PEFC V ČESKÉ REPUBLICE

Podle sborníku semináře, Ing. Jan Kozel

Česká lesnická společnost, pobočka LČR Hradec Králové, Lesy České republiky, s. p., a Ministerstvo zemědělství České republiky společně uspořádaly dne 25. října 2001 v kongresovém centru SILVIA v Hradci Králové seminář nazvaný “PEFC - Celoevropský systém certifikace lesů v České republice”. Program byl zaměřen na problematiku aplikace tohoto certifikačního systému v podmínkách českého lesního hospodářství.

Setkání zahájil generální ředitel s. p. Lesy České republiky Ing. Jiří Oliva. Uvítal skutečnost, že se seminář na toto téma uskutečnil, protože pojem certifikace lesů a samotné certifikační systémy nejsou dosud dostatečně známy ani v odborných lesnických kruzích, tím méně mezi laickou veřejností. Připomenul genezi certifikace lesů, ta měla být původně nástrojem zamezujícím devastaci tropických pralesů. Ve skutečnosti se však myšlenka certifikace začala prosazovat i v prostředí střední Evropy, v zemích s historicky prokazatelnými snahami o trvale udržitelné hospodaření v lesích. Lesy české republiky, s. p., se aktivně podílí na procesu začleňování do PEFC i z toho důvodu, že tento systém certifikace může specifika středoevropského lesnického hospodaření zohledňovat. Vyslovil přesvědčení, že se Celoevropský systém certifikace lesů stane nástrojem prospěšným pro vlastníky lesů a neobrátí se v rozbujelou agendu přínosnou pouze pro certifikátory. PEFC by měl splňovat kritéria nebyrokratického certifikačního systému podporujícího kredit českého lesního hospodářství a jeho vysokou odbornou i ekonomickou úroveň.

CO JE TO CERTIFIKACE?

S prvním příspěvkem “Certifikace a její využití v lesním hospodářství” vystoupil Ing. Karel Neterda (MZe ČR). Shrnul vznik a význam certifikace v mezinárodním kontextu. První snahy o zavedení certifikace se objevily ve světě před více než deseti lety jako reakce na devastaci především tropických pralesů nadměrnou těžbou dřeva. Začátkem devadesátých let se koncepce certifikace postupně rozšířila i na lesy boreální a lesy mírného pásma jako součást obecného trendu orientovaného na trvale udržitelné využívání přírodních zdrojů v globálním měřítku.

Certifikace je jeden z mnoha tržních nástrojů určených pro podporu principů trvale udržitelného hospodaření v lesích. Je definována jako postup, v jehož průběhu tzv. třetí strana hodnotí, zda hospodaření v lesích odpovídá ekologickým, ekonomickým a sociálním standardům stanoveným před zahájením vlastní certifikace (tj. zda jsou lesy obhospodařované trvale udržitelným způsobem) a vydává o výsledku tohoto hodnocení písemné osvědčení (certifikát). Činnost spojená s hodnocením tohoto hospodaření se nazývá audit. Ten se provádí i u tzv. spotřebitelského řetězce. Jestliže jakákoliv výrobní či obchodní firma chce na trhu prezentovat svůj ekologický přístup a nabízí spotřebitelům certifikované výrobky, musí být také schopná přesvědčivým způsobem prokázat původ dřevní suroviny, ze které své produkty vyrábí.

SPOTŘEBITELSKÝ ŘETĚZEC

Cílem spotřebitelského řetězce je zajistit, aby byly principy certifikace dodrženy v průběhu celého produkčního a spotřebitelského řetězce, tj. od okamžiku těžby v lese až po finální výrobek. V praxi se toho dosahuje kontrolou jednotlivých článků tohoto řetězce (ve zpracovatelském průmyslu i v obchodní sféře), při níž se zjišťuje, zda tyto firmy při své činnosti používají dříví pocházející z certifikovaných lesních zdrojů. Pro spotřebitele lesních produktů je certifikace signálem o přihlášení výrobce k určitým kvalitativním požadavkům. Příslušné logo na výrobku má kupujícímu poskytnout záruku, že výrobek pochází z lesů obhospodařovaných trvale udržitelným způsobem a tím nijak nepoškozuje životní prostředí.

Ing. Neterda dále uvedl příklady některých certifikačních systémů, podrobněji se věnoval systémům FSC (Forest Stewardship Council) /viz Lesnická práce 7/2001 str. 298/ a PEFC (Pan European Forest Certification Scheme) /viz Lesnická práce 7/2001 str. 296/ atd.

ORGANIZAČNÍ USPOŘÁDÁNÍ CERTIFIKACE LESŮ V ČESKÉ REPUBLICE

Některé aspekty Českého systému certifikace lesů popsal v příspěvku “Zajištění účasti individuálních vlastníků lesů v regionální certifikaci a činnost NCS” Ing. Jaroslav Tymrák z Národního certifikačního střediska ÚHÚL.

PEFC Česká republika je národním řídícím orgánem Českého systému certifikace lesů. Jejím hlavním posláním je umožnit přístup hlavních zájmových skupin k tvorbě a rozhodování o pravidlech certifikace. Hlavními činnostmi PEFC Rady Národního certifikačního střediska jsou: vytvářet, schvalovat a revidovat český systém certifikace lesů, podílet se na jeho prezentaci, propagaci a všeobecném uznání v domácím i mezinárodním měřítku, účastnit se odvolání, stížností nebo sporů řešených certifikačním nebo akreditačním orgánem. Vytvořit návaznost Českého systému certifikace lesů na mezinárodně uznávaný systém označování výrobků.

Certifikační orgán představuje v systému certifikace třetí nezávislou stranu, zodpovědnou za posuzování shody systému hospodaření v lesích s kritérii certifikace. Jeho postupy musí být vypracovány a dokumentovány v souladu s požadavky Českého systému certifikace lesů a evropské normy EN 45 012, podle které je také akreditován.

Žadatelem o regionální certifikaci je organizace, která zastupuje vlastníky lesů, jejichž majetky reprezentují minimálně 50 % výměry celého regionu. Dokumenty Českého systému certifikace lesů nespecifikují explicitně, která organizace bude žadatelem, ale nechává toto rozhodnutí na vlastnících lesů.

Národní certifikační středisko bude v celém procesu zajišťovat podporu a poradenství pro žadatele o regionální certifikaci a provádění některých činností, které s certifikací přímo souvisí. Mezi tyto činnosti patří:

  • sběr dat a vypracování dokumentace pro certifikaci,
  • zajištění účasti individuálních vlastníků v regionální certifikaci,
  • kontrola hospodaření vlastníků lesů jako interní audity systému,
  • vedení registru individuálních vlastníků.

Rozsah činností, které bude Národní certifikační středisko zajišťovat, je předmětem jednání mezi žadatelem o regionální certifikaci lesů a Národním certifikačním střediskem, respektive Ústavem pro hospodářskou úpravu lesů.

REGIONÁLNÍ CERTIFIKACE LESŮ

Regionální certifikace lesů jako základní přístup k certifikaci podle Českého systému certifikace lesů umožňuje certifikaci územní jednotky bez ohledu na majetkové hranice jednotlivých vlastníků lesů. Žadatel o regionální certifikaci lesů zastupuje vlastníky lesů daného regionu, kteří mají zájem se certifikace účastnit. Vstupuje do obchodního vztahu s certifikačním orgánem a nese v procesu certifikace zodpovědnost za plnění jednotlivých kritérií a požadavků Českého systému certifikace lesů. V případě jejich splnění získává certifikát, který platí pro všechny zastupované vlastníky lesů.

Jednotliví vlastníci lesů se mohou na základě svého dobrovolného rozhodnutí účastnit regionální certifikace. V rámci přistoupení k regionální certifikaci se zavazují k dodržování kritérií trvale udržitelného hospodaření v lesích, které jsou definovány dokumenty Českého systému certifikace lesů (CFCS 1002:2001). Tito vlastníci jsou předmětem pravidelné kontroly a získávají Osvědčení o účasti v regionální certifikaci lesů, tzn. dokument, který jim umožní prodávat dřevo s prohlášením “z certifikovaných lesů” nebo označované logem.

ZAJIŠŤOVÁNÍ ÚČASTI VLASTNÍKŮ LESŮ V REGIONÁLNÍ CERTIFIKACI LESŮ

Cíle zajišťování účasti vlastníků v regionální certifikaci lesů:

  • umožnit účast v regionální certifikaci všem vlastníkům bez ohledu na velikost a druh vlastnictví,
  • zajistit shodu hospodaření účastnících se vlastníků s kritérii certifikace,
  • přispět k zlepšování úrovně hospodaření účastnících se vlastníků.
  • Žadatel o regionální certifikaci musí zajišťovat posuzování shody hospodaření individuálních vlastníků lesů účastnících se regionální certifikace. K tomuto účelu musí v souladu s dokumentem CFCS 1006:2000 vytvořit, dokumentovat, uplatňovat a neustále zlepšovat systém pro:
  • informování vlastníků lesů o regionální certifikaci a podmínkách účasti,
  • přijímání žádostí o účast v regionální certifikaci,
  • posuzování shody s kritérii certifikace,
  • přijímání nápravných a preventivních opatření,
  • vyloučení vlastníka lesů z regionální certifikace lesů.

Žadatel o regionální certifikaci může tyto činnosti provádět sám nebo jimi pověřit jinou organizaci. Úloha Národního certifikačního střediska je právě v zajišťování účasti jednotlivých vlastníků v regionální certifikaci formou služby pro žadatele o regionální certifikaci.

SOUKROMÍ VLASTNÍCI A CERTIFIKACE

Příspěvek předsedy výkonného výboru SVOL Ing. Františka Kučery “Certifikace z pohledu vlastníků nestátních lesů” ukázala druhou stránku certifikačního procesu a postavila jej do zorného pole vlastníka - subjektu, jemuž by systém měl sloužit. Nejprve tlumočil názor jednoho z větších vlastníků lesa v ČR, který mj.: Pochybuje o tom, že pokud by svůj les musel certifikovat, prodával by pak dřevo za výhodnější cenu. Certifikaci tedy zatím vůbec nepotřebuje. Je přesvědčen, že současně platný český lesní zákon navazuje na tradičně náročné lesnické právnické normy minulosti, je k vlastníkovi lesa přísnější než obdobné zákony ve většině zemí Evropy, či dokonce i ve Skandinávii. Domnívá se, že máme přebujelou státní správu včetně vrchního státního dozoru, takže si vůbec nedokáže představit, že by měl plnit ještě nějaká další kritéria nad tyto zákonné normy. Po svých zkušenostech a získaných informací ze zemí západní Evropy varoval - pokud by snad došlo na zavádění některého systému certifikace lesů v ČR, pak vlastníci lesů musí být ti, kteří jej budou tvořit za spolupráce a finanční podpory zpracovatelů. Dodal, že největším nebezpečím by bylo, kdyby se do tohoto procesu zapojili státní úředníci.

Těchto několik atributů reprezentuje postoj soukromého vlastníka lesů k certifikaci, který není zdaleka ojedinělý.

Každá certifikace je pro výrobce, v našem případě vlastníka, nepříjemná a zpravidla stojí peníze. Certifikace středoevropských a pro nás zejména českých lesů je o to nepříjemnější, že se zákonitě musí jevit všem vlastníkům lesa zcela zbytečnou. Náš lesní zákon spolu s dohledem orgánů státní správy včetně české inspekce životního prostředí je více než dostatečnou pojistkou trvale udržitelného hospodaření v našich lesích. Vůbec nepochybuji o tom, že si podobný rozsah omezení vlastnických práv zástupci ekologických organizací, prosazující certifikaci lesů v ostatních světadílech, nedovedou ani představit.

Bacilem certifikace lesů jsou však již zasaženy téměř všechny evropské státy, a tak navzdory uvedeným skutečnostem ani nám nezbývá nic jiného než se této certifikační vlně podřídit. Musíme však mít stále na zřeteli skutečnost, že ani způsob hospodaření a ani stav lesa u nás certifikace nikterak neovlivní - a s tímto vědomím je nutno k tomuto procesu přistupovat!

My jako vlastníci lesů či jejich zástupci a správci lesů stojíme nyní před vážnou otázkou, jak dále postupovat. I když jsme byli do procesu certifikace vmanévrováni víceméně proti své vůli, jsem přesvědčen, že v současné době musíme především převzít iniciativu do vlastních rukou - to jest do rukou těch, kterých se certifikace týká - a sice producentů a zpracovatelů dřeva.

1. Nelze připustit, aby kritéria individuální certifikace byla přísnější a náročnější než náš zákon o lesích, který již v některých oblastech určitě překračuje míru omezení vlastnických práv obvyklou v demokratických evropských zemích.

2. NCS musí být pouze výkonným orgánem, který zajišťuje služby pro PEFC Česká republika pro žadatele o regionální certifikaci.

3. Zajistit, aby certifikace co nejméně finančně zatěžovala všechny zúčastněné, především vlastníky lesa. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by za certifikované dřevo bylo možno požadovat vyšší ceny. Proto i celý proces certifikace musí být natolik jednoduchý a laciný, aby v budoucnu neovlivnil hospodářské výsledky lesních majetků a tím i vlastní péči o les.

4. Nikam nespěchat. Žádné objektivní příčiny nás nenutí, abychom měli zítra certifikováno půl republiky. Nepodlehnout tlaku osob, pro které se dnes stala nebo stane certifikace zaměstnáním.

DALŠÍ PŘÍSPĚVKY

Referát “PEFC - Celoevropský systém certifikace lesů” přednesl ředitel odboru státní správy lesů a myslivosti MZe ČR ing. František Morávek. Věnoval se shrnutí vývoje angažování se lesního hospodářství České republiky v procesu utváření evropského systému certifikace až po náš vstup do PEFC. Vyzdvihl příznivé personální obsazení NCS, které přispělo k ráznému zapojení ČR do evropského certifikačního procesu.

Vývoj a současný stav certifikace lesů v České republice popsal děkan Lesnické fakulty České zemědělské univerzity v Praze prof. ing. Josef Gross, CSc.

Význam Českého systému certifikace lesů pro zpracovatele dřeva formuloval doc. ing. Ladislav Slonek, CSc. z Ústavu základního zpracování dřeva, FLD MZLU Brno.

Referát “Český systém certifikace lesů, jeho fungování a financování” představil Josef Bartoň - Dobenín, člen výkonného výboru SVOL.

O úloze občanských sdružení (nevládních organizací, NGO) při přípravě a fungování českého systému certifikace lesů informoval PhDr. Ivan Rynda z Centra pro otázky ŽP UK.