Jaké alternativy vývoje má lesní hospodářství?
Jozef Marko
Ve slovenském centru papírenského průmyslu – v městě Ružomberok – se uskutečnila v listopadu 2006 mezinárodní konference za účasti odborníků ze Slovenska, České republiky a Finska na téma „Alternativy rozvoje lesního hospodářství (LH) ve Slovenské republice.“ Na tom by pro české čtenáře Lesnické práce možná nebylo nic zajímavého, ovšem organizátorům, tedy Konzervativnímu institutu M. R. Štefánika (KI), šlo především o diskusi nad dvěmi otázkami, které jsou diskutovány taky mezi českou odbornou lesnickou veřejností a které spolu úzce souvisí: státní regulace LH a opodstatněnost státního vlastnictví lesních pozemků a lesních porostů.
Státní regulace v zákonu o lesích
Závěry studie o rizicích české a slovenské legislativy z hlediska efektivity environmentální a lesnické politiky, zpracované bývalým dlouholetým generálním ředitelem státního podniku Lesy ČR a v současnosti pedagogem na Katedře ekonomiky a řízení LH FLE ČZU v Praze Ing. Jiřím Olivou, Ph.D., již byly v Lesnické práci publikovány (LP 5/2004). Odborná veřejnost na Slovensku s nimi byla obeznámena v roce 2005. Vyplývá z ní, že lesní zákony v bývalých postkomunistických zemích mají oproti ostatním státům Evropské unie vysokou míru regulací a omezení pro vlastníka lesa. Ve studii navíc byla sledována kriteria, která měla jednoznačně ekologický charakter. Výsledek? V České republice a na Slovensku jsou tato omezení ze všech deseti posuzovaných států nejvyšší.
Analytik Konzervativního institutu
M. R. Štefánika Ing. Radovan Kazda na konferenci hovořil o konkrétních regulacích ze strany státu. Konzervativci za nežádoucí státní regulaci považují například řešení otázky veřejného zájmu. Podle nich mimoprodukční, tedy veřejnoprospěšné funkce lesa dokáže lépe a kvalitněji zajistit soukromý sektor, což potvrzují také zkušenosti ze zahraničí. Konkrétní příklady však řečník neuvedl. Ing. Kazda se taky domnívá, že obecně je možné právě po vyhodnocení poznatků z vyspělých zemí tvrdit, že soukromé vlastnictví funguje efektivněji v porovnání se státním, a proto je podle jeho názoru nutné zabývat se tímto faktem v souvislosti s vlastnictvím lesní půdy a lesních porostů také na Slovensku.
Mezi účastníky konference narazil na odmítavý postoj, když jmenoval regulativní zásahy státu v LH na Slovensku, které vyplývají ze zákona č. 326/2005 Sb., o lesích. Konzervativci za ně považují kromě jiného také povinnost zjišťovat a vést evidenci výskytu a vývoje škodlivých činitelů, což vnímají jako zbytečné administrativní zatěžování vlastníků lesů. Dále zpochybňují účelnost lesního hospodářského plánu, který je podle jejich názoru svou podrobností pro drobné vlastníky lesa úplnou zbytečností. Za obvyklou regulaci státu tam, kde to vůbec není nutné, považují pozici odborného lesního hospodáře a zákonnou povinnost majitelů lesů hradit náklady spojené s výkonem činností, povinností a oprávnění OLH. Jako nežádoucí zvyšování nákladů pro podnikatele v LH vnímají také financování lesní stráže.
Naopak sympatie lesníků si získal analytik KI tím, že označil za mimořádně nešťastně zvolenou metodiku vyhlašování chráněných ptačích území (mimochodem, rozloha 38 chráněných ptačích území představuje v SR 1 236 545 ha, co je až 25 % území Slovenské republiky), protože posuzované lokality neměly být podle něj hodnocené z pohledu výskytu chráněných a vzácných druhů ptáků, ale z pohledu jejich možného úbytku z daných lokalit. Celkově však označil za osobitý blok regulací státu v LH legislativní normy v ochraně přírody, především pak zákon č. 543/2002 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Lesníci vědí své, například o komplikacích spojených s mimořádnou administrativní zátěží, které způsobuje v negativním smyslu slova již legendární paragraf 12. Podle něj se vyžaduje souhlas orgánu ochrany přírody na zasahování do biotopu evropského významu nebo biotopu národního významu, kterým může být biotop poškozen nebo zničen. Jakou činností může dojít k takovému zásahu do biotopu, který může vzácný biotop poškodit nebo zničit však zákon nespecifikuje. Z celkového plánu těžeb s. p. Lesy SR na rok 2006 ve výši 3,4 mil. m3 spadalo pod tento sporný paragraf více než 2 mil. m3 ! Pikantní na výkladu tohoto paragrafu je také antagonistický postoj orgánů státní správy lesního hospodářství a životního prostředí. Lesní úřady považují činnosti uvedené v LHP za činnosti, které nespadají pod zákon o ochraně přírody a krajiny. Úřady životního prostředí naopak trvají na předkládaní žádostí o vydávaní stanovisek na zasahování do biotopů podle již zmíněného paragrafu 12.
A v čem jsou východiska reformy LH na Slovensku, která by měla podle Ing. Kazdy proběhnout co nejdřív? Ve snížení intenzity, resp. v úplném odstranění regulací plynoucích z lesního zákona, což považuje za krátkodobý a dobře prosaditelný cíl. Z vyjádření představitelů Ministerstva půdohospodářství SR je přitom zřejmé, že novelizace lesního zákona má byt ukončena v první polovině roku 2007, ovšem regulace, o kterých hovořil přednášející, z novely nevymizí. Ing. Kazda dále vidí východiska ve snížení intenzity regulací v ochraně přírody, což bude podle něj již složitější, a tedy to chápe jako střednědobý záměr. Za dlouhodobý a obtížně realizovatelný cíl považuje náhradu státního vlastnictví za vlastnictví soukromé. Je realistou, protože současná vládní koalice stejně jako ta předcházející v programovém prohlášení o privatizaci státních lesů neuvažuje a představitelé vládních stran odmítají o takové možnosti diskutovat.
Lesní hospodářství a ochrana přírody v bludném kruhu
Dá se říci, že s podobným nepochopením jako vystoupení Ing. Kazdy se v auditoriu konference setkala také prezentace výzkumného pracovníka Liberálního institutu z Prahy Josefa Mládka, který rovněž argumenty podpořil opodstatněnost nenarušovaného soukromého vlastnictví. Politicky nařízená regulace, které jsme svědky na Slovensku i v českých zemích, přináší podle něj místo žádoucí stability vysokou pravděpodobnost náhlé změny pravidel, takže odvětví LH se ocitá v bludném kruhu. Státní lesníci na Slovensku přitom skutečně žijí v uplynulých letech v období permanentních změn, týkajících se organizačního členění, přerozdělování kompetencí, rozhodování státních orgánů – například Protimonopolního úřadu SR, tlaku způsobeného vlivnými lobbisty a podnikatelskými skupinami atd. Na počátku zmíněného bludného kruhu podle J. Mládka stojí mylná představa o nutnosti státních zásahů, ze které vyplývá plánovaní produkce veřejných statků. Jejím důsledkem je státní intervence nařizující kompenzace, čímž je uměle omezené vlastnictví lesa. Výsledkem je to, že soukromý sektor neprodukuje veřejné statky, a kruh se uzavírá rostoucí podporou veřejných statků ze strany státu.
Pracovník Liberálního institutu se však domnívá, že naše současnost je obdobím rostoucího chápaní vlivu soukromého vlastnictví na společnost. Volný pohyb myšlenek a informací může sehrát rozhodující roli na cestě ven z popsaného bludného kruhu, ve kterém se podle něj lesnictví a ochrana přírody ve vztahu k vlastnictví pohybují.
Naopak, pro zachování současného podílu státního vlastnictví v LH se v další prezentaci jednoznačně vyslovil kupříkladu Ing. Miroslav Kovalčík z Národního lesnického centra ve Zvolenu. Na podporu svého názoru použil oficiálně dostupné informace, podle kterých byly celkové průměrné náklady na pěstební a těžební činnost u státních subjektů v LH na Slovensku vyšší než u nestátních subjektů. Přitom šlo o takové výkony, jako jsou obnova lesa, péče o lesní kultury, prořezávky, ochrana lesa, výstavba a oprava svážnic a údržba lesních cest a skladů dříví. Ing. Kovalčík se také domnívá, že státní subjekty v LH můžou také pozitivně ovlivňovat podnikatelské prostředí tak, jako tomu bylo v roce 2005 v případě státního podniku Lesy SR, pro který zrealizovaly podnikatelské subjekty externími výkony 57 % všech výkonů v umělé obnově, 93 % v ochraně lesa, 96 % v těžbě dřeva, 97 % v přibližování dřeva a 69 % v odvozu dřeva.
Co na to politici?
Je zřejmé, že diskuse hledající odpověď na otázku, jestli je pro lesní hospodářství na Slovensku nebo v České republice výhodnější státní nebo soukromé vlastnictví, bude s přestávkami pokračovat ještě dlouho. Také názory a podpůrná argumentace jednotlivých zájmových skupin se budou různit. Výjimkou není ani laická veřejnost, což velmi názorně dokumentují výsledky reprezentativního průzkumu veřejného mínění, který před rokem zpracovala pro Lesy SR, s. p., renomovaná agentura FOCUS. 41 % respondentů si totiž myslí, že státní i nestátní lesnické subjekty hospodaří stejně kvalitně, 23 % si myslí, že lépe hospodaří lesy státní a stejné procento uvádí, že lépe hospodaří nestátní subjekty. Na internetové stránce určené lesníkům, majitelům a přátelům lesa na Slovensku - www.lesmedium.sk - v anketě na otázku „Kdo je podle vás lepším správcem lesa, stát, nebo nestátní subjekt?“ odpovídalo v době sepsání tohoto článku 39 % respondentů, že lépe hospodaří stát, 22 % se vyslovilo ve prospěch nestátních subjektů a 39 % dotázaných nepovažovalo vlastnictví za důležité hledisko. Tedy poměrně vzácná shoda. Domnívám se, že tyhle výsledky svědčí o jednom. V otázce vlastnictví v lesním hospodářství se můžou přít lesníci, ochránci přírody, podnikatelé a státní úředníci, konzervativci a liberálové, odborníci i laikové, ale politici ponechají tuhle otázku s velkou pravděpodobností nadlouho tabu. Rovnovážná polarizace názorů široké veřejnosti přece nedělá z téhle otázky politickou agendu, ze které by pro ně bylo výhodné profitovat…
Adresa autora:
Ing. Jozef Marko
LESY Slovenské republiky, s. p.
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Výstupy z ankety o státním vlastnictví lesa v ČR najdete v LP 8/2006 na str. 8-9, pozn. red.