Odhalení symbolického pomníku Eduardu Průšovi

Jiří Viewegh

V druhé polovině minulého století téměř všechno profesní rozhodování podléhalo ideologickým a politickým rozhodnutím a ani lesnictví se tomu nevyhnulo. Nejdříve proběhly rozsáhlé kampaně proti kapitalistické devastaci lesů holosečí s následným bezbřehým přebíráním zkušeností sovětských lesníků. Následovalo období, kdy byly zase větší holoseče propagovány. Z předcházejícího propagování přirozenější skladby dřevin se přešlo k nekritickému prosazování smrkových monokultur a vždy se našli vědečtí pracovníci, kteří se prostituovali době a vůbec jim nevadilo, že často propagovali to, co před nedávnem tvrdě odmítali a naopak. Jen málo lesníků si zachovalo a vždy hájilo svoji lesnickou čest. Mezi takové patřil Ing. Eduard Průša, CSc.

Osobnost Ing. Průši

K lesnictví se vlastně dostal náhodou a v důsledku událostí doby. Původně chtěl studovat medicínu, ale v době ukončení jeho gymnaziálních studií byly všechny vysoké školy německými okupanty uzavřeny. Šel pracovat do lesnictví a zde se setkal se zapáleným lesníkem - Františkem Ziedlerem, jehož „choroba“ byla natolik nakažlivá, že ji „chytil“ i tehdy čerstvý elév. Hned po válce šel na lesnickou fakultu, kterou úspěšně absolvoval. Potom už následovala jeho pouť českým lesnictvím, v němž zanechal nesmazatelnou stopu.

Ing. Eduard Průša, CSc., zasvětil značnou část života přímo lesnické typologii. Jeho zkušenost z terénních prací ho dovedla k širokému pojetí stanovištních podmínek, ovlivňujících vývoj lesních společenstev. Celý život bojoval s tupým zjednodušováním charakteristik lesa, které neustále protlačovala a dodnes protlačuje technická lobby. Jako odstrašující extrém uváděl snahy rozdělit lesy na jehličnaté a listnaté, pokud možno stejnověké s možností velkých holosečí.

Je velká škoda, že Eduard Průša nebyl vysokoškolským pedagogem. Nikdy neučil, ale jeho občasné přednášky vždy zaujaly mnoho posluchačů bez rozdílu generací. Stejně tak by byla využita jeho další vlastnost - přísnost - k sobě i k okolí. Tyto dvě vlastnosti by přispěly při výchově vysokoškolských odborníků k jejich vyšší kvalitě a snad i k  většímu chápání lesa jako biologického, nikoli materiálního elementu.

Význam pro lesnickou typologii

Lesnická typologie je velmi náročná disciplína, a zřejmě proto  nepopulární. Toho si byl Eduard Průša vědom a vždy se snažil proti tomu něco dělat. Buď přednáškami v bývalé VTS, nebo přímo pro pracovníky Lesprojektu v rámci tzv. závodní školy práce. Ovšem těžko mohl něco udělat s tím, že absolventi lesnické fakulty nepoznali v terénu rostliny a o půdě toho často věděli ještě méně. Právě toto by svým působením na fakultě mohl odstranit, protože při terénních exkurzích byl nepřekonatelný ve vysvětlování vzájemných souvislostí in situ.

Eduard Průša se snažil uvádět lesnickou typologii do dalších navazujících souvislostí, na což se bohužel dnes zapomíná. Velká většina současných, hlavně mladých typologů sice velmi dobře pozná stanovištní rostliny, dokáže vyčerpávajícím způsobem popsat půdní sondu, zařadit stanoviště do SLT (samozřejmě i LT), ale tím bohužel končí. Takže typologie vzbuzuje dojem samoúčelného klasifikování stanovišť bez jakékoliv návaznosti. Navazující lesnické disciplíny - hospodářská úprava lesů a pěstování lesů - mají své „zaběhnuté“ postupy, které jsou často v rozporu s potřebami a možnostmi stanovišť a velmi často podléhají diktátu mocných zpracovatelských lobby. Právě tady se Eduard Průša snažil ukázat nutnou provázanost. Jako velmi škodlivou označoval schematičnost předepsaných návodů při sestavování LHP. Tyto návody sice ulehčily práci taxátorům při jejich zpracovávání rozsáhlých území v relativně krátkém časovém období, ale bohužel často degradovaly tvůrčí logické myšlení a cit pro stanoviště na pozici „cvičené opice“, striktně zachovávající „mačkání správného knoflíčku, aby vypadla ta správná laskomina“. Proto ve svých pracích vždy uváděl podrobnou charakteristiku stanoviště jako základ, v návaznosti jako první krok rozsah možné dřevinné skladby a jako další krok pěstební postup, jak jí docílit. Teprve poslední dobou byly tyto jeho snahy vyslyšeny v podobě zavedení OPRL, podle jejichž úrovně vypracování si lze udělat představu o stavu pochopení Průšových idejí. Ve svých představách o vývoji hospodaření v lesích Eduard Průša předstihl svoji dobu možná i  o 30 let. Jeho myšlenky ze let 70. minulého století se začínají naplňovat teprve nyní.

Adresa autora:

Doc. Ing. Jiří Viewegh, CSc.

FLE ČZU v Praze

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

 

Seminář o Ing. Průšovi a odhalení pomníku

Přínos Ing. Eduardy Průši, CSC., pro české lesnictví by měl neustále připomínat symbolický pomník, který byl odhalen na území ŠLP v Kostelci nad Černými lesy 17. 10. 2006. Tomuto aktu předcházel seminář na téma Eduard Průša a jeho přínos pro lesnictví. Seminář byl zorganizován pracovníky katedry dendrologie a šlechtění lesních dřevin FLE ČZU v Praze. Seminář měl odbornou a vzpomínkovou část. Příspěvky ze semináře jsou soustředěny ve sborníku, jehož vydavatelem je Ústav pro hospodářskou úpravu lesů. V odpoledních hodinách pak proběhl vlastní akt odhalení pomníku, na jehož instalaci se podílel ŠLP v Kostelci n. Č. l. a finanční pokrytí sponzorsky zabezpečily Vojenské lesy a statky, s. p. Pomník odhalila osoba nejpovolanější – Ing. Alexandra Průšová, manželka E. Průši.