REGIONÁLNÍ POLITIKA A VÝZNAM STRUKTURÁLNÍCH FONDŮ EVROPSKÉ UNIE

Ing. Pavlína Ryšková, ing. Andrea Pondělíčková - Ministerstvo zemědělství, sekce lesního hospodářství

Evropská unie, jako společenství v současné době 15 zemí, je územím s velkou mírou ekonomické rozdílnosti mezi jednotlivými členskými zeměmi a logicky i mezi jednotlivými regiony v těchto členských zemích. Tyto diference vycházejí především z rozdílů kulturních, jazykových, historických atd. Všechny tyto rozdíly se v dnešní době odrážejí v různé úrovni příjmů obyvatelstva v jednotlivých regionech. Jinými slovy: ne všechny regiony nabízejí svým obyvatelům stejnou příležitost pro jejich seberealizaci - 10 nejbohatších regionů EU je 3x bohatších a investují 3x více do svého hospodářského rozvoje než 10 nejchudších.

SOLIDARITA JAKO VÝZNAMNÝ PRVEK POLITIKY EU

Problém heterogennosti Evropské unie (dříve Evropských společenství) nabíral vždy na významu při jednotlivých rozšiřovacích kolech a při vytváření nových, vyšších integračních forem. Na konci 80. let provedla ES významnou reformu, směřující k postupnému snižování ekonomických rozdílů mezi jednotlivými částmi Společenství. Od roku 1988 došlo k rapidnímu nárůstu finančních prostředků, které prostřednictvím tzv. strukturálních fondů směřují do jednotlivých členských zemí a regionů s cílem snižovat jejich vzájemné rozdíly. Objem finančních prostředků (tvořících nyní více než 30 % roz-počtových výdajů EU) je stanovován vždy na určité období. Lze konstatovat, že strukturální a regionální politika zaujímá nyní jedno z dominantních postavení v rámci EU, výší finančních prostředků se řadí na druhé místo za agrární politiku.

Strukturální politika je významnou součástí celkové politiky EU a je výrazem solidarity zemí s vysokým ekonomickým potenciálem vůči těm, které za nimi ekonomicky zaostávají. V souladu s tímto principem je strukturální politika zaměřena na vytváření srovnatelných podmínek pro hospodářskou soutěž mezi členskými státy.

STRUKTURÁLNÍ FONDY

Finanční prostředky na naplňování regionální a strukturální politiky jsou přerozdělovány prostřednictvím strukturálních fondů (SF), rozdělených podle zaměření na:

Evropský fond regionálního rozvoje (ERDF)

Aktivity fondu jsou cíleny především do zaostávajících regionů, do oblastí s odeznívající průmyslovou výrobou, kde je nezbytná restrukturalizace regionální ekonomiky a též do regionů, u kterých jde o podporu rozvoje venkovského prostoru.

Evropský sociální fond (ESF)

Patří k nejvýznamnějším nástrojům strukturální politiky EU. Zahrnuje zejména podporu vzdělávacích systémů v hospodářsky zaostávajících regionech, je určen na podporu odstraňování dlouhodobé nezaměstnanosti a začleňování mladých lidí do ekonomicky aktivního života.

Evropský fond zemědělské garance a orientace (EAGGF)

Fond je rozdělen do dvou sekcí:

• Sekce garance - hradí veškerá opatření související s uplatňováním společné zemědělské politiky. Garance směřují především do cenové oblasti a jsou určeny zejména na exportní subvence a vnitřní intervence.
• Sekce orientace - podílí se na financování strukturální a sociální politiky, zahrnující zlepšování výrobních podmínek včetně modernizace farem, zlepšování venkovské infrastruktury, podporu vzdělávání a výzkumu atd.

Kohezní fond

Byl založen v souvislosti s přípravou hospodářské a měnové unie. Čerpání finančních prostředků se týká pouze států s HDP nižším než 90 % průměru celé EU. Je určen zejména na podporu rozsáhlejších projektů z oblastí dopravy a životního prostředí.

Prostřednictvím strukturálních fondů, v souladu s nařízením Rady č. 2081/93 a rozhodnutím Rady 95/1/EC, směřují finanční prostředky na naplňování 6 základních cílů, z nichž 4 jsou re-gionálního charakteru a 2 jsou platné napříč celým územím EU.

REGIONÁLNÍ CÍLE

• Podpora rozvoje a strukturálních změn zaostávajících regionů (jedná se o ty regiony, jejichž HDP je za poslední 3 roky menší než 75 % průměru Unie).
• Konverze a rozvoj regionů, hraničních regionů nebo částí regionů závažně postižených poklesem průmyslové výroby (jedná se o ty regiony, kde míra nezaměstnanosti v posledních 3 letech přesáhla průměr EU a podíl nezaměstnanosti v průmyslu je vyšší než průměr EU).
• Podpora rozvoje venkovských oblastí, splňující kritéria: vysoký podíl zaměstnaných osob v zemědělství, nízká příjmová úroveň v zemědělském sektoru a nízký socio-ekonomický vývojový stav.
• Podpora rozvoje a strukturálních změn v re-gionech s extrémně nízkou hustotou zalidnění.

CELOSPOLEČENSTEVNÍ CÍLE

• Boj s dlouhodobou nezaměstnaností, hledání možností zařazení mladých lidí a začlenění osob, které ztratily práci zpět na pracovní trh.
• Podpora adaptace pracovníků na proces změn v průmyslu a ve výrobních systémech.
• Podpora rozvoje venkovských oblastí urychlením přizpůsobování se změnám v zemědělství v rámci struktury reformy společné zemědělské politiky.

Pomoc ze SF lze rozdělit na pomoc vázanou na národní iniciativu členských států, které získávají finanční prostředky na základě vypracovaných a schválených regionálních rozvojových plánů. Dále lze hovořit o pomoci v rámci iniciativ EU. Pod pojmem iniciativy si lze představit speciální podpůrné programy EU jako např.: Interreg II - zaměřený na přeshraniční spolupráci a energetické sítě nebo Leader II - orientující se na rozvoj venkova. V současné době existuje celkem 13 podobných programů. Další formou pomoci financované ze SF jsou tzv. inovační opatření, což jsou studie, opatření technické pomoci a pilotní projekty.

Současná regionální politika EU vychází z principu programování. Prvním krokem je vypracování Regionálního rozvojového plánu. V tomto plánu jsou analyzovány problémy re-gionu, vytyčeny jeho priority včetně kvantifikace finančních požadavků a zhodnocení předpokládaných ekologických dopadů navrhované strategie rozvoje regionu. Takto strukturovaný dokument je předložen orgánům Evropské komise (EK) ke schválení. Dalším krokem je stanovení rámce podpory Společenství (stanovuje EK). Zde by měly být definovány priority, kterých má být dosaženo, dále jsou zde uvedeny formy spoluúčasti EU, finanční zabezpečení a vymezení období, po které bude podpora poskytována. Na základě schváleného rámce podpory předloží členský stát jednotlivé operační programy, kde jsou blíže specifikovány podpory, jak bude zajištěna realizace programu a kontrola. EK na základě tohoto dokumentu přijme konečné rozhodnutí. Následně může začít realizace vlastních projektů.

ZÁVĚR

Na jaře roku 1997 přijala EU významný dokument Agenda 2000, zabývající se předpokládaným vývojem EU na počátku příštího tisíciletí a zároveň kroky, jež je třeba učinit pro naplnění tohoto vývoje. Z jeho obsahu vyplývá, že EU si uvědomuje velký význam svého budoucího východního rozšíření, zároveň si je ovšem vědoma, že před samotným rozšířením je bezpodmínečně nutné provést určité reformy dosavadního vlastního fungování. K nejdůležitějším částem tohoto dokumentu patří:

• reforma strukturálních fondů a strukturální politiky (snížení počtu naplňovaných cílů, snaha o efektivnější využití finančních prostředků),
• pokračování reformy společné zemědělské politiky (s cílem dále snížit podíl výdajů na tuto politiku na celkových výdajích společného rozpočtu EU),
• rozšíření EU a jeho dopad na politiku EU,
• otázka budoucího financování EU.

V Agendě 2000 je definováno i rozhodnutí, zahájit od 1. 1. 2000 cílenou podporu kandidátských zemí prostřednictvím tzv. předstrukturálních nástrojů EU (SAPARD, PHARE, ISPA).