LESNICKÁ VÝROČÍ - LISTOPAD 2002

Jiří Uhlíř

- 1. 10. 1907 - lesnické ústavy - školy v Písku počaly knihtiskem vydávat svůj odborný časopis čtrnáctideník Les a lov, který od 1. 10. 1911 převzal do svého nákladu Jaroslav Burian, knihkupec a nakladatel v Písku. Vyšlo celkem pět ročníků. Poslední číslo pak vyšlo 30. 9. 1912. V redakci se vystřídali Robert Bohutinský, František Matějka a František Salač, učitelé školy.

- 4. 11. 1922 - ve Vlachově Březí (okr. Prachatice) se narodil Jiří Motl, Ing., CSc., lesnický výzkumník, pěstitel a šlechtitel hlavně topolů a vrb. V letech 1945-1949 vystudoval lesní inženýrství na Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství při ČVUT v Praze. 1951-1961 byl vedoucím výzkumné stanice Opočno VÚLHM, 1961-1986 vedoucím výzkumné stanice Uherské Hradiště téhož ústavu. Věnoval se problematice pěstování a šlechtění topolů a vrb. Hlavní jeho díla jsou: Pěstujeme topoly (se S. Štěrbou, 1961), Vrby pro včelí pastvu (1980), Biologická ochrana břehů toků a nádrží keřovými vrbami (se S. Štěrbou, 1986), Topoly a jejich uplatnění v zeleni (1989).

- 7. 11. 1857 - se v Městci Králové na Nymbursku narodil Karel Kněžourek, český pedagog, přírodovědec, botanik, zoolog, entomolog a ornitolog. V letech 1893-1909 působil jako řídící učitel ve Starkoči u Čáslavi a v letech 1909-1919 ve Žlebech. Ačkoliv neobyčejný venkovský učitel, vypracoval se na uznávaného přírodovědce. Autor Velkého přírodopisu ptactva I, II (1910, 1912) a řady populárních článků hlavně o ptácích a hmyzu v časopise Vesmír (Nové pokusy s chovem bourců, 1906), a Příroda (Drvo-pleň vrbový, 1919-1920). Zemřel 3. 11. 1920 ve Žlebech, okres Kutná Hora. Přispíval též do lesnických a mysliveckých časopisů Jana Doležala a J.V. Rozmary a Loveckého obzoru pod vlastním jménem i pseudonymy. Psal např. o hospodářském významu hmyzožravého ptactva (1904-05), o škůdcích ovocného stromoví (1907), jmelí a živočišstvu (1908).

- 8. 11. 1907 - se v Jihlavě narodil Otakar Riedl, profesor Ing., vedoucí katedry lesnickotechnických meliorací LF Vysoké školy zemědělské v Brně, od r. 1962, v letech 1963-1966 děkan LF VŠZ v Brně, pak konzultant - profesor. Narodil se v rodině strojvůdce, po maturitě na Českém reformním gymnáziu v Jihlavě vystudoval lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně (1931, získal titul lesní inženýr). Potom nastoupil do služby pro zahrazování bystřin v Užhorodě. V závěru roku 1938 byl nucen se vrátit do Brna, kde řídil lesnickomeliorační práce až do roku 1958. Již od roku 1951 jako docent působil externě i v ústavu prof. dr. L. Skatuly, kde přednášel nauku o melioracích, o zakládání a pěstování větrolamů. V r. 1958 byl ustanoven vedoucím odboru meliorací a pozemkových úprav Ministerstva zemědělství v Praze. Po roce 1961, po odchodu prof. Skatuly na odpočinek, přešel již s plným úvazkem na brněnskou LF VŠZ, kde se ujal vedení katedry lesnickotechnických meliorací. V roce 1962 byl jmenován profesorem a v letech 1963-66 vykonával akademickou funkci děkana lesnické fakulty, po odchodu do důchodu působil několik let jako profesor-konzultant. S kolektivem profesorů se podílel na zpracování celostátní učebnice Lesotechnické meliorace v roce 1974 a o její kvalitě svědčí, že byla přeložena i do angličtiny a vydána v koprodukci nakladatelství Elsevier Amsterdam se Státním zemědělským nakladatelstvím v Praze v roce 1984. Zemřel 12. 6. 1990 v Brně (viz nekrolog LP 1990, s. 428-429 a LP 1987, s. 521-522).

- 9. 11. 1902 - se ve Dvoře Králové nad Labem narodil Alois Zlatník, profesor RNDr. Ing., DrSc., od roku 1946 do r. 1971 na LF VŠZ v Brně, významný český lesnický odborník, botanik a ekolog. V letech 1921-25 studoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, 1928-31 na lesnickém odboru VŠZ v Brně, kde od roku 1946 přednášel jako profesor lesnické botaniky a fytocenologie. Od roku 1928 pracoval jako vědecký pracovník a pedagog dendrologického ústavu VŠZ v Brně, 1956-71 byl ředitelem Vědecké laboratoře biogeocenologie a typologie lesa. Zabýval se geobotanikou, geobiocenologií, taxonomií rostlin (např. rod Hieracium), fytocenologií a biogeocenologickou typologií lesů. Hlavní díla: Lesnická botanika (s A. Vězdou, 1951), Dendrologie (1952), Ekologie a geografie rostlin I (1952), Fytocenologie lesa I (1963), Květiny a hory (s A. Kavinovou, 1966), Lesnická botanika speciální (spoluautor, 1970), Základy ekologie (spoluautor, 1973), Lesnická fytocenologie (1978). Prof. Aloise Zlatníka lze považovat za zakladatele některých lesnických disciplín v Československu (LP 1999, s. 242; LP 1972, s. 530; J. Tomeš a kol., Český biografický slovník XX. století III, Q-Ž, 1999, s. 571). Zemřel 30. 6. 1979 v Brně.

- 15. 11. 1927 - se narodil v Chrastavě na Pelhřimovsku František Jonáš, Ing., DrSc., profesor Vysoké školy zemědělské v Praze, odborník v oboru rekultivací, od r. 1985 vedoucí katedry životního prostředí na VŠZ v Praze, kde zajišťoval výuku v předmětech ochrana a tvorba krajiny na melioračním oboru a ochrana životního prostředí na fytotechnickém oboru. Absolvoval Vyšší lesnickou školu v Hranicích na Moravě (1949) a posléze ukončil úspěšně studium na LF ČVUT v Praze v roce 1953, pracoval i ve výzkumných ústavech, ve VÚLH (1953-1957) a ve Výzkumném ústavu meliorací v Praze, a posléze v zemědělském oddělení ÚV KSČ (1962-1966), posléze se habilitoval v oboru zemědělskolesnických meliorací (1964), r. 1975 získal vědeckou hodnost DrSc. a přešel na VŠZ v Praze, kde se r. 1977 stal řádným profesorem pro obor zemědělských meliorací. Stal se nestorem rekultivačních prací v ČSSR. Jeho zásluhou byly u nás ve všech hlavních uhelných revírech vypracovány klasifikace nadložních zemin pro účely rekultivace. Je zakladatelem (podle LP 1987, s. 523-524) rekultivační pedologie založené na atypické genezi antropogenních půdních substrátů. Jeho práce se těšily velkému zájmu v zahraničí (NSR, NDR, SSSR, Polsku, Bulharsku i USA aj.), opublikoval více než 60 vědeckých prací,čtvery skripta a je spoluautorem knihy Rekultivace území postižených těžbou nerostných surovin a vedoucím autorského kolektivu učebnice Pozemkové úpravy.

- 25. 11. 1872 - v Riegersburgu v Dolních Rakousích se narodil Miloš Adamička, Ing., středoškolský lesnický pedagog, ředitel lesnických škol v Banské Štiavnici (1920-1925) a v Písku (1925-1933). Po maturitě (1890) na vyšší reálce v Praze a po vykonání základní vojenské služby v roce 1893 absolvoval v r. 1895 Vyšší lesnický ústav v Bělé pod Bezdězem. Obě školy ukončil s vyznamenáním, státní zkoušku pro samostatné lesní hospodáře složil v r. 1898. Lesnickou praxi získával na lesních velkostatcích Zruč, Zbraslavice, Hotkov, Ostrov a v Nových Hradech, kde uskutečnil rozsáhlé práce zeměměřičské a trasování cest. V říjnu 1900 byl povolán za učitele na Vyšší lesnický ústav v Bělé pod Bezdězem, resp. od r. 1904 do r. 1914 v Zákupech, kde vyučoval do r. 1920 zařízení lesů, oceňování lesů a lesnickou statistiku a geodézii. Pro vynikající schopnosti byl vybrán za ředitele na nově vznikající Střední lesnickou školu v Banské Štiavnici (1920-1925), posléze přešel jako ředitel na lesnické školy v Písku (1925-1933), odkud v roce 1933 odešel do výslužby. Zemřel v den svých 74. narozenin 25. 11. 1946 na následky těžkého dopravního úrazu v Praze. Jeho urna je uložena na lesním hřbitově v Písku.

Adresa autora:
PhDr. Jiří Uhlíř
Bulharská 267, 551 02 Jaroměř – Josefov