Škodliví činitelé v lesích Moravskoslezského kraje v letech 2002–2012
Jan Lubojacký
Z pohledu ochrany lesa patří oblast severní Moravy a Slezska v rámci Česka mezi nejproblematičtější území. Chronické chřadnutí zdejších smrčin v posledních letech je zapříčiněno komplexem abiotických, biotických a antropogenních činitelů, jež se různou měrou podílejí na dalším prohlubování nepříznivého stavu. V následujícím přehledu je zhodnoceno působení škodlivých činitelů na smrkové porosty v rámci Moravskoslezského kraje od roku 2002 do současnosti.
V jednotlivých letech sledovaného období zpravidla převažovalo poškození lesních porostů činiteli abiotickými nad biotickými. Nejvýznamnější nárůsty nahodilých těžeb byly zaznamenány v letech 2003, 2007, 2008 a 2010, kdy došlo ke kumulaci poškození smrkových porostů větrem a podkorním hmyzem za současného spolupůsobení výrazných přísušků a vysokých teplot během vegetační sezóny.
Abiotičtí škodliví činitelé
Z abiotických škodlivých činitelů připadá nejvyšší podíl objemu nahodilých těžeb na vítr, který se v podobě jarních a letních vichřic nejvíce projevil v letech 2003, 2008 a 2010 (graf 1). Vážné poškození porostů sněhem nastalo zejména v zimě s bohatou sněhovou nadílkou 2005/2006 a také po předčasném napadnutí těžkého mokrého sněhu koncem října 2009. Obecně platí, že výskyt polomů závisí na interakci řady faktorů, včetně klimatologických a orografic-kých, stejně jako na vlastnostech lesních porostů a způsobech hospodaření.
V poslední době představuje závažné ohrožení lesních porostů sucho a opakované přísušky (obzvláště v nižších a středních polohách), které zhoršují fyziologický stav dřevin a připravují vhodné podmínky pro kolonizaci biotickými škůdci. Nejvíce ohroženou dřevinou je samozřejmě mělce kořenící smrk. Nejvýznamnější periody sucha proběhly podle evidence nahodilých těžeb v letech 2003 a 2005–2009 (graf 2). Zatímco evidované poškození exhalacemi v důsledku legislativních změn na konci devadesátých let minulého století klesá, rok od roku naopak narůstá plocha, na níž je pozorováno žloutnutí smrku.
Houbové patogeny
Ačkoliv ještě na přelomu tisíciletí bylo smrkové václavkové dříví evidováno pouze sporadicky, od roku 2003 došlo z pohledu nahodilých těžeb k masivnímu rozvoji václavky (Armillaria sp.) (graf 3). Do současnosti se ve sledované oblasti jedná o nejvýznamnější houbový patogen smrku. K prudkému rozvoji napadání smrků došlo zejména po oslabení jejich obranyschopnosti po velmi suché a teplé vegetační sezóně roku 2003 a v letech následujících. V roce 2004 bylo evidováno na území Moravskoslezského kraje téměř 200 tis. m3 napadeného dříví a od tohoto roku dochází k postupnému snižování, i když v posledních dvou letech došlo k opětovnému nárůstu. Přestože je napadení smrku václavkou pozorováno ve většině lesních porostů severní Moravy a Slezska, v minulosti zde nenastal rozsáhlejší rozpad lesa podmíněný houbovými patogeny. Infekce václavkou je zde nejvýznamnějším predispozičním faktorem chřadnutí smrčin, avšak spouštěcím a mortalitním faktorem je vodní deficit způsobený neschopností poškozeného kořenového systému saturovat požadavky hostitelských stromů.
Hmyzí škůdci a škody zvěří
Biotickým škodlivým činitelům přesto dominuje podkorní hmyz. Stromy jsou v severovýchodní části Česka napadeny zpravidla jak lýkožroutem smrkovým (Ips typographus L.) (kmenová část se silnější kůrou), tak také l. severským (Ips duplicatus Sahl.) (korunová část; ve vrcholových partiích, případně ve stromech prvních věkových stupňů dominuje l. lesklý (Pityogenes chalcographus L.); lokálně se uplatňuje také l. menší (Ips amitinus Eichh.)). Podíl l. smrkového a l. severského je na kmeni často vyrovnaný. Od roku 2003 zde představuje evidovaný objem smrkového dříví napadeného l. severským 30–40 % celkového objemu kůrovcového dříví hlášeného v Moravskoslezském kraji.
V posledním desetiletí došlo ke dvěma vrcholům objemu vytěženého kůrovcového dříví. První nastal v klimaticky extrémním roce 2003 (340 tis. m3) a druhý mnohem výraznější v letech 2007 (520 tis. m3) a 2008 (470 tis. m3) (vždy současně nadprůměrné teploty, sucho, větrné polomy). Následoval pokles, který se od roku 2011 změnil v opětovný pozvolný nárůst (graf 4). V roce 2012 představoval objem kůrovcového dříví vytěženého na území Moravskoslezského kraje více než třetinu celorepublikového množství kůrovcového dříví a společně s krajem Olomouckým se jednalo dokonce o více než polovinu (na území obou krajů 321 tis. m3, v celé republice 633 tis. m3).
Příznivá situace naopak trvá v rámci poškození lesních porostů listožravým hmyzem. Za zmínku stojí snad jen gradace smrkových druhů pilatek (Pristiphora sp., Pikonema sp.) z přelomu tisíciletí, kdy ještě např. v roce 2002 bylo evidováno téměř 1 000 ha poškozených porostů, o rok později již jen necelých 150 ha a v současnosti do 20 ha. Významnější poškození smrků ploskohřbetkami bylo zaznamenáno jen v roce 2003 na území bývalého okresu Ostrava (550 ha). Poškození jehličnatých výsadeb klikorohem borovým (Hylobius abietis L.) je zde každoročně hlášeno v rozsahu okolo 40 ha, s výjimkou let 2005 (120 ha) a 2009 (90 ha). Poškození převážně listnatých výsadeb drobnými hlodavci se pak podle evidence pohybuje v posled-ních letech mezi 50–160 ha za rok.
Vyjádření škod způsobených zvěří na lese (okusem, ohryzem a loupáním) vychází z platné vyhlášky č. 55/1999 Sb. Trend vývoje početnosti populací spárkaté zvěře je dlouhodobě neměnný, přičemž dochází ke každoročnímu mírnému zvyšování stavů spárkaté zvěře. Výsadby listnatých dřevin a jedle jsou prakticky nerealizovatelné bez oplocení nebo nátěru repelenty, velice často jsou ohroženy i kultury borovice a smrku. Každoročně evidované škody zvěří v Moravskoslez-ském kraji se pohybují okolo 2 mil. Kč, avšak meziroční oscilace hodnot je možné komentovat jen velmi obtížně, neboť se nejedná o odraz skutečných škod vznikajících na lesních ekosystémech a nejsou zde ani naznačeny další ekonomické ztráty, jako např. náklady na ochranu před poškozením zvěří a ztráty z přírůstu, kvality a absence obnovy.
Závěrem
Odhlédneme-li od obtížně řešitelné problematiky poškozování lesních porostů zvěří, bude, podobně jako na většině území republiky, představovat největší hrozbu v ochraně lesa opětovná recidiva podkorního hmyzu. Pečlivé vyhledávání kůrovci napadených stromů a jejich včasná asanace významně zpomalí rozpad zdejších smrčin. Intenzita chřadnutí smrkových porostů a další rozvoj václavky bude odvislý zejména od průběhu počasí (velikost srážkových úhrnů a jejich rozložení v čase i prostoru, průběh teplot atd.). Náprava zdejší velice nepříznivé situace by proto měla být ponejvíce spjata s postupnou změnou druhové skladby nepůvodních smrkových porostů ve prospěch stanoviště vhodných dřevin, které se budou lépe vyrovnávat s klimatickými extrémy, jichž jsme svědky v posledních letech.
Pozn.: Uvedené hodnoty se vztahují na přibližně 70 % výměry lesů, neboť právě tuto plochu pokrývají hlášení o stavu škodlivých činitelů, která jsou každoročně zasílána vlastníky a správci lesů ke zpracování Lesní ochranné službě.
Autor:
Ing. Bc. Jan Lubojacký
LOS VÚLHM, v.v.i.
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.