NATURA 2000 a novela zákona č. 114/1992 Sb.

Michal Třeštík

V září bylo hodně slyšet o připravované soustavě evropsky chráněných území Natura 2000 a novele zákona č 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. 9. září se konala v budově MŽP tisková konference ministra Ambrozka k vytváření Natury 2000, 16. září uspořádalo SVOL ve spolupráci s pány Colloredo Mannsfeldem a Karlem Schwarzenbergem na Dobříši seminář “Přežijí lesy novelu zákona o ochraně přírody?” a konečně 18. září proběhla v Praze k těmto tématům tisková konference SVOL.

Natura 2000 v září 2003

Na tiskové konferenci ministra Ambrozka za účasti náměstka pro ochranu přírody Ladislava Mika, ředitele Správy chráněných krajinných oblastí (SCHKO) Petra Dolejského, ředitele odboru mezinárodní ochrany biodiverzity Petra Rotha a náměstka ředitele Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK ČR) Františka Pojera byli novináři seznámeni se současným stavem tvorby Natury 2000 a zahájením rozsáhlé informační kampaně o této soustavě chráněných území.

Ministr Ambrozek je přesvědčen, že Natura 2000 kromě ochrany přírody představuje i určitou šanci pro rozvoj regionů, protože je tu celá řada nástrojů, které vlastníkům do budoucna mohou pomoci (např. program péče o krajinu, agroenvironmentální programy), a důležitou součástí vyhlašování této soustavy je také stanovení odpovídajících náhrad vlastníkům za případné omezení hospodaření.

V současné době jsou navrženy oblasti ochrany ptactva a je dokončená příprava evropsky významných lokalit pro oblast jižní Moravy. Oblasti ochrany ptactva bude vyhlašovat ČR samostatně, ostatní území podle navrženého národního seznamu musí být nejprve schválena EU. Na území ČR se vyskytuje 46 druhů ptáků, 74 druhů ostatních živočichů, 40 druhů rostlin a 58 typů přírodních stanovišť, chráněných soustavou Natura 2000.

Oblasti ochrany ptactva

Podle směrnice Rady 79/409/EHS z 2.4. 1979 o ochraně volně žijících ptáků (http://www.nature.cz/natura_2000_cz)

Návrh “ptačích území”, který byl zpracován již v roce 2002, vstupuje do fáze projednání, kde vlastníci a uživatelé pozemků budou informováni, která území byla vybrána a proč a co to pro ně může znamenat - kde se pouze zachová současný způsob hospodaření a kde se případně musí dohodnout s orgány ochrany přírody (odborné podklady pro navrhování jednotlivých chráněných z pověření MŽP připravuje AOPK ČR, jednáním s vlastníky dotčených chráněných území byla pověřena SCHKO ČR, resp. jednotlivé správy CHKO) na nějakém způsobu úpravy nebo posunu (převážně na územích mimo dosavadní ZCHÚ, protože ochranné podmínky ptačích oblastí v podstatě nejsou tak přísné). L. Miko předpokládá, že na většině ploch bude postačovat zachování současného způsobu hospodaření. Ptačí oblasti musí ČR vyhlásit do data vstupu (1. 5. 2004), podle novelizovaného zákona o ochraně přírody a krajiny, což se podle Mika za předpokladu schválení novely dá splnit.

V ČR jsou nyní na základě zákona o ochraně přírody a krajiny (114/1992 Sb.) chráněny plochy o rozloze přes 1,2 mil. ha (15, 24 % z celkového území). Celková rozloha oblastí ochrany ptactva bude 700 tisíc ha, z nichž 440 tisíc spadá do současných zvláště chráněných území (ZCHÚ). Po jejich vyhlášení tedy stoupne rozloha chráněných území na 18,56 % celkové plochy státu (o 3,32 %).

Mapování území podle směrnice o stanovištích

Směrnice Rady 92/43/EHS z 21. 5. 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (http://www.nature.cz/natura_2000_cz)

Postup mapování

Po zmapování území se zpracovávají podklady a vytváří se databáze informací, na základě kterých se vytváří stanoveným postupem odborný návrh ploch do sítě Natura 2000. Po něm následuje informační akce, kdy budou informováni vlastníci a uživatelé pozemků. Po prodiskutování odborného návrhu s vlastníky se bude zpracovávat tzv. národní seznam (až po schválení novely zákona 114). Ten bude po schválení vládou odeslán Evropské komisi (EK) do data vstupu do EU, která ho projedná a schválí, nebo nás požádá o doplnění. Po schválení EK je ČR povinna lokality zařazené do evropského seznamu (seznam tzv. SCI - území významná pro Evropské společenství, který EK sestaví ve spolupráci s ČR do tří let od data vstupu) vyhlásit do šesti let od jeho přijetí. Teprve vyhlášením se území z evropského seznamu stávají součástí soustavy Natura 2000. Území budou vyhlášena nejspíše prostřednictvím některé ze šesti stávajících kategorií ZCHÚ (na rozdíl od ptačích území, kde je v novele zákona 114 navržena nová kategorie ZCHÚ). O tom, která kategorie bude nakonec použita, bude rozhodnuto s ohledem na cíl ochrany v území a stávající způsob hospodaření. Současný návrh novely 114 po diskusích v parlamentu připouští podle L. Mika i tzv. smluvní ochranu území, tzn. tato území by potom byla vyhlášena mimo současné kategorie ZCHÚ a byla by označena na základě smlouvy.

Výše a hrazení újmy vlastníkům

Náhrada újmy vlastníkům za omezení hospodaření je podle L. Ambrozka jednoznačně odpovědností státu a MŽP je připraveno poskytovat tuto újmu z vlastních prostředků, navíc existuje možnost využití evropských fondů (v EU se dokonce diskutuje o možnosti vytvoření zvláštního fondu právě pro náhrady vlastníkům území Natury 2000). L. Miko odhadl výši těchto náhrad na několik stovek milionů korun (viz krátký rozhovor).

Proč nezačala spolupráce s vlastníky dříve?

Podle L. Mika je mapování velice odborná záležitost, kde se hledá podle přesně stanovených typů stanovišť jejich výskyt na území ČR. Tato podkladová přípravná práce byla proto svěřena odborníkům (na otázku LP, zda nejsou lesníci v tomto procesu “opomíjeni”, odpověděl L. Miko záporně a uvedl příklady spolupráce s VLS a ÚHÚL). Projednávání s vlastníky je až další krok, protože to, co se mapuje, neznamená automaticky zařazení do soustavy Natura 2000 a pouze navržené lokality se budou s vlastníky projednávat (plošné vymezení i způsob managementu).

Nesouhlas vlastníků s navrženou lokalitou

Tento problém by měla řešit fáze vyjednávání. Pokud nastane zásadní konflikt nad navrženým územím, bude se hledat přijatelné náhradní řešení. Pokud neexistuje, stát je povinen dostát svým závazkům a nastavit odpovídající režim ochrany stejně jako v ZCHÚ.

Vzhledem k dotačním titulům EU ale zástupci MŽP tuto situaci nepředpokládají. V EU totiž existují účelové dotace (tzn. vlastník, který by nechtěl, aby jeho území bylo chráněno, by neměl nárok na náhradu škody a při čerpání dotačních titulů by dostával méně než v ZCHÚ)

Základní pravidlo zní: stav musí být zachován nebo zlepšen, nesmí se zhoršit. Tzn. pokud tam přijde nějaká investice, je třeba hledat takové řešení, které dodrží toto pravidlo.

Přežijí lesy novelu zákona o ochraně přírody?

Hostitel Jerome Colloredo Mannsfeld přivítal na zámku v Dobříši velice početný zástup zájemců o seminář Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR (SVOL) k projednávanému návrhu novely zákona č. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Pozvání přijali mj. ministr životního prostředí L. Ambrozek, náměstek ministra zemědělství pro lesní hospodářství J. Vašíček, poslanci obou komor Parlamentu ČR, hejtmani krajů, primátoři, starostové a samozřejmě vlastníci a správci nestátních lesů. Druhý den pokračovalo setkání exkurzí na majetku Karla Schwarzenberga.

Potřeba vzájemné diskuse

K. Schwarzenberg upozornil na problém dnešní ochrany přírody - v současné době většina obyvatel Evropy žije a vyrůstá v městském prostředí, venkov a lesy jsou pro ně v první řadě prostorem pro rekreaci, a ne hospodářský prostor, kde se pracuje (“dílna”). Přirozeně odlišné zájmy se dají překlenout pouze diskusí. Naprostá většina lesníků cítí odpovědnost ke svěřenému majetku, musí se ale hospodařit tak, aby byl možný zisk. Tato odpovědnost ale vyžaduje také možnost rozhodovat o svém majetku, ne podřízenost úředníkům, vyhláškám apod. Je potřeba přezkoumat každou vyhlášku a předpis, jestli je nutný: “Měli jsme zděděnou dosti složitou byrokracii rakousko-uherskou, kterou jsme zkřížili s byrokracií sovětskou, a tento hybrid vesele rostl a obávám se ještě, aby po opylení bruselskou byrokracií dále nekvetl”. Hospodářsky zanedbané lesy nemohou plnit dnes požadované funkce. Ze zbytečného střetu nebude mít nikdo prospěch.

K nutnosti vzájemné komunikace a informovanosti se přihlásili i další řečníci (např. Jan Lobkowicz). L. Ambrozek ve svém vystoupení reagoval na přednesené podněty vstřícně a nabídl vytvoření společné pracovní skupiny, která by znovu posoudila připravenou novelu zákona 114. Uvedl, že společným cílem je ochrana přírody a zachování přírodní rozmanitosti, která vznikla působením člověka, proto se na nich musí zachovat dosavadní způsob hospodaření (připustil, že někteří ochránci přírody prosazují konzervativní pojetí ochrany přírody). Zdůraznil, že brožura České ornitologické společnosti, ze které citovali předřečníci a která uvádí omezení pro vlastníky území, nemá nic společného s konečnou podobnou managementu v ptačích územích. Prof. B. Moldan uvedl, že bez vzájemné důvěry nelze dál pokračovat, a vyzval všechny řečníky, aby se drželi reality a neargumentovali nepravdivými informacemi.

Důležitost produkce dříví a ziskovosti LH

J. Vašíček zmínil možnost získání prostředků s fondů EU na náklady spojené s Naturou 2000. Dále se věnoval postavení LH ve společnosti - samotné lesnictví sice představuje cca 0,6 % HDP, ale s navazujícími obory představuje již 6 % HDP, v rámci Evropy dokonce 10 % (do “Forestry” jsou v Evropě zahrnovány právě i navazující obory), což představuje velice významný prvek hospodářského života. Každý m3 vyprodukovaný v lesích s trvale udržitelným hospodařením je velice důležitý pro světovou ekologii (to potvrdil i B. Moldan, který prohlásil, že skuteční ekologové jednoznačně podporují využití dříví, jde pouze o to, jak se toto dříví těží). Podmínkou produkce musí být ekonomický zisk, zhoršení podmínek jakýmkoliv omezením může znamenat zhoršení konkurenceschopnosti našeho dříví. K projednávané novele prohlásil, že spolu s MŽP probíhají konzultace, v některých věcech přetrvávají rozdílné názory, které budou muset rozhodnout poslanci našeho parlamentu.

Další osud novely

Přítomní politici se zabývali hlavně dalším osudem novely zákona 114 v poslanecké sněmovně. Ti opoziční návrh zákona tvrdě kritizovali (ať už z pozice dalšího omezování vlastníků, dalšího zadlužování státu či věcných chyb v zákoně) a doporučili ho zamítnout, koaliční poslanci byli smířlivější a navrhovali možnost dohody. Poslanec Mencl z ODS uvedl tři možnosti:

- vláda návrh stáhne, MŽP ho upraví a zákon pak bude projednán ve zrychleném režimu;

- zamítnutí zákona s nutností nového projednání

- MŽP protlačí zákon v poslanecké sněmovně i se všemi chybami.

T. Kvapil (KDU-ČSL) zmínil i další možnost - ve zbývajícím čase do projednávání zákona ve 2. čtení (cca měsíc) může Výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí návrh zákona znovu projednat, nebo je zde prostor pro pozměňovací návrhy ve 2. čtení.

Usnesení z jednání v Dobříši

Názory ve věci návrhu změn zákona č. 114/92Sb včetně implementace Natury 2000 jsou dosud neutříděné a vyvolávají u nestátních vlastníků lesů zásadní nesouhlas. Proto dnešní shromáždění doporučuje Parlamentu ČR tuto novelu v navrhovaném znění nepřijmout.

Navrhujeme proto uskutečnění společného jednání zainteresovaných stran nad zněním zákona s cílem vytvořit návrh, který bude akceptovatelným kompromisem zainteresovaných ministerstev, krajů, obcí, vlastníků a správců pozemků a ostatních zájmových skupin.

 

Právní posouzení vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb.

A. Výhrady koncepční

1. Vládní návrh celou koncepcí směřuje k ochraně evropsky významných lokalit a oblastí ochrany ptactva jejich konzervací, tj. systémem omezení hospodářské činnosti na jejich území. Tím se významně odchyluje od zásady respektování hospodářských požadavků, zakotvené výslovně v obou směrnicích.

- Komplexní pozměňovací návrh (KPN) popsaný stav mění, ovšem ne zcela vyhovujícím způsobem, neboť zásadu respektování hospodářských požadavků spojuje pouze s ochranou lokalit zařazených do soustavy Natura 2000. To může vést k výkladu, že ochrana přírody a krajiny mimo tyto lokality nemusí hospodářské požadavky respektovat. Vhodnější je přímé a výslovné legislativní zakotvení povinnosti respektovat hospodářské, sociální a kulturní požadavky a regionální a místní zvláštnosti při veškeré činnosti v ochraně přírody a krajiny.

2. Ve vládním návrhu bohužel není v některých případech respektován princip proporcionality. Prvním z takových případů je naprostá rezignace předkladatele na smluvní ochranu. Vládní návrh nepřepokládá, že by evropsky významné lokality bylo možno chránit jinak než systémem administrativních příkazů a zákazů, s výjimkou těch, u nichž možnost smluvní ochrany vyplývá z § 39 stávajícího znění zákona č. 114/1992 Sb.. Rezervovaný přístup k využití smluvní ochrany přitom neodpovídá ustanovení čl. 6, odst. 1 směrnice o stanovištích, která opatření na ochranu evropsky významných lokalit se smluvním charakterem staví na roveň opatřením charakteru právního a správního.

- KPN popsaný stav významně mění, když v nově formulovaném § 39 předpokládá, že lze “namísto vyhlášení národní přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní rezervace, přírodní památky, oblasti ochrany ptactva nebo památného stromu včetně jejich ochranných pásem ... prohlásit území za chráněné nebo strom za památný ... na základě písemné veřejnoprávní smlouvy”. KPN však bohužel nepředpokládá, že by smlouva měla obsahovat též ujednání o výši náhrady za vzniklá omezení běžného způsobu hospodaření a o způsobu její úhrady.

O dodržení principu proporcionality lze důvodně pochybovat též v těch případech, kdy vládní návrh zavádí duplicitní rozhodování orgánů ochrany přírody, tj. stav, kdy orgány ochrany přírody rozhodují o téže otázce ve dvou a více samostatných řízeních. Vedle předpokládaného nového § 27b, odst. 2, písm. b) se takovéto duplicitní rozhodování zavádí v § 45f a 45g vládního návrhu, v nichž je mj. zakotvena povinnost hodnotit (v případě, že to bude orgán ochrany přírody požadovat) lesní hospodářské plány (LHP) podle zákona č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů rozvojových koncepcí a programů na životní prostředí. LHP jsou přitom schvalovány zásadně za aktivní účasti orgánů ochrany přírody. Povinnost zajistit hodnocení má podle § 14, odst. 2 zákona č. 244/1992 Sb. osoba, která koncepci (tj. LHP) předkládá, tj. v tomto případě vlastník lesa. Ten také ponese náklady na zpracování hodnocení autorizovanou osobou. Požadavek na hodnocení LHP přitom nemá přímé zakotvení v žádné z transponovaných směrnic - je pouze požadováno zajištění “odpovídajícího” hodnocení, což závazné stanovisko orgánů ochrany přírody splňuje.

- Tento stav není v KPN nijak změněn. Princip proporcionality by měl být respektován i při konstituování nových orgánů státní správy - tedy i při zřízení Správy ochrany přírody.

B. Výhrady systémové

3. Pokud vládní návrh přiznává určitá práva vlastníkům, činí tak pouze vůči skutečným vlastníkům pozemků. Podle § 58, odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb. však mají práva a povinnosti vlastníka lesa podle lesního zákona též nájemci a podnájemci lesa. Vzniká tak nesoulad mezi oběma právními úpravami - nájemci lesa nad 50 ha jsou např. sice povinni zajistit zpracování LHP (a jeho následné hodnocení podle procedury EIA, jak předpokládá vládní návrh), ovšem nemohou se žádným způsobem vyjádřit např. k zařazení jimi obhospodařovaného lesa mezi evropsky významné lokality.

C. Výhrady ústavně právní

4. Vládní návrh předpokládá, že prakticky veškerá rozhodnutí orgánů ochrany přírody, která mohou vyústit v omezení základních práv vlastníků či oprávněných uživatelů dotčených pozemků, budou i nadále vyňata z režimu správního řízení. Vládní návrh nijak nezohlednil skutečnost, že tato praxe vyústila v minulosti v podobě nálezu Ústavního soudu č. 3/1997 Sb. ve zrušení části § 90, odst. 1 věty první zákona č. 114/1992 Sb.

- KPN popsaný problém odstraňuje pouze částečně, když jednak část řízení dosud vyjmutých z režimu řízení správního opět podřazuje standardnímu režimu správního řádu (konkrétně jde o řízení o registraci významného krajinného prvku), jednak zakotvuje zvláštní procesní úpravu předpokládající zapojení vlastníků dotčených nemovitostí do rozhodování v řízeních, kde může dojít k závažným zásahům do jejich práv. Stav právní nejistoty a zejména možnost neústavních zásahů v duchu nálezu č. 3/1997 Sb. ovšem přetrvává, neboť ani KPN neupravuje práva a povinnosti dotčených osob v takových řízeních komplexním způsobem.

5. Vládní návrh ponechává zcela bez zájmu otázku náhrady újmy, která v důsledku rozhodnutí vydaných orgány ochrany přírody vzniká vlastníkům pozemků dotčených omezením běžného způsobu hospodaření. Zůstává tak stále otevřeno pole nejčastějších střetů mezi vlastníky lesa a orgány ochrany přírody. Odmítání nároku na náhradu újmy se dosud opírá zejména o argumentaci vycházející z čl. 11, odst. 3 a čl. 35, odst. 3 Listiny, dle níž jakékoliv porušení povinnosti stanovené jakýmkoliv předpisem z oblasti práva životního prostředí a neindividualizovanými podzákonnými právními akty vydanými na jejich základě (např. plány péče) by ze své podstaty bylo automaticky porušením povinnosti vlastníka počínat si tak, aby při výkonu vlastnického práva nepoškozoval přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem (čl. 11, odst. 3 Listiny) a zákazu ohrožovat či poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje nebo druhové bohatství přírody nad míru stanovenou zákonem (čl. 35, odst. 3 Listiny). Náhrada újmy vzniklé takovým omezením pak nepřipadá v úvahu proto, že vlastně o žádné omezení nejde. Hospodaření na pozemcích, pokud by odporovalo povinnostem zakotveným v zákonech z oblasti práva životního prostředí a neindividualizovaných podzákonných právních aktech, by totiž bylo jednáním zakázaným, představovalo by porušení povinností stanovených v uvedených ustanoveních Listiny a bylo by ústavněprávním deliktem. Je pak absurdní, aby byla vlastníkovi poskytována náhrada za to, že nemůže spáchat delikt.

S těmito závěry není možné souhlasit. Přijetí argumentační linie odpůrců poskytování náhrad by totiž znamenalo, že Listina základních práv a svobod dává zákonodárci možnost zbavit určité množiny osob jejich základních práv, zejména práva přiznaného čl. 11, odst. 4 Listiny, prostým přijetím zákonů, podzákonných předpisů, nebo dokonce rozhodnutí vydaných na jejich základě mimo správní řízení (např. schválení plánu péče o ZCHÚ) bez možnosti obrany. V této souvislosti připomínám znění čl. 2, odst. 3 Ústavy a čl. 2, odst. 2 Listiny, podle nichž státní moc lze uplatňovat pouze v případech v mezích a způsoby, které stanoví zákon, čl. 4, odst. 1 Listiny, podle kterého povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Přijetí názorů o nemožnosti poskytování náhrady za omezení vlastnického práva by otevřelo cestu k tomu, aby pod vlajkou zákazu poškozování životního prostředí docházelo k takovému omezení vlastnického práva, které by se svými účinky rovnalo vyvlastnění bez náhrady. Neústavnost takového postupu lze prokázat obdobnými argumenty, které použil Ústavní soud při odmítnutí cenové regulace nájemného v nálezu Pl ÚS 3/2000: “Cenová regulace, nemá-li přesáhnout meze ústavnosti, nesmí evidentně snížit cenu tak, aby tato vzhledem ke všem prokázaným a nutně vynaloženým nákladům eliminovala možnost alespoň jejich návratnosti, neboť v takovém případě by vlastně implikovala popření účelu a všech funkcí vlastnictví.” V případě vlastníků lesa je dalším (a neméně významným) argumentem pro odmítnutí prezentované koncepce skutečnost, že právo na náhradu újmy je zakotveno přímo v textu § 11, odst. 3 lesního zákona.

- KPN popsaný stav mění, když v § 58 zavádí institut “náhrady za ztížení zemědělského nebo lesního hospodaření”, která má být poskytována nejprve směnou zatíženého pozemku za jiný pozemek státní nebo prodejem pozemku státu nebo (v poslední řadě) poskytnutím náhrady za vzniklé omezení bez ztráty vlastnického práva. Navrhovaná koncepce tak ve své podstatě představuje v českém právním řádu novou a samostatnou úpravu vyvlastnění, neboť preferovaným výsledkem postupu podle § 58 KPN je nabytí vlastnického práva k předmětnému pozemku státem. Čl. 11, odst. 4 Listiny však předpokládá, že vyvlastnění či nucené omezení vlastnického práva je možno realizovat pouze na základě zákona, ve veřejném zájmu a za náhradu. Při jeho aplikaci musí být v plném rozsahu použit princip proporcionality, který mj. znamená, že vyvlastnění je krajním opatřením využitelným pouze v případě, že sledovaného cíle není možné dosáhnout jinak. Na velkém množství pozemků zařazených do ZCHÚ však lze cílů ochrany přírody dosáhnout i bez odnětí vlastnického práva stávajícím vlastníkům, pouze usměrněním nebo omezením stávajícího způsobu hospodaření. Proto by preferovaným způsobem poskytnutí náhrady za omezení hospodaření mělo být poskytnutí peněžité náhrady za omezení hospodaření, přičemž nabytí vlastnického práva k pozemku státem by bylo krajním řešením v případě, že by o to vlastník pozemku sám požádal. Výhrady lze mít i k výčtu podmínek, za nichž je možno nárok na výměnu pozemků, na jejich odkoupení či na poskytnutí peněžité náhrady za ztížení hospodaření uplatnit. Výčet je totiž příliš úzký a pokrývá pouze část situací, za nichž k omezení dochází, a způsob výpočtu náhrady za ztížení hospodaření je upraven (pokud je upraven) natolik mlhavě, že je zcela nejasné, jak vysokou náhradu a za jakých podmínek může vlastník obdržet.

Výtah z příspěvku, který přednesl
Judr. Ing. Martin Flora na semináři v Dobříši

 

Výše náhrad za omezení hospodaření na územích Natury 2000

rozhovor s L. Mikem

- K otázce výše náhrad za omezení hospodaření na územích Natury 2000 jste uvedl částku několika stovek miliónů korun. Jak jste k ní dospěl?

Použil jsem logickou úvahu. Vzal dostupné informace, které máme o lesích ČR, a výnos z různých druhů majetků. V ZCHÚ máme dnes určitý objem lesů, ta plocha je známá. Odhadujeme, že celková plocha do Natury 2000 naroste nanejvýš o 25 %. Poměr lesů a “nelesů” v naší krajině zůstane zhruba zachován. Tím se dá zhruba spočítat celková plocha lesů, která bude začleněna do soustavy Natura 2000. Víme, jaký průměrný výnos mají LČR i soukromé a obecní majetky. Pak jsem propočítal ve třech variantách (při dnešním stavu jsem výnos spíše nadhodnocoval) celkový výnos z celkové plochy majetku vlastníka. Na cca 50 % území neomezíme hospodaření vůbec, na zbývající ploše to bude odstupňované, pouze u velmi malého počtu ploch bude výrazné omezení (odhaduji 1–2 % z celkové plochy). “Křivku postižení” si lze představit jako hyperbolu, která se v 50 (%) dotkne nuly, a plocha pod ní představuje omezení (max. 10 % celkové plochy). Pak už je to početní úloha. I při optimistických výhledech výnosovosti lesních majetků docházím maximálně k 200 milionům Kč. Když připočtu rybníkáře a zemědělce, dostaneme se k 450 milionům Kč, což je maximální částka s velkou rezervou. Proto říkám málo stovek milionů a víc to není. Další finanční požadavky nad rámec tohoto čísla jsou po-dle mne jen snahou o přilepšení ze státního rozpočtu, což už nesouvisí s náhradou újmy.

- Tento odhad má ale mnoho slabin, např. při klesající ceně dříví může být výnos z majetku minimální či žádný, z jakých čísel pak budete vycházet?

Nemyslím, že jde o slabiny, je to jiná úroveň uvažování. Vždycky se musíte něčeho chytit, ten odhad je o tom, jaká bude újma. Újma je to, co nedostanu a mohl bych dostat, tedy je způsobena “navíc” z titulu například ochrany území, nelze do ní zahrnovat jiné vlivy, které by působily tak jako tak (situace na trhu, cena dříví apod.). Musím vycházet ze situace na trhu. Můj propočet je založen na velkých číslech, v detailu se při podobných úvahách vždy najdou situace, kde je tento hrubý propočet podhodnocen, stejně tak jako případy, kde je nadhodnocen. Půvab velkých čísel je v tom, ze se tyto efekty v zásadě vyrovnají, a proto pro orientaci docela dobře poslouží.

- Spíš by se asi měl finančně vyjádřit konkrétní omezovací úkon, konkrétní náklady či škody, které vzniknou vlastníkovi omezením hospodaření, např. zvýšením obmýtí apod.

Myslím, že v tomto součtu je to zahrnuto, je tam velká rezerva na pokrytí dalších nákladů. Logika je jasná. Přece není možné, aby zařazením území do Natury 2000, byla ziskovost vyšší než předtím. To by nebyla úhrada újmy.

 

Informace o Natuře 2000

- Na jednotlivých správách CHKO (s výjimkou Žďáru nad Sázavou, Nasavrk a Blanska) budou zřízena informační centra, kde se vlastníci a všichni zájemci dostanou k podrobným informacím. Dále je zřízena internetová adresa www.natura2000.cz a informační linka 844800800.

- Pracovníci současných správ CHKO budou aktivně vyhledávat vlastníky a seznamovat je s navrhovanými podmínkami v předpokládaných územích. Systém se už vyzkoušel v podobě pilotních projektů v CHKO Beskydy a Bílé Karpaty. Dále probíhalo a bude probíhat jednání s místními samosprávami.

Novela zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/92 Sb.

Předmětem novely zákona č. 114/1992 Sb. je transpozice dvou norem ES - směrnice Rady 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků a směrnice Rady 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, veřejnosti známých pod termínem Natura 2000. Hlavním cílem tohoto projektu je ochrana nejvzácnějších přírodních stanovišť a nejvíce ohrožených druhů planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů.

- Do Parlamentu ČR byl 14. 11. 2002 vládou ČR předložen návrh novely zákona č. 114/92Sb a jen těsnou většinou prošel 1. čtením (tisk 132). Předkladatelem návrhu do vlády bylo MŽP.

- Po půl roce předložili poslanci 221 pozměňovacích návrhů. Vzhledem k této situaci požádali poslanci a senátoři Parlament ČR o 2 semináře na toto téma a ty proběhly v Senátu dne 13. 3. 2003 a v Poslanecké sněmovně dne 24. 4. 2003, kde se poprvé mohli k návrhu zákona, vedle základní informace náměstka MŽP dr. Mika, vyjádřit i hlavní záj. sdružení, instituce a firmy.

- MŽP zpracovalo komplexní pozměňovací návrh (dále KPN) novely zákona, který předložilo garančnímu výboru PS pro reg. rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí k projednání. Tento návrh byl dne 12. 6. 2003 v tomto výboru projednán, s dílčími změnami schválen a předložen PS do 2. čtení 24. 6. 2003.

- Zemědělský výbor PS (přihlásil se jako další k posouzení návrhu zákona) jednání o novele 2x přerušil pro příliš rozporná a neujasněná stanoviska MŽP k pozměň. návrhům, jakož i z hlediska věcných nedostatků a především absence ekonomických a finančních dopadů na hospodářství státu.

- Z těchto důvodů byl i návrh zákona stažen z programu v PS dne 24. 6. 2003. Zemědělský výbor PS se znovu zabýval návrhem novely zákona č. 114/Sb. dne 11. 9. 2003 a schválení vládní novely zákona zamítl. Pro zamítnutí zazněly stejné důvody, pro které bylo již jednání zemědělského výboru 2x přerušeno.

Podle Josefa Vovesného (SVOL)

 

SVOL k novele zákona o ochraně přírody a krajiny

Myšlenka vytvořit soustavu chráněných přírodních území pochází z roku 1992, původně měla Natura 2000 začít fungovat již v roce 1996. Proces vyhledávání a schvalování těchto lokalit se však zpozdil. V současné době je schválen definitivní seznam lokalit pouze pro první z biogeografických oblastí - Makronézii. Důvodem jsou zejména neujasněné otázky spojené s financování tohoto projektu. Dle původního záměru měla být Natura 2000 financována z finančních prostředků EU, neboť se jedná o ochranu území v zájmu EU. Tím by také byly zvýhodněny státy, kde je stav ochrany přírody dosud uspokojivý a kde se předpokládalo vyšší plošné zastoupení chráněných přírodních lokalit. Vzhledem k nedostatku finančních prostředků v EU však tento záměr nebyl dotažen a kromě pilotních programů na vyhlašování evropsky významných lokalit finanční prostředky na Naturu 2000 nejsou k dispozici. To bylo podnětem, že některé státy (např. Rakousko) bylo nuceno na základě požadavků vlastníků dotčených pozemků přehodnotit zásadním způsobem rozsah navrhovaných chráněných přírodních lokalit.

Směrnice týkající se Natury 2000 nepopisují detailně konzultační procesy, které mají být dodrženy při výběru lokalit. Výsledkem je to, že se tyto procesy významně liší mezi jednotlivými členskými státy v závislosti na jejich správních systémech. V některých případech bylo vymezení lokalit provázeno podrobnými diskusemi s vlastníky a uživateli o opatřeních na zajištění řízené péče, avšak v jiných případech byly případy jednání s dotčenými subjekty řídké nebo nulové. To vyvolalo v některých členských státech značný odpor, spojený s řadou správních a právních problémů, díky nimž se opozdilo zaslání návrhů lokalit. A právě toho se chceme vyvarovat.

Připomínky SVOL k návrhu novely:

1. Počet a plošný rozsah navrhovaných chráněných území. ČR v současné době již chrání jen ve velkoplošných chráněných území 16 % území republiky, což je podstatně více než v zemích EU. Přesto vládní návrh připouští v důvodové zprávě minimálně další navýšení o 5% území ČR. O skutečném navýšení však můžeme jen spekulovat, neboť dosavadní informace od MŽP jsou netransparentní. Maximalistická verze je z hlediska OP samozřejmě zajímavá, je však nutno vycházet z disponibilních finančních možností státního rozpočtu. Navrhujeme vyhlášení chráněných území pouze v nezbytném rozsahu, abychom splnili své závazky vůči Natuře. Viz Slovinsko.

2. Rozsah omezení v navrhovaných chráněných území. Na základě zpracované právní analýzy jsme přesvědčeni, že vládní návrh zákona stanovuje pro vlastníky pozemků větší rozsah omezení výkonu vlastnických práv, než je běžné v EU. Na druhé straně se vládní návrh výrazně odchyluje od koncepce směrnic Rady EU, zejména od zásad respektování hospodářských požadavků a zapojení vlastníků do procesu soustavy Natura 2000 již ve fázi tvorby. Je nezbytné otevřít otázku, zda je nezbytné vyhlásit všech 41 navržených ptačích oblastí v rozsahu více než 700000 ha. Rozsah novely zásadně přesahuje potřebu implementace Natury 2000 do našeho právního řádu a týká se celé krajiny (novela zákona významně zasahuje z hlediska rozhodování do hospodaření lesních a zemědělských podniků, do chovu ryb, občanských aktivit, jako je turistika a rekreace a územního rozhodování obecně).

3. Způsob rozhodování z hlediska omezení a režimu hospodaření v krajině je zcela jednostranný a direktivní prostřednictvím orgánů MŽP, bez možnosti rovnocenné participace všech zainteresovaných v rozhodování. Jedná se tedy o vyloučení nejen vlastníků, ale i samosprávných orgánů z konečného rozhodování v záležitostech, které se mají na majetku nebo ve správní jednotce realizovat. Vládní návrh předpokládá, že prakticky všechna rozhodnutí orgánů ochrany přírody, která mohou vyústit v omezení vlastnických práv, budou i nadále vyňata z režimu správního řízení, což je v rozporu s čl. 2, odst. 3 Ústavy ČR i čl. 2 Listiny základních práv a svobod. Tím mají orgány OP právo veta - vliv na rozhodování.

4. Zřizuje se nový centrální orgán “Správa ochrany přírody”, který není nutný a podstatně zvýší administrativní náklady. Nerespektuje tak zásady reformy veřejné správy a reformy veřejných financí. Toto centralistické pojetí je zcela v rozporu se Směrnicí Rady Evropy č. 42/92 EHS a doporučeními Direktoriátu EK pro životní prostředí, které doporučují rozhodování v regionu s uplatněním místních znalostí a zapojením vlastníků.

5. Mapování území Natura 2000 probíhá netransparentně, bez účasti a zájmu o zkušenosti vlastníků a správců pozemků a bez účasti správních orgánů regionů a pověřených obcí, bez přístupu ke konkrétním informacím o navrhovaných lokalitách (výzvy k informování o průběhu mapování a o zásadách hospodaření v nově navrhovaných územích ze strany MŽP jsou ignorovány.

6. Nejsou upřednostňována smluvní opatření na ochranu chráněných území.

7. MŽP přistupuje k zapojení nevládních organizací po stránce získání a předání informací segregačním způsobem (Hnutí Duha a Svaz ochránců přírody ANO - Sdružení reprezentující vlastníky a správce pozemků v krajině NE). Ekonomické důsledky novely zákona č. 114/92Sb do hospodaření státu nebyly ani věcně, ani finančně předloženy. Dosud MŽP nevyčíslilo újmu vlastníkům pozemků (včetně státu), která je důsledkem změny hospodaření v územích ochrany přírody. Dle důvodové zprávy vládního návrhu novely zákona jsou pro podmínky ČR odhadovány náklady spojené s kompenzacemi omezení hospodaření, dalšími opatřeními ochrany a managementem v intervalu 0,5–4 tis. Kč/ha ročně. Pro cca 1,2 mil. ha zvláštně chráněných území (15 % území ČR) jsou odhadovány vyvolané výdaje na cca 2,0 mld. Kč ročně. Domníváme se, že se jedná o podhodnocený odhad.

8. Tato částka nezahrnuje majetkové újmy pro vlastníky pozemků. Závažnost novely zákona z hlediska ekonomiky ČR by bylo jistě vhodné posoudit v souvisejících výborech PS a ministerstvech hospodářství a financí ČR, stejně tak v regionech. Vlastnická práva mohou být omezena pouze za náhradu.

9. Návrh novely zákona se izoluje od dalších veřejných zájmů a nijak se vztahem k nim nezabývá (rozvoj podnikání, služeb, rekreace apod.). Rozvojem aktivit venkova se taky nezabývá. Prováděcí předpisy k zákonu, na které je mnohonásobně odkazováno, dosud neexistují. To vše vytváří právní nejistotu mezi vlastníky, nájemci a správci pozemků, regionálními i místními orgány.

10. Přístup a principy, které jsou uplatněny v návrhu novely zákona o ochraně přírody a krajiny, je obecně promítán i do návrhu změn navazujících souvisejících zákonů. Veřejný zájem ochrany přírody je tak obecně stavěn nad ostatní veřejné zájmy.

Komplexní pozměňovací návrh předkladatele (MŽP) schválený ve výboru PS pro reg. rozvoj veřejnou správou a životní prostředí a předložený PS do 2. čtení 24. 6. 2003 odstranil formální nedostatky a reagoval na některé připomínky zainteresovaných. Poprvé připustil předkladatel nárok na náhradu za omezení hospodaření (§58) a vyhlášení území zvláštní ochrany smluvním ujednáním (§39, 39a). Dikce těchto paragrafů je však nepřijatelná a neúplná.

Návrh novely zákona č. 114/92Sb je nutno nově upravit s filosofií účasti všech zainteresovaných ministerstev, krajů, obcí, vlastníků a správců pozemků a ostatních zájmových skupin na jeho tvorbě. Zužující se časový prostor pro schválení tohoto dokumentu v PS ČR je potřebné využít předkladatelem (MŽP) v tomto směru.

Podle Ing. Josefa Vovesného a tiskové zprávy SVOL (Ing. Roman Šimek), red.