Přínos biosférických rezervací
- Kdo dává impuls k vyhlášení biosférických rezervací (BR)?
K: Impuls k vyhlášení BR může být různý, v minulosti ho dávala ochrana přírody. Ve světě a nakonec i u nás se ale čím dál více prosazuje tendence, kterou požaduje tzv. Sevillská strategie pro BR, která byla přijata na zasedání programu Člověk a biosféra v Seville v roce 1995, aby byla co největší participace místních obyvatel a lidí, kteří na konkrétním území hospodaří, na vyhlašování a správě BR. Např. ve Švýcarsku podalo podnět k vyhlášení BR občanské sdružení, dále ho může podat sdružení obcí, apod. V každém případě podnět dostane k úvaze příslušný Národní komitét pro program Člověk a biosféra (MAB), u nás Český národní komitét MAB. Než však ústředí MAB v Paříži při UNESCO projedná návrhy na zřízení nové, rozšíření či změnu jména BR, musí návrh projít kanceláří České komise pro UNESCO při Ministerstvu zahraničí ČR.
- V současnosti je u nás mnoho různých druhů chráněných území, nyní se například hodně mluví o Natuře 2000. Laik se v tom trochu začíná ztrácet. Proč je tolik druhů chráněných území a jaký význam mají konkrétně BR?
J: Zásadní odlišnosti BR jsou v tom, že jsou součástí světové sítě pod programem MAB (v současné době už jich je 426) a nejde v nich jen o ochranu přírody, ale je rovnocenně kladen důraz na soužití člověka s přírodou a rozumný rozvoj lidské společnosti a udržitelné využívání přírodních zdrojů. Narozdíl od čistě přírodovědně pojatých chráněných území je součástí těchto území i člověkem využívaná zóna, jde o sladění vzájemných existencí. U nás se tomu blíží pojetí chráněné krajinné oblasti (CHKO).
K: Je pravda, že jsou naše území často chráněná několika statuty. Snahou MAB i MŽP je v souvislosti s novelou zákona 114/92 Sb. do toho vnést větší přehlednost.
- Jak bude vypadat zmíněná přehlednost?
K. Půjde o koordinaci hranic území. Současně s Naturou 2000 přibudou chráněná území ptactva, jež je velice těžké vymezit kvůli pohybu ptáků. U BR se, doufám, podaří ztotožnit tři zóny se zónami NP nebo CHKO.
- Současných šest BR je vyhlášeno na území CHKO nebo NP. Byly tedy vybrány kvůli zmíněnému užšímu sepjetí s působením člověka nebo z jiných důvodu?
J: Byly vybrány kvůli kvalitním přírodním prvkům. To je samozřejmě také podmínka podle kritérií BR, ale důležitá věc v CHKO a národních parcích u nás je, že v nich dlouhodobě probíhal vědecký výzkum a “lidská složka” tam nechybí. Místní obyvatelstvo by na konkrétních aktivitách mělo důstojně participovat.
K: Cílem je také usměrnit lidskou aktivitu v BR tak, aby byla v souladu s požadavky trvale udržitelného způsobu života. Právě BR mají být jakýmisi laboratořemi trvale udržitelného způsobu života a krystalizačními centry, kolem nichž by se potom tento způsob života a hospodaření přenášel i na ostatní území. Často se podléhá omylu při posuzování zonace chráněných území, že čím je více první zóny, tím je dané území cennější. To platí snad u NP, ale ne u BR, tam mají všechny tři zóny - jádrová, která je přírodně nejcennější s velkou biologickou diverzitou, nárazníková, která obklopuje jádrovou zónu, a přechodová zóna s trvale udržitelným hospodařením - pro funkci rezervace stejný význam.
- Šumava je také BR. Jak se díváte na spory kolem hospodaření a kategorizace NP, které po zveřejnění zprávy IUCN opět zesílily?
K: BR Šumava zahrnuje nejen NP, ale také CHKO a ještě kousek dalšího území. Zonace BR se dělala koncem 80. let a počátkem 90. let, kdy ještě neexistoval NP a CHKO byla pod dvěma správami - Západočeskou a Jihočeskou. Každá měla trochu jinou koncepci - západočeská více fundamentalistickou, jihočeská pragmatičtější. Takže v zonaci BR Šumava je dnes určitá asymetrie, kterou se nyní snažíme odstranit. Pochopitelně chceme co nejvíce sladit zonaci BR se zonací NP a CHKO podle zákona 114/92 Sb. na ochranu přírody a krajiny, po její pravděpodobné revizi. Jestli bude ale soulad absolutní, to vám teď nedovedu říci. Pokud jde o kategorizaci NP z hlediska Světového svazu pro ochranu přírody IUCN, tam zase jde o trochu něco jiného, než je naše zonace podle uvedeného zákona. Předpokládá se, že na území, které má být NP kategorie II, musí být určitá rozloha ekosystému bez lidského zásahu. Zajímavé je, a to si ani možná mise IUCN neuvědomila, že i bez zahrnutí lesů je takových ekosystémů na Šumavě dost - jsou to zejména rašeliniště a horská jezera. Kromě toho jsou tam kousky lesa, které jsou přirozené nebo přirozeným blízké, takže Šumava do kategorie II IUCN patří, ať se v lesích zasahuje či ne. Jinak pojem bezzásahovost je samozřejmě relativní a trochu nešťastný. U nás se v prvních zónách podle zákona 114/92 Sb. zasahovat v nutných případech může a nakonec i ve zprávě IUCN jistá míra zásahu (např. ochrana před okusem zvěře, dosazování původních listnáčů) se předpokládá také. Spíše by se mělo mluvit o tom, zda na územích, jež doufáme, že se vyvinou třeba i s jistou lidskou pomocí do stavu blízkého přirozenému, ponecháme hlavní slovo přirozeným procesům. I někteří kolegové, kteří zastávají názor “nezasahovat”, jsou ochotni připustit měkké zásahy proti kůrovci v podobě lapačů nebo lapáků. Myslím si, že po rozumném hodnocení prováděném MŽP pod vedením pana náměstka Mika je naděje, že se dosáhne i mezi zdánlivě nesmiřitelnými stranami nějakého přijatelného a perspektivního konsensu.
J: Já bych chtěla ještě doplnit odpověď na otázku o překrývání různých druhů ochrany a chráněných území. Podle strategie MAB musí být ochrana přírody v jádrové zóně BR pokryta národní legislativou; uvedeným překrytím je tento požadavek splněn.
NP Šumava není jenom les. V podstatě jeho činností je také rozvíjení a usměrňování turistického ruchu nebo výchovná práce, např. prostřednictvím informačních středisek. Je škoda, že se v současné době obraz Šumavy identifikuje do takové míry jen s kůrovcem, který vlastně činí problémy na zhruba 5 % území NP Šumava.
K: Velký problém na Šumavě je záchrana druhové pestrosti na bezlesí. Lučních a pastevních ploch je poměrně málo, ale roste na nich spousta vzácných druhů a v současné době, kdy se často na těchto plochách nehospodaří, se tam přirozenou sukcesí zase vrací les. Jde o to říci si, nakolik máme tomuto procesu nechat volný průchod a kolik máme prostředků, abychom zachránili pestrost šumavských luk a pastvin. Pravděpodobně zase dojde ke kompromisu, protože pokud se nezmění nějak ekonomické podmínky pro zemědělské hospodaření v marginálních oblastech, bude rozumné ponechat kus luk a pastvin zpátky lesům, ale na tom, co zbude, potom opravdu hospodařit tak, aby se tam vzácné druhy udržely.
- Setkali jsme se s názory, že naše obecná legislativa (např. lesní zákon) je natolik přísná, že by sama o sobě postačovala k vyhlášení BR. Může se tedy vyhlásit i mimo ZCHÚ?
J: V podstatě může. V případě Podluží k tomu teď skoro revolučně dochází, kdy pod rozšířenou BR připadnou oblasti, které nejsou součástí CHKO. Důležitá je zákonná ochrana jádrové zóny a v celé BR spolupráce a konsensus se zainteresovanými subjekty a místními obyvateli.
- Dostáváme se asi k základnímu problému chráněných území, který trápí mnoho hospodářů a vlastníků lesů, a to jsou pro ně vyplývající omezení běžného hospodaření. Jaká omezení pro ně vyplývají z vyhlášení BR?
K: Ze strany české legislativy nic. Ze strany směrnic UNESCO vyplývá “morální závazek” hospodařit v souladu s principy trvale udržitelného hospodaření, a to by správnému lesníkovi nemělo dělat potíže, protože lesnictví je na tomto principu založeno. Z doporučení vyplývá, že se v těchto lesích má hospodařit přírodě blízkým způsobem. Např. zavádění exotických druhů se pochopitelně v BR nerado vidí, protože tyto ekosystémy by měly odpovídat původnímu charakteru území.
- Platí to třeba i o modřínu?
J: Modřín je součástí určité lesnické tradice, jde o kontinuitu lesnické práce. Navíc jde většinou pouze o příměs.
Ještě k tomu, co se vlastně změní po vyhlášení BR. Důležité bude dodržování pravidel daných zákonem o ochraně přírody, ale výrazně se změní pohled mezinárodní - na dané území bude víc vidět, tedy i na případné nedodržování našich příslušných zákonů nebo pravidel udržitelného hospodaření.
- Z právního hlediska tedy žádná závazná omezení či povinnosti nepřibudou?
J: Ne. UNESCO naprosto respektuje národní specifika těch asi 94 zemí zúčastněných v programu MAB. Není možné stanovit jednotné schéma, jak to která země má dělat. Měla by se ale dodržovat zmíněná doporučení.
K: Snahou programu MAB je, aby se projekty, které do něj spadají (BR dnes tvoří převážnou část náplně programu MAB), uskutečňovaly na základě konsensu lidí, kterých se týkají, tzn. těch, kdo na tom území žijí a kdo tam hospodaří.
- BR je tedy vlastně informace pro zahraničí, že tady existují cenná území a pro místní obyvatele se vlastně nic nemění?
K: Myslím, že BR jsou cenné i pro lidi u nás v ČR, protože jak jsme říkali na začátku, BR není klasické chráněné území; je to taková testovací laboratoř trvale udržitelného rozvoje na konkrétním územním celku.
- Jaké výhody (např. příliv finančních prostředků) plynou pro vyhlášená území?
K: Příliv prostředků může být nepřímý. Když to obce nebo turistické kanceláře náležitě využijí, může statut BR vyvolat větší příliv návštěvníků, podobně jako třeba pro města Český Krumlov, Telč nebo Kutná Hora znamená zápis do seznamu Světového kulturního a přírodního dědictví ohromný příliv turistů. Zájem jak domácí, tak zahraniční klientely se prostě obrátí na tato území, protože jeho návštěvníci budou mít záruku, že se dostanou do území, kde se jim pravděpodobně bude líbit. To se projeví i na zaměstnanosti a nakonec je možné (v některých případech už se tak děje) označovat produkty z BR jejím logem. Jako máme třeba třeboňského kapra, který ale zatím loga BR nevyužívá, nebo produkty z lesa včetně dřeva. Logo BR může být taková zelená značka, ale záleží hodně na vlastní propagaci a marketingu.
- Má BR nějaký plán péče, resp. specifický management?
K: Zatím ne, protože se hranice BR shodovaly s chráněnými územími, takže plány péče o BR byly zahrnuty do plánu péče CHKO či NP. Teď, když se BR rozšíří na území, která statut velkoplošného chráněného území nemají, bude nutné vypracovat pro ni zvláštní plán péče. Ústředí MAB mimo to požaduje revizi funkčnosti každé BR jednou za 10 let.
- Chystá se v ČR další vyhlášení BR?
J: Ano. Pod pracovním názvem BR Labské pískovce, která bude zahrnovat území CHKO Labské pískovce a NP České Švýcarsko. Zatím je projekt ve fázi “předjednávání” a má podporu MŽP ČR. Nyní probíhá diskuse se starosty obcí, regionem, místními nevládními organizacemi a krajským úřadem. Protože hranice CHKO a NP na některých místech procházejí středem obce, bude logické, když u obcí, které projeví zájem, bude zahrnut celý katastr do BR.
- Jaké jsou reakce místních obyvatel a samospráv?
J: Zatím jsou pozitivní, jsme ale na počátku jednání s místními lidmi. Je třeba opravdu říct, že se o této nové BR uvažuje, projekt se připravuje a je nyní předmětem široké diskuse a schvalování místními lidmi.
- Na závěr bychom se chtěli zeptat na aktuální stav v přípravě rozšíření BR Pálava.
K: V současné době je v závěrečné fázi projednávání se zainteresovanými subjekty, kde ještě potřebujeme souhlas asi pěti subjektů - několika málo obcí a Jihomoravského kraje. Lednicko-valtický areál a Podluží zatím nejsou v BR, ale chceme projednání na domácí půdě stihnout do začátku července, kdy bude zasedat Byro MAB v Paříži. Už jsme jednali s Paříží jednou a požadavek byl, aby všechny zainteresované strany daly souhlas. Předpokládám proto, že v červenci Byro MAB dá souhlas s rozšířením BR Pálava pod novým názvem BR Dolní Morava, což budeme moci vyhlásit někdy po prázdninách.
Děkujeme za rozhovor, Michal Třeštík, Jan Klíma
RNDr. Jan Květ, CSc.
- narozen 26. 8. 1933
- vystudoval Biologickou fakultu UK v Praze, obor botanika
- absolvoval postgraduální stáž na univerzitě v Oxfordu
- v letech 1956 - 2002 pracoval v Botanickém ústavu AV ČR (do r. 1961 Geobotanická laboratoř ČSAV), postupně na pracovištích ústavu v Průhonicích, Brně a Třeboni.
- v letech 1990 - 1992 poslanec ČNR za OF
- od r. 1993 vědecký pracovník Biologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích
- od r. 1999 předseda Českého národního komitétu (ČNK) pro mezivládní program UNESCO Člověk a biosféra (MAB)
RNDr. Eva Jelínková
- narozena 23. 4. 1961
- vystudovala Přírodovědeckou fakultu UK v Praze, obor ochrana přírodního prostředí
- v letech 1983 - 1985 pracovala v Laboratoři pro rozbor vody v Agropodniku Praha - západ
- od r. 1994 vědecká tajemnice ČNK MAB, zaměstnána ve Středisku společných činností AV ČR