Archiv časopisu Lesnická práce

Ondřej Varta, Jiří Harazim

Ruční těžba dřeva patří mezi značně rizikové práce, a v některých případech, jako je například nenadálý pád větví, lze riziko práce obtížně předvídat. Za účelem minimalizace rizik byly legislativně stanoveny způsoby organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen při práci v lese a na pracovištích obdobného charakteru zajistit (nařízení vlády č. 28/2002 Sb.).

Státní úřad inspekce práce v Opavě (SUIP) evidoval v roce 2010 v souvislosti s těžbou, dopravou a manipulací s dřívím 10 smrtelných pracovních úrazů (SPÚ), z toho 7 bylo evidováno při manuální těžbě dřeva, 2 při dopravě a manipulaci s dřívím a 1 při mechanizované těžbě dřeva. Většina těchto smrtelných pracovních úrazů byla způsobena fyzickými osobami, které podle § 12 a 13 zákona č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů provozují samostatně výdělečnou činnost („OSVČ“). Z uvedených důvodů Státní úřad inspekce práce ve spolupráci s místně příslušnými oblastními inspektoráty práce (OIP) vyhlásil kontrolní akci (kampaň), která se uskutečnila v průběhu prvního pololetí roku 2011, a byla cíleně zaměřena na to, jak je ze strany OSVČ dodržována bezpečnost práce.

Jakub Marek

Činnosti spojené s těžbou dřeva jsou považovány za jedny z nejrizikovějších. Každoročně při nich dochází ke vzniku značného počtu pracovních úrazů. Situace je o to horší, jedná-li se o kalamitní těžbu dřeva. V tomto případě vznikají naprosto odlišné a ještě více rizikovější situace než při běžné těžbě. Tyto okolnosti je nutné zohlednit zejména při najímání kvalifikovaných dřevorubců na práci, neboť v opačném případě je nedostatek zkušeností a délka praxe dřevorubce častou příčinou vzniku úrazů.

Rozhovor s výrobně technickým ředitelem Lesů ČR Vladimírem Krchovem

Lesy ČR zveřejnily 3. října 2011 na svých internetových stránkách koncepci k revizi honiteb v souvislosti s ukončením desetiletého období platnosti většiny nájemních smluv. Materiál, který ve zkrácené podobě uvádíme v rámečku, obsahuje informace o tom, jak hodlá státní podnik za půldruhého roku postupovat, ale neodpovídá na otázky, které si kladou mnozí myslivci ve vlastních honitbách Lesů ČR, ale i v honitbách společenstevních, do nichž podnik vložil pozemky, které spravuje.

Některé z otázek položila redakce časopisu Svět myslivosti výrobně technickému řediteli Lesů ČR Vladimíru Krchovovi.

Rozhovor s Divišem Czerninem, majitelem firmy Czerninská lesní správa Hlušice, s.r.o., a Lubomírem Soukupem, odborným lesním hospodářem.

Rozhovor ze seriálu o šlechtických lesních majetcích se uskutečnil na majetku Diviše Czernina v Hlušicích.

Korespondenční rozhovor s Alexandrem Vondrou, ministrem obrany ČR

Ministerstvo obrany České republiky spravuje prostřednictvím státního podniku Vojenské lesy a statky ČR (VLS) zhruba na 126 000 hektarů lesní půdy a 6 000 hektarech zemědělské půdy.  Převážná část obhospodařovaných ploch se nachází ve výcvikových prostorech Armády ČR.

V letošním roce navrhl ministr obrany Alexandr Vondra optimalizaci využití vojenských újezdů, jejímž nejpodstatnějším bodem je vyjmutí vojenského výcvikového prostoru Brdy z režimu vojenských újezdů. Co přesně bude tato změna znamenat, jaký je předpokládaný harmonogram, jaký bude další osud území Brd, jsme se písemně zeptali Alexandra Vondry.

Rozhovor s Janem Mičánkem, předsedou představenstva holdingu LESS

Společnost LESS&FOREST s.r.o., patřící do holdingu LESS a.s., nabídla podle výsledků říjnového otevírání obálek nejvýhodnější nabídky na 75 % jednotek Lesů ČR. LESS&FOREST následně jasně deklaroval záměr podepsat smlouvy odpovídající zhruba 2 mil. m3 dříví.

Výsledky otevírání obálek přesto vyvolaly silné pnutí, a to zejména v rovině politické. Řešení této situace připadlo na nového ministra zemědělství Petra Bendla. Čas k analýze tendru mu poskytl ÚOHS pozastavením veřejné soutěže, které ovšem nezdůvodnil jediným věcným argumentem.

O rozhovor na téma tendru Lesů ČR či možného vstupu strategického investora do holdingu LESS jsme požádali Jana Mičánka.

Vážení čtenáři Lesnické práce,

tradicí našich lesníků vždy bylo nejen umět lesy spravovat, ale současně se postarat i o to, aby je naši potomci převzali minimálně ve stejném stavu, v jakém jsme je přejali od předchozí generace. I když v minulých letech náš lesnický cech utrpěl řadu šrámů, často se místo aktivní snahy po soudržnosti mezi námi projevuje určitá míra nostalgie, sebelítosti a apatie. Přesto si dovoluji tvrdit, že jsme schopni a musíme posouvat náš obor správným a odborně fundovaným směrem i do budoucnosti.