MÁ VENKOV BUDOUCNOST?
Stěžejním oborem lidské činnosti v těchto oblastech bylo odedávna hospodaření na půdě, tj. zemědělství a lesnictví. Vazba k půdě byla určující pro formování vztahů uvnitř vesnických pospolitostí. Dříve o podobě krajiny rozhodovali vlastníci pozemků. Dnes jsou to především zemědělci a lesníci, na něž lze nahlížet jako na novou skupinu drobných a středních podnikatelů. Na evropském kontinentu je téměř 215 mil. ha lesů a dalších porostů, představujících bezmála 30 % celkové rozlohy, z čehož asi 87 mil. ha se považuje za využitelné. V Evropě je asi 12 mil. vlastníků lesů (s majetky většinou menšími než 5 ha), v lesích pracuje přibližně 2,5 mil. lidí a evropské lesy vyprodukují zhruba dvojnásobek HDP Rakouska. V dokumentu "Lesnická strategie Evropské Unie" se konstatuje, že "lesy jsou zcela základní pro venkovské oblasti a tvoří hlavní prvek integrované politiky rozvoje venkova, zejména pro svůj příspěvek k příjmům a zaměstnanosti a pro své ekologické a sociální hodnoty".
REFORMA VEŘEJNÉ SPRÁVY
Po dlouhou dobu se zdálo, že vstup České republiky do Evropské unie je především záležitostí vrcholných orgánů státní správy a prostého občana se příliš netýká. Je to mimo jiné způsobeno dosavadní neexistencí samosprávných regionů, rozpačitou přípravou reformy veřejné správy a nedostatečně rozvinutými principy občanské společnosti v našem státě. V rámci Evropské unie ale tyto aspekty patří k velmi zdůrazňovaným - hovoří se o "Evropě regionů" a regionální politika, zaměřená na podporu vyváženého hospodářského rozvoje, je chápána jako nezbytná podmínka pro dosažení hospodářské a sociální soudržnosti. Regionální politika EU stojí na principu solidarity bohatších regionů s chudšími. Cílem této politiky je zmírnit rozdíly jednotlivých oblastí sjednocené Evropy, které se objevily buď v důsledku odlišné ekonomické vyspělosti zemědělských a průmyslových oblastí, anebo vinou postupného úpadku některých průmyslových odvětví, především těžby nerostných surovin a těžkého průmyslu.
Protože se ČR zařadila do první skupiny zemí, s nimiž EU zahájila předvstupní rozhovory, čekají nás rozsáhlé strukturální reformy. Mezi nimi je na prvním místě reforma veřejné správy, a to mimo jiné proto, abychom mohli čerpat finanční prostředky vyčleněné z fondů EU na podporu rozvoje infrastruktury jednotlivých regionů kandidátských zemí. O reformě veřejné správy se u nás diskutuje již téměř 10 let. Ani po přijetí zákona o vyšších územně správních celcích v roce 1997 se dlouho nic nedělo. Až nyní se ve chvatu intenzivně připravuje vznik nových krajů (bude jich 14: Liberecký, Ústecký, Karlovarský, Plzeňský, Pražský, Středočeský, Budějovický, Královéhradecký, Pardubický, Jihlavský, Brněnský, Olomoucký, Ostravský, Zlínský). Ovšem takto navržené kraje nevyhovují kritériím EU (jsou příliš malé), proto je připravena účelová varianta spočívající ve sloučení na celkových 8 regionů (NUTS II). Prvním krokem reformy by měla být volba krajských zastupitelstev tak, aby začala pracovat od 1. ledna 2001 a vykonávala své samosprávné a státoprávní kompetence, převzaté od ministerstev a okresních úřadů. Nejpozději do konce roku 2002 přestanou fungovat dosavadní okresní úřady. V dalším kroku by se mělo přejít z dnešních 77 okresů na systém tzv. malých okresů v počtu 185-210. Zatím není jasné, jakým způsobem se reforma dotkne státní správy lesů.
ROZVOJ REGIONŮ
Ačkoliv kraje ještě neexistují, paralelně s přípravou reformy veřejné správy se zpracovává Strategie regionálního rozvoje České republiky, Plán rozvoje venkova, vznikly regionální rozvojové agentury a regionální koordinační skupiny (s účastí lesníků a odborníků HÚL). V současné době již funguje asi 8 regionálních rozvojových agentur. Jde o evropsky osvědčený nástroj institucionální podpory regionálního hospodářského rozvoje, založený na základě partnerství místních orgánů, hospodářských subjektů a státu. Spolupodílí se zejména na formulaci cílů rozvoje regionu, zpracování strategického rozvojového plánu, vytváření podmínek pro rozvojové projekty, podpoře podnikání a vytváření potřebných základů pro předvstupní pomoc. V budoucnu se bude dále podílet na využívání strukturálních fondů EU.
V rámci pomoci EU kandidátským zemím vzniká několik nových ekonomických nástrojů. Pokračováním dlouhodobě fungujícího fondu Phare bude od roku 2000 poněkud šířeji zaměřený fond Phare II, z něhož by mohla ČR ročně získat asi 100 mil. EUR (3,8 mld. Kč). Dalšími připravovanými fondy EU jsou ISPA, určený na financování investic v oblasti životního prostředí a dopravní infrastruktury, a SAPARD, určený pro investice do zemědělství a rozvoje venkova. Z obou by ČR mohla ročně získat 100 mil. EUR. Smyslem SAPARDu je také naučit lidi využívat podpůrných prostředků Evropské unie. Tato nová forma pomoci EU postkomunistickým zemím již má kopírovat způsob, jakým členské země EU využívají pomoc z bruselských strukturálních fondů.
ČESKÝ VENKOV
A jak vypadá český venkov? Zpráva o stavu zemědělství ČR za rok 1997 v kapitole Sociální situace v zemědělství a na venkově konstatuje: "...Roztříštěnost cílů a zájmů reprezentantů jednotlivých sociálních skupin spolu se zhoršujícím oceněním práce v zemědělství vede k nespokojenosti, pesimismu a nejistotě zemědělců, k projevům narušování sociálního smíru a růstu deklarativních požadavků na zvýšení odpovědnosti státu za životní úroveň zemědělské populace. Tento vývoj vnitroodvětvového prostředí spolu se snižující se schopností ostatních odvětví absorbovat lidi odcházející ze zemědělství, přetrvávající nízkou mobilitu zemědělců a nezájem kvalifikovaných, mladých a podnikatelsky schopných lidí o uplatnění v zemědělství představují nepříznivé signály jak pro budoucí konkurenceschopnost českého zemědělství, tak pro stabilitu venkovského prostoru v celospolečenském i regionálním významu.
...V důsledku působení ekonomické reformy se dále prohlubují rozdíly mezi regiony a mikroregiony dané rozdílnými přírodními podmínkami, nerovnoměrně rozvinutou technickou infrastrukturou, rostoucí nezaměstnaností a pokračujícím útlumem zemědělské výroby. Prohlubující se regionální rozdíly se promítají do ekonomické i sociální úrovně jednotlivých okresů, a tím i životní úrovně jejich obyvatel.
...V řadě malých obcí dochází k výraznému nárůstu počtu obyvatel poproduktivního věku, kteří často představují až 40 % obyvatel obce. Některým obcím hrozí stárnutím obyvatelstva zánik, neboť zde nedochází ani k prosté reprodukci jejich obyvatel. Varujícím signálem pro další rozvoj venkova je skutečnost, že existují obce, kde není vůbec zastoupena dětská složka. Podle údajů ČSÚ ve skupině nejmenší obcí (do 500 obyv.) došlo v roce 1996 v důsledku přirozené reprodukce i migrace k jejich celkovému úbytku ve výši 2275 obyvatel. Tento proces je podporován rostoucími obtížemi při zajišťování dopravní obslužnosti malých venkovských obcí, a tím také problémy s dosažitelností volných pracovních míst i občanské vybavenosti vyššího stupně.
...Z terénních šetření vyplynulo, že v nezemědělských odvětvích se na venkově vyhranila sociálně ekonomická skupina soukromých vlastníků a podnikatelů. Překážkou jejího rychlejšího rozvoje tvoří nedostatečně rozvinutá infrastruktura a v mnoha venkovských oblastech také nedostatečně rozvinutý místní trh.
...Hlavním sociálním problémem venkova byl a je nedostatek pracovních příležitostí a jejich nízká diverzifikace. Potvrzuje se tak předpoklad, že venkov při současné struktuře není schopen absorbovat pracovníky uvolněné ze zemědělství i z dalších odvětví dislokovaných ve městech, ale vykonávaných venkovskými obyvateli."
Jan Řezáč