Aktuální problémy a možnosti pěstování douglasky tisolisté

Jiří Šindelář

Douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii Mirb. Franco) se jako dřevina introdukovaná ze západních oblastí severoamerického subkontinentu pěstuje v Evropě v rámci LH více než 120 let. Nejstarší porosty, které jsou v ČR v LHP registrovány, dnes přesahují uvedený věkový limit. V současnosti představuje douglaska tisolistá, zejména v podmínkách západní a střední Evropy, nejrozšířenější cizokrajnou dřevinu, jejíž další pěstování se zejména ve Velké Británii, Francii a SRN rozšiřuje a obecně podporuje.

Aktuální stav pěstování v ČR

Douglaska tisolistá (dále jen douglaska) totiž téměř beze zbytku splňuje nároky, které jsou uplatňovány na cizokrajné lesní dřeviny, přicházející v úvahu pro introdukci. V současnosti je zastoupena na celkové ploše 3 800 ha, což odpovídá méně než 0,1% podílu plochy porostní půdy. Převládají porosty prvních tří věkových stupňů, střední věk dřeviny je 27 let, roční těžba je cca 3 700 m3 (asi polovina je těžba obnovní). Roční úkol obnovy byl kalkulován na cca 300 ha. Konkrétní údaje o současném rozsahu zalesnění včetně přirozené obnovy nejsou z dostupných údajů známy, protože disponibilní údaje jsou pro cizokrajné dřeviny jehličnaté uváděny souborně. Podle Zprávy o stavu lesa a LH ČR (k 31. 12. 1999) výsadba cizokrajných dřevin od r. 1990 (671 ha) soustavně klesá až po 209 ha v roce 1999. V rámci studie vypracované ve VÚLHM Jíloviště Strnady (ŠINDELÁŘ 1996) je navrženo, aby se v lesích ČR douglaska obnovovala a vysazovala na 1,5–2 % obnovované plochy (roční úkol cca 400 až 500 ha). V roce 1994 zpracoval ÚHÚL elaborát “Možnosti uplatňování cizokrajných dřevin v lesích ČR”, kde se navrhuje pěstovat douglasku na 4 % porostní plochy, jedli obrovskou na 1,55 %, borovici vejmutovku na 0,65 % a dub červený na 0,23 %.

Dlouhodobé výhledové programy zastoupení lesních dřevin ve skladbě lesních porostů, tedy i douglasky a dalších nepůvodních dřevin jsou i obsahem OPRL. Ze zpráv k závěrečným šetření je patrné, že se s douglaskou ve větším rozsahu nepočítá. Údaje, pokud jsou ve zprávách uvedeny, nepřesahují většinou podíl 1 %, v řadě přírodních lesních oblastí (PLO) se s touto dřevinou vůbec nepočítá. Tento postup není v souladu s obecnými evropskými tendencemi. Nevyužívá se možností pro zvyšování produkce lesů, které může být s pěstováním této dřeviny spojeno, a dalších možných pozitivních vlivů douglasky v lesních ekosystémech v podmínkách ČR. Jednou z významných příčin této skutečnosti je rezervovaný postoj organizací ochrany přírody, a to i pokud jde o lesy mimo objekty, které jsou předmětem zvýšeného zájmu těchto institucí (NP, rezervace, jádrové zóny CHKO). Lesní provoz tato stanoviska respektuje, i když podle platného ustanovení zákona o lesích je využívání introdukovaných dřevin v LH ČR možné, pokud se s uplatňováním těchto dřevin počítá ve schválených LHP a osnovách.

Výzkumné projekty

Významné jsou výzkumné projekty věnované douglasce spoluprací na mezinárodní úrovni, organizované zejména Mezinárodním svazem lesnických výzkumných institucí (IUFRO). Jde zejména o objasnění problému vhodných původních regionálních populací z USA a Kanady pro výsadby ve značně variabilních evropských podmínkách. Zájem lesnické praxe a výzkumu o douglasku dokládají početné experimentální výsadby, často uveřejňované výsledky výzkumu i praktické zkušenosti. V ČR je douglaska od 50. let minulého století předmětem soustavného výzkumu, především ve VÚLHM Jíloviště Strnady.

Problémy s pěstováním v ČR

Stále jsou však v ČR problémy, které vyžadují řešení nebo objasnění:

- rozsah dalšího pěstování douglasky v ČR;

- dořešení problematiky volby vhodného reprodukčního materiálu, i když dosud bylo získáno značné množství významných poznatků, zejména soustavným

- hodnocením experimentálních výsadeb (HOFMAN a kol. 1964, ŠIKA 1973, BERAN 1995 aj.);

- zakládání vhodných porostních směsí s douglaskou, s tím souvisí mj. způsoby tvorby smíšených porostů v systémech přírodě blízkého pěstování lesů;

- vhodné způsoby výchovy lesních porostů s douglaskou, mj. se zřetelem na docílení tvorby kvalitní dřevní suroviny, zejména tzv. cenných sortimentů;

- opatření k udržení, reprodukci a využití současných disponibilních zdrojů reprodukčního materiálu douglasky, mj. i cestou přirozené obnovy;

- problematika vyvětvování (oklest) vybraných stromů v porostech s douglaskou (předpoklad produkce cenných sortimentů).

Další aktivity lesnického výzkumu douglasky mohou být zaměřeny na ověření některých šlechtitelských postupů, orientovaných na zvyšování objemové produkce dřeva, odolnosti ke škodlivým vlivům prostředí, zejména tzv. zimnímu vysýchání a mrazům jak v době vegetačního klidu, tak i v období počátku i konce vegetačního období. Na hromadný výběr (volba vhodných dílčích populací) by měl navazovat individuální výběr spojený s dalším generativním i vegetativním množením, zejména řízkováním a kulturami in vitro.

Výhrady k pěstování cizokrajných dřevin

Douglaska se v podmínkách ČR vysazovala na užších holinách vesměs ve formě nesmíšených porostů, v některých případech se smrkem jako výplňovou dřevinu. Právě nesmíšené porosty cizokrajných dřevin (např. trnovníku akátu, borovice černé, douglasky) jsou zvláště na větších plochách příčinou kritických, někdy zřetelně negativních tendencí orgánů ochrany přírody k pěstování cizokrajných dřevin (příslušná ustanovení v rámci zákona o ochraně přírody a krajiny, navazující vyhláška o dodatečné regulaci postupu v rámci zákona o lesích a o změně a doplnění některých zákonů).

Hlavním argumentem a námitkou je chybějící koevoluce (vzájemná adaptace) mezi cizokrajnou dřevinou a domácí flórou a faunou, která může vzniknout jen během dlouhodobých časových období společné existence v jedné oblasti. Čím déle se určitý druh rostliny v prostředí vyskytuje, tím více se mohou další původní druhy rostlin a živočichů na existenci určitého konkrétného druhu adaptovat, případně i odpovídajícím způsobem specializovat.

Z hlediska místních podmínek neobvyklý chemismus listů, resp. jehlic zavedeného druhu rostliny, dále spad asimilačních orgánů, kůra, může vyvolávat nežádoucí chemické změny v půdě, alelopatii, ovlivňovat aktivity destruentů hrabanky a dřeva, fytofágy aj. Tím může docházet k narušování koloběhu látek, stanovištních podmínek, živého půdního krytu, společenstev konzumentů aj. Uplatňováním cizích elementů v prostředí může docházet i k narušování biologických procesů v ekosystému (např. opylování rostlin, symbiotické vztahy). Cizokrajné druhy dřevin mohou mít vliv také na početnost a složení společenstev ptáků vzhledem k specifickým formám růstu, kůry, zavětvení, olistění, charakteru borky apod. Tím mohou vznikat specifické, v řadě případů méně příznivé až nepříznivé podmínky pro hnízdění a sběr potravy. Dosavadní informace o vlivu douglasky na zmíněná rizika jsou v současnosti ještě sporadické (BÜRGER - ARNOLT 2000).

Námitky ze strany ochrany přírody a krajiny se v některých případech orientují i na posuny konkrétních vztahů v rostlinných společenstvech (SUPOPP et all. 1986). Intenzivní růst, zejména se zřetelem na příznivé podmínky výživy, dostatek vody a světelného požitku, intenzivní prokořeňování půdy a agresivní strategie šíření mohou vést k obtížně kontrolovatelné expanzi cizokrajného druhu a potlačování domácích rostlinných společenstev a druhů, v některých případech i domácích lesních ;dřevin (např. pěstování trnovníku akátu v SRN střemchy pozdní (Prunus serotina), spíše výjimečně i borovice vejmutovky (Pinus strobus), u nás např. na některých lokalitách NP Labské pískovce). Zkušenosti v podmínkách ČR naznačují, že nebezpečí těžko kontrolovatelné expanze spojené s potlačováním domácích druhů u douglasky nehrozí.

Možnosti pěstování, eliminace rizik

Rizika uváděná ze strany ochrany přírody mohou být výrazně redukována až téměř eliminována v případě, jestliže se cizokrajné druhy dřevin pěstují jako složka smíšených porostů s významným podílem druhů domácích lesních dřevin.

Podobně jako v řadě případů v zahraničí (zejména v SRN) by se i u nás mělo omezit pěstování douglasky v nesmíšených porostech, zvláště na větších plochách. Zakládání smíšených porostů, včetně zastoupení určitého podílu vhodných druhů cizokrajných, odpovídá současným obecným tendencím středoevropského LH, zaměřeného na ekologicky orientované postupy pěstování a ochrany lesů. Příkladem praktické realizace jsou např. programy LH formulované ve většině zemí SRN (program LöVE pro státní lesy ve spolkové zemi Dolní Sasko apod.), ve Švýcarsku, částečně i v Rakousku, Slovinsku aj. Podrobná orientace je považována za žádoucí pro naše podmínky nejen na základě četných odborných příspěvků v lesnickém tisku posledních let, ale i ze zákona o lesích a prováděcích vyhlášek, zejména č. 83/1996 Sb. MZe o zpracování OPRL a vymezení hospodářských souborů (HS). Obecné tendence směřující k uplatňování prvků systému ekologicky orientovaného LH jsou zřetelné i v Programu trvale udržitelného hospodářství v lesích, výchova a obnova lesa (ZEZULA 1997) zpracovaného pro LČR. Douglaska je vzhledem ke svým vlastnostem dřevinou velmi vhodnou k začlenění do systému ekologicky orientovaného LH, protože může mj. s domácími druhy dřevin vytvářet hodnotné porostní směsi.

Typy smíšených porostů s douglaskou tisolistou

V ČR je až dosud poměrně málo příkladů smíšených porostů douglasky, s výjimkou smrku. Proto je vhodné využít informací ze zahraničí (hlavně ze SRN), kde jsou k dispozici již příklady, z nichž je možno vyvozovat určité závěry pro další konkrétní postupy (RIEHL, GEURICKE, HUSING 2000 aj.).

Smíšené porosty douglasky se smrkem, které se vyskytují i v ČR, nejsou většinou pozitivně hodnoceny. Porosty byly zakládány výsadbou sazenic douglasky v širokém sponu s využitím smrku jako dřeviny výplňové. Douglaska většinou předrostla a do značné míry potlačila smrk, který ustoupil do meziúrovně a podúrovně, v některých případech byl i zcela potlačen. Jednou z nevýhod tohoto postupu je tvorba vrstvy nevhodného surového humusu s nepříznivými vlivy na výživu porostů.

V SRN se v současné době, především v LVS dubových bučin, bučin, příp. i jedlových bučin, ověřuje vesměs s pozitivními výsledky porostní směs douglasky s bukem lesním (GEURICKE 2000, BAADE 1996, WALL 1995, DREHER 1994 aj.). Základní domácí dřevinu představuje buk, douglaska pak větší či menší příměs, v hloučcích až malých skupinách, případně v řadách ve větších rozstupech (oblasti Dolního Saska, západní části severoněmecké nížiny, ale i pahorkatiny a nižší horské polohy, např. Solling). Smíšené porosty obou dřevin jsou charakteristické zpravidla výrazným vertikálním členěním. V pokročilém stádiu vznikají dvoupatrové porosty s douglaskou v horní etáži. Buk vytváří meziúroveň a podúroveň. S ohledem na tuto členitou strukturu lze vhodně podpořit přirozenou obnovu a usměrňovat růst a vývoj náletů a nárostů. V této souvislosti má značný význam orientace na stromy cílových tlouštěk. Když jich douglasky postupně dosahují, těží se a buk s podporou vhodných výchovných zásahů dorůstá a je zpravidla po dalších dvou až třech desetiletích těžen a přirozeně obnovován. Současně probíhá i přirozená obnova douglasky, a to náletem semen ze stromů, které byly v porostu předrženy. Konečným výsledkem tohoto postupu má být další generace smíšeného porostu buku a douglasky cestou přirozené obnovy. Naznačený postup by mohl být využit i v našich podmínkách v HS středních a vyšších poloh.

Objemová produkce smíšených porostů douglasky a buku lesního představuje přibližně průměr mezi produkcí nesmíšených porostů douglasky a buku (GEURICKE 2000, DREHER aj.). Smíšené porosty se vyznačují vedle vysoké objemové a zejména hodnotové produkce možností variabilních pěstebních postupů.

V nižších polohách v rámci LVS bukodubového a dubobukového by ve směsi s douglaskou mohla ve vhodných podmínkách (spíše živná stanoviště) nahradit buk lípa. Podobně jako u buku se jedná o dřevinu, která může (i přes náročnější požadavky na světelný požitek než u buku) být životaschopná i v porostní meziúrovni a podúrovni a navíc může zejména opadem listů přispívat k tvorbě vhodných forem humusu. Jde o námět, který není zatím doložen příklady realizovanými v praxi.

I se zřetelem na přílohu č. 4 k vyhlášce MZe č. 83/1996 Sb., kde je douglaska zařazena v příslušných HS jako dřevina zpevňující, popř. meliorační, přimíšená nebo vtroušená, se nevylučují i jiné typy směsí. V našich podmínkách jsou některé případy známy z lokalit, kde se douglaska přirozeně zmlazuje a bočně nalétá do sousedních porostů jiného druhového složení. Tak mohou vznikat pestřejší druhové směsi známé např. kolem Písku a Milevska. Protože se výchovné zásahy v nárostech někdy nerealizují včas a dostatečně intenzivně, bývá výsledkem zmlazovacího procesu často nesmíšená skupina nebo porost douglasky.

Specifický charakter mají porosty, kde je v druhové skladbě kromě douglasky zastoupena borovice lesní. Vznikají postupem obvyklým v některých západních zemích, zejména v SRN, ale např. i v Polsku, podsadbami uvolněných borových porostů douglaskou. Uvolněním borových porostů středního věku a porostů dospívajících vznikají vhodné ekologické podmínky pro růst douglasky specificky na svěžích až středně bohatých stanovištích, ale i na některých kyselých typech, např. v oblastech polské a severoněmecké nížiny. Douglaska v těchto podmínkách přirůstá většinou pomaleji než na volných plochách, je však díky cloně uvolněné horní etáže borovice méně ohrožena, zejména zimním vysýcháním a mrazy. Způsob zakládání porostů douglasky pod clonou uvolněných borových porostů je proto v SRN, částečně i v Polsku, rozšířený. V posledních letech se uvolněné borové porosty podsazují současně i bukem, takže v zástinu vznikají perspektivní směsi smíšených porostů někdy doplňované i náletem borovice.

Zejména ze zahraničí jsou známy příklady, kdy douglaska byla vysazena pod clonu uvolněných porostů modřínu opadavého, v některých případech (SRN) i modřínu japonského. Výsledky jsou pozitivní. I v poměrech ČR jsou v některých oblastech na menších i větších plochách modřínové porosty (např. na Křivoklátsku), kde by podobný postup byl možný a vhodný, zejména pokud by současně podsazovalo i bukem a lípou.

Shrnutí

- Se zřetelem na současné tendence LH, tvorbu krajiny a zájmy ochrany přírody by bylo vhodné upustit, až na odůvodněné případy na menších plochách, od dalšího pěstování douglasky ve formě nesmíšených porostů.

- Navrhuje se výrazně omezit pěstování směsi douglasky a smrku.

- S ohledem na informace ze zahraničí se jeví jako perspektivní na vhodných stanovištích středních a vyšších poloh směsi douglasky a buku lesního, který by měl představovat v porostu dřevinu základní. Pro založení porostů tohoto typu lze podle východiskového stavu a podmínek volit vhodné možné alternativní postupy. Ve vhodných podmínkách nižších poloh, zejména na vybraných stanovištních 2. a 3. LVS, může jako alternativa za buk přicházet v úvahu lípa malolistá, příp. i velkolistá. Doporučuje se ověřování této směsi. Vý-znamný prvek v souvislosti s tvorbou porostních směsí s douglaskou může představovat na vhodných stanovištích borovice lesní, ve formě vhodné clony pro podsadby douglasky, případně i souborně dalších dřevin (buk, lípa). Podobnou funkci jako borovice mohou mít na vhodných stanovištích i porosty modřínu opadavého.

- Větší pozornost by se měla věnovat uplatňování douglasky v druhové skladbě lesních porostů ve vhodných podmínkách, a to v takové míře, aby se v dlouhodobé perspektivě docílilo zastoupení této dřeviny na 2–4 % porostní plochy. Douglaska by se proto měla každoročně vysazovat, příp. i přirozeně obnovovat na ploše cca 400 až 800 ha.

- Douglaska by se měla uplatňovat na kyselých a živných stanovištích v LVS bukodubovém až jedlobukovém. Zkušenosti naznačují možnosti využití této dřeviny v omezeném měřítku i v rámci hospodářství exponovaných a oglejených stanovišť středních a vyšších poloh.

- Se zřetelem na nebezpečí škod, které v podmínkách ČR často vznikají na mladých porostech douglasky v důsledku fyziologického sucha v zimním období a jarními a časnými mrazy, se doporučuje ve vhodných podmínkách zakládat (zatím alespoň pokusně) porosty douglasky pod clonou uvolněných porostů borovice, modřínu, případně i jiných porostů vhodného složení (např. některé dubové porosty výmladkového původu). I v rámci těchto postupů je vhodné zakládat porosty smíšené, např. zmíněné skladby douglasky s bukem nebo s lípou.

- K dalším předpokladům pozitivních výsledků pěstování douglasky v LH ČR patří volba vhodného reprodukčního materiálu, mj. i využívání sklizně osiva z porostů, které jsou ke sklizni uznávány. Zkušenosti naznačují, že i v ČR je možné v příznivých podmínkách obnovovat existující hodnotné porosty douglasky přirozenou cestou. Z hlediska stability porostů a jakosti produkovaného dřeva je dále nutná i vhodná výchova porostů spojená s oklestem cílových stromů.

Použitá literatura je k dispozici u autora

Adresa autora:
Ing. Jiří Šindelář, CSc.
VÚLHM Jíloviště - Strnady
156 04 Praha 5 - Zbraslav