Přírodní kalamity v lesích podle českých kronik 1091–1627

Jan Kouba

V lesnictví jakožto přírodovědně založeném oboru inženýrském a hospodářském, vychází zájem o historii z potřeby zkoumat život lesů a hospodaření v nich v celé dlouhé době růstu lesních porostů, představující v našich poměrech i několik lidských generací. Snaha poznat vývoj přírodních podmínek, přirozený vývoj lesních dřevin a obecně společenstev lesních rostlin a živočichů, ale i výsledků a důsledků hospodaření v lesích, nás vede ke zkoumání časových úseků v rámci staletí i tisíciletí. Předmětem článku jsou výsledky práce, která započala v letech sedmdesátých, hlavně pak probíhala během devadesátých let.

Jak dohledávat historické zprávy o kalamitách?

Výzkumu v oblasti historického vývoje přírody, krajiny, klimatu, životního prostředí a tedy i lesů je v oblasti věd historických, ale i speciálních, věnována značná pozornost. Řada vysoce významných historických událostí byla i těmito jevy výrazně podmíněna. Uvést stručný přehled literatury není na tomto místě možné. Základní informace o historii našeho lesnictví uvádí Nožička (1977), informace o kalamitách pak naše vynikající učebnice ochrany lesů – Pfefferova (1961) a Stolinova (1985). Polomy a činiteli je způsobujícími se zabývají Vicena a kol. (1979). Velice rozsáhlý přehled o nejstarších kronikách a kronikách celého středověku uvádí Bláhová (1995) v III. dílu vědeckého vydání Dalimilovy kroniky, vyšlém v Academii v Praze. Uvádí rovněž informace o vývoji přístupu člověka k lesu a přírodní jevy, na základě pramenů přemyslovského období. Povodněmi na dolním Labi a Vltavě se v širších souvislostech zabývají Kotyza a kol. (1995). Vrcholné dílo představuje rozsáhlá monografie Brázdila a kol. (2004) věnovaná silným větrům (Strong Winds) v těch nejširších souvislostech na našem území v celé naší historii, jako VI. kniha série „Historie počasí a klimatu v českých zemích“.   

Prvním předpokladem vlastní práce je vyhledání a studium edic kronikářských pramenů. Předmětem zájmu byly všechny zprávy o výskytu lesu škodlivých činitelů (vítr, sníh, mráz, ledovka, kroupy, sucho, požáry a hmyz), zprávy s nimi související, dále byly vypsány všechny zprávy o povodních, velkých deštích a všechny zprávy související nějak s přírodními jevy a ději.

Většina nejstarších kronik je publikována v Ermlerově edici Prameny dějin českých (PDČ) – Fontes rerum bohemicarum (FRB).

Jedna z nejvýznamnějších edic kronik, z nich některé poprvé v českém překladu, byla vydána v sedmdesátých a osmdesátých letech ve Svobodě v Praze, řada kronik byla vydána samostatně, ať už knižně nebo časopisecky. Doposud se podařilo v časovém rámci let 1091–1627 využít celkem 47 kronik, ve kterých byly nalezeny zprávy odpovídající záměru práce. Jejich rozsah se pohybuje v širokém rozmezí od jedné do několika set tiskových stran. Nepodařilo se doposud prostudovat celou řadu kronik, které nelze při této práci pominout. Týká se to především kronik některých našich měst, ale i kronik z počátků nového věku.

Jednotlivé druhy poškození lesů v kronikách

Vítr

Vítr je činitelem abiotickým, působícím zřejmě největší škody na lesích. Škody větrem mají i větší časovou frekvenci svého výskytu. Jedná se o škody velmi markantní, dobře patrné, zasahující i velmi velká území a jsou často spojeny i se škodami na různých typech staveb a dalšími škodami. Zprávy uvádějící přímé škody větrem na stromech a lesích mnohonásobně převažují svým počtem zprávy o škodách způsobených dalšími činiteli. Řadu zpráv ze středověkých kronik uvádí Bláhová (1992). V kronikách, které bylo možno pro účely tohoto článku použít, byly nalezeny takové zprávy k létům 1119, 1134, 1139, 1253, 1264, 1281, 1334, 1390, 1412, 1492, 1522, 1526, před r. 1558, 1605, 1609 a 1612. Brázdil a kol., 2004, na základě pramenů dokládá, že obdobím zvýšené frekvence silných větrů v naší tisícileté historii byl přelom 16. a 17. století, a zejména pak léta 1770–1830. Pro období našeho zájmu uvádí zprávy, které zřejmě představují vichřice století, k přelomu roku 1555/56 a k 28. 12. 1612, včetně informace o knize kněze Víta Jakeše Přerovského o vichřici z r. 1612, vydané r. 1613. K těmto zprávám by dle názoru autora mohly být zařazeny i zprávy k létům 1134, 1264 a 1412, neboť informují o vichřicích „po celém světě“, resp. po celé české zemi. Přehled tornád u nás (Brázdil a kol. 2004), pro naše zájmové období uvádí léta 1119, 1144, 1250, 1255 a pak dlouhou řadu let pro 16. a 17. století. Zpráva Letopisů hradišťsko-opatovických k roku 1144, resp. i její torzo v tzv. Moravské kronice, představuje exaktní popis tornáda, kterému nelze ani dnes prakticky nic vytknout. Tornádo zřejmě uvádí i zpráva Letopisu žďárského k roku 1253. Velkou hodnotu má zpráva Kanovníka vyšehradského k roku 1139 o velikém nebezpečí, kterému bylo vystaveno vojsko knížete Soběslava, vracející se domů pohraničním lesem, přímo během jeho zasažení vichřicí. Sedm lidí při tom přišlo pádem stromů o život. Staré letopisy české k roku 1522 uvádí poprvé i dřeviny „topoly i vrby i jiné“, které byly vyvráceny. Jako zprávy s vysoce pravděpodobným poškozením či zničením lesů větrem byly zařazeny ty, které popisují rozsáhlá poškození staveb, a dále zprávy o dlouhotrvajících, silných větrech.

Sníh

Zprávu popisující přímo škody sněhem, tj. zlámání i lesních stromů, se podařilo nalézt pouze jednu, ve Starých letopisech českých k 6. listopadu 1448. Za zprávy s vysoce pravděpodobným poškozením lesů byly považovány ty, které uvádějí výjimečné množství sněhu, takové, že si jej žijící nepamatují, nebo že podobné bylo naposledy např. před 40 či 100 lety (tento uváděný časový rozdíl je většinou možno v kronikách doložit), těžký sníh ve spojení s oblevou, sníh, který zcela znemožnil dopravu, resp. cestování apod. Těchto zpráv je poměrně velký počet.

Mráz

Škody mrazem na stromech uvádí Kosmas k 20. květnu roku 1125, i když měl možná více na mysli stromy ovocné. Staré letopisy české uvádí škody na lesích pozdními mrazy, které přišly před 1. květnem 1485, nejen v Čechách. Vysoce pravděpodobné poškození lesů mrazem určují zprávy o vymrznutí řek a potoků, zamrznutí studní, úmrtí lidí, ztrátách na dobytku, koních, silné pozdní mrazy (květen) apod. Rovněž těchto zpráv je veliký počet. Co se týče věrohodnosti zpráv ve spojení se zimou a vývojem temperatury vůbec, jejich vzájemného porovnávání, je třeba počítat i s dlouhodobými výkyvy klimatu. Jinou úroveň zimy asi popisuje Kosmas v době svého života, než např. Druhé pokračování Kosmovo nebo Jarloch.

Kroupy

Kroupy se vyskytují na menších územních částech, podstatně menších, než např. vichřice, mrazy a těžký sníh či ledovatka. Doba jejich vypadávání je poměrně krátká, většinou do 15–30 minut. Mohou přicházet i ve více vlnách za sebou. Ze zpráv kronik si největší pozornosti zaslouží výstižný popis těžkého krupobití roku 1250 z Druhého pokračování Kosmovy kroniky. Můžeme usoudit, že škody na jiných stromech mohou být i škody na lesích. Nepodařilo se zatím vysvětlit, co znamená, že některé kroupy „byly smíchány s mechem“. Pozornosti zasluhuje i popisovaná velikost a hranatost některých krup, která se zdá být, na první pohled, přeci jenom trochu nadnesená. Takové kroupy se ovšem vyskytovaly na kouřimsku 18. 8. 1985 a 19. 5. 1995 je v Kostelci n. Č. lesy viděl na vlastní oči i autor. Následky takového krupobití v lese popisuje k 19. červenci 1903 nejvýznamnější ze schwarzenbergských lesníků, světově známý Josef Bohdanecký (1903) v časopisu Centralblatt für das gesamte Forstwessen; jehož prostřednictvím současně i odvolává, tehdy již zcela připravenou(včetně vytištění exkurzního průvodce), exkurzi IUFRO, která se měla konat v rámci jeho výročního zasedání v Marianbrunnu, s tím, že tato katastrofa učinila tuto exkurzi, plánovanou do lesů dominia knížete Schwarzenberga, nemožnou. Katastrofa zpustošila na 10 000  jiter lesa zmíněného dominia.

V exkurzních objektech obnášela váha otlučených větví, které zůstaly ležet na zemi jako zelený koberec, 45 až 55 metrických centů na 1 ha. Obzvláště byly poškozeny borové porosty. Další zpráva, uvádějící přímo velké poškození lesů kroupami, je z Letopisu měšťana N. M. Pražského k roku 1529. Zde se zřejmě, ve srovnání s Druhým pokračováním Kosmovým, jedná o katastrofu územně menšího rozsahu. Není jistě bez zajímavosti, že území této katastrofy není daleko od míst, o kterých referuje Bohdanecký (1903). Za zprávy, které by mohly s vysokou pravděpodobností znamenat také poškození lesů, byly brány ty, které informují o krupobitích s obdobnou velikostí a tvarem (včetně hranatých) krup, nebo krupobitích, která způsobila rozsáhlé škody i úmrtí lidí, ubití dobytka apod.

Sucho

Hynutí lesů v důsledku zcela neobvyklého sucha uvádí Petr Žitavský k roku 1307. Rektor Univerzity Karlovy Mistr Marek Bydžovský uvádí k roku 1537 zcela katastrofální sucho, ale jen jako příčinu lesních i jiných požárů. Jako vysoce pravděpodobné zprávy poškození lesů suchem byly brány ty, které informují o suchu delším než tři měsíce, popřípadě o úplné neúrodě ze sucha.

Lesní požáry

Zprávy uvádějící lesní požáry jsou z let 1473, 1525, 1538 a 1604. Škody lesními požáry velice úzce souvisí se škodami na lesích způsobenými suchem. Proto u zpráv o lesních požárech z let 1525 a 1604 se předpokládají jako vysoce pravděpodobné i škody suchem, i když o nich přímo nemluví. Zpráva Kanovníka vyšehradského k roku 1139 uvádí: „19. července se zatměla obloha, neboť dým neobyčejně smrdutý se vznášel jako mlha a kouřilo se bez přestání dnem i nocí. Ta tma trvala tak celý týden, a 24. července neobvyklé temno o polednách zastínilo povětří hnilobným puchem, který jako by vycházel z pekla a dráždil čich lidí.“ Rovněž tak Bartošek z Drahonic k roku 1441 píše: „Toho roku také byly … (4.–13. července) jakési mlhy a kouře, na jaké si lidé nikdy z dřívějška nevzpomínali, takže se v Čechách jevilo ráno a večer Slunce jako krvavé a trvalo to deset dní.“ Tyto texty odpovídají dobře např. vyprávění očitých svědků, kteří zažili následky rozsáhlých požárů vysychajících rašelinišť a přilehlých lesů v okolí Moskvy v létě roku 1972, kdy v samotném městě rovněž celý týden nebylo skoro vidět slunce, ovzduší bylo plné dýmu a z provozu byla vyřazena i letiště. Projevy velkých lesních požárů s globálními důsledky popisuje v zajímavých souvislostech Ginzburg (1989). Ve středověku lze na našem území předpokládat mnohem větší rozlohu rašelinišť a blat, zejména v jižních Čechách, ale i na území sousedních států. Což konečně potvrzuje i citovaná zpráva k roku 1473. Důvodně lze tedy předpokládat, že v uvedených letech se jedná o viditelné projevy požárů blat a lesů v důsledku extrémního sucha. Zprávy k létům 1473 a 1604 poskytují přesnou informaci o průběhu a hašení lesních požárů, již tehdy známým, klasickým způsobem.

Hmyz

Přemnožení hmyzu bývá příčinou někdy skutečně velkých škod na lesích. Jejich rozsah je občas srovnatelný se škodami větrem. Vyskytují se i v lesích přírodních či přirozených, bez markantního vlivu člověka – viz např. Leporský (1971). Zprávy našich kronik se týkají především kobylek (vlastně sarančat), vědecky řazených mezi rovnokřídlé – Orthoptera. Jde speciálně o saranče stěhovavé – Locusta (Pachytylus) migratoria L., patřící mezi sarančata – Acridoidea – Obenberger (1955). Lesnický význam orthopter uvádí a velmi rozsáhle hodnotí Schneeberg (1929). Výskyt kobylek k roku 1315, podle M. Dačického z Heslova, je docela pravděpodobný, takže s určitou rezervou můžeme uvažovat i o zprávě Kroniky české kapituly pražské k roku 1318 jako o možné. Vysoce významná i odborně zajímavá je zpráva markraběte moravského, pozdějšího českého krále Karla I. a jako císaře Svaté říše římské Karla IV. Lucemburského, vztažená k roku 1338. Vzhledem k nebývale vysokému stupni vzdělanosti Karlovy i jeho dvora nepřekvapuje pohotovost, s jakou „jeden z rytířů“, který Karla budil, citoval Zjevení svatého Jana. Nepřekvapuje Karlův zájem zjistit územní rozsah katastrofy, který lze považovat za jeden z prvních průzkumů v oboru ochrany rostlin, potažmo lesů, provedený osobně pozdějším císařem, i když o škodách či jejich výši nemluví. Karel IV. uvádí, že hejno kobylek mělo délku 7 mil a jeho šířku zjistit nemohl. Beneš Krabice z Weitmile se zmiňuje o vyprávění Karla IV. a uvádí šířku hejna 3 míle a jeho délku 5 mil, současně zmiňuje i zničení stromů. Vezmeme-li délku dle Karla IV. a šířku si vypůjčíme od Beneše Krabice, dojdeme k ploše hejna zhruba 120 tis. ha. Karel IV. píše, že tyto kobylky se vyskytovaly ještě třetím rokem. Z toho lze odvodit, že katastrofa trvala v letech 1338–1340. Co se týče míst, odkud k nám kobylky přicházely (Sedmihradsko, Uhry) píše Obenberger, že to bylo poprvé známo k roku 1748; u katastrofy, o které píše Karel IV., uvádí, že se k nám dostaly patrně z Uher. Obenberger neměl zřejmě k dispozici zprávu Jana Neplacha, který jako výchozí místo uvádí nejzazší končiny Uher a Řecka a posunuje tak naše znalosti v tomto směru časově o 410 let dříve. Výskyt kobylek k roku 1346 uvádí Kronika česká lipská. Poškození lesů kobylkami výslovně uvádí až zpráva Starých letopisů českých k roku 1475. V dikci je vidět vliv zprávy Karla IV. (1338).

I když výskyt sarančat ve střední Evropě končí zhruba polovinou 19. století, neměli bychom tohoto škůdce zcela pustit ze zřetele. V posledních letech došlo k významným změnám v rozsahu, ale i způsobu užití velkých ploch dříve zemědělsky využívaných půd. Všechny důsledky nelze zcela odhadnout. Měl by nás k tomu vést i výskyt sarančat např. na Ukrajině kolem přelomu 19. a 20 století.

Z dalších škod hmyzem jsou uváděny škody způsobené motýly. Staré letopisy české zpravují o katastrofálním žíru housenek kolem Hradce Králové v letech 1460–1461 a následném uschnutí stromů a štěpů. Měšťan Nového Města pražského uvádí obdobný jev k 15. květnu 1536 a jmenovitě poškození jen štěpoví. Obě zprávy uvádí následné objevení se velkého množství motýlů. M. Bydžovský k 5. srpnu 1594 informuje o množství bílých motýlů, kteří obežrali trávu a zelené stromoví, což je zřejmě nepřesné, žír mohly způsobit pouze housenky. Podle časového údaje by se mohlo snad jednat o bekyni velkohlavou. Pouhý výskyt houfů velkých motýlů uvádí k 18. květnu roku 1625 také Jan Jiří Harant z Polžic a Bezdružic.

Pamětnická zkušenost má praktický smysl

Ve starých českých kronikách je možno nalézt podstatné informace přispívající k rozšíření našich znalostí o vývoji lesů a hospodaření v nich i informace ze souvisejících přírodovědných oborů, které jsou základem věd o lese. Současně se také ukazuje, že zprávy a jevy zprostředkované těmito vyprávěcími prameny přesahují i v některých případech současnou pamětnickou zkušenost a jejich znalost má vysoce praktický smysl. Ukazuje se, že kronikáři uvádí spíše události, jejichž zaznamenání jim stálo skutečně za to. Půjde tedy často o přírodní jevy s vysokou úrovní a rozsahem působení, blížícího se jevům „vis maior“, jejichž škodlivému působení nelze zabránit ani nejúčinnějším zařízením pořízeným v rámci obvyklých hospodářských možností (v. t. Korf 1955). Při těchto katastrofálních událostech záleží více na úrovni působení daného činitele než na stavu lesa či způsobu jeho obhospodařování. To není žádný pesimismus, právě naopak, veškeré studie v této oblasti jsou a musí být vedeny snahou po důkladném poznání, za účelem odvození postupů umožňujících zmírnění jejich škodlivých důsledků, nebo i jejich zamezení. Zde je třeba současně ocenit výsledky práce historiků, kteří dlouhý čas několika století věnují studiu a edicím těchto důležitých pramenů poznání a zpřístupňují je tak široké veřejnosti. Tím se jejich práce postupně zhodnocuje, jak obecně společensky a kulturně, tak i v širokém okruhu věd a hospodářské praxe. Významná je i ta skutečnost, že studované procesy se v poslední době daří uchopit a vyjádřit i po kvantitativní stránce. Snad se to bude více dařit i v lesnictví. Zvláště pak by bylo třeba více navázat na výsledky historických průzkumů, jimž byla v minulosti věnována značná pozornost, zejména v Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů, které by bylo třeba více prezentovat před odbornou veřejností.

Autor si dovoluje vyjádřit poděkování prof. PhDr. Marii Bláhové, CSc., z Karlovy univerzity v Praze za neocenitelnou pomoc při opatřování pramenů, a prof. RNDr. Rudolfu Brázdilovi, DrSc., z Masarykovy univerzity v Brně, který se i se svými spolupracovníky nejméně od 90. let systematicky zabývá historickou klimatologií.

Pozn. red.: Článek vychází z referátu, který v plném znění, včetně podrobnějších údajů k jednotlivým kronikám a tabelárního časového přehledu kalamit podle jednotlivých kronik, najdete ve sborníku k semináři Historie a vývoj lesů v českých zemích, který se konal 17.–18. 10. 2006 v Srní.

Adresa autora: Prof. Ing. Jan Kouba, CSc.

FLE ČZU v Praze, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.


Historické literární prameny, ve kterých lze najít zprávy o přírodních jevech

- Kosmas: Kosmova kronika česká

- Pokračovaleté Kosmovi: Letopis tzv. Kanovníka vyšehradského, Kronika mnicha sázavského, Druhé pokračování Kosmovy kroniky

- Letopisy české

- Letopisy hradišťsko-opatovické

- Letopis Vincenciův a Jarlochův

- Letopisy pražské

- Jindřich Řezbář (Heinricus sculptor): Letopis Žďárský

- Jindřich Heimburgský: Letopis český

- t.ř. Dalimil: Kronika

- tzv. Moravská kronika

- Petr Žitavský: Zbraslavská kronika

- Karel IV.: Vlastní životopis

- František Pražský: Kronika

- Jan Marignola: Kronika česká

- Jan Neplach: Stručné sepsání kroniky římské a české

- Přibík z Radenína řečený Pulkava: Kronika česká

- Beneš Krabice z Weitmile: Kronika pražského kostela

- Vavřinec z Březové: Husitská kronika

- Drobnější kroniky a zprávy k dějinám českým, FRB VII [VI]:

- Kronika česká vídeňská, Kronika kněze Pražského, Kronika česká lipská, Kronika sedlecká, Kronika česká pražská, Rukopis knihovny universitní v Praze, Rukopis univ. knihovny pražské, Kronika rožmberská, Kronika vídeňská druhá, Kronika česká kapitoly Pražské, Kronika starého kollegiata Pražského

- Martin z Bíliny: Kronika krátká království českého stol. XV

- Bartošek z Drahonic: Kronika. Přípisky ke kronice Bartoška z Drahonic

- Beneš Minorita: Kronika česká

- Enea Silvio Piccolomini: Historie česká

- Mikuláš Glassberger: Větší kronika současných Čechů

- Staré letopisy české

- Listy a kronika Mistra Jiřího Píseckého

- Letopis měšťana Nového Města Pražského z let 1492 až 1539

- Mistr Marek Bydžovský z Florentina: Výbor z kronikářských zápisů o letech 1526-1596

- Lamentací země moravské

- Václav Březan: Životy posledních Rožmberků

- Kronika královského města Jihlavy od jihlavského městského písaře Martina Leupolda von Löwenthala

- Pavel Skála ze Zhoře: Historie církevní. Výběr

- Mikuláš Dačický z Heslova: Paměti

- Jan Jiří Harant z Polžic a Bezdružic: Paměti. Výběr


Příklady zpráv o přírodních jevech

- 1119 „Dne 30. července … prudký vichr, ba sám satan v podobě víru, udeřiv náhle od jižní strany na knížecí palác na hradě Vyšehradě, vyvrátil od základů velmi starou a tedy velmi pevnou zeď, … Tato vichřice byla tak silná, že kdekoli zuřila, v této zemi svou prudkostí vyvrátila lesy, štěpy a vůbec vše co jí stálo v cestě.“ Kosmas, Kronika česká.

- 1134 „Konečně se … 28. října strhla v hodinu nešporní po celém světě velmi krutá smršť, … pobořila kostely kamenné i dřevěné, též stavení, … a stromy v lesích vyvrátila z kořene.“ Kanovník Vyšehradský, Letopis.

- 1338 „vzbudil nás … (28. července) jeden z rytířů ze spánku a pravil: „Pane vstávejte nastává soudný den, neboť celý svět je samá kobylka“. Tehdy jsme vstali, nasedli na koně a rychle jeli chtějíce vidět, kde je jejich konec; dojeli jsme až do Pulkavy, do vzdálenosti sedmi mil, kam až sahaly. Ale jak široko se prostíraly jsme zjistit nemohli. … Nato se rozdělily, některé směrem k Bavorsku, jiné do Frank, jiné do Lombardie a další sem i tam po vší zemi. … Vyskytovaly se ještě třetí rok.“ Karel IV., Vlastní životopis.

- 1443 „Téhož roku byla krutá zima, takže na cestách pomrzlo mnoho lidí pěších i jízdních, a také mnoho ptactva. … Na Hromnice (2. února) se po krajině toulaly smečky vlků a trhaly chodce i jezdce, kde koho potkaly, takže se lidé neodvažovali vycházet z domů. Zahynulo přemnoho ovcí, krav, telat, koní a prasat.“ Staré letopisy české.