Prof. ing. dr. LEO SKATULA (12. srpna 1889 - 20. prosince 1974)

Jaroslav Herynek

Prof. Leo Skatula se narodil 12. srpna 1889 v Místku na severní Moravě. Po studiích na gymnáziu ve Frýdku absolvoval obor lesního inženýrství na proslulé Hochschule für Bodenkultur. Po studiích nastoupil na vojenskou službu, nechtěně prodlouženou až do konce I. světové války v r. 1918. V říjnu 1919 byl přijat do lesnickotechnické státní služby hrazení bystřin v Brně. Přidělen byl ke stavební správě do Luhačovic a pracoval na hrazení Olšavy v Bojkovicích. U služby LTM-HB působil v nejrůznějších funkcích na Moravě a ve Slezsku, na Slovensku i v Čechách. Se svými spolupracovníky navrhoval, projektoval, realizoval i spravoval početnou řadu děl hrazení bystřin, strží, lavinových území, železnic, cest a objektů.

Po událostech před okupací bývalé ČSR byl prof. L. Skatula služebně přeložen v březnu 1939 k Zemskému úřadu v Praze a později se stal vedoucím služby LTM-HB v Čechách. Během II. světové války zcela zákonitě došlo k podstatným omezením všech aktivit LTM-HB a činnost se orientovala převážně na drobnější stavební a udržovací práce. Zalesňovaly se i erozí postižené a ohrožené pozemky v povodí Kocáby.

V roce 1936 prof. Skatula předložil a také úspěšně obhájil doktorskou disertační práci na ČVUT v Praze a byla mu udělena vědecká hodnost doktora technických věd. Již v roce 1939 byl ustaven suplentem na lesnické fakultě bývalé VŠZ v Brně. V důsledku uzavření našich vysokých škol však svoji pedagogickou dráhu nastoupil až po osvobození k 1. říjnu 1945. Na VŠZ v Brně byl jmenován profesorem pro obory inženýrských staveb lesnických a hrazení bystřin (ISL-HB). Současně byl pověřen vedením odborné katedry téhož názvu. Ve funkčním období let 1948-49 zastával akademickou funkci děkana a v letech 1950-53 působil jako proděkan fakulty. Na svém pracovišti byl permanentně aktivní nejen do doby svého pensionování v roce 1961, ale prakticky až do své smrti 20. prosince 1974.

Za svého dlouholetého pedagogického i vědeckovýzkumného působení na katedře ISL-HB přednášel a všestranně garantoval celou škálu teoretických i praktických disciplín, počínaje Hydrologií a Hydraulikou, Lesními cestami a železnicemi, Propustmi a mosty, Vodními nádržemi až po Hrazení bystřin a strží. Pro tyto tradované předměty lesnického vysokoškolského studia připravoval, zpracovával i vydával přehledná a teoreticky i prakticky velmi fundovaná skripta a pomůcky. Jím vydaná celostátní učebnice “Hrazení bystřin a strží” je velmi vzácným a ojedinělým dílem, dodnes široce využívaným pro svoje komplexní biotechnické pojetí nejen studenty, ale i širokou provozní lesnickou veřejností. Její aktuálnost ve smyslu přírodě blízkých postupů k inženýrským činnostem a opatřením v krajině je totiž stále živá a dokumentuje naprosto přesvědčivě ekologické základy vzniku a vývoje komplexních biotechnických protierozních a protipovodňových přístupů k opatřením v povodích drobných a bystřinných toků tak, jak byly i zákonně koncipovány při svém vzniku a založení již v roce 1884.

Prof. Skatula byl permanentně činný i v mimofakultních orgánech a institucích, zvláště v bývalé ČSAV a ČSAZ, v jejich příslušných komisích a odborech. Působil ve vědeckých radách a expertních orgánech zemědělství, lesnictví a vodního hospodářství. Vedl svoje studenty, diplomanty i odborné, pedagogické a vědeckovýzkumné pracovníky k zodpovědnému přístupu při řešení a zpracování diplomových, kandidátských i doktorských prací, vždy a zásadně z hlediska aplikovatelnosti a využitelnosti pro praktické výkony provozních aktivit v lesním hospodářství. I s mnohaletým odstupem je potřebné zdůraznit jeho nenásilné, přirozené, účelné a cílevědomé úsilí o propojování teoretických podkladů a metod při jejich promítnutí do řešení aktuálních praktických problémů inženýrských staveb a lesnickotechnických meliorací s hrazením bystřin.

Průkopnické a zvláště pozoruhodné bylo jeho osobou důsledně prosazované a uplatňované propojování biologických, biotechnických a kombinovaných způsobů a metod při všech inženýrských aktivitách v rámci celých povodí drobných a bystřinných toků. Tak byl v podstatě průkopníkem komplexních biotechnických přístupů při zpřístupňování lesů, v protierozní a protipovodňové ochraně při racionálním využívání našeho lesního bohatství a souběžné ochraně půd a vod jako nenahraditelných přírodních zdrojů. Právě těmito zásadními přístupy k prevenci a sanacím erozních jevů a škod komplexními biotechnickými postupy a metodami předešel svoji dobu a zanechal vzácný odkaz žákům a následníkům.

Prof. L. Skatula prakticky až do své smrti působil nejen jako profesor konzultant, ale vždy jako velmi přátelský a nezištný rádce všem zájemcům o jeho celoživotní zkušenosti a bohaté vědomosti. I při svém vysokém věku dokázal vychovávat svoje žáky a absolventy nejen po stránce odborné, ale i ve směru jejich vnitřních vztahů k odpovědnosti a morálce. I v této oblasti na něj celé generace studentů, absolventů a spolupracovníků právem vzpomínají s úctou a uznáním. U této významné osobnosti vysokého lesnického školství se totiž nejednalo o pouhé proklamativní uvádění zásad a principů, ale počínaje vlastní osobou o jejich důsledné a trvalé uplatňování. Jsem proto upřímně a hluboce přesvědčen, že jsme i dnes povinni vyjádřit našemu milému panu prof. Skatulovi plné uznání a srdečné poděkování za jeho životní odkazy. Věřím, že i následné generace lesníků a bystřinářů budou jeho odkazy dále ochotně naplňovat a rozvíjet.