Články

Svět myslivosti č. 02/04

ÚVODNÍK

Ing. Vladimír Krchov, Ph.D.

Vážení čtenáři,

krajinu střední Evropy člověk významně ovlivňuje po několik tisíc let. Především rozvoj zemědělství a s ním spojený nárůst populace vyžadovaly vždy další a další zemědělské plochy, kterým ustupoval les. Ten ve své původní podobě dočasně přetrval jen v oblastech vzdálených od lidských sídel, v horských a i jinak zemědělsky obtížně využitelných územích. I tam jej však člověk dostihl, když za lesem, jako zdrojem energie, přestěhoval své hutě. Byl to ale také člověk, který lesy obnovil a začal je pěstovat podle potřeb společnosti. Následně však byly tyto pozměněné lesy obětovány společností ve prospěch krátkodobých a krátkozrakých efektů a cílů. Dlouhodobá imisní zátěž zničila nebo vážně poškodila značnou část nepůvodních lesů, které byly nahrazeny dřevinami, u nichž se ve své době předpokládala nejvyšší odolnost proti exhalacím.

K nové vyhlášce o bažantnicích

MVDr. Pavel Forejtek, CSc.

České bažantnictví má mnohasetletou historii a pojmy jako český bažant či bažantnice na Konopišti nebo v Židlochovicích jsou dodnes velmi dobře známy mezi evropskými lovci bažantí zvěře. Bažantnice ve své dlouhé historii vždy představovaly místa, kde člověk svojí činností vytvářel vhodné podmínky pro chov a hlavně pro následný intenzivní lov bažantí zvěře.

Příbuzenská plemenitba a stanovení její intenzity u bílé jelení zvěře

RNDr. Jaromír Fiedler, DrSc., Doc. Ing. Luděk Bartoš, DrSc. a Václav Perner

Toto je třetí a poslední pokračování článků vyvolaných informacemi o bílé jelení zvěři v 11. a 12. čísle Světa myslivosti z loňského roku. V letošním lednovém čísle jsme se zamýšleli nad tím, jak v oboře v Žehušicích udržet původní zbarvení tamní bílé jelení zvěře, které se liší od bílých jelenů pravděpodobně všech ostatních chovů. Jde o to, že se v Žehušicích vyskytuje zvěř skutečně čistě bílá, občas s přesně ohraničenými pigmentovanými skvrnami. Nevyskytovalo se tam zbarvení "plášťové", tedy jednobarevné, bez pigmentových skvrn, více či méně bílé, s nádechem jakoby do růžova, do žluta, do hněda, či téměř nikdy zcela čistě bílé s tmavými skvrnami. Aby bylo toto zbarvení zachováno, je lepší, když se zvěř nemísí se zvěří nepříbuznou. Takový chov se však stává uzavřenou populací a může pak mít problémy s důsledky příbuzenské plemenitby.

"Míti zazvěřený revír předpokládá uměti si zvěř vychovati"

 

Ing. Netolička Marek

"Míti zazvěřený revír předpokládá uměti si zvěř vychovati. Naší snahou však nebývá dosáhnouti jen určitého množství, nebo-li myslivecky řečeno "stavu" zvěře, nýbrž dosáhnouti také její přiměřené jakosti a odolnosti proti živlům přírodním a nemocem. Je také samozřejmým, že kvalitní zvěře nedosáhneme v revíru přezvěřeném. Všechny naše chovatelské snahy by byly marné, kdyby se zvěři nedostávalo základních existenčních podmínek."
Josef Žalman: "Základy myslivosti"

Prohlašování pozemků za nehonební

JUDr. Ing. Jiří Staněk, CSc.

Z hlediska možnosti využití pozemků pro výkon práva myslivosti rozlišuje nejen myslivecká praxe, ale i zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon") pozemky na honební a nehonební. Zatímco nehonební pozemky jsou zákonem definovány taxativním výčtem (§ 2 písm. e), honební pozemky jsou definovány jen obecně a rámcově jako všechny ostatní pozemky, které nejsou pozemky nehonebními (§ 2 písm. f).