9. sněm lesníků ČR - Hlavní problémy lesnictví

Veronika Lukášová 

„Lesnictví se rychle dostává do změněných podmínek národohospodářských, ekonomických, právních, technických, ekologických, vlastnických, organizačních, odbytových i vzdělávacích. Při narůstajícím významu mimoprodukčních funkcí lesa, funkcích vodohospodářských, předpokládaných změn klimatických a značné setrvačnosti vývoje lesa je nutné přesně formulovat a zvažovat účinky jednotlivých opatření a s velkou erudicí dobře prognózovat další směry. K tomu by mělo směřovat naše jednání.“ Takový byl úvod k tématu 9. sněmu lesníků, který se konal 1. 6. 2006 v konferenčním centru Silvia v sídle LČR, s. p., v Hradci Králové. Přednášky i diskuse se skutečně dotýkaly pestrého spektra většiny současných problémů lesnictví a účast na konferenci tomu odpovídala.

 

Situace v LČR

Po úvodním slovu předsedy ČLS V. Kaliny vystoupil výrobně technický ředitel s. p. LČR Ing. V. Krchov. Shrnul významné události týkající se LH za uplynulý rok, včetně vývoje v LČR. Dále nastínil program stabilizace smluvních vztahů LČR s obchodními partnery. Optimální variantou by podle něj byly komplexní zakázky s prodejem dříví u pařezu a prodeje části dříví v režii LČR nebo jejich dceřiné společnosti. Nová VŘ budou probíhat v režimu zákona o veřejných zakázkách na všech SÚJ současně a vyhlášena budou na počátku některého čtvrtletí roku 2007. Ve všech smlouvách budou platit stejné podmínky, délka platnosti se bude shodovat s obdobím zbývajícím do konce platnosti LHP. Byly zahájeny práce na zadávací dokumentaci, probíhají konzultace mj. s ÚOHS a ČAPLH. Ing. Krchov dodává, že současný stav nemá ideální řešení a že LČR jsou připraveny na soudní spory o náhrady škod.

Lesnictví jako národohospodářské odvětví

Ing. V. Krečmer, CSc., (ČLS) se zabýval smyslem a posláním státních lesů včetně historického vývoje u nás i v některých dalších státech. Upozornil na nutnost diferenciace vlastnictví lesa a v té souvislosti na potřebu řešení problematiky a financování služeb lesních ekosystémů. Varoval také před tlakem „ekologistických“ hnutí, jejichž pojetí péče o les se zakládá na čistě filozofickém základě. Lesníci by podle něj neměli trpět omezování ze všech stran.

Globalizace v LH

Ing. R. Babuka (CE Wood) prezentoval fakt, že narozdíl od celosvětové statistiky (úbytek plochy lesů o 0,2 % ročně) v Evropě zásoby dříví rostou. Nejvýznamnější vliv na globalizaci v LH má doprava a její narůstající možnosti, počet zahraničních investic, koncentrace dřevařského průmyslu a fúzování společností.

V závěru účastníkům graficky zrekapituloval vlastnické vztahy a vazby v sektoru zpracování dříví.

Politika a LH

Ing. J. Vašíček, CSc., (ÚHÚL) se po vymezení základních pojmů, jako je státní lesnická a hospodářská politika, věnoval shrnutí vývoje lesnické politiky v novodobé historii. Za pozitivní politická rozhodnutí po r. 1989 považuje např. procesy restituce a privatizace, odbourání celních bariér, liberalizaci do té doby státem regulovaných cen nebo přijetí zákona 114/1992 Sb. Jako spíše negativní pak vidí snižování významu LH v centrálních správních orgánech, provázanost politiky s hospodářskou sférou, korupční a nesystémové jednání politiků či negativní vliv zvěře na les. Zdůrazňuje, že existuje pravolevé kyvadlo velké politiky, které se vychyluje s pravidelností 4letých volebních období a že není možné, vzhledem k charakteru lesa, lesnickou politiku měnit podle volebních výsledků. Pro lesnictví je nutné zachování středové konzervativní pozice. Ing. Vašíček dále v několika bodech shrnuje svou představu o tom, jak by se měla uplatňovat lesnická hospodářská politika (tj. jak by měl fungovat subjekt spravující státní lesy). Nakonec byla pozornost věnována vlivu „velké“ politiky na politiku lesnickou, který se uskutečňuje především prostřednictvím lesního zákona. Autor předkládá k diskusi principy, který by se měly stát součástí připravovaného lesního zákona: diferencovat státní vlastnictví, vrátit do terminologie pojem lesní půdní fond, zpřesnit ochranu lesních pozemků a podmínky veřejného užívání lesů, zavést kategorii plantáží, posílit roli OPRL jako nástroje státní lesnické politiky, ponechat povinně LHP a LHO, definovat právo vlastníka na náhradu újmy při hospodaření, převést na ÚHÚL zabezpečení funkce OLH, zrušit licence, snížit počet vyhlášek ad.

Lesnická legislativa

JUDr. Ing. M. Flora, Dr., (LDF MZLU v Brně) v příspěvku věnovaném lesnímu právu zdůrazňuje, že hlavním pojítkem mezi rozdílnými názory lesníků a vlastníků lesa je zájem na rentabilitě hospodaření. Podotýká, že celá řada skupin učinila z veřejného zájmu na lesích téměř „svátost“ a snaha o zohlednění ekonomických souvislostí je považována za kacířství. Střet mezi dvěma koncepcemi („les musí plnit mimoprodukční funkce, vše ostatní není důležité a nemusí se na to brát zřetel“ vs. „les musí plnit všechny funkce a pokud má produkční funkce ustoupit do pozadí za účelem podpory funkcí mimoprodukčních, je nutno vznikající ekonomickou ztrátu finančně kompenzovat“) ovlivňuje podobu lesního práva velmi výrazně a změna se nedá očekávat. Síla lesnického stavu je v polovině lhůty vyhrazené pro přípravu nového zákona podle JUDr. Flory nepříznivá (v rámci MZe i MŽP se lesnictví ocitá stále více na pokraji zájmu, očekávaný vliv Strany zelených v politice donutilo ostatní strany zekologizovat svůj volební program, LH je veřejností vnímáno jako neslučitelné s ochranou přírody, systém financování LH je v troskách, financování z EU je formálně nejnáročnější v celé EU). Aby lesníci nezůstali v procesu přípravy nového zákona pouze diváky, je nutné, aby společně formulovali základní principy, viz LP 5/2006, str. 19, pozn. red.

Produkční funkce lesů

Prof. Ing. V. Simanov, CSc., (LDF MZLU v Brně) se ve své divácky atraktivní přednášce zaměřil na současnou pozici produkční funkce lesů. Lesnictví bylo vždy hospodářskou činností, jejímž základním principem je samofinancování, tzn. tržbami za dříví jsou kryty ostatní náklady na lesnická opatření. Prodej dříví je proto zcela zásadní podmínkou existence LH. Tato realita je obsažena i v Helsinské deklaraci H1, týkající se trvale udržitelného rozvoje. Současné období je v ČR schizofrenické, protože se mimoprodukční význam lesů významově klade před produkci dříví (vyřazováním dalších a dalších území z produkce, rozšiřováním podmínek omezujících hospodaření atd.).

Hlavní soudobé problémy českých vlastníků lesa jsou podle autora následující:  dříví se těží méně než přirůstá, zásoby dříví jsou „zablokovány“ v lesích, ve kterých bylo možné zajistit ochranu přírody při běžném lesnickém hospodaření, těžbou nevzniká dostatek holin pro obnovu porostů, přestárlé porosty mají sníženou vitalitu, a proto je v nich vyšší podíl nahodilých těžeb, přednostní zpracování nahodilých těžeb neumožňuje při nízkém etátu dostatečné těžby v přestárlých porostech a dostatečně intenzivní výchovné zásahy v předmýtních porostech, dřevinná skladba je měněna bez dostatečného respektování české lesnické typologie a bez ohledu na ekonomickou realitu. Východiskem pro řešení těchto problémů může být zvýšení celkového objemu těžeb, avšak za odporu laické veřejnosti a části lesníků, a za neschopnosti trhu vstřebat zvýšení objemu těžeb bez snížení cen dříví. Jediným řešením je funkčně integrované lesní hospodářství zásad Evropské rady na zasedání Göteborgu: „Silná hospodářská výkonnost musí jít ruku v ruce s udržitelným využíváním přírodních zdrojů.“

Budoucnost malých a středních pil

Otázku, zda přežijí malé a střední pilařské provozy v ČR, řešili Ing. F. Příkaský a Ing. P. Pražan. Autoři se nejdříve zabývali přehledem rozvoje pořezových kapacit v posledních desetiletích včetně změny vlastnických poměrů ve velkých dřevozpracujících závodech a jejich vstupu na český trh. Z jejich výpočtu vyplývá, že v ČR je pilařsky zpracováno cca 6,5-7 mil. m3 jehličnatého dříví ročně a z toho až 55 % zpracovávají střední a malé pily. Zásadním problémem středních a menších pilařských kapacit je v současné době jejich podkapitalizace a fakt, že technologie v pilařském průmyslu nelze v mnoha případech ušít na míru potřebám menších a středních pil. Malé a střední podniky mají šanci přežít, jen když si uvědomí, že musí být jiní než velcí producenti, budou využívat lokální polohu a malou vzdálenost od zdrojů, budou mít dobrou platební morálku, technologickou inovaci budou provádět obezřetně ad.

Postavení státního vlastnictví lesa

Zástupce České jednoty lesnické, Ing. J. Svoboda, na počátku příspěvku zrekapituloval formy vlastnictví lesů a jejich charakteristiku. Dále zopakoval vývoj státního vlastnictví lesa od roku 1923 až do pádu komunismu. Směšování politických aktů s lesnickými a další nesystémové postupy do této doby jsou podle něj mj. příčinou současné situace ve státních lesích. Po revoluci v r. 1989 bylo podle autora státní lesnictví velmi dehonestováno, pro privatizaci se však nenašla dostatečná politická ani odborná podpora. Současná oficiální role státních lesů je především v zachování trvale udržitelného rozvoje lesů, méně oficiální je pak role odborného a finančního garanta systému. Autor se věnuje rekapitulaci procesu transformace a konstatuje, že dodnes je bohužel hospodaření LČR zásadně ovlivňováno stanovisky ÚOHS; diví se, proč se v tomto případě neprosazuje rovnost všech druhů vlastnictví. Současný systém hospodaření ve státních lesích podle něj sice splňuje svoji základní roli, jeho činnost je však provázena systémovými problémy a navíc zavdává podněty ke spekulacím o korupci.

LH a ochrana přírody

Autor příspěvku, doc. RNDr. S. Vacek, DrSc., (FLE ČZU v Praze) se zabýval především hospodařením v lesích se zvýšeným zájmem ochrany přírody. V úvodu konstatuje, že ochrana přírody a péče o les ve zvláště chráněných územích se stala společným úkolem LH a orgánů ochrany přírody, který tyto dvě profese většinou sbližuje, ale někdy i rozděluje. Na takových územích trvale udržitelné hospodaření nestačí, je nutno dodržovat zásady přírodě blízké péče o ekosystémy. Ta vychází ze stanovištních podmínek, skladby porostů (druhové, genetické, věkové a prostorové), jejich odolnostního potenciálu a provozních možností s ohledem na plnění mimoprodukčních funkcí. Lesníci a ochránci přírody mají rozdílný pohled především na přirozenou druhovou a ekotypovou skladbu porostů, resp. na jejich autochtonnost versus používání geograficky nepůvodních dřevin, na ponechávání částí lesů samovolnému vývoji (na velikost tzv. bezzásahových území, na podíl dospělých stromů na dožití z hlediska udržení biodiverzity), na škody zvěří i na nezbytnou míru a způsoby zpřístupňování porostů. Autor se v referátu detailně věnoval jednotlivým bodům managementu chráněných území.

Kam směřuje NP Šumava?

Stále živým tématem je pro mnoho lesníků i zástupců souvisejících oborů téma NP Šumava. RNDr. Ing. R. Mrkva, CSc., (LDF MZLU v Brně) zrekapituloval v poslední době stále méně přehlednou situaci v kauze Šumava. Věnoval se „novému směřování NPŠ“ po nástupu ředitele A. Pavlíčka, iniciativám obcí a regionů, dokumentu „Vize, poslání a strategické cíle NPŠ“, novodobým snahám o zavádění „divočiny“ a vlivu ekologických hnutí, sporům kolem bezzásahového režimu a jeho rozsahu ad. Nakonec RNDr. Mrkva hovořil o aktuálním dění v parku. Vedením parku bylo navrženo rozhodovat o asanaci kůrovcem napadených stromů jak v prvních, tak v druhých současných zónách v naprosté převaze pouze na základě rozhodnutí „pracovní skupiny“, ustanovené ředitelem. Autor dává najevo rovněž znepokojení nad tím, že v lesnickém oddělení správy NP dochází ke značným personálním změnám. To všechno podle autora může v důsledku nastartovat gradaci lýkožrouta.

Dotace do LH

Problematice dotací do LH z různých zdrojů se věnoval Ing. Z. Petřík z Městských lesů Hradec Králové. Evropský parlament 17. 5. 2006 definitivně schválil unijní rozpočet na roky 2007 až 2013 a udělal tak definitivní tečku za dvouletými spory o jeho výši. Podle tohoto rozpočtu má Unie hospodařit s 862,4 mld. eur, což představuje 1,045 % hrubého národního důchodu EU. ČR by mohla v příštích 7 letech počítat s čistým příjmem z evropského rozpočtu až 93 mld. Kč ročně. Musí se však vylepšit čerpání evropských peněz. Do lesního hospodářství a činností spojenými s lesy se kalkuluje s roční částkou blížící se 1 mld. Kč. Ing. Petřík ve svém příspěvku dále detailně rozebral jednotlivé dotační tituly a opatření, týkající se lesnictví.

Myslivost a škody zvěří

Ing. V. Malík (ŠLP Kostelec n. Č. l.) prezentoval problematiku škod zvěří na příkladu vlivu zastoupení chemických látek v kůře stromů na intenzitu poškození spárkatou zvěří. Nejdříve porovnal obsah tuků, cukru, vlákniny a vápníku v borové a smrkové kůře a v ostatních druzích krmiv a dále sledoval rozdíl v obsahu látek a prvků v závislosti na poškození SM a BO. Zjistil, že draslík, fosfor a cukry jsou zastoupené u poškozovaných dřevin ve větším množství; pouze vápník a kobalt jsou u obou poškozovaných dřevin zastoupeny v menším množství. Cestou ke zlepšení stavu je podle něj snížit stavy zvěře na normované stavy, zlepšit úživnost honiteb, přikrmovat jádrem v kritických obdobích, pro přikrmování použít borovou kůru a ponechat některé skácené stromy pro ohryz, prořezávky v BO porostech plánovat jen na jarní a letní období a odstřel provádět pravidelně během celé doby lovu.

S využitím sborníku

 připravila Veronika Lukášová