Rod Czerninů - Historie a současnost šlechtických lesních majetků

Osudy rodiny a navrácení majetku

- Pane Czernine, v roce 1964 jste spolu s rodiči emigroval do Rakouska. Do Čech jste se vrátil až po roce 1989. Jaký byl návrat a vědomí toho, že bude rodině vrácen majetek?

Byl to trochu zvláštní návrat, když člověk jednou opustil zemi a vrátil se po tolika letech. Vrací se sice do vlastní země, ale už nezná nové poměry.

- Věřil jste, že k tomu dojde?

Ne, vůbec ne. Na podzim 1989 jsem dění v Československu sledoval v rádiu a televizi. Poté, co se Václav Havel stal prezidentem, jsem tomu začal věřit.

- Váš bratr Theobald zůstal v Českoslo-vensku, je to tak?

Ano, zůstal tady. V roce 1968 nakrátko odešel, ale pak se s rodinou vrátil.

- Majetek jste restituoval po bezdětném strýci.

Dohodli jsme se s bratrem Theobaldem, že on jako starší bude restituovat Dymokury a já se pokusím restituovat majetek po strýci Humprechtu Czernínovi. V roce 1942 byl strýc, stejně jako můj tatínek, uvězněn nacisty. Strýc na následky tohoto uvěznění v roce 1944 zemřel. Byl skoro 2 metry vysoký, a někdo mi jednou vykládal, že prý na něm zkoušeli injekce a medikamenty, rovněž značná fyzická zátěž a málo jídla byly důsledkem nevyléčitelného onemocnění plic, na které, jak již bylo zmíněno, následně zemřel. Můj tatínek se, zaplať pán Bůh, ze Štětína, kde byl zavřený, v roce 1945 vrátil.

- Co na restituci říkala rodina? V té době jste již byl asi pevně zakotven v Rakousku.

Oženil jsem se dost pozdě. Bylo mi 43 let, když jsem se ženil, a děti jsme měli až po 5 letech, první dítě se narodilo 1990, druhé v 1991 a třetí v roce 1992. Takže tu byly děti, restituce – Československo, zaměstnání v Ra-kousku. Naštěstí jsem poznal pana Lubomíra Soukupa, který mi s převzetím a následnou správou majetku pomohl.

- Restituoval jste 833 ha lesů a 120 ha zemědělské půdy, v jakém stavu byl majetek předán?

Lesy byly v dobrém stavu. Pan Soukup zde dříve pracoval u státních lesů. Lesy mi předával a nabídl se, že by tu chtěl dál pracovat, a tak jsem ho s radostí přijal. U budov je stav horší, s nadsázkou o nich říkám „dát tam dynamit a poslat je do vzduchu“. Restituce byla dost komplikovaná. Jednalo se o tom, jestli mám na majetek jako synovec právo. Byly zde různé jurisdikční problémy a bylo to dost nepříjemné.

- Myslela jsem, že problém byl hlavně se zámkem v Hlušicích.

S tím ještě je – tato záležitost je stále u soudu. Před dvěma měsíci mi přišlo rozhodnutí, že dostávám park i zámek, ale půdu pod zámkem, že mi nedají, tak jsme se opět odvolali. Zámek dnes slouží jako učiliště, vpravo a vlevo jsou k zámku přistaveny panelákové budovy. Vlevo je tělocvična s ubytovnami a vpravo je ředitelství, třídy a ubytovna.

Počátky hospodaření, charakteristika majetku

- Jaké byly počátky hospodaření na majetku?

Majetek byl vydán v roce 1993 Oblastním inspektorátem Hořice, Lesní správou Chlumec nad Cidlinou. Na podzim roku 1993 jsme začali na majetku hospodařit – začalo se drobnou těžbou, aby bylo na podzimní zalesňování a ochranu kultur, od roku 1994 se začalo hospodařit samostatně. V roce 1995 byl zakoupen traktor, v roce 1996 byla založena Czernínská lesní správa Hlušice s.r.o. Od 1. 1. 1997 byl majetek převeden do této správy. Hned od začátku jsme naštěstí vydělávali, proto jsme si nemuseli brát žádné úvěry. LČR předpokládaly, že restituce proběhne, a proto byly zastaveny veškeré těžby, kromě těžeb nahodilých kůrovcových. Dva roky po převzetí majetku jsme dělali pouze nahodilou těžbu dubových souší, v té době šly ale celkem na odbyt. Tyto dva roky jsme také prakticky nedělali žádné mýtní úmyslné těžby. V únoru 1994 jsme byli postiženi první větrnou kalamitou menšího rozsahu, silný vítr pomístně vyvracel i duby. Díky tomu, že tu není tolik smrkových porostů, došlo jen k menším škodám, ostatní kalamity byly už menšího rozsahu.

- Můžete ve stručnosti lesní majetek charakterizovat (výměra lesů, druhová skladba, věková struktura, etát, podíl nahodilých těžeb apod.)?

Půdy určené k plnění funkcí lesa je cca 833 ha, z toho porostní půda tvoří 822 ha a zbytek jsou cesty, skládky, rybníky, louky a ostatní plochy. V průměru těžíme 2 600 m3 ročně. Podíl nahodilých těžeb je cca 260 kubíků ročně, převážně je tvořen nahodilou těžbou smrkového dřeva, menší část tvoří i nahodilá těžba dubových a březových souší. Není to nijak velké množství.

Poměr listnatého a jehličnatého lesa je 80 % ku 20 %. Druhová skladba je následující: 74 % dub, 13 % smrk, 2 % borovice, 2 % modřín, jasan 2 %, 1 % lípa, l % habr a zbytek tvoří ostatní dřeviny. Co se týká věkové struktury lesních porostů – převažuje podíl porostu ve věku 90–100 let, což není u dubu úplně ideální, ale postupně je snaha umísťováním těžeb o vyrovnání na normální plochu ve všech věkových stupních. Smrkové porosty zde nejsou tak kvalitní, zásoba v mýtném věku dosahuje maximálně 300 m3 na hektar.

Současné lesnické hospodaření

- Jaká je na majetku organizační struktura, jak zajišťujete pěstební a těžební činnost?

Jako lesník je tu pan Soukup, který je zároveň v Czernínské lesní správě prokuristou, má určité pravomoci.

Zemědělská půda je pronajatá místním zemědělským družstvům. Máme jednoho stálého dělníka, který se částečně stará i o provoz myslivosti a vypomáhá při odvozu, manipulaci apod. Pak máme ještě jednu sezónní zaměstnankyni, které pracuje v pěstební činnosti, občas zaměstnáváme kočího. Těžba a práce s JMP je zajišťována OSVČ – střídají se dvě osoby.

- Jaký převažuje způsob těžby?

To záleží na dohodě s odběrateli, děláme jak sortimentní těžbu, tak i těžbu v celých délkách. Těžba je moto-manuální – motorovou pilou. Harvestorovou technologii nepoužíváme. V Rakousku jsme viděli, jak harvestory pracovaly v buku, a ukazovali nám i probírku bukového porostu. Ale zdálo se nám, že při odvětvování harvestor vytrhával silnější větve a poškozoval dřevo. A vzhledem k tomu, že lidská síla je tu dostupná, tak nemáme důvod o tom zatím uvažovat. Dříví manipulujeme v lese.

- Kdo patří mezi vaše odběratele?

Většinu odběratelů máme místních, jednoho zahraničního. Jehličnany vozíme do Štětí. Štětí zavedlo tento rok možnost dodávat dříví v celých délkách, což je pro nás výhodné. Celkově byl letošní obchod zatím velmi dobrý.

- Jak probíhá obnova lesa?

Využíváme převážně přirozené obnovy. Ročně zalesňujeme cca 5,5 hektarů, z toho je 79 % přirozené obnovy, převážně dubové. Zbytek se zalesňuje ručně, což se zvládá za měsíc a půl až dva měsíce. Zkoušeli jsme i podzimní zalesňování za účelem zmírnění nárazovosti jarního zalesnění, což se nám osvědčilo. Sazenice nakupujeme od dvou místních dodavatelů. Nikdy jsme nedělali velké holoseče – maximálně do 0,80 ha. Dříve jsme zkoušeli přípravu půdy, ale jsou zde těžké jílovité půdy. Když se strhl svrchní drn, půda se obnažila a při deštivém počasí tam dlouho zůstávala voda, pokud ještě byly vysoké teploty, docházelo k podpaření sazenic. Zkoušeli jsme chemické ošetření proti buřeni, ale nebylo to nakonec potřeba. Dub si s trávou poradí. Spíše pak při následné péči o přirozené obnovy je problém s břízou a habrem.

- Jak probíhá myslivecké hospodaření a je potřeba chránit výsadby před zvěří?

K vlastní honitbě máme pronajato cca 140 hektarů od majetku Kinských, celková výměra honitby je cca 980 ha a hospodaření je provozováno ve vlastní režii. Hlavní lovnou zvěří je srnčí, černá a zajíc. Pravidelně je zaznamenáván i výskyt zvěře dančí, jako raritu jsme tu měli asi po dva roky nepravidelný výskyt losa. Lesy jsou tu poměrně úzké a hojně navštěvované houbaři, proto často srnčí zvěř migruje do klidnějších okolních polí. Problém je tu také s řepkou olejkou, kdy převážná část srnčí zvěře na podzim odejde do řepkových polí a vrací se do lesa až někdy na jaře. Toto se projevuje na špatném zdravotním stavu zvěře a je mnoho úhynů. Když pak přijde ještě krutá zima, která byla např. před 3 lety, tak šly stavy srnčí zvěře hodně dolů. Spíš teď řešíme problém, že stavy srnčí zvěře nejsou už takové a co s tím udělat, aby se vrátily do normálu. Ochranu lesních kultur provádíme chemickým nátěrem a ve vytipovaných lokalitách oplocením. Přirozené obnovy převážně neoplocujeme.

Postavení soukromých vlastníků

- Jak hodnotíte postavení soukromých vlastníků lesů v České republice a jak obecně hodnotíte stav lesnictví a lesního hospodářství u nás?

Soukromý majetek hodnotíme vysoko, privátní lesy přeci jen vypadají jinak než státní. Ale asi to nelze paušalizovat, hospodaření je dáno velikostí majetku, jaký je tam lesní hospodář, zájem vlastníka atd. V této oblasti jsou drobné lesní majetky poměrně roztříštěné a malé, od 2 arů, až po největšího majitele lesa, který má asi 9 ha. Dá se říci, že drobní majitelé lesa velký zájem o hospodaření neprojevují. Lépe jsou na tom větší majetky, které mají odborné lesní hospodáře a mají již pravidelný hospodářský cyklus.

V této souvislosti bychom také zmínili certifikaci lesů. Domníváme se, že zákony o lesích v EU jsou velmi dobré. Vůči vlastníkům lesů v ČR je zákon o lesích dost přísný. Je zde kulturní lesnictví, ne lesnictví, kde se nekontrolovaně mýtí. Lesnictví v ČR je na dobré úrovni. Certifikace je produkt nějaké lobby, a je to zbytečné tahání peněz z kapes majitelů. Myslíme, že je v EU naprosto zbytečné, a je škoda, že se tomu EU nedokáže, nebo nechce bránit.

- Myslíte si, že by stát měl vlastníkům lesů přispívat k zabezpečení celospolečenských funkcí? Pokud ano, jaký způsob by byl dle vašeho názoru nejvhodnější?

Pořád se zdůrazňují mimoprodukční funkce lesa. Lidé chodí do lesa na houby, na procházky, jezdí na kole, koních, vyváží odpad, a nikdo to nebere v potaz. Podle našeho názoru by měla být odpuštěna alespoň daň z nemovitosti, anebo by měla přijít plošná dotace na hektar lesa. Dotace na vykonanou práci v lese jsou kráceny a jsou problematické, majitel nemá nikdy jistotu, že něco dostane.

Využili jsme dotace z EU na traktor, který jsme asi před 2 roky zakoupili z Evropských fondů – dostali jsme 40 %.

- A dotace z krajských rozpočtů?

Majetek máme na třech pověřených úřadech a dvou krajích.

Neřekli bychom ale, že se od sebe oba kraje nějak výrazně liší. Dotační tituly jsou podobné, otázka je samozřejmě výše dotace – stropy. Problém není v tom, že by dával jeden z nich výrazně více či méně, ale že nejsou peníze, nebo krajské úřady staví dotace do lesů na druhou kolej.

Děkuji za rozhovor (20. 9. 2011)

Petra Kulhanová

Foto: autorka