosud rozhoduje o poskytování služeb nebo finančního příspěvku Ministerstvo zemědělství. Považuje se za účelné, aby bylo rozhodování svěřeno tomu ministerstvu, do jehož působnosti lesy, jichž se poskytnutí služeb nebo příspěvku týká, patří, tzn. Ministerstvo životního prostředí pro lesy v národních parcích a jejich ochranných pásmech, Ministerstvo obrany pro lesy potřebné pro obranu státu, ve všech ostatních případech Ministerstvo zemědělství.

Hlava osmá - státní správa lesů

Oddíl první

Ve výčtu orgánů státní správy lesů a jejich působnosti se navrhuje:

- Vypustit ustanovení § 47 odst. 4.

S ohledem na ustanovení § 5b zákona č. 425/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ustanovení § 47 odst. 4 lesního zákona nepřesné a nadbytečné a mělo by být zrušeno.

- Výčet působností orgánů státní správy lesů upravit v návaznosti na změny provedené touto novelou ve hmotně právních ustanoveních lesního zákona.

Změny, které novela lesního zákona přinese, se budou týkat také působností orgánů státní správy lesů, uvedených v § 48 a § 49 zákona, které budou v návaznosti na provedené změny rovněž změněny, resp. doplněny.

Oddíl druhý

- Doplnit pravomoc orgánů státní správy lesů možností zastavit činnost (zakázanou, protizákonnou) na místě bez písemného rozhodnutí ve správním řízení.

Hlava devátá - sankce

Oddíl druhý

Ustanovení lesního zákona o pokutách za jiné správní delikty se navrhuje změnit a doplnit takto:

- Nerozlišovat mezi pokutami ukládanými podnikatelům a pokutami ukládanými vlastníkům lesů, nýbrž zavést jedno společné pokutové ustanovení, vztahující se na každého, kdo se dopustí porušení lesního zákona nebo obecně závazného předpisu, vydaného k jeho provedení způsobem, stanoveným jako skutková podstata pro uložení pokuty.

Stávající rozdělení pokut (§§ 54 a 55) a vymezení skutkových podstat se neosvědčilo, zejména proto, že nebylo možno ukládat pokuty za porušení lesního zákona těm subjektům, které nebyly ani podnikateli (§ 54), ani vlastníky lesů (§ 55). Proto se navrhuje formulovat pouze jedno pokutové ustanovení, podle kterého bude možno uložit pokutu každému subjektu, který se dopustí jednání popsaného jako skutková podstata pro uložení pokuty. Výši pokuty bude možno odstupňovat v odstavcích.

- Vymezení skutkových podstat pro uložení pokuty doplnit o ty případy, kdy je v lesním zákoně stanovena povinnost k určitému jednání, která za stávajícího znění zákona není podepřena sankcí pro případ neplnění takové povinnosti.

Stávající vymezení skutkových podstat pro uložení pokuty, uvedených v §§ 54 a 55 nepokrývají všechny případy, kdy lesní zákon ukládá vlastníku lesa nebo jinému subjektu povinnost něco konat nebo se něčeho zdržet. Jde např. o ustanovení § 24 odst. 3, § 31 odst. 4 a další. V tomto směru je třeba doplnit skutkové podstaty pro uložení pokuty.

- Zvýšit ve vymezených případech maximální výši ukládané pokuty až na částku dva miliony korun.

S ohledem na závažnost a následky některých protiprávních jednání (zejména např. nepovolených těžeb dřeva) se stávající maximální výše pokuty, kterou lze podle lesního zákona uložit (jeden milion korun) jeví jako nedostačující. Zvýšení maximální výše pokuty na dvojnásobek by mělo více odrazovat od závažných protiprávních jednání.

- Společné ustanovení o pokutách (§ 56) doplnit o ustanovení o ukládání pokut spoluvlastníkům lesů v závislosti na míře jejich zavinění nebo účasti na protiprávním jednání.

Při ukládání pokut za porušení lesního zákona je v praxi v mnoha případech třeba rozlišit míru zavinění jednotlivých spoluvlastníků lesa na protiprávním jednání, za které je ukládána pokuta. Nedostatek této úpravy ztěžuje až dosud rozhodování orgánů státní správy lesů, protože nelze vždy vystačit s obecným principem solidární odpovědnosti spoluvlastníků za nakládání se společným majetkem.

- Dosavadní ustanovení § 57 zařadit do samostatného oddílu a založit pravomoc orgánu státní správy lesů rozhodnout o zavedení nucené správy lesa ve všech případech, kdy vlastník lesa neplní při hospodaření v lesích povinnosti stanovené lesním zákonem a kdy ani uložení pokuty nevede k nápravě.

Nezanedbatelná část z více než 140 tisíc soukromých vlastníků lesů v České republice nepečuje o les, který vlastní, způsobem stanoveným lesním zákonem, a to ať z objektivních nebo subjektivních důvodů. K nápravě nevede ani uložení pokuty, ani stávající nástroje výkonu správních rozhodnutí. K řešení těchto krajních případů je nutno zajistit základní péči o les jiným subjektem než vlastníkem lesa, který by náklady spojené s péčí o les vykonávanou za vlastníka lesa mohl alespoň zčásti uspokojovat z výnosu, pokud náhradní péče o les nějaký výnos přinese.

Společná, přechodná a závěrečná ustanovení

Je třeba zvážit navržení novelizace některých dalších obecně závazných právních předpisů, souvisejících s lesním zákonem nebo dotýkajících se hospodaření v lesích (např. zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a další).