Několik poznámek k výmladkovému a sdruženému lesu

Dušan Utinek

Správné rozlišení tvaru lesa při tvorbě lesních hospodářských plánů (LHP), které mj. slouží jako informační báze pro státní lesnickou politiku, dává předpoklad k tvorbě hospodářských směrnic odpovídajících danému typu porostu, umožní zařazení porostní skupiny do vhodného hospodářského souboru (HS) a dovolí lesnímu hospodáři hospodařit podle poznatků o pěstebně-biologickém vývoji jedince a porostu. Opak způsobí zbytečné provozní problémy a ztráty na výnosu.

Tvar lesa

Tvar lesa je dán především jeho původem - způsobem obnovy. Vyhláška 83/1996 Sb. jednoznačně charakterizuje tyto tři hospodářské tvary: les vysoký (vysokokmenný), vzniklý ze semen a sazenic; les nízký (pařezinu), vzniklý výmladností, a les střední (sdružený), vzniklý kombinací výmladkové složky a jedinců semenného původu. Nepravá kmenovina při respektování této definice je tedy pouze pařezina s prodlouženým obmýtím. Starší definici pařeziny („Pařezina je les výmladného původu se zkráceným obmýtím“) můžeme uvádět v hospodářských směrnicích, citovat ji v literatuře, ale uvedená vyhláška ji nezná. I Lesnický naučný slovník (MZe, 1994) používá termín les výmladkový jako tvar lesa založeného na systematické vegetativní obnově výmladky. Obmýtí je pak určeno optimální výmladností a očekávanou produkcí.

Převod pařezin na les vysoký

Les vysoký potíže při rozlišování nepůsobí. Naopak, jako tvar žádoucí a pokládaný za produkčně nejhodnotnější byl vždy předmětem zájmu a ostatní tvary lesa se do něj zpravidla převáděly. Pařeziny se od 18. století z produkčních důvodů intenzivně převáděly a přeměňovaly na kmenoviny především smrku a dalších jehličnatých dřevin poskytujících vyšší těžební a tím výnosové možnosti. Tato etapa ve vývoji českého lesnictví vrcholila v 60. letech 20. století, kdy se do lesního zákona 166/1960 Sb. dostaly formulace, že základním tvarem je les vysokokmenný a výmladkové lesy budou postupně převáděny na lesy vysokokmenné. Do zákona tak proniklo usnesení vlády z roku 1956, které vycházelo ze směrnic X. sjezdu KSČ o úkolech v převodech výmladkových lesů. Pařeziny byly leckdy pokládány za pozůstatek kapitalistického přístupu k lesu, jenž sledoval pouze co nejrychlejší zisk při relativně rychlé produkci paliva. Porosty ostatních dřevin výmladného původu byly zpravidla převáděny na les vysoký formou obnovních (holo)sečí, ale v případech pařezin dubu měl být převod častokrát realizován předržením na nepravou kmenovinu. Mladší porosty se v rámci možností „zkvalitnily pozitivním výběrem“ a nechaly zestárnout přes obvyklé obmýtí pařeziny. Protože převody jsou časově i finančně náročným opatřením, postupně se od nich v tichosti upouštělo, termín pařezina se u porostů starších než obvyklé obmýtí pařeziny - 40 let - už nepoužíval, byl nahrazen výhradně nepravou kmenovinou. Přídavné jméno nepravá se přestalo pomalu uvádět, až „vznikly“ jen porosty nekvalitního dubu a téměř žádný nízký les. Tuto iluzi odráží i Zpráva o stavu lesa LH ČR („Zelená zpráva“) za rok 2002, jež vykazuje 4000 ha lesa nízkého k 31. 12. 2002 (v roce 2000 3000 ha). Nepravé kmenoviny jsou zařazovány do tvaru lesa vysokého stejně jako sdružený les s dostatečným počtem jedinců semenného původu.

Určení tvaru lesa, HS a obmýtí

Rozlišení podle původu - výmladného či semenného - je jednoznačné. Obmýtí obvyklé a obmýtí zkrácené jsou pak vždy diskutabilní. U porostů výmladkového původu uvádí literatura dřívější kulminaci přírůstu a také dřívější ustávání přirůstavosti než u porostů semenného původu. Obmýtí kratší než obmýtí lesa semenného původu stejné dřeviny bylo, vedle odlišné představy o cílových sortimentech, dáno především fyziologickými zákonitostmi, kdy se porosty výmladného původu obecně nemohou v přiměřeném zdravotním stavu na obdobném stanovišti dožít téhož věku, resp. poskytnout stejnou kvalitu produkce jako porosty původu semenného.

Metodickou „mlhu“ způsobují nejednoznačně pojmenované hospodářské soubory v uváděné v příloze Vyhlášky, které uvádějí ve 2. LVS soubor nekvalitní dub s minimálním obmýtím 80 let v kyselé, resp. 100! let v řadě živné, ale ne dubovou pařezinu či nepravou kmenovinu jako další podobu lesa nízkého, přičemž za pařezinu tvrdou s doporučenou dobou obmýtí 40 (30–50, resp. 60) let se doubravy obecně nepovažují. Využít zařazení dubových pařezin do tohoto porostního typu orgány SSL, zpravidla v souladu s modelem uvedeným v OPRL, prakticky nepřipouštějí a odkazují na nabízený nekvalitní DB. Tak se z lesa výmladného původu stane administrativní kmenovina a možnost snížit obmýtí pod osmdesát let je před SSL těžko obhajitelná.

Přitom původní záměr nepřímých převodů dubových pařezin přes nepravou kmenovinu počítal právě s obmýtím 60 let. Přistupuje-li se k obnově, resp. převodu na les vysoký citlivě, v horizontu jednoho až dvou obmýtí, s ponecháním výstavků a výmladkové výplně, tedy v duchu principů přírodě blízkého způsobu hospodaření, nelze v žádném případě hovořit o negativním přístupu k lesu a životnímu prostředí.

Výměra nízkého lesa uvedená v „Zelené zprávě“ je evidentně sporná, protože jen v přírodní lesní oblasti 33 - Předhoří Českomoravské vrchoviny - je dle OPRL 3369 ha akátu, který je převážně výmladného původu. Dalších 4103 ha akátin se nacházejí v PLO 35 - Jihomoravské úvaly. Jsou zařazeny do HS akátina a zřejmě pak už nikoho nenapadne, že by mohlo jít o les nízký. Dubové porosty jsou v tomto regionu (převážně ve 2.- 3. LVS) v řadě případů rovněž představovány nepravými kmenovinami dubu zimního. Stovky hektarů těchto porostů mohli zhlédnout účastníci exkurze pořádané LČR, LZ Židlochovice na polesí Moravský Krumlov zaměřené na přirozenou obnovu dubu zimního. Bohužel, v softwaru používaném pro zpracování LHP je v rubrice tvar lesa přednastaveno V (les vysoký), a pokud zpracovatel úmyslně neprovede změnu za N nebo S, porost je automaticky zařazen do tvaru lesa vysokého.

Les střední (sdružený) představuje tvar lesa, jenž v oblasti doubrav může v plné míře naplnit představy přírodě blízkého hospodaření a hospodaření výběrnými principy. Jeho původní definice, lépe vystihující způsob a cíl jeho pěstování, zní: „Les střední je les vzniklý kombinací výmladné složky a věkově odstupňovaných výstavků především semenného původu.“ Takto pěstovaných porostů je u nás pramálo, avšak porostů podle vyhláškové definice bychom pravděpodobně našli více než v „Zelené zprávě“ uvedených 1000 ha. Přitom správné rozlišení tohoto tvaru lesa je první krok před rozhodnutím o tvorbě středního lesa jako lesa geneticky původního, lesa různých věků, různých dřevin, lesa přírodě blízkého. Jeho označování jako les sdružený je výstižnější, protože není někde uprostřed, na půli cesty, ale sdružuje obě cíleně pěstované složky, výmladnou i semennou. Semennou složku představují etáže různě starých výstavků. Je to dávný, zcela svébytný a záměrně obhospodařovaný tvar lesa, nikoli pouze směs výmladků a jedinců semenného původu, jak hovoří vyhláška. Její definici tak spíše vyhovuje kdejaký nepříliš zdařilý převod akátové pařeziny na borovou kmenovinu.

Závěr

Dokud nedojde k zařazování tvarů lesa v souladu s definicí lesa nízkého a středního podle vyhlášky 83/1996 Sb., bude rozumnější výměru těchto tvarů lesa neuvádět. U lesa středního - sdruženého by pak prospělo i zpřesnění definice.

Při určování tvarů lesa stále přežívá názor, že pařezina je něco nemravného nebo podezřelého a lépe je všude vykazovat porosty lesa vysokého. Les nízký však není nic, za co by se měl lesní hospodář, natož taxátor, stydět a zatajovat jej. Je to prostě skutečně existující tvar lesa, někdy záměrně pěstovaný, někdy vzniklý po neúspěšném převodu listnatých pařezin. Pokud však jde o les vzniklý z výmladků, ať je jakkoli starý, je to les výmladkový. Převody pařezin už nejsou stranickým úkolem a pětiletým plánem, který je nutno splnit, nebo alespoň vykázat za každou cenu. Skutečná výměra lesa nízkého je pravděpodobně podstatně vyšší než celostátně uváděných 4000 ha. Je samozřejmostí očekávat, že statistické přehledy, i ty zveřejněné v „Zelené zprávě“, budou uvádět reálný stav.

Adresa autora:

Ing. Dušan Utinek

Městské lesy Moravský Krumlov, s.r.o

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

LMDA lesnický a myslivecký digitální archiv

Digitální archiv časopisů

Archiv časopisů Lesnická práce od roku 1922 je nyní k nalezení na adrese: lmda.silvarium.cz

Zpracovaná data lze prohlížet v digitální knihovně prohlížeče Kramerius 5, který je standardem národních knihoven. Data budou postupně doplňována s určitým zpožděním oproti aktuálnímu vydání.

Každý návštěvník může zdarma využívat pro vlastní (nekomerční) potřebu data LMDA pro vyhledávání informací obsažených v digitalizovaných titulech.