Přinese klimatická změna oteplení, nebo ochlazení?

Pavel Samec

Hodnocení stavu globální změny klimatu se neobejde bez sestavování vícerozměrných paleoklimatických časových řad. Z jejich analýz vyplývá, že současná klimatická změna má sice dlouhodobý charakter, ale její průběh je ve skutečnosti téměř nemožné podrobněji předpovídat. Je vysoce pravděpodobné, že dlouhodobý přirozený trend oteplování může být přerušen rychlým a silným ochlazením, a naopak i relativně teplými obdobími s mimořádně silnými bouřemi a záplavami.

Pozemské klima není statické, ale cyklicky se mění. Chápeme-li jeho proměnlivost v geologické historii, hovoříme o klimatických změnách. O recentní míře proměnlivosti klimatu se jednoduše hovoří jako o klimatické změně. Podle Mezivládního panelu pro klimatickou změnu (IPCC) se na průběhu této současné změny účastní i člověk, protože svým působením mění své životní prostředí a zasahuje i do klimatogenních faktorů. Jeho vliv nelze z chápání přirozené proměnlivosti klimatu vyloučit. Čtvrtá odhadová zpráva IPCC uzavírá, že antropogenní emise skleníkových plynů (CO2, CH4) do troposféry se projeví dlouhodobými vlivy na radiační bilanci zemského povrchu v horizontu až 1000 let.

Lesnictví a klimatická změna

Klimatická změna postupně ovlivňuje veškeré lidské činnosti a zřejmě i kultury. Lesnictví za těchto podmínek postupně získává nový význam. Potřeby nenadřazovat produkční funkce a důraz na podporu ekologických funkcí lesů jsou stále aktuální. Lesnická opatření vůči klimatické změně jsou zpravidla orientována na strategické dokumenty, ale současné lesy trpí stále častějšími výskyty krátkodobých extrémů počasí. Je to jeden z projevů změn přirozených klimatických efektů – El Niňo/jižní oscilace (ENJO) a severoatlantické oscilace (SAO). Extrémní počasí s sebou nese časté kalamity a zvýšení výskytů chřadnutí lesů. Za těchto podmínek se jako perspektivní jeví taková pěstební opatření, která maximálně rozrůzňují vlivy extrémů na les. Lesy zůstávají jedinými ekosystémy schopnými tlumit dopady klimatické změny na dostupnost vody a erozi. Jako perspektivní se jeví zejména pěstování druhově pestrých lesů s dostatečným prostorovým rozčleněním a často se zkrácenou dobou obmýtí.

Holocenní klimatické změny a současnost

Během čtvrtohor se vystřídalo několik dob ledových (glaciálů) a meziledových (interglaciálů). Globální výkyvy klimatu s rychlými začátky a různě dlouhou dobou trvání nejsou neobvyklé. Doba poledová (holocén) je kvalitativně totožná s dobou meziledovou. Každá ze známých dob ledových a meziledových měla ale neopakovatelný průběh (gr. 1). I když se střídání dob ledových a meziledových jeví jako nevyhnutelné, jedinečný průběh každého takového období předznamenává i značnou obtížnost předpovědi dalšího průběhu.

Při deglaciaci zasahovaly prostředí Evropy krátkodobé, ale velmi intenzivní klimatické zvraty (gr. 2). Středoevropský pozdní glaciál charakterizují tři chladné nárazy (stadiály): starší dryas (DR1), střední dryas (DR2) a mladší dryas (DR3), mezi nimiž se udály dvě teplejší období (interstadiály) Bölling (BÖ) a Alleröd (AL). Během dryasových stadiálů se průměrná roční teplota ve střední Evropě pohybovala v rozmezí –1 až 0 °C, zatímco během interstadiálů stoupala až na +3 °C. Před 15–14,6 tisíci lety docházelo k rychlému borcení kontinentálního zalednění. Tající vody a ledovce rozvrátily oceánskou cirkulaci, což se odrazilo v následném zpomalení až zastavení deglaciace v celé Evropě. Tyto události se označují jako Heinrich (H) eventy. V souvislosti se skokovou změnou letní severní insolace nastávaly Dansgaard-Oeschger (D-O) eventy, při nichž během 30 let docházelo k oteplení o 5–10 °C.

Přísuny tajících vod do Atlantiku ze Severní Ameriky před 13,5 tisíci lety vyvolaly rozsáhlé změny v toku Golfského proudu. Projevily se výskyty jižního oceánského pirátství a ochlazením oceánu. Byla rozvrácena termohalinní cirkulace (THC) oceánu, na dobu 2–3 tisíc let došlo k zastavení ústupu zalednění z Evropy a nastalo stadiální ochlazení. První ústup zalednění z Evropy vrcholil přibližně před 13 tisíci lety. Období před 13–11,5 tisíci lety bylo provázeno chladnými nárazy, avšak v období před 12,6–11,1 tisíci lety prošly některé světové regiony postupně rychlým oteplením, kdy se během 1500 let průměrná roční teplota zvýšila až o 4,3 °C. Grónsko zásadní oteplení zasáhlo v úseku dlouhém pouhých 10–20 let, během něhož došlo ke skokovému vzrůstu průměrných teplot o 5 °C.

Spodní holocén byl teplý a vlhký. Pro střední a svrchní holocén se stala charakteristická střídání chladných/vlhkých a teplých/suchých období. Evropské klima před přibližně 4,1 tisíci lety bylo svérázné v nepravidelně rostoucích a klesajících srážkách a mírně chladných výkyvech. Před 3,2–2,7 tisíci lety se staly typické chladné a vlhčí podmínky, charakteristické chladnými léty a ochlazením, při němž průměrné teploty mohly být i o 1–2 °C nižší než dnes. Úsek před 1,4–1,2 tisíci lety byl ve střední a východní Evropě poznamenán chladnými a vlhkými epizodami. V severozápadní Evropě a Alpách došlo ale k oteplení o 1,0–1,5 °C nad současný normál. Tyto změny souvisely s obdobím středověkého optima.

Vlhké středověké pesimum představuje sérii chladných epizod, které přerušily klimatické optimum svrchního holocénu. Bývá datováno přibližně mezi roky 1350–1898. Předcházelo mu století zvýšeného výskytu bouří a chladných let. Mezidobí let 1400–1580 bylo provázeno výskyty mimořádných letních záplav v celé Evropě. K hlavnímu rozšíření arktického zalednění a alpských ledovců ve svrchním holocénu došlo mezi lety 1680–1700. Vyvrcholením středověkého pesima byla tzv. malá doba ledová (1570–1898). Ta byla ukončena rychlým oteplením kolem roku 1900. Nastalo novodobé klimatické optimum, které pravděpodobně dosáhlo svého konce a opět přechází v období chladné s velkými letními záplavami (gr. 3).

Recentní změna klimatu

Středoevropské klima je závislé na cirkulacích v Atlantském oceánu (gr. 4). Z krátkodobého či střednědobého pozorování výchylek severoatlantické oscilace (SAO) nelze zjistit trend současného klimatického vývoje. SAO vzniká jako součást termohalinní cirkulace, ale současně je její vliv na atmosférické srážky ovlivněn sluneční aktivitou. Ukazatelem SAO je tzv. SAO-index, který vyjadřuje poměr hodnot atmosférických tlaků nad Azory a Islandem. Evropská léta z období 1530–1570 byla patrně teplejší než v období 1901–1995. Přesto absolutně nejteplejší léta od roku 1500 jsou doložena pro úsek 1994–2003. Dokonce během tohoto období pravděpodobně docházelo i k mírnému poklesu atmosférického CO2 o 2,5 ppm/1000 let, ale teploty stále rostly.

I když je vztah CO2 a povrchových teplot lineárně popsatelný a ukazuje, že obě veličiny kladně korelují, přesto se v klimatickém systému Země během čtvrtohor vzrůst CO2 na růstu teplot projevoval až s tisíciletým zpožděním. Proto růst obsahu skleníkových plynů v atmosféře nyní nemusí být příčinou růstu globální teploty, ale v budoucnosti ji pravděpodobně začne ovlivňovat s trvalou tendencí a těžko odhadnutelnou měrou. Neznámou otázkou jsou stejně tak i principy vyrovnávání se biosféry s klimatickou změnou. Lesnická opatření se za tohoto stavu mohou soustřeďovat zejména na operativní řešení kalamit a rozrůzněnost věkové i druhové skladby lesů. Strategická opatření mohou obecně směřovat k návratu lesa na území, která lidé již nepotřebují intenzivně využívat.

Souhrn: dva procesy klimatické změny

V současnosti zjevné dopady klimatické změny lze rozdělit do dvou procesů:

- kumulovaná energie v atmosféře se může uvolňovat v silnějších bouřích a hurikánech. Změny srážkové činnosti potenciálně mají hlubší ekologické dopady než změny teplot. Změny v chodu atmosférických srážek vedou k blokaci přírůstu horských ledovců, záplavám, šíření pouští, mění skladbu vegetace a dostupnost vody zejména na okrajích biomů. Potenciálně nejdůležitější dopad srážkových změn se týká severoatlantických úseků THC.

- Rozvrácení THC může způsobit událost podobnou čtvrtohorním D-O zvratům. Vzrůst hladiny světového oceánu potenciálně vede k urychlení rozpadu ledovců. Po následných změnách oceánských proudění lze očekávat přechodný zánik Golfského proudu i vlivů ENJO s projevy rychlého ochlazování a vysoušení většiny Evropy.

Seznam literatury je k dispozici u autora.

Adresa autora:

Ing. Pavel Samec

ÚHÚL Brandýs nad Labem,

pobočka Frýdek-Místek

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

LMDA lesnický a myslivecký digitální archiv

Digitální archiv časopisů

Archiv časopisů Lesnická práce od roku 1922 je nyní k nalezení na adrese: lmda.silvarium.cz

Zpracovaná data lze prohlížet v digitální knihovně prohlížeče Kramerius 5, který je standardem národních knihoven. Data budou postupně doplňována s určitým zpožděním oproti aktuálnímu vydání.

Každý návštěvník může zdarma využívat pro vlastní (nekomerční) potřebu data LMDA pro vyhledávání informací obsažených v digitalizovaných titulech.