Články

Ing. Jiří Mlčoušek

Hory jsou krásné. Drsné i něžné. Přívětivé, ale též zrádné. Jsou součástí milující, ale přísné matky přírody. Je úplně lhostejno, jde-li o velehory, či o jejich příbuzné s podstatně nižší nadmořskou výškou. Hory ve vysokých nadmořských výškách oplývají především skalnatými útesy, roklinami a propastmi. Lesa je tam jako šafránu. Čím rychleji nadmořská výška klesá, tím ubývá skalin a přibývá lesa. Vše má své kouzlo, ale pro člověka i nebezpečí. Nebezpečí je přímo i nepřímo úměrné fyzické odolnosti jedince, jeho psychice a schopnostem orientace v terénu. Pro domorodce je orientace vlastností přirozenou a po předcích vrozenou. Horší je to ale již s občasnými návštěvníky hor a je úplně jedno, jde-li o turistu, obdivovatele horských krás, demagoga, který vidí přírodu především v literách příruček, rekreanta, či dokonce o myslivce.