Editorial 4/2000

Jan Řezáč

Vážení čtenáři,

úvodní blok tohoto čísla jsme věnovali diskusi nad věcným záměrem “velké” novely lesního zákona (přitom Parlament již schválil “malou” novelu). V současné době se intenzivně pracuje na jeho paragrafovaném znění. Některé pasáže novely jsou vůči původnímu znění zákona 289/1995 přísnější, jiné liberálnější. Podle své povahy chválíme jedno a kritizujeme druhé. Škála názorů je opravdu pestrá, a bude ještě pestřejší až do hry vstoupí páni poslanci.

Současný proces ukazuje, jak momentální špatné zkušenosti s loupežníky, kteří zneužívají mírně chaotického stavu naší společnosti (zmatenosti našich myslí), nedokonalosti legislativy a těší se značné beztrestnosti, snadno vedou k opuštění principů, které jsme si vytyčili v záchvatu euforie svobody. Lze si položit otázku, zda ve chvíli, kdy člověk zjistí, že přecenil své síly při dosahování nějakého cíle je lepší prohlásit tento cíl za špatný a přestat o něj usilovat (a vrátit se k jistotě egyptských hrnců), nebo zda by tento cíl měl zůstat na horizontu jeho životního usilování jako nezpochybnitelný princip, k jehož naplnění bude dále hledat legitimní prostředky. K vybřednutí z chaosu nám zřejmě částečně pomůže přijetí norem Evropské unie, a to nejen těch legislativních a tržních, ale také etických, k nimž patří nezpochybňování soukromého vlastnictví.