Brslen evropský (Euonymus europaea)

Rod brslen (Euonymus L.) patří do čeledi jesencovitých (Celastraceae) a obsahuje 220 druhů. Těžiště jejich rozšíření je v Asii, v Evropě najdeme pouze 4 autochtonní druhy, z toho v České republice 2 druhy. Latinské jméno zřejmě vzniklo ze slova „onoma“, které znamená jméno.

Popis druhu
Opadavý keř nebo malý strom vysoký z pravidla 2–3 m (v literatuře uváděno až 7 m) se široce klenutou korunou. Kmínek je vzácně maximálně 20 cm tlustý. Koruna je hustá, větve odstávající. Kůra na starších kmíncích je šedohnědá až černá. Kůra na kořenech a větvích má mléčnice s gutaperčou (přírodní latex). Dřevo je žluté, hedvábně lesklé, bezjádrové, jemně porézní. Letorosty jsou zelenohnědé, starší nevýrazně čtyřhranné nebo s korkovými lištami, postranní větve obloukovitě ohnuté, tenké. Pupeny 3–5 mm dlouhé, vejčité, zelené; šupiny s tmavým lemem. Listy jednoduché, podlouhle vejčité, listová čepel je na bázi klínovitá, zašpičatělá, na okraji drobně pilovitá. Šířka listu je zpravidla 2–3 cm, délka listu 5–8 cm. Na rubu na žilkách najdeme krátké žlaznaté chloupky. Řapík je maximálně 1 cm dlouhý, krátce chlupatý. Kvete od května až do začátku července žlutavými až žlutozelenými čtyřčetnými malými květy. Květy vyrůstají po 3 až 9 v úžlabních vidlanech na stopkách až 3 cm dlouhých. Květy jsou oboupohlavné, výjimečně jednopohlavné. Plodem jsou kožovité čtyřhrané tobolky růžové až karmínově červené, kolem 1 cm velké, takzvané „kvadrátky“ nebo „kněžské čepičky“ – podle 4 dozadu ohnutých purpurových plodolistů. Semena jsou vejcovitá, 5–8 mm dlouhá, hnědá, umístěná v oranžovém míšku (latinsky arillus). Po dozrání v září až říjnu tobolka puká a semena z ní visí na dlouhém poutku. Semena jsou jedovatá, stejně tak i celá rostlina. Hmotnost tisíce semen je 70 g. Brslen je velmi proměnlivý ve všech znacích – jak ve tvaru listů, tak v květech i plodech.

Rozšíření
Brslen evropský najdeme prakticky v celé Evropě a zasahuje až na západní okraj Asie. Roste od nížin až do hor, maximálně v nadmořské výšce 1 200 m n. m. Severní hranice prochází Irskem, Skotskem, jižním Švédskem a Dánskem. Na východě zasahuje až na Sibiř, jižní hranice prochází od Kavkazu přes Balkán až do Španělska. Západní hranici tvoří Atlantický oceán. Chybí ve Skandinávii a na větší části Pyrenejského poloostrova. U nás se vyskytuje poměrně hojně v termofytiku a mezofytiku, od nížin až do podhůří. Maximálně dosahuje nadmořské výšky 550 m n. m – Českomoravská vysočina. Bývá součástí dubových, habrových a lužních lesů, najdeme ho i na skalnatých svazích, březích vodotečí a dokonce na zdech. V keřovém patře spolu s ním najdeme trnku, růži šípkovou, dřín a ptačí zob.

Význam, možné využití dřeva a jiných produktů
Pro dekorativnost plodů a podzimního zbarvení listů je již dlouho využíván při zahradních a parkových úpravách. Velmi dobře snáší kouřové plyny a sestřihování, proto se hodí do městského prostředí. Není okusován zvěří. Je možné ho vysazovat při zpevňování svahů, vytváří totiž hustou síť jemných kořenů, které zpevňují půdu. Využívají se kultivary ‘Albus‘ – s bílými plody, ‘Atropurpurea‘ – s úzce kopinatými, purpurově červenými, na podzim šarlatovými listy a tmavě červenými plody, ‘Pumilus‘ – zakrslý kultivar s vystoupa-vými větvemi a ‘Red Cascade‘ – vysoký keř s mírně převislými větvemi a velkým množstvím žlutých plodů.
Dřevo se využívalo v řezbářství a při výrobě drobných předmětů a drobných částí hudebních nástrojů. Vyráběly se z něj i dýmky a párátka, v obuvnictví se z něj dělaly floky. V Německu se z něj vyráběla vřetena. Nevýhodou dřeva je ale jeho krátká trvanlivost. Dřevěné uhlí z brslenu je měkké a stejnoměrně tvrdé a lze ho využít pro kreslení. Využíval se i pro výrobu střelného prachu.
Semena, listy a kůra obsahují chemické látky podporující činnost srdce – glykosid evonymin. Otravy se mohou vyskytnout u malých dětí po požití lákavě vypadajících plodů, otrávit se ale může i dospělý. Menší výskyt otrav je spojen s velmi svíravou a nepříjemnou chutí nutící ke zvracení. Otrava se projevuje nevolností, zvracením, křečemi v břiše, zvýšenou teplotou a krvavým průjmem. První příznaky otravy se dostavují po 12–18 hodinách a pokud nedojde k léčení, člověk umírá na selhání krevního oběhu a poškození jater a ledvin. Smrtelná dávka pro dospělého člověka je třicet tobolek. Byly zaznamenány i případy otrav truhlářů, kteří pracovali se dřevem brslenu. Kůra obsahuje gutaperču (latex), která byla v minulosti místně těžena. Odvar z plodů byl využíván při barvení látek. Semena obsahují olej, který se používá buď zevně, jako prostředek při kožních nemocech způsobených parazity, popřípadě vnitřně pro vyvolání zvracení. V lidovém léčitelství byl ceněn jako prostředek proti svrabu a vším – využívala se rozemletá semena, olejem ze semen se potíraly strupy. Dříve se také používal pro svícení nebo jako přídavek do mýdel.
Větší je jeho význam ekologický, ve velké oblibě ho mají některé druhy ptáků – semena jsou hojně konzumována červenkami, drozdy a strakami. Již v roce 1822 ho Johann Friedrich Neumann, zakladatel vědecké ornitologie, označil jako „červenčí chléb“.

Pěstební nároky
Jedná se o světlomilnou dřevinu, která ale může růst i na zastíněných stanovištích. Vyžaduje stanoviště vlhká, najdeme ji i na výsušných místech, vyloženě suchá stanoviště ale nevyhledává. Brslen najdeme na půdách živných, vápenatých, vlhkých. Má rád hluboké propustné půdy, nesnáší půdy ulehlé. Je mrazuvzdorný. Roznášen je na velké vzdálenosti ptáky, semena ale vyklíčí až po dlouhém období klidu – cca po 4–5 letech, v průběhu kterých musí semeno opakovaně přejít mrazem. Dobře se šíří kořenovými výmladky – velmi rychle zarůstá volné plochy. Uměle je ho možné množit letními řízky.
Pro umělý výsev se plody sbírají před puknutím tobolek od konce srpna do začátku října. Ukládají se do prodyšných pytlů. Co nejrychleji se zbavují míšku (způsobuje oddálení klíčení) – třesením v pytlích nebo drhnutím na sítech. Krátkodobá stratifikace probíhá v nádobách s pískem při teplotě 0–5 stupňů. Snížením teploty na mínus 6 stupňů se prodlouží doba skladování na 5 let. Semena se vysévají na jaře – jejich vzcházivost je významně vyšší než při podzimním výsevu.

Škůdci
Brslen škůdci zpravidla netrpí, jak už bylo napsáno, není ani poškozován zvěří. Za většího škůdce lze považovat snad jen předivku brslenovou Yponomeuta cagnagella, která se živí listy brslenu. Předivka je drobný motýlek, velký maximálně 2,5 cm, který klade vajíčka na hladkou kůru brslenu a pokrývá je ochranným rychle tuhnoucím sekretem. Housenky se líhnou po třech až čtyřech týdnech a přezimují na místě nakladení. Příští rok v dubnu a květnu housenky minují na čerstvě vyrašených listech, které skeletují a spřádají je hustým předivem do hnízd. Mohou způsobovat holožír a opředena může být celá rostlina. V červnu se housenky hromadně kuklí u paty keře. Z chorob je méně závažné padlí, je napadán i štítenkou zhoubnou (Quadraspidiotus perniciosus).
Je zimním hostitelem polyfágní mšice makové – na keřích přezimují vajíčka, na jaře na brslenu proběhne vývoj několika partenogenetických generací.

Současný stav a opatření k podpoře
Tento keř je poměrně hojně zastoupen a není potřeba žádné ochrany. Četné archeologické nálezy ukazují, že je v Evropě domácí již miliony let.

Autoři:
Ing. Vladimír Janeček, Ph.D.
Ing. Jana Ešnerová, Ph.D.
KDŠLD FLD ČZU
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.