Úvodník 9/2013

Během padesáti let se tedy třikrát změnily stroje, technologie a způsoby přípravy i řízení výroby. Stroji 1. generace jsou dvoumužné motorové pily, zemědělské kolové a pásové traktory s navijáky i trofejní nákladní automobily pro odvoz dříví, které po válce nahrazovaly manuální a animální práci prací strojovou. Brzy se ukázalo, že se fyzickou námahu a četnost pracovních úrazů podařilo snížit, ale objevila se do té doby neznámá rizika – hluk, vibrace, práce v nevhodné poloze těla a neuropsychická zátěž, a proto následovala 2. generace, respektující ergonomické požadavky snížením hlučnosti, použitím antivibračních rukojetí, odpružených a otočných sedaček atd. Až 3. generace řešila komplexněji vztah člověk – stroj – přírodní prostředí, snižováním měrného tlaku na půdu (širšími pneumatikami a kolopásy, počtem náprav), omezením narušování půdního povrchu prokluzem (dezénem pneumatik, hydrodynamickými a hydrostatickými převodovkami, vyloučením diferenciálů no spin, elektronickou regulací prokluzu) a snižováním škod na stojících stromech prostorově nenáročnými pracovními principy (výsuvnými hydraulickými rameny). Proti manuálním technologiím přinesla 1. generace strojů zvýšení nákladů na jednotku výroby, ale snížení namáhavosti práce a vyšší výkonnost pracovníků přispěly k jejich akceptování. Stroje 2. generace byly přijaty příznivě, protože zvyšovaly komfort obsluhy a často i výkonnost, což růst nákladů utlumilo. Zavedení strojů 3. generace doprovázely obavy, jak se jejich konstrukční náročnost, a z toho vyplývající vyšší cena, projeví v nákladovosti. Praxe i tuto obtíž zvládla, protože mají širší spektrum použitelnosti a jsou provozně praktičtější. Za stroje třiapůlté generace lze považovat ty, u nichž se snižují exhalace motorů, což ale není motivováno lepším využitím paliv a zlepšením ekonomiky výrobního procesu, ale plněním legislativních požadavků. Na rozdíl od předchozích strojů necítí lesník vyhraněnou potřebu legislativně stanoveným limitům vyhovět, zatímco požadavky na snížení neuropsychické zátěže, omezení boření stroje s tvorbou kolejí či poškozování stojících stromů vnímal jako potřebné. Chápe, že na dálnici, kde jede jeden kamion za druhým, je každé snížení exhalací užitečné, ale není přesvědčen, že je to naléhavé v lese, kde široko daleko žádný další stroj není. Zatímco předchozí generace strojů přinášely jejich vlastníkům vyšší užitnou hodnotu, třiapůltá generace „jen“ plní nějakou normu. Dokud pro plnění požadavků legislativy EU na čistotu ovzduší stačilo optimalizovat spalovací prostor, zvýšit pracovní tlak motoru, či jej přeplňovat, zůstával problém lesníkům skryt (výrobci motorů jej ale řešili intenzívně), protože tato opatření přinášela snížení spotřeby paliva, aniž působila provozní komplikace. Možnosti uvedených řešení jsou vyčerpány, a proto výrobci motorů přicházejí se systémem CEGR (recirkulace ochlazených výfukových plynů), filtrováním pevných částic a SCR (selektivní katalytická redukce), při které se vstřikováním močoviny do výfukových plynů přeměňují NOx na vodu a dusík. Tyto systémy sice přinášejí i úsporu pohonných hmot (udává se 5 %), ale jsou natolik technicky náročné, že je důsledkem zvýšení cen strojů (o 10 tis. €) a provozní komplikace (močovina se musí doplňovat při každém tankování, nesmí zmrznout, při delší odstávce stroje musí být vypuštěna; filtry pevných částic mají svůj servisní interval i termíny výměny; motory s příslušenstvím jsou větší a těžší a příslušenství je na stroji umístěno tak, že může být při nehodě poškozeno). Protože na území členského státu garantuje plnění legislativy EU stát, má logiku, že prvním subjektem v ČR, který do podmínek výběrového řízení pro dodavatele prací zařadil požadavek, aby harvestory i forwardery s výkonem motoru 19 kW a vyšším splňovaly minimálně emisní normu EPA Tier 3 (EU Stage IIIA), byly Vojenské lesy a statky ČR, s.p. Toto prolomení výběrových řízení s jediným parametrem (cenou) je komentováno různě, ale často s podezřením „komu to má prospět?“ Tato spekulace je neopodstatněná. Pokud má stát garantovat plnění legislativy EU, pak je normální, že právě státní podnik začíná s jejím uplatňováním. A uplatnění nového parametru podle mého názoru prospěje všem. Zatím se při výběrových řízeních setkávaly stroje třiapůlté generace se stroji staršími, s nižším podílem odpisů, což nutně vedlo k nabídce prací pod reálnou cenu. Zavedení legislativního požadavku tak umožní „restart“ cen deformovaných jediným parametrem, a spravedlivější uplatnění majitelů modernějších strojů. Majitelé starších strojů nijak neutrpí, protože cenový restart umožní i jim nasazení reálnějších cen. A odběrateli by mělo přinést efekt nasazení strojů novějších, s vyšší provozní spolehlivostí a s lepšími ekologickými parametry. Faktický dopad nebude tak dramatický, jak „bouře ve sklenici vody“ naznačuje. Jedná se o 80 300 m3 dříví v průběhu let 2014–2016, což je doslova legrační podíl těžeb v ČR, a pak, kritikům tohoto výběrového řízení asi uniklo, že citované normě vyhovují již letos stroje šesti až sedmileté a mladší. Koncem smluvního období to tedy budou stroje až devítileté. Takže podmínce opravdu vyhoví „kde kdo“.