Úvodník 3/2003
Vladimír Simanov, děkan LDF MZLU Brno
Vážení čtenáři,
dlouhodobý pokles cen dříví na tuzemském trhu vyvolává možná i u Vás nervozitu a obavu z budoucího vývoje. Přestože ceny dříví rozdělují svět lesníků a zpracovatelů dřeva, jde o dvě strany téže mince. Trh se dřívím je výslednicí nabídky a poptávky. Je proto zbytečné se navzájem obviňovat z nesolidnosti až nemorálnosti za ovlivňování cen dříví ve svůj prospěch. V obou směrech totiž může při “překročení mezí akceptovatelných druhou stranou” vstoupit do hry globalizace obchodu a ceny vyrovnat.
Základním principem lesního hospodářství (LH) je samofinancování, všechny jeho aktivity jsou hrazeny z tržeb za dříví, ostatní komodity a služby. Proto je nutné “tržbami z lesa” pokrýt nejen náklady na těžbu a dopravu dříví, zalesňování, výchovu porostů a ochranu lesa, ale i na udržování a zlepšování společenských funkcí lesů, zalesňování imisních holin či sanaci vodotečí po povodních.
Část lesníků si stále ještě neuvědomuje, že do lesnictví se může vložit jen tolik nákladů, kolik dokáže pokrýt tržbami za dříví (a ostatní komodity), a že lesnictví bohužel není tím resortem, který bude cenu dříví určovat. Nemusí se nám to jako lesníkům líbit, ale to je jediné, co s tím můžeme udělat. Zatímco (ad absurdum) od nás nikdo dříví kupovat nemusí, tak my dříví prodat musíme, abychom věčný koloběh lesa zachovali. To je naše profesní poslání.
“Jak se budou ceny surového dříví vyvíjet dál?” Podstatné zvýšení cen dříví lze těžko předpokládat! V tržním systému je totiž podmínkou nárůstu cen buď absolutní nedostatek komodity, nebo zvýšená poptávka po ní. Zásoby dříví v našich lesích se za posledních 80 let zdvojnásobily a obdobná situace je s výjimkou Albánie ve všech evropských státech. Nedostatek dříví v evropském prostoru je tedy nepravděpodobný. Programy na podporu účelné spotřeby dříví se zatím také příliš neprojevily. Spíše chmurně pak působí vize, že se jednou může najít způsob, jak “lacino dopravit dříví od Jeniseje do Evropy”.
Musíme vystřízlivět z euforie “na všechno budou peníze”, která vznikla po roce 1990, kdy se ceny dříví přiblížily světovým, ale náklady na výrobu zůstaly socialistické. Zrušily se přidružené těžby a výroby a vznikly společnosti s objemem výroby rodinné firmy, ale s režií giganta. Zatímco proces koncentrace podnikatelských činností intenzivně probíhá, diverzifikace zdrojů tržeb je nedostatečná. Orientace do jediného segmentu je sebevražedná, diverzifikace komodit by měla zasahovat alespoň do tří oblastí, aby případný výpadek v jedné třetině utlumily zbývající dvě třetiny. Pochopitelně nelze spoléhat na to, že LH zachrání obnovení výroby březových košťat, ale musíme hledat jiné aktivity. Například Rakouské spolkové lesy, a.s., provozují zdroje tepla a elektřiny s využitím dříví. Další cestou je až drastická racionalizace veškerých činností, která znamená hledání co “nejštíhlejších” organizačních struktur, ve kterých bude co nejméně práci přidělávajících systémových rozhraní.
Zdá se, že špatnou příjmovou situaci vlastníků lesů by bylo možné při narůstajících zásobách dříví v porostech s prodlužujícím se obmýtím řešit zvýšenými těžbami. To však může být dvojsečnou zbraní, pokud nebude předcházet stimulace poptávky po dříví. Větší nabídka dříví na trhu může vést k poklesu jeho cen a celkový objem tržeb pak může zůstat stejný, nebo dokonce poklesnout. Proto je třeba nejprve stimulovat rozumnou poptávku po dříví, aby zůstala cenová hladina surového dříví alespoň zachována.
Z pohledu našeho lesnictví lze považovat certifikaci lesů, dříví a výrobků z něj za prospěšnou, protože může sehrát roli bariéry proti dovozům dříví z oblastí s extenzivním LH, které může nabízet dříví za ceny ekologicky a lesnicky dumpingové, protože tamní náklady neobsahují náklady na ochranu lesních ekosystémů, obnovu a pěstění lesů.
Zatím “utajeným” problémem je změna druhové skladby lesů. Ta současná je dnes vnímána jako skladba nezabezpečující ekologickou stabilitu lesních porostů, a proto se již relativně dlouhodobě snižuje zastoupení jehličnatých dřevin ve prospěch listnatých. Z hlediska biologických poznatků je to jistě proces chvályhodný. Lesnická státní politika však zatím dluží vlastíkům lesa vizi ekonomické životaschopnosti tohoto procesu. Zatím totiž nic nenasvědčuje tomu, že by někdo musel za dobré ceny nakupovat dříví dosud komerčně nezajímavých dřevin.
Jednoduchá řešení problémů neexistují vůbec, nebo mají jen krátkodobý efekt. Lesníci však zatím všechny problémy vyřešili se společenskou odpovědností a určitou stavovskou noblesou. Věřme tedy, že tomu tak bude i v budoucnu a že se LH vyrovná se svým posláním i při nižších tržbách za dříví.