AKTUALITY ZE SVĚTA

LESNICKÉ ČINNOSTI ZÍTŘKA

V září 1999 se v Pessac ve Francii konal seminář “Forest Operations of Tomorrow” (Lesnické činnosti zítřka), kterého se zúčastnili delegáti z 19 států celého světa. Z České republiky nebyl ani jediný účastník, což jen potvrzuje, že účastnické poplatky na obdobných akcích, a ekonomická situace českých subjektů dosáhly úrovně, která prakticky znemožňuje naši přímou účast na mezinárodní výměně poznatků. V průběhu vystoupení delegátů a následné diskuse se vytříbily tyto zajímavé názory:

1. Náklady na těžební činnost již nepředstavují dominantní podíl nákladů na lesnické činnosti, a proto není další mechanizace a automatizace těžebních prací motivována snižováním nákladů, ale potřebou zvýšit kvalitu, rychlost a spolehlivost vykonávaných prací.

2. Hlavním rozporem soudobého lesnictví je úbytek pracovních příležitostí, přispívající k ekonomické krizi venkova. Možným řešením může být zvýšení objemu těžeb, vyšší finalizace zpracování dříví a rozšíření přidružené lesní těžby. Pokles potřeby pracovních sil je současně provázen nárůstem požadavků na vysoce kvalifikované pracovní síly, kterých se nedostává, a to i proto, že mezi mladou generací není o práci v lese zájem.

3. V Rakousku (střední Evropě) jsou z důvodů ekologických omezení náklady na těžbu a dopravu dříví zhruba dvakrát vyšší než ve Skandinávii, což vytváří velmi obtížnou ekonomickou bariéru, překonatelnou jen vyšší úrovní kooperace mezi lesnicky hospodařícími subjekty a zpracovateli dříví ve střední Evropě.

4. Rozhodujícími faktory jsou v soudobém lesnictví a) výrobní náklady b) požadavky na ochranu životního prostředí c) tlak veřejnosti.

5. Soudobé světové lesnictví není o stromech, ale o lidech, protože právě lidé jsou rozhodujícím faktorem. V souvislosti s tím se účastníci shodli na potřebě funkčního systému celoživotního vzdělávání všech úrovní pracovníků v lesnictví, a nutnosti úpravy pracovních režimů operátorů těžebních strojů.

6. Komunikace lesníků s širokou veřejností je nedostatečná a lesnictví nebude schopno zlepšit svoji pověst u laické veřejnosti, pokud se mu nepodaří snížit vlastní negativní vlivy na životní prostředí a přesvědčit veřejnost o tom, že jen lesnictví je producentem ekologických surovin a produktů.

7. Kontraktoři hrají významnou roli v lesnických činnostech, ale z hlediska lesnictví, jako oboru, jsou jen jeho “nevlastními dětmi”. Zatímco požadavky na jejich výkonnost, ekologickou šetrnost prací a vybavenost prostředky vzrůstají, zůstává většina kontraktorů na nízké míře ziskovosti a jejich postavení vůči podstatně ekonomicky silnějším zadavatelům prací je nerovnoprávné. Proto nejsou zpravidla kontraktoři schopni inovovat v dostatečné míře svůj strojový park ani technologie a kvalifikační úroveň jejich zaměstnanců postupně klesá, protože si nemohou dovolit investice do jejich vzdělávání.

Všichni účastníci semináře se shodli na tom, že nelze pasivně čekat na to, co přinese budoucnost, ale že je nutné v rámci možností globální, často turbulentní vývoj cíleně ovlivňovat. Za motto semináře byl proto zvolen upravený citát Saint Exupéryho: “Budoucnost se nepředpovídá, ale vytváří.

Podle materiálů ze semináře, Sim

BŘÍZA DŘEVINOU ROKU 2000

Německé kuratorium “Strom roku” vyhlásilo břízu (Betula pendula Roth, zvanou u nás bříza bradavičnatá nebo bělokorá) za dřevinu roku 2000. Tato volba se příznačně odůvodňuje její skromností, nenáročností a mnohostrannou využitelností. Její vlastnosti pionýrské a přípravné dřeviny, podmíněné širokou ekologickou amplitudou (s poukazem na četné úzce příbuzné druhy) jsou všeobecně známé. Měly by se však docenit i dobré vlastnosti jejího dřeva, které často prolétne komínem bez úvah o lepším využití. To přichází v úvahu především v nábytkářství a řezbářství. Nemusí jít jen o ekotypy se zajímavou kresbou dřeva, známé hlavně z Finska; tato země ostatně exportuje do celého světa především překližkové desky z běžně dostupného březového materiálu. Vyskytly se i příklady úspěšného využití březového dřeva při výrobě cigaretového papíru a v leteckém průmyslu. Důležitým předpokladem je vždy pečlivé ošetřování surového dřeva. Bříza pro průmyslové a řemeslné využití se má kácet na začátku zimy a bez dlouhého skladování brzy pořezat. Sušit se musí opatrně a pomalu, při nízké vzdušné vlhkosti a teplotě 60, později 70 0C. Jen tak lze zabránit křenčení, trhlinám, kroucení a zabarvení březového dřeva. Je-li takto ošetřeno, dobře se zpracovává a snadno povrchově upravuje.

Österreichische Forstzeitung, 2/2000, Čk

ŠVÉDOVÉ A FINOVÉ STOJÍ V TECHNOLOGICKÉM ROZVOJI TĚŽBY DŘÍVÍ NA PRVNÍM MÍSTĚ

Toto konstatování vyplynulo ze semináře německých a švédských lesníků, konaného v listopadu 1999 v Mnichově a zaměřeného na téma “Lesnická spolupráce Bavorska a Švédska včera, dnes a zítra”. Němečtí specialisté hodnotí svoji úroveň, měřeno výkonností těžebních strojů, na jedné polovině úrovně Švédska. Z jednání semináře vyjímáme informace, které charakterizují současnou organizaci a technologii těžby dřeva ve Švédsku.

Ve Švédsku se pracuje organizační formou u nás dobře známých komplexních čet, jejichž funkce byla propracována na vysokou úroveň. Četa sestává z 1 harvestoru, 1 forwarderu a 5 pracovníků. Všechny práce si organizuje a provádí četa sama. Patří sem plán nasazení strojů, evidence pohybu dřeva, rozdělení pracovního času, kontakt s odběrateli a odvozci dřeva a kontrola výsledků. Pracovní úkoly a cíle jsou četě zadány, avšak cesty k jejich naplnění jsou již věcí čety. Pracovní čas je omezen na dobu od 5.00 do 24.00 hod. Každý pracovník smí pracovat na harvestoru v jednom cyklu nejvíce 4 hodiny a nejvýše 6 hodin v jednom dni. Nedochází k přetěžování pracovníků a vytížení strojů je vysoké, což má rozhodující vliv na redukci těžebních nákladů. Akciová společnost očekává výnos z těžby dříví nejméně 60 DM/m3. Tento údaj má v dalších letech stále stoupat, čehož lze dosáhnout jen dalším zvyšováním produktivity práce strojů pomocí moderních technologií.

Jaká je představa o dalším vývoji? Předpokládá se další postup automatizace, která by měla obsluze vymezit jen kontrolní funkci. Probíhá vývoj harwarderů (kombinace harvestoru a forwarderu), vybavení strojů systémy GPS a CTI je dalším krokem. CTI je počítačový systém regulace tlaku v pneumatikách podle terénních podmínek, což spolu s pneumatikami o šířce 600-800 mm přispěje k průchodnosti terénem a omezí poškozování půdy. Byl také již zahájen provoz automatického komunikačního a řídícího systému s využitím GPS (globální poziční systém), GIS (geografický informační systém) a internetu, pro řízení a kontrolu všech pracovních kroků těžebně dopravního procesu. Je jím propojen okruh: řídící centrum - harvestor - forwarder - řídící centrum. Centrum zadá informaci pro začátek prací, harvestor hlásí průběžně kolik zpracovaného dříví a kde v porostu se nachází, což slouží k volbě optimální jízdy a vytížení forwarderu. Ten pak informuje o skládkách na odvozním místě, což umožní optimalizaci pohybu odvozních prostředků. Informační tok končí opět v řídícím centru. Komunikační a řídící systém umožní další snížení nevytížených jízd o 15-20 %, pracovního času o 10 % a celkově redukovat těžební náklady o 4-5 %. Tato komunikační technika se ve Švédsku nachází ve stadiu zkoušek, avšak ve Finsku je systémem vybaveno již 100-200 těžebních strojů. V odvozu dříví je tak vybaveno ve Švédsku již 30 a ve Finsku 1200 odvozních souprav.

Podle Forstmaschinen-Profi, 11/1999, šve

PŘIPUSTÍME JEN KULTIVOVANÉ NEBO I ZPLANĚLÉ KRAJINNÉ PRVKY?

V diskusích o tradičních metodách tvorby a ochrany krajiny se většinou nakonec projeví antagonismus mezi statickým a dynamickým pojetím. Až dosud stále převažuje statická koncepce zachování určitého stavu. Jde-li pouze o poslední zbytky více či méně přirozených útvarů v rámci určitého území, nikdo zpravidla takovou strategii nezpochybňuje. Na většině území střední Evropy však vznikla součinností přírody a člověka kulturní, ale někdy i více či méně zdevastovaná a sobě ponechaná krajina. Příkladem takového vývoje mohou zatím být kulturní biotopy jako extenzivní louky nebo pastviny. Ty se pak stávají předmětem zájmu ochrany přírody, a je třeba posoudit a rozhodnout, zda se mají rekultivovat, udržovat v současném stavu, nebo je ponechat působení přírody. V době, kdy odborníci předpovídají, že v nejbližších 20-30 letech zemědělství opustí až 2/3 dosud obhospodařovaných ploch, by zřejmě nebylo možno financovat celoplošnou péči o takové pozemky, a také jejich jiné hospodářské využití sotva přichází v úvahu. Byl by to nanejvýš pokus o vytvoření jakéhosi krajinného muzea nebo o imitaci neekonomického využití pozemků za státní peníze. Racionální úvaha vede naopak k tomu, že bude mnohem účelnější opustit falešné, někdy až romantické představy nutné kontinuity a stability území a připustit dynamiku vzniku “druhotných” zplanělých krajinných prvků. Na našem území zpravidla taková sukcese povede k osídlení krajiny lesními dřevinami.

Österreichische Forstzeitung 2/2000, Čk

DALŠÍ VELKÝ ZÁVOD NA VÝROBU LEPENÝCH TRÁMŮ V RAKOUSKU

V r. 1997 jsme v LP informovali o výstavbě rakousko-japonského velkokapacitního závodu (100 tis. m3/rok) na výrobu lepených trámů a nosníků firmami Schweighofer a Meiken v Sollenau. Letos na jaře bude uveden do provozu obdobný závod firmou Pfeifer (Imst, Tyroly). Jeho produkce bude ve vícesměnném provozu rovněž 100 tis. m3/rok a bude opět převážně směřovat do Japonska. V závodě lze vyrábět produkty různých délek a tlouštěk nebo zušlechťovat řezivo. Potřebné řezivo musí zatím firma nakupovat, neboť před rokem jí vyhořela jedna linka, kterou se doposud nepodařilo obnovit. Jakmile firma uvede do provozu závod v Imstu, postaví ještě letos a uvede do zkušebního provozu další závod na lepené nosníky v Imsterbergu. Hala bude mít plochu 12 tis. m2. Potřebné stroje nakoupila firma v konkursu. Počítá se s tím, že oba závody spotřebují ročně 500 tis. m3 řeziva, které si sama vyrobí po rekonstrukci linky v Kundlu. O rychlém rozvoji firmy svědčí i to, že v prvním čtvrtletí t.r. uvede do provozu dvě zařízení na zjišťování vad dřeva Microtec-Scanner, které pracují rychlostí 170 m/min. a ušetří 14 pracovníků.

Holzkurier 4/2000, Proch

NĚKOLIK DOPORUČENÍ ŠVÝCARSKÉ KOMISE PRO OBCHOD SE DŘEVEM PO VĚTRNÉ KATASTROFĚ

Zastavit normální těžby. Včas zahájit a stupňovat přípravné práce. Škody všemožně udržet v mezích. Přednostně zpracovat nejkvalitnější dřevo a za určitých podmínek nechat dřevo ležet, např. kde není ohrožena ochranná funkce, kde nehrozí napadení okolních porostů hmyzem, kde tržba za dřevo nepokryje náklady. Stromy se zlomenými vršky nechat stát jako “živé konzervy”; sledovat však jejich napadení kůrovci. Dřevo, které se nemůže včas odvézt, uskladnit tak, aby se uchovala jeho kvalita; pro větší množství přichází v úvahu mokré skladování, u menšího množství vyzkoušet ochranu fólií; uskladnění nemá trvat déle než dva roky. Od poloviny ledna je k dispozici příručka pro zpracování kalamity. Obchodní partneři mají zájem na tom, aby se dřevo neprodávalo pod cenou. Komise proto stanoví: Dosavadní smlouvy a dohody zásadně dodržet. Dosud neprodanou kulatinu z normálních těžeb (jehličnatou i listnatou) doporučuje komise nabídnout o 5-10 % levněji proti směrným cenám ze září 1999; kalamitní dřevo nabídnout podle kvality za cenu sníženou o 10-20 % proti ceně ze září 1999. Komise doporučuje zřídit regionální “kalamitní centrály” s eventuálním vstupem na internet. Za kalamitní dřevo je třeba odvést obvyklé dávky do svépomocného fondu. Požadavky na finanční příspěvky na zpracování kalamitního dřeva, event. na jeho zužitkování, na další úlevy, na dopravu atd., které nejsou zakotveny v dosavadním zákoně, musí být podle čl. 28 lesního zákona naléhavě přijaty Spolkovým parlamentem. Ten v r. 1990, po orkánu Vivian, uvolnil na subvence 210 mil. CHF. (Padlo 4,9 mil. m3, což byla největší kalamita od r. 1879, kdy byl zřízen Spolkový úřad pro životní prostředí, les a krajinu.)

Holzkurier 2/2000, Proch

KOOPEROVAT A DÁLE RACIONALIZOVAT PŘI OBHOSPODAŘOVÁNÍ LESA (Vybíráme několik zajímavostí z projevu H. Koindla na konferenci hospodářských vedoucích, konaní 3. 12. 1999 ve městě Graz, Štýrský Hradec)

Předseda H. Koindl hovořil o tom, že stabilní poměry na trhu pilařské kulatiny, mírné zlepšení cen průmyslového dříví v 2. pol. roku 1998 a pronikavá a důsledná racionalizace, zejména řízení těžby dřeva, umožnily podnikům s majetkem nad 500 ha lesa dále zlepšit hospodářské výsledky, a to na 145 ATS/m3 těžby. Podařilo se tak dosáhnout nejlepšího nominálního výsledku od roku 1990. Negativní bilance naproti tomu trvá v podnicích produkujících dubové a palivové dříví, nebo těží méně než 3 m3/ha. Trvale se snižují mzdové náklady (v r. 1970 činily 34 % celkových nákladů, v r. 1998 20 %), zároveň ale rostou náklady na výkony cizích (1970 15 %, 1998 39 %). Příčinou těchto přesunů a poklesu stálých pracovních míst je růst vedlejších mzdových nákladů. Je proto nezbytné dále racionalizovat výrobní náklady a optimalizovat výnosy, což může být v některých případech velmi bolestivé. Významným faktorem je v tomto směru kooperace. To je třeba si uvědomit na prahu nového tisíciletí jako odpověď na globalizaci a strukturní změny ve sféře odběratelů, což jsou mnohdy mnohonárodní koncerny. Lesní podniky by měly vytvořit nadpodnikové kooperace, a to včetně lesů zemědělců. Tyto kooperace by měly směřovat ke společné nabídce dřeva, k modernizaci technologií, k lepšímu využití strojní a dopravní kapacity a ke snížení správních nákladů.

Další pasáž projevu věnoval H. Koindl pilařskému průmyslu, který prochází významnými změnami. V r. 1950 bylo v Rakousku 5 tis. pilařských podniků s celkovou výrobou 3,5 mil. m3 řeziva. Nyní je to 1670 pil s produkcí 8,7 mil. m3 řeziva (to odpovídá pořezu 13,3 mil. m3 suroviny); 28 pil zpracuje téměř 40 % celkového množství. Podíl pil s kapacitou pořezu 0,7-1,5 mil. m3/rok dále poroste. H. Koindl zdůraznil, že růst kapacity pořezu povede k výraznému rozšíření areálu nákupu suroviny a tím k zostření konkurence na trhu se dřívím. Zvýší se tak dovoz kulatiny především z Ruska, Česka a Rumunska. Významná role připadne Rakouským spolkovým lesům s jejich nabídkou 300 tis. m3/rok. 

Z dalších myšlenek bychom se chtěli zmínit ještě o tom, že trh s pilařskou kulatinou je stabilní a ceny stálé. Určité problémy se objevují u průmyslového dříví, i když zásoby na skladech ve Skandinávii a v Kanadě jsou na nízké úrovni. Poptávka po vlákninovém dříví v Japonsku a Jižní Koreji roste a ceny ke konci roku dosáhly 620-640 USD/t. Vrásky na čele však vyvolává skutečnost, že při plném provozu pil vzniká velké množství štěpek a zbytků, což sníží zájem o průmyslové dříví. Podobné důsledky bude mít výrazné zvýšení recyklace starého papíru, která má v Evropě stoupnout ze 36 na 52 mil. t/rok. Určitou kompenzaci může přinést rychlý rozvoj výroby MDF desek. Zajímavá je pasáž o certifikaci, v níž Koindl uvedl, že organizace FSC certifikovala 12 mil. ha lesů, z čehož 80 % je v mírné zóně, jen 8 % v Jižní Americe, 10 % v Africe a 1 % v Asii; 60 % certifikované plochy lesů je v Polsku a ve Švédsku. Tím vlastně vlastně celá akce ztrácí smysl, neboť hlavním cílem certifikace byla záchrana tropických lesů a těch bylo v letech 1990-95 ročně vypáleno 12,5 mil. ha. Celková plocha těchto lesů je 1,8 mld. ha. Více nadějí se vkládá do evropských certifikačních organizací. (Pozn. red.: referát H. Koindla doplňuje v originále graf znázorňující růst časové mzdy lesních dělníků v letech 1976-1999 z 36,15 ATS/hod. = 100 % na 260 %, růst spotřebitelských cen na 210 % a růst cen pilařské kulatiny ze 115,40 ATS/m3 = 100 % na 140 %. Zatímco první dvě položky mají plynulý vzestupný trend, cena pilařské kulatiny kolísá v rozmezí necelých 160 % v letech 1980 a 1989 po 120 % v letech 1978, 1993 a 1996.)

Holzkurier 50/99, Proch