Praktické zkušenosti se zákonem č. 149/2003 v podmínkách LČR

Milan Jurásek

Zákon 149/2003 Sb. o obchodu s reprodukčním materiálem (dále jen RM) lesních dřevin přinesl vlastníkům lesa řadu nových změn v oblasti uznávání zdrojů reprodukčního materiálu, zajišťování sběru semenného materiálu, odběru částí rostlin, a především v oblasti uvádění reprodukčního materiálu do oběhu. V příspěvku jsou zmíněny některé praktické poznatky získané při uplatňování tohoto zákona v podmínkách LČR, s. p.

Zdroje reprodukčního materiálu a jejich uznávání
Zákon 149/2003 Sb. zavedl v oblasti zdrojů reprodukčního materiálu mnoho nových pojmů (zdroje semen, identifikované, selektované, kvalifikované, rodičovské stromy, klony, směsi klonů…) a zrušily se některé pojmy dlouhodobě zažité (uznané porosty, výběrové stromy, matečnice…). S těmito změnami se venkovní personál vyrovnává dosud. V procesu uznávání zdrojů reprodukčního materiálu jsme naopak zaznamenali některé pozitivní změny:
- snížení výměry zdroje selektovaného RM na 1 ha – důležité především u zbytků cenných porostů a u méně zastoupených dřevin na jednotlivých lesních hospodářských celcích;
- nově zaveden „zdroj semen“ – využívá se především při výskytu jednotlivých stromů cenných a ohrožených dřevin (jilmy, třešně, hrušně, břeky…), a to i na pozemcích mimo lesní půdu;
- změna v omezení mýtní úmyslné těžby a ochranné lhůtě u zdrojů selektovaného reprodukčního materiálu – při rozhodování o rozsahu omezení hospodaření v jednotlivých porostech jsou respektována doporučení vyplývající z odborného posudku pověřené osoby. Striktní omezení MÚ těžby, případně stanovení ochranných lhůt, které vyplývalo z vyhlášky MZe č. 82 z roku 1996, velmi komplikovalo hospodaření v uznaných porostech. Ve svém důsledku by setrvání tohoto stavu vedlo k tomu, že by vlastníci lesa výrazně omezili uznávání selektovaných zdrojů RM;
- přenos kompetencí pro uznávání zdrojů RM na kraje – tuto změnu obzvlášť oceňují méně lesnaté lesní správy LČR s velkou katastrální výměrou, kdy v minulosti musely absolvovat proces uznávání porostů ke sklizni osiva na několika okresních úřadech. Uznávání těchto zdrojů na úrovni krajů má pro provoz další výhodu, a to snížení celkového počtu uznaných jednotek u porostů fenotypové třídy B a C;
- zákon jednoznačně stanovil způsob evidování zdrojů RM v genových základnách – u reprodukčního materiálu pocházejícího z genových základen nebylo možno z evidenčního čísla zdroje jednoznačně určit, z které GZ tento materiál (semena, sazenice) pochází. Číslo konkrétní genové základny je nyní součástí evidenčního čísla uznané jednotky;
- existuje veřejně přístupný celostátní rejstřík zdrojů reprodukčního materiálu (aplikace ERMA) u pověřené osoby (ÚHÚL) – venkovní provoz by od provozovatele této internetové aplikace uvítal možnost zobrazení vlastníka zdroje RM a opravu některých chybných údajů v registru.
Na některá ustanovení současně platné legislativy v oblasti uznávání zdrojů RM a především na jejich praktickou aplikaci jsou i negativní ohlasy:
- zpoplatnění vyhotovení odborných posudků „pověřenou osobou“. Tento nový požadavek jednoznačně vede vlastníky lesa ke snižování počtů zdrojů RM, pro jejichž uznání je potřebný odborný posudek (především selektované zdroje);
- dlouhé čekací lhůty na vyhotovení odborných posudků „pověřenou osobou“ – nelze se odvolat, neboť zákon tyto lhůty neřeší;
- zkrácení doby uznání u klonů a rodičov-ských stromů – tyto zdroje (dříve výběrové stromy) se uznávaly na dobu jejich životnosti, což mělo význam především v případech, že z těchto zdrojů byly založeny semenné sady. Výběrové stromy se daly dlouhodobě využívat k případnému ověřování identity klonů v sadech a při testování potomstev ze semenných sadů;
- zákon sice řeší 50 druhů lesních dřevin, mnohé z nich se však v ČR při obnově lesa nepoužívají, a naopak zde chybí některé naše domácí dřeviny (jilm habrolistý, jeřáby, kleč, hrušeň…);
- nedostatečně a chybně z pohledu lesnické praxe jsou rovněž stanoveny věky dřevin pro zařazení do fenotypových tříd A, B, C – např. třešeň ptačí, jilmy a jeřáby lze uznat až ve věku 60 let;
- zákon neumožňuje vnášet do genových základen u vyhlášených dřevin sadební materiál, který nepochází z GZ – toto striktní opatření mělo za následek zrušení mnoha genových základen cenných dřevin (jedle, jilmy, javory…) z důvodu jejich nedostatečné přirozené obnovy a nedostatku zdrojů reprodukčního materiálu místního původu (z GZ) pro obnovu umělou. Tuto situaci v minulosti řešila doporučení v odborných posudcích, kde pro tyto případy byly vyjmenovány použitelné srovnatelné zdroje reprodukčního materiálu z blízkého okolí těchto GZ.

Využívání zdrojů reprodukčního materiálu
Změny, které přinesl zákon o obchodu s reprodukčním materiálem v oblasti využívání zdrojů RM, byly pro pracovníky venkovního provozu velmi výrazné a pro mnohé z nich (především ty starší) mnohdy nepochopitelné. Situaci zpočátku navíc komplikovala špatná informovanost a neodbornost některých pracovníků na pověřených obcích, kteří mnohdy vystavovali chybná potvrzení o původu a často překračovali zákonný termín pro vydání těchto dokladů. Z praktického pohledu je i zákonem stanovená 10denní lhůta pro vystavení potvrzení o původu nedostatečná, neboť bez tohoto dokladu nelze vystavit průvodní listy a semenná surovina nemůže být expedována včas k výsevům (jilmy, dužnaté plody, podtržené osivo některých listnáčů). Dle mého názoru je právě vydávání potvrzení o původu reprodukčního materiálu pověřenými obcemi nejslabším článkem tohoto zákona (častá obměna těchto pracovníků, velké pracovní vytížení vyplývající z kumulace více funkcí, mnohdy nedostatečná odbornost).
Přijetím novely č. 387/2005 Sb. tohoto zákona využila většina pracovníků obcí s rozšířenou působností možnost pověřit kontrolou sběru semenného materiálu pověřenou osobu (ÚHÚL). Tím se ovšem dále rozšířil okruh kontrolních orgánů, se kterými musí provozní pracovníci při organizaci sběru semen komunikovat. U LČR je často sběr semen zajišťován prostřednictvím trhačských firem, jejichž zaměstnanci využívají příznivého počasí a sběr provádí mnohdy až do pozdních odpoledních hodin včetně víkendů a je velmi obtížné předem aktuálně informovat pracovníky pověřené kontrolou o přítomnosti trhačů na konkrétních lokalitách.
Velkou úlevu nám přinesla již zmiňovaná novela tím, že byla zrušena povinnost opětovného vydávání potvrzení o původu při zmenšování a dělení oddílů reprodukčního materiálu.
Důležitý krok, který LČR učinily, bylo převedení veškerých zásob osiva shromážděného před rokem 2004 do režimu zákona 149/2003 Sb. V roce 2005 jsme podstoupili administrativní maratón a na všechny oddíly tohoto osiva jsme si opatřili potvrzení o původu, neboť jsme byli i ministerstvem ubezpečování, že takto dokladovaný semenný materiál je z pohledu legislativy rovnocenný s RM pořízeným v době platnosti zákona 149/2003 Sb. Opak je však pravdou, neboť stejně složitě jako ostatní vlastníci lesa a školkaři se dodnes potýkáme s využitím oddílů osiva a sazenic z roku 2003, které bylo možno uvádět do oběhu pouze do 30. dubna 2007. Část tohoto osiva vyséváme ve vlastních školkách, případně využíváme možnosti službového pěstování u pověřených pěstitelů, ovšem velký podíl tohoto osiva nebude využit k účelu, pro který jsme tento reprodukční materiál pracně zajišťovali. Stejně problematické pro nás bude dodržení zákonného termínu 31. 12. 2015 pro uvádění do oběhu RM shromážděného před rokem 2004, a to především u osiva uloženého do genové banky (předpokládaná doba skladovatelnosti až 30 let).
Další zbytečnou komplikací při zabezpečování sběru a následném prodeji semenného materiálu byl nedokonalý výklad ustanovení zákona o povinnosti dodavatele zajišťovat kvalitativní rozbory. Až do loňského roku jsme zajišťovali a platili provedení rozborů kvality semenné suroviny uváděné do oběhu, což pro nás ani pro odběratele nemělo žádný praktický význam. Upřesnění akreditované laboratoře VÚLHM z loňského roku v tom smyslu, že se povinnost dodavatele přikládat rozbory kvality vztahuje pouze k prodávaným oddílům osiva, je pro personál, který sběr semenného materiálu zajišťuje, velkou úlevou.

Informační systém LČR v oblasti uznávání a využívání zdrojů reprodukčního materiálu
V souvislosti s nárůstem administrativy spojené jak s procesem uznávání zdrojů RM, ale především s vlastním využíváním těchto zdrojů pro umělou obnovu lesa, byl u LČR vyvinut nový informační systém pro genové zdroje (GenEv), který na úrovni lesních správ a lesních závodů umožňuje:
- z dat LHP navrhnout vhodné lesní porosty jako zdroje RM k uznání;
- připravit veškeré tiskopisy potřebné v procesu uznávání zdrojů RM (žádosti o posudky, žádosti o uznání zdroje);
- následně evidovat genové základny a uznané jednotky všech zdrojů RM podle jednotlivých LHC i příslušnosti k jednotlivým pověřeným obcím;
- vystavení potřebných dokladů k jednotli-vým oddílům reprodukčního materiálu souvisejících s jejich sběrem (oznámení sběru, žádost o vydání potvrzení o původu, žádost o odběr vzorků kvality osiva) i s následným uváděním do oběhu (průvodní listy);
- evidenci zásob semenného materiálu dle jednotlivých oddílů;
- sestavení ročního hlášení pro pověřenou osobu o oddílech, které jsou v držení a které byly uvedeny do oběhu.
Z úrovně ředitelství LČR, krajských ředitelství a specialistů pro genetiku je možno nahlédnout do sehrané databáze pořízené v programu GenEv na jednotlivých lesních správách a lesních závodech pomocí programu GenAn (analytický nástroj evidence genových zdrojů). Díky takto propracovanému informačnímu systému a vysoké odbornosti většiny pracovníků LČR, kteří se účastní organizace sběru semenného materiálu, lze konstatovat, že se nám daří administrativní zátěž vyplývající z požadavků tohoto zákona zvládat.

Závěr
Věřím, že některé praktické poznatky zmíněné v tomto příspěvku budou využity při případné novelizaci zákona 149/2003 Sb. a příslušných prováděcích vyhlášek.
                                         
Autor:                                         
Ing. Milan Jurásek
Lesy České republiky, s. p.
Krajské ředitelství Frýdek-Místek
E-mail : Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: autor