Úvodník 3/2004
Petr Zahradník, ředitel VÚLHM
Vážení čtenáři,
letošní rok můžeme bez nadsázky nazvat kůrovcovým. Po několika letech, kdy s lýkožroutem smrkovým (ale i ostatními druhy kůrovců) nebyly výraznější problémy s výjimkou několika málo specifických lokalit, lze očekávat rozsáhlé přemnožení více druhů kůrovců na celém území naší republiky. Příčina tohoto stavu je všem jasná - mimořádně teplý a suchý rok 2003. Dlouhodobé nadnormální teploty urychlily vývoj kůrovců, takže téměř na celém území byly dokončeny tři generace a na nejteplejších místech byla založena (i když ne dokončena) generace čtvrtá. To vedlo k rychlému nárůstu populace lýkožrouta smrkového, ke kterému za normálních podmínek potřebuje i dva roky. To je hlavní důvod, proč i z nízkého základu populace tak rychle narostla. Abnormálně nízké srážky ve vegetačním období vedly naopak k výraznému snížení vitality porostů, tedy i ke značnému poklesu jejich obranných reakcí (zalévání nalétávajících brouků pryskyřicí). Ty přitom hrají významnou úlohu při snižování populace lýkožrouta.
Dlouhotrvající sucho, které navíc navazovalo na několikaletý srážkový deficit, který způsobil mimo jiné pokles hladiny spodní vody, vedlo v loňském roce k vážným problémům se zdravotním stavem lesa samo o sobě. Na mnoha místech našeho území docházelo koncem vegetačního období minulého roku k usychání porostů. Usychající smrky se od smrků napadených kůrovci liší především tím, že z nich opadává jehličí šedozelené, zatímco ze stromů napadených kůrovci rezavé. A zde je možná další z příčin, proč došlo k tak rychlému nárůstu populační hustoty lýkožrouta. Každý lesník si byl vědom toho, že je sucho, a nedivil se, že dochází k odumírání stromů, jednotlivě nebo ve skupinách. Současně si byl vědom, že již několik let problémy s lýkožroutem nebyly, a tak se vše přičítalo právě účinkům sucha. Do určité míry lze říci, že bylo podceněno důsledné vyhledávání napadených stromů a následná včasná a účinná asanace.
Poslední kůrovcová kalamita skončila v roce 1995, tedy téměř před deseti lety. Od té doby došlo i v lesnickém provozu ke značné obměně personálu, takže mnoho lesníků nemá praktické zkušenosti s řešením kůrovcové kalamity. Praktické zkušenosti, zejména při vyhledávání napadených stromů, jsou přitom velice důležité. To jsem si osobně uvědomil při kalamitě na lesním závodě Horní Blatná v roce 1986, kdy právě proškolení lesního personálu při praktickém vyhledávání kůrovcových stromů se ukázalo jako základ pro likvidaci kalamity. Teprve poté, co byly včas vyhledány kůrovcové stromy, mohlo dojít k jejich asanaci. Proto Lesní ochranná služba VÚLHM připravila řadu školení (informace o nich lze nalézt v Kalendáři pořádaných akcí v tomto časopisu), kde bude vyhledávání napadených stromů věnována značná pozornost, i když bohužel ne přímo v terénu. Byly však vydány nové publikace, které tuto problematiku dostatečně osvětlují.
Problémy nebudou však pouze s lýkožroutem smrkovým, ale i s dalšími kůrovci, a to nejen na smrku. Za druhého nejvýznamnějšího škůdce považuji v nastávajícím období lýkožrouta lesklého. Hlavní zásady ochrany - vyhledávání napadených stromů a jejich následná asanace - platí stejně jako u dalších kůrovců v plné míře i zde. Lýkožrout lesklý však napadá i mladé porosty, tyčkoviny a tyčoviny, případně v kmenovinách převážně vrcholové partie nebo větve. S jejich asanací mohou být problémy. Chemická asanace nepřipadá do úvahy, pálení je vázáno na průběh počasí a štěpkování je ekonomicky nákladné. Ovšem bez asanace může docházet k rozpadu mladých smrkových porostů, což jsem viděl na vlastní oči v nebývalé míře na několika lokalitách nedaleko Prahy. Řešení tohoto problému je třeba věnovat stejnou pozornost jako hubení lýkožrouta smrkového.
Závěrem lze tedy konstatovat, že nastávající období bude rozhodující pro trvání kůrovcové kalamity i její rozsah. Účinné nasazení komplexu obranných opatření může gradaci kůrovců zlomit i během jednoho až dvou let, podle toho, v jakém stavu se v současné době nachází. Bude to však vyžadovat účinnou spolupráci mezi všemi zainteresovanými složkami - od vlastníků přes výkonné složky (např. akciové společnosti) až po citlivý přístup kontrolních orgánů. Určitým problémem mohou být drobní vlastníci lesů, kteří nemají ten "správný vztah" k lesu a navíc mají bydliště od svých majetků značně vzdálené. Zde musí plně zaúřadovat odborní lesní hospodáři, i když to nebude zrovna nejjednodušší. Jedině důslednou součinností všech zainteresovaných jsme schopni minimalizovat škody způsobené nastupující kůrovcovou kalamitou a se ctí obstát před odbornou i laickou veřejností.