Archiv časopisu Lesnická práce

DR. ING. LADISLAV DAVID OSLAVIL 85 LET

Když jsme na jaře r. 1960 jako mladí taxátoři kroměřížské pobočky ÚHÚL přišli do krásných hor Hostýnských vrchů zpracovávat nový lesní hospodářský plán, setkali jsme se na tehdejším Lesním závodě Rajnochovice s řadou zajímavých osobností. Jednou z nich byl RTDr. Ing. Ladislav David, vedoucí polesí Chvalčov, kde jsme byli téměř po celou dobu našich dva roky trvajících zařizovatelských prací ubytováni. To nám umožnilo pana doktora Davida blíže poznat nejen po stránce jeho tehdejšího profesního zařazení, ale i po stránkách jiných, pro nás tehdy netušených a velmi překvapivých. Ale začněme od začátku. Ladislav David se narodil 13. února 1914 v Pustějově poblíž Fulneku, na rozhraní Moravy a Slezska. Od svých 15 let se učil zednickému řemeslu a po vyučení v této profesi také pracoval. Teprve po vojenské službě, v 21 letech odchází na Vyšší lesnickou školu do Hranic na Moravě, kterou absolvuje v kritickém roce 1939. Další studium se mu však tehdy již zahájit nepodařilo. Vysoké školy byly zavřeny - a tak to zůstalo až do konce II. světové války. Ani se zaměstnáním v oboru vystudovaném na střední lesnické škole to nebylo lepší. Území tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava bylo zahlceno vracejícími se lesníky ze Slovenska a Podkarpatské Rusi i odsunutými kolegy z českého pohraničí zabraného hitlerovskou Německou říší. V kritické situaci mu pomáhá (jako již několikráte) stavitel Špaček. Opět se dostává do jeho stavební kanceláře, kde se rychle zacvičuje do základů stavební projekce.

4. 6. 1729 byl v Kopidlně sťat panský myslivec Tomáš Svoboda, v období protireformace tajný protestant. Pro svou víru byl popraven, spálen a popel byl na místě popravním zakopán. T. Svoboda, o němž je pramálo historických zpráv, byl česovským myslivcem obývajícím myslivnu vzdálenou čtvrt hodiny cesty východně od vsi Česov na Jičínsku, kde žil se svou manželkou, rozenou Bílinovou z Labouně. Měl dvě dcery a tři syny. Synové byli panskými myslivci, přičemž František sloužil v Nadslavi, Jan v Křešicích a Karel žil v Hlásné Lhotě. Dcery Barbora a Zuzana se provdaly za muže ve vrchnostenských službách. O této osobnosti, která dovedla umřít za své konfesijní přesvědčení, se zmiňuje i spisovatel Alois Jirásek v románu Temno (časopisecky poprvé v letech 1913--15) a E. Denis v díle Čechy po Bílé Hoře. Dne 9. června 1929 na pokraji hájemství Valy u Česova byl odhalen pomník s nápisem: "Tomáši Svobodovi a všem, kdož obětovali život za přesvědčení."

Romantikové obrátili pozornost ke krásám přírody, zejména lesa. Lesa tajemného, divukrásného, záhadného, čaromocného, lesa divokého. Les romantiků je bohatě členěný skalisky, srázy, propastmi, slujemi a stržemi. Hluboké hvozdy s horskými bystřinami, kde pádící proudy vod obmývají balvanovité překážky. Romantik vyhledává výjimečné přírodní stavy, působící na city - bouři, vichřici, ženoucí se temná mračna, noc s měsícem. A takový les, budící až hrůzu mýtickou za šeření či noční temnoty, nutně musí být podle lidské fantazie příbytkem neméně tajemných bytostí. Bytostí pohádkových ve stříbře měsíční noci (lesních víl, vodníků, čarodějnic, hejkalů, ohnivých mužíčků ap.). Stejně tak dobře neprostupný les se stává azylem vyděděnců lidského rodu (loupežníků, cikánů či poustevníků). Takový les známe z Čelakovského balady Toman a lesní panna, balady evropského formátu, z Máchovy Pouti krkonošské či Cikánů, nebo z olejových pláten malířů Josefa Navrátila (Hon na lišku), Quido Mánesa (U Sněžných jam) či Bedřicha Havránka (Horská bystřina).