JAK SE STAVÍ SOUČASNÁ LESNICKÁ POLITIKA K PROBLÉMŮM DROBNÝCH VLASTNÍKŮ LESA?
Ing. Stanislav Janský - Správa veřejného statku města Plzně
Rok 1991 znamenal zlom v životě mnohých lidí. Restituční zákony jim přiznaly nárok převzít zpět majetek, který jim nebo jejich předkům totalitní režim v uplynulých 40 letech znárodnil. U mnoha lidí se nově nabytým majetkem stal i les.
OBNOVA VLASTNICKÝCH PRÁV A ÚSKALÍ HOSPODAŘENÍ
K 31. 12. 1998 se vlastníky lesa stalo asi 150 000 fyzických osob s tím, že průměrná velikost lesního majetku je přibližně 3 ha. Majetků nad 50 ha je pouze 0,3 % případů, většinou se jedná o drobné vlastníky; 96,9 % vlastníků má majetky o velikosti do 5,0 ha. Noví vlastníci museli po restituci hledat způsob, jak budou s nově nabytým majetkem hospodařit. Díky dlouhodobému narušení kontinuity hospodaření vzniklo mnoho problémů, se kterými se museli vyrovnat. Dědici po bývalých vlastnících změnili profesi, odstěhovali se za prací do měst, mnohdy desítky i stovky kilometrů od svého nově nabytého lesního majetku. V terénu zmizely vlastnické hranice. Neměli žádné odborné zkušenosti, jak v lese hospodařit, žádné technické vybavení, kontakty na dodavatele prací a odběratele dříví.
U větších majetků (desítky a stovky hektarů) si většinou nový vlastník najal odborného lesního hospodáře a podle toho, jak šťastná byla jeho volba, dobře či hůře na svém majetku nyní hospodaří. Méně zkušení se však mnohdy dali ošálit zdánlivě výhodnými nabídkami pronájmu svého lesa od tzv. podnikatelů v lesnictví. U malých lesních majetků byl zájem o pronájem pouze tehdy, bylo-li možné realizovat v porostech mýtní těžbu. V mnohých případech bylo jedinou podmínkou nájemní smlouvy dodržování lesního zákona a LHP. Vlastník netušil, že rozdělení těžeb na mýtní a předmýtní není závazné, že existují nahodilé těžby, že umístění mýtních těžeb není závazné, že je nutné ve smlouvě zajistit údržbu lesních cest, odstranění škod na lesních porostech. Netušil, že je vhodné zkontrolovat veškeré množství vytěženého dříví ještě před odvozem z lesa.
Stát bohužel prostřednictvím lesnické politiky a osvěty na tyto nástrahy nové vlastníky nepřipravil. V současné době tak mnoho vlastníků stojí před problémem, jak začít znovu hospodařit v lese, kde sklizeň, která je jednou za sto let, získal nájemce, v lepším případě s pomocí dotační politiky zalesnil a nová sklizeň čeká jeho potomky za několik generací. Díky oceňovacím předpisům a daňové politice (daň z převodu nemovitostí) je takový majetek neprodejný i sousednímu vlastníkovi, který by chtěl nákupem svůj les arondovat a neočekával by okamžitý zisk.
V nejsložitější situaci se ocitli vlastníci drobných lesů (od několika arů do několika hektarů), u nichž nebyla vidina okamžitého zisku z mýtní těžby. Marně nabízeli správu lesa akciovým společnostem a podnikatelům v lesnictví. Mnozí tak začali o víkendech se svou rodinou zalesňovat, ožínat, stavět lapače na kontrolu kůrovce, najímat si místní těžaře a traktoristy, sami ve svém lese hospodařit.
Stále ještě uplynulo velice málo času od doby, kdy vše řídil stát a v lidech je zakořeněna nedůvěra ke sdružování a společnému hospodaření. Dotace MZe ke sdružování většinou pouze poskytnou prostor pro společnou odbornou správu - výkon funkce odborného lesního hospodáře, jsou však ještě hodně vzdáleny odborné správě malolesů před rokem 1949 či obdobně fungujícím systémům podpory hospodaření a odborného poradenství drobným vlastníkům v sousedním Rakousku či Německu.
ANKETA ZJIŠŤUJÍCÍ NÁZORY VLASTNÍKŮ
Zjistit názory soukromých vlastníků lesa a získat podklady pro zásady lesnické politiky k řešení problému hospodaření na malých lesních majetcích bylo údajně úkolem průzkumu, který v roce 1998 zpracovala pro ministerstvo zemědělství Lesnická fakulta České zemědělské univerzity, tým vedený Prof. Ročkem. Průzkum byl zaměřen na zjištění názorů vlastníků lesa o výměře 0,5-10,0 ha, tj. vlastníků, pro něž je hospodaření na nově nabytém majetku nejobtížnější. Záměr jistě chvályhodný, pokud by směřoval k výstupu, který by pomohl řešit problémy koncepce odborné správy, hospodaření, sdružování, poradenství pro drobné vlastníky lesa.
Způsob hodnocení odpovědí průzkumu mne, stejně jako ostatní kolegy, kteří byli s výsledky ankety a s komentáři k nim seznámeni, velice rozčaroval. Nesměřoval k objektivnímu zhodnocení a řešení způsobu hospodaření na malých majetcích, ale snažil se dokázat, že drobní vlastníci nemají k lesu dobrý vztah, neumí se o něj starat a účelově kladenými otázkami se snaží navodit atmosféru, ze které se odvozuje, že veřejnost i samotní vlastníci lesů preferují státní vlastnictví lesa.
Mnoho argumentů, které autoři komentují jako alarmující a znepokojivé lze při objektivním posouzení hodnotit zcela jinak. Např. podle ankety 10 % majitelů neví, jak vypadá jeho les. Může jít o případy, kdy výměra majetků je nepatrná a majetek vzdálen od místa bydliště několik set km, může jít o případy, kdy je návštěva majetku pro vlastníka z jiného důvodu nereálná.
Záměr 9,8 % drobných vlastníků les prodat je hodnocen jako zarážející a vyjadřující negativní poměr k lesnímu majetku, aniž jsou zkoumány důvody tohoto rozhodnutí (finanční, rodinné, jiné profesní zájmy). Je prodej lesa negativní jev, nebo se jedná o běžnou transakci na trhu s nemovitostmi? Vzhledem k problémům, které noví vlastníci při hospodaření objektivně mají, je pro mne naopak překvapující vysoké procento vlastníků (82,3 %), kteří již našli ke svému lesnímu majetku kladný vztah. Komentář, že se 58,4 % vlastníků domnívá, že lesy by měly být státní, je silně zkreslující interpretace výsledků ankety. Naopak, 31,5 % respondentů má názor, že by většina lesů měla být zprivatizována, 5,2 % má názor, že by měly být zprivatizovány všechny lesy a 38 % uvádí, že státním majetkem by měly být jen velké celky, tj. celkem 74 % respondentů si nemyslí, že by většina lesů měla být státní.
Neznalost lesního zákona a lesní hospodářské osnovy u vlastníků lesa do výměry 5 ha nepovažuji za záporný jev. Vždyť se jedná o odborné záležitosti, ve kterých mají ze zákona odbornou pomoc v podobě odborného lesního hospodáře. U majetků do 50 ha tuto službu ze zákona hradí stát a ve většině případů ji mají poskytovat Lesy ČR, s. p. Naopak vidím jako alarmující skutečnost, že součinnost s odborným lesním hospodářem, LČR a orgány státní správy výrazná většina respondentů buď zcela postrádá, nebo ji hodnotí jako nedostatečnou. Skutečnost, že v několika případech (z 305 respondentů) byli pracovníci LČR velmi chváleni, vidím jako velice slabou náplast na tomto bolavém místě. Jedna z mála oblastí, kde se s autory průzkumu v názoru na odpovědi mohu shodnout, je oblast sdružování.
ZÁVĚR
Výsledky výzkumu jsou podle mého názoru velkou výzvou vedení rezortu, aby změnilo svůj vztah k drobným vlastníkům, přestalo je podezírat z úmyslu, že si chtějí zdevastovat svůj vlastní majetek, ale naopak našlo cestu, jak vytvořit prostor pro poradenství, sdružování, odbornou pomoc, arondaci majetků. V průběhu restitučního procesu byla podceněna potřeba osvěty vlastníků, mnozí na svou nezkušenost doplatili. Ukázalo se, že současnou formu výkonu odborné správy pracovníky LČR nepociťuje většina vlastníků jako přínos. Je nutné přehodnotit formu odborné správy, podpory sdružování a poradenské činnosti. Je to úkol velice naléhavý a Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů, kde jsem členem výkonného výboru, se na řešení všech těchto úkolů chce aktivně podílet.