Budoucnost chladnokrevných koní v lesnictví
Anketa Lesnické práce
Opomeneme-li uplatnění turistické a rekreační, potom je jediným pracovním využitím chladnokrevných koní práce v lese. Dnes, v době moderních těžebně-dopravních technologií (harvestorů, vyvážecích traktorů a lanovek) s obrovským výkonem je možné o světlé budoucnosti koní pro práci v lese pochybovat. Proto jsme se zeptali širokého spektra lesníků, jaký je jejich názor na budoucnost chladnokrevných koní v lesnictví.
Respondenti odpovídali na otázku: „Jak vidíte budoucnost chladnokrevných koní v českém lesnictví?”
Ing. Jan Ferkl, LČR, s. p., KI Teplice
Odpověď je pro mne rozdělena do dvou rovin. Tou první, technologickou, je, zda bude v budoucnu potřeba práce koní v lesním hospodářství.
Zde odpovídám jednoznačně ano. Harvestorové technologie se sice budou zdokonalovat, bude stoupat i ochota lesního personálu k využití této moderní techniky. Stále však zůstane poměrně velká část lesa, kde bude ještě dlouho kůň v přibližování těžko nahraditelný. Ať se již bude jednat o drobné vlastníky lesa, rozptýlené těžby nebo těžko přístupné terény. Šanci pro koně vidím i ve stupňujícím se tlaku na LH ze strany ochrany přírody. V tomto názoru mě utvrzuje i to, že na lesnických výstavách, včetně veletrhu Elmia (kde bych to skutečně nečekal), je soustřeďování dřeva koňmi věnována část výstavní plochy.
Druhou rovinou mé odpovědi je, zda bude mít s koňmi v lese kdo pracovat.
Z dob své práce na polesí si pamatuji kočího Karla Kobíka, který se koním věnoval celý život. Považoval za otázku své cti, že „jeho“ režijní koně byli v nejlepším pořádku a kondici. Nijak se nepozastavil nad tím, že i v neděli ráno je potřeba nakrmit a své oblíbené pivo si načal až poté, co se o ně po příjezdu z lesa postaral. Takových lidí ubývá a současná nestabilita v celém lesnickém sektoru nové kočí jen stěží přiláká. Ale i zde jsem mírný optimista a věřím v dohledné době ve stabilizaci situace.
Ing. Pavel Frank, VLS ČR, divize Hořovice
V nedávné minulosti využívala divize Hořovice 14 vlastních koní. Změny technologie výroby a dopravy dříví, vycházející ze snahy o maximální výrobu sortimentů přímo v lese a dopravu odběrateli kamionovou přepravou, ovlivnily mimo jiné i stav koní, a tak v současné době vlastníme pouze 3 koně. Ani tento stav není ještě konečný. Ostatní koně byli převedeni do osobního vlastnictví kočích a jejich práce je smlouvána nárazově. Koně jsou využíváni zejména ke svazkování tyčí a slabého surového kmene, výjimečně k přibližování na OM v terénně náročných podmínkách nebo při uvolňování přirozeného zmlazení. Zpracování slabého dřeva do sortimentů na lokalitě „P“ s následným vyvážením malou vyvážecí soupravou a stále narůstající podíl harvestorových technologií předpokládá spíše stagnaci a omezení využití koní v lesním hospodářství.
Ing. Tomáš Krejzar, Ph.D., odbor koncepcí a ekonomiky lesního hospodářství MZe
S ohledem na ekologii a přírodě šetrné technologie má své opodstatnění využití chladnokrevných koní při vyklizování či přibližování vytěženého dříví z lesních porostů ve svažitých a méně přístupných terénech, v chráněných lokalitách, národních parcích apod.
O tom, že otázce využití koní v lesnictví je věnována maximální pozornost, svědčí skutečnost, že jednotlivými kraji jsou v rámci finančních příspěvků na ekologické a k přírodě šetrné technologie poskytovány příspěvky i na vyklizování nebo přibližování dříví koňmi. V roce 2006 byly na přiblížení 587 462 m3 dříví poskytnuty finanční příspěvky ve výši 11,9 mil. Kč.
Státní lesnická politika klade zásadní důraz na obhospodařování lesů podle zásad trvale udržitelného hospodaření, a proto bude i v budoucnosti hrát rozhodující a nezaměnitelnou úlohu využití chladnokrevných koní v českém lesním hospodářství.
Ing. Jan Hřebačka, odbor péče o les, KRNAP
V Krkonoších bylo přibližování koněm vždy jednou ze základních podmínek pro provedení zásahů směřující k nejrůznějším cílům. Svého času klasické byly hospodářské zásahy do jisté míry odvislé od počtu koní v oblasti. V současné době úspěšnost zásahů směřující k vytvoření přírodě blízkých společenstev, a hlavně vůbec možnost v některých místech tyto zásahy realizovat závisí na dostupnosti služeb prováděných živnostníky s koňmi.
Nedostatek kapacit pro koňské přibližování je každoročním provozním problémem, který se v nejvyšších českých horách řeší. Doufejme, že se v budoucnu bude situace zlepšovat.
Robert Mareš, NP České Švýcarsko
V první řadě bych chtěl vyjádřit obavy nejen o budoucnost chladnokrevných koní, ale především obavy o české lesnictví jako takové. Vývoj posledních let, zejména dění u LČR okolo zadávání veřejných zakázek a samotného provádění dodavatelských prací, to zřejmě nemá obdoby.
Chov koní a péče o ně je specifickou oblastí. V minulosti byli využíváni zejména vesničtí kočí, kteří se o svěřené koně starali a živili se prací v lese. V dnešní době rapidně ubývá těch, kteří by byli ochotni se o koně každodenně, a navíc i na úkor svého soukromí, starat. S ohledem na současnou situaci v zadávání veřejných zakázek lze však jen stěží předpokládat, že by některý z dodavatelských subjektů přikročil k chovu koní ve velkém.
Tyto skutečnosti uvádím jako prioritní, protože se domnívám, že současná lesnická politika společně s uvedeným úbytkem potenciálních chovatelů chladnokrevných koní jsou jedním z hlavních důvodů, proč nelze v současné době budoucnost chladnokrevných koní vidět příliš optimisticky.
O tom, že koňské potahy do lesa patří, není pochyb. Existuje velké množství lesních komplexů, a oblast Českého Švýcarska je toho zářným příkladem, kde díky konfiguraci terénu, s velkým množstvím těžko přístupných lokalit, nelze provádět těžbu dřevní hmoty jinak než za asistence právě koňského potahu.
Ing. Oldřich Kajzar, Kajzar-lesnictví a dřevařství, s. r. o.
V České republice byly, jsou a budou terénní podmínky, kde jediná možná varianta přibližování dříví z výchovných zásahů je použití koní. Prozatím výrobci lesní techniky nevyvinuli plnohodnotnou náhradu živého koně, kůň železný není alternativou. S ohledem na současnou věkovou strukturu kočích je pravděpodobné, že se i počet chladnokrevných koní v budoucnu sníží. S tím bude souviset přebytek poptávky nad nabídkou této služby a mělo by dojít k nárůstu jednotkové ceny. Přibližování koňmi na nepřístupných svazích pro mechanizaci se stane exkluzivní záležitostí, což vlastníci lesa budou muset ocenit. Jiná situace je mimo dopravně nepřístupně lokality, kde je přibližování dříví koňmi v probírkách do 40 i nad 40 let udržováno jako tradiční, ekologicky šetrná a také prozatím levná technologie. Tam už nyní je a v dohledné době bude ještě více nahrazována mnohem efektivnější a při zachování technologických zásad také stejně ekologicky šetrnou harvestorovou technologií. Je třeba si uvědomit jisté privilegium lesního hospodářství – mimo les se již prakticky nesetkáme s hospodářským využitím chladnokrevných koní. Máme tedy na svých bedrech nepříjemnou pravdu – nebude-li v lese potřeba práce chladnokrevných koní, nebudou ani chladnokrevní koně.
Ing. Petr Jelínek, UNILES, a. s., Rumburk
Přes zvyšující se podíl harvestorové technologie existuje stále poptávka po přibližování koňmi.
Naše firma vlastní 4 koně a několik desítek kočích s vlastními koňmi zaměstnává v subdodávce služeb. Hlavní nasazení vidíme ve zpracování nahodilých roztroušených těžeb, zvláště při zpracování kůrovcových stromů.
Na základě našich zkušeností se v podmínkách, kde pracujeme, podíl dřevní hmoty přibližovaný koňmi snižuje. V současné době činí asi 10 % objemu těženého dříví a poptávka je sezónní.
Celoroční nasazení koní v našich podmínkách není poptáváno, budoucnost přibližování koňmi bude závislá na struktuře těžeb a terénní přístupnosti.
Vlastimil Zeman, Merimex s. r. o., Planá u Mariánských Lázní
Často se jako dodavatel TDS John Deere setkávám s názorem, že harvestor vytlačuje klasické těžební technologie a to včetně chladnokrevných koní. Myslím, že takový názor je mylný, protože každá technologie má své opodstatnění.
Vždy jsem zastával názor, že harvestor není všemocný a že ho nelze nasazovat všude a za každou cenu. Pro jeho nasazení je velmi důležitý správný výběr lokality a období nasazení ve vztahu k únosnosti půdy.
Harvestor by měl pracovat tam, kde jsou vhodné podmínky. A naopak tam, kde podmínky neumožňují nasazení harvestoru (např. velký svah – lanovkové terény, jednotlivé výběry s nízkým množstvím těžené hmoty na hektar., apod.) je třeba používat lanovky, LKT a koně, popřípadě hledat možnosti kombinace harvestorů a zmíněných technologií, a to včetně koní.
Myslím si, že je třeba využívat koně v lokalitách, které by byly pro nasazení harvestorů ekonomicky nevýhodné.
Nerozumné je nasadit koně do probírky, která je bez problémů zvládnutelná harvestorem, protože výrobou sortimentu na linkách dochází k výrazně nižším škodám na porostu než v případě přibližování koněm.
Koně by z lesa vymizet neměli. Je to i otázka ekonomická, zda bude zadavatel ochoten za takovéto práce ve ztížených podmínkách platit odpovídající cenu. To bude zřejmě rozhodující faktor pro budoucnost koní v lese.
Děkujeme respondentům
za jejich odpovědi.
Připravil Jan Příhoda.