Zkušenosti s převodem lesa věkových tříd na les trvale tvořivý II.

Libor Janda

V minulém vydání Lesnické práce jsem se zaměřil na převod lesa v předmýtních porostech a v mlazinách a vnášení melioračních a zpevňujících dřevin včetně přirozeného zmlazování jedle. V tomto čísle se věnuji převodu v mýtních porostech, dlouhodobému působení zástinu na nárosty zmlazení, kritériím výběru jednotlivých stromů k těžbě a cílenému využívání světlostního přírůstu.

Zpracováním námrazové kalamity z konce roku 1995 došlo k nepravidelnému, ale celoplošnému proředění a prosvětlení většiny porostů s náhlým a místy velmi masivním nástupem buřeně. Tehdy nenaznačovalo vůbec nic, že by v těchto porostech ještě někdy přicházela v úvahu jiná než umělá obnova. Během několika málo roků se však moje skepse a nedůvěra v následný vývoj porostů postupně začaly přetavovat v důvěru, optimismus a pocit smysluplnosti další práce. Pro úplnost ještě zopakuji, že se jedná převážně o smrkové monokultury místy s příměsí modřínu a borovice na souborech lesních typů: 5K, 5S, 5P a 5O.
Vlivem spotřebování přístupných živin v půdě a intenzivnějšího stínění dochází postupně k ústupu buřeně a k pozvolnému nárůstu přirozené obnovy, zejména smrku. Od počátku je mým cílem udržet nálety dlouhodobě pod clonou mateřského porostu. Tímto sleduji výškovou diferenciaci, autoredukci (snižování počtu jedinců – přírodní výběr) a čištění kmínků. V hustých nárostech s jemným větvením a vyšší vzdušnou vlhkostí dochází k rychlému zasychání spodních větví a jejich rozpadu vlivem houbových saprofytů. To dává určitou perspektivu vzniku cenných výřezů v příští generaci lesa. V porostních okrajích se často zmlazuje modřín, v severních, sluncem podsvícených borovice. V místech více rozvolněných pak často dochází ke zmlazování pionýrských druhů dřevin (JR, OS, BR, JIV). Tyto dřeviny vítám, předrůstají smrkové zmlazení, podporují další diferenciaci a působí melioračně na půdu. V budoucnu půjde o další výtěž (palivo). V současnosti se jedná převážně o plošnou přirozenou obnovu, která vznikla více méně samovolně jako následek plošného proředění kalamitou. Je tu tedy velká pravděpodobnost vzniku poměrně homogenních, velkoplošných, dvouetážových porostů. Je proto žádoucí těžbu začít soustřeďovat do ohnisek obnovy s cílem plošně vydiferencovat spodní etáž. K jistému rozbití homogenity dochází také těžbou stromů a ponecháním klestu k zetlení. Téměř každá uvolněná ploška je však během několika let obsazována novými semenáčky.

Zdravotní výběr jako první kritérium
Stejně jako v předmýtních porostech, se i v mýtních zaměřuji na intenzivní zdravotní výběr ve všech výškových úrovních, dříve směřovaný spíše do oblasti korun, v současnosti naopak do oddenkových partií. Intenzita těžby se pohybuje mezi 50 a 70 m3/ha v závislosti na zdravotním stavu, výši zásoby a stavu zmlazení. Do porostů se vracím jednou za 5 let.
Častokrát jsem se ve svých úvahách zaobíral smyslem převodu v porostech starších 120 let, z nichž jsem si nakonec vyvodil následující závěry. Fyziologický věk smrku v přirozených lesích středních a vyšších poloh se běžně pohybuje mezi 350 až 450 lety. Předržování porostů do vyššího věku je tedy hlavně otázka jejich zdravotního stavu a poměru zastoupení pionýrských a klimaxových genotypů. Záleží tedy na genetickém složení populace (porostu), které se do značné míry odvíjí od způsobu obnovy a vývoji nárostů v mladém věku (zda na holině nebo pod porostem – Backmanův zákon) a také na způsobu výchovy (zda v úrovni nebo v podúrovni). Stromy v mládí držené pod porostem (převládají klimaxové genotypy), mají úzké letokruhy v jádře, převládá „letní dřevo“, jehož hustota je větší a je tak více rezistentní vůči středovým hnilobám způsobovaným primárními dřevokaznými patogeny. Naopak stromy pěstované na holině (převládají pionýrské genotypy) mají od začátku silný přírůst - tloušťkový i výškový a široké letokruhy. Převládá u nich „jarní dřevo“, jehož hustota je menší a je tedy vůči středovým hnilobám méně rezistentní. Zároveň se často uvádí, že se po dobu držení stromu pod porostem, kdy stagnuje přírůst výškový i tloušťkový, bohatě rozvíjí jeho kořenový systém. To by pak mělo za následek lepší prokořenění takovýchto jedinců, lepší zásobování vodou i živinami a pevnější ukotvení v půdě po celou dobu jejich života. Obráceně by pak muselo platit, že u stromů pěstovaných na holině se obdobný kořenový systém vytvořit nestačí, jsou hůře ukotveny v půdě a probíhá u nich slabší zásobování vodou a živinami. Tento předpoklad by pak mohl být jedním z důvodů zhoršeného zdravotního stavu některých současných porostů i jejich krátkověkosti. Tolik moje úvahy.
Musíme mít stále na paměti, že pokud chceme uspět v převodu z lesa pasečného na les trvale tvořivý, nesmíme opomenout jeho stabilitu. Předržování stromů mateřských porostů bude trvat několik desetiletí, v ideálním případě další jedno obmýtí a po celou tu dobu musíme udržet jejich statickou stabilitu a to i přes to, že budou postupně, ale trvale prořeďovány. Vzhledem k tomu, že většinou neznáme původ současných mýtních porostů, podíl pionýrských a klimaxových genotypů, musíme neustále sledovat jejich zdravotní stav a zdravotním výběrem, jako prvním kritériem při vyznačování stromů k těžbě, odstraňovat stromy poškozené, s evidentním výskytem hniloby, v koruně prosychající nebo chřadnoucí. Je třeba si také uvědomit, že zmizí-li nám oddenek stromu v nárostech zmlazení, pak budeme jen těžko odhalovat jeho poškození a napadení hnilobou. Takové stromy je proto nutné z porostu odstraňovat včas, případně je označovat pro příští těžební zásah. Rozsáhlejší výskyt hniloby, který nemusí být u paty postřehnutelný, se většinou projevuje i v koruně její částečnou defoliací a změnou zbarvení.
Druhým kritériem pro vyznačování stromů k těžbě je vyvinutost a hloubka koruny, která by měla mít více než 1/3 délky kmene (tzv. zušlechťující výběr). Hluboká a dobře vyvinutá koruna dává dobrý předpoklad nastartování silného světlostního přírůstu po uvolnění stromu a zároveň je určitou zárukou delší životnosti takového jedince. Podle některých autorů jsou takové stromy stadiálně nebo fyziologicky mladé a mají větší vývojový potenciál. Hloubku koruny dokážeme snadno ovlivnit v probírkách způsobem výchovy pomocí úrovňových zásahů. Vzhledem k tomu, že část mých mýtních porostů byla vychovávána nedostatečně a převážně podúrovňově, mají tedy zkrácené koruny, může v nich být zdravotní a zušlechťující výběr ještě po velmi dlouhou dobu hlavním kritériem při vyznačování stromů k těžbě a špatný zdravotní stav některých těchto porostů nebo jejich částí může být důvodem k jejich předčasnému smýcení. Nechci však předjímat, to ukáže až budoucnost. I v těchto porostech má však individuální výběr smysl, neboť jeho výsledkem bude téměř stoprocentní přirozené zmlazení smrku, jeho výšková diferenciace a alespoň částečná autoredukce, což nám významně usnadní a zlevní následnou výchovu. Zároveň i zde dosáhneme nezanedbatelného světlostního přírůstu.
Třetím kritériem je hledisko kvalitativní, kdy se k těžbě vyznačují stromy limitované ne z pohledu zdravotního, ale z hlediska jejich finančního ocenění. Jedná se o stromy silně větevnaté, vykřivené, s několika terminály apod.

Význam cílové tloušťky
Následuje kritérium cílové tloušťky, která se stanovuje většinou na základě nejvyšší ceny sortimentu při jeho maximální tloušťce, jeho prodejností a schopností porostu takové tloušťky v obvyklé době dosáhnout v závislosti na bonitě porostu, lesním typu apod. Pro různé porosty může být cílová tloušťka stanovena různě. U mě jde o výčetní tloušťku od 50 do 60 cm, kdy u odběratele ještě nedochází ke srážkám z ceny. Ani při dosažení cílové tloušťky však není rozhodnutí o pokácení stromu vůbec jednoznačné. Takové stromy se výrazně podílejí na stabilitě celého porostu a interaktivně ovlivňují ostatní stromy v jejich nejbližším okolí včetně nárostů zmlazení pod nimi. Rovněž tloušťkový přírůst takových jedinců nemusí být zdaleka za svojí kulminací. V těchto případech provádím ověření jejich tloušťkového přírůstu Presslerovým nebozezem, a pokud je průměrná šířka letokruhu za posledních 5 let alespoň 2 mm a neklesá, nechávám je obvykle s přihlédnutím k ostatním kritériím i sousedním stromům dál v porostu.
Význam kritéria cílovétloušťky by měl postupně narůstat s postupným ubýváním poškozených, zdravotně i kvalitativně závadných stromů. Těžba cílových tlouštěk (tlustých stromů) má řadu neoddiskutovatelných výhod:
- Těží se zralé stromy, jejichž průměrný věkový, ale i hodnotový přírůst většinou již kulminoval a dalším předržováním by se dále snižoval přírůst celého porostu.
- Těží se jen relativně malé množství stromů na ha pro dosažení plánované výše těžby, což má vliv mimo jiné také na poškození nárostů zmlazení, ale hlavně se šetří stromy slabší, dosud nezralé, ale vitální, jejichž tloušťkový přírůst bude kulminovat později. Tímto maximálně využíváme produkční potenciál stanoviště a zároveň prodlužujeme obnovní i zmlazovací dobu porostu a podporujeme diferenciaci spodní etáže.
- Těžíme tlusté stromy, u kterých se předpokládá větší výskyt cenných sortimentů a tedy vyšší ekonomické zhodnocení dříví. Zároveň náklady na těžbu a přiblížení těchto stromů bývají nižší.

Presslerův nebozez jako zdatný pomocník
Při vyznačování stromů k těžbě jednotlivým výběrem a zjišťování jejich přírůstového potenciálu si vypomáhám, jak jsem již uvedl, přírůstovým nebozezem. Zjišťuji a někdy spíš odhaduji vliv hnilob a různých poškození na stabilitu a tloušťkový přírůst jednotlivých stromů v porostech, v nichž je většina jedinců nějak poškozených a musím volit mezi 2 nebo i více na první pohled stejně poškozenými stromy. V těchto případech zcela přirozeně označuji stromy s nejmenším přírůstem. Vliv hnilob a poškození na přírůst stromů je poměrně značný. Máme stromy evidentně postižené hnilobou, které takřka nepřirůstají a jim na první pohled podobné, které vytvářejí letokruhy 2 i 3 mm široké. Ty první snižují celkový přírůst porostu i jeho stabilitu, u těch druhých to je právě naopak. Při výběru stromů k těžbě se často řídím pravidlem: „Čím více zeleného v koruně, tím větší potenciál možného přírůstu, čím užší a hlubší koruna, tím lepší.“ Zdravotní stav a vitalita stromu se dá dobře odhadnout také podle výškového přírůstu a přírůstu letorostů po obvodu koruny. Pokud k tomuto u stromu evidentně dochází, pak jde zcela jistě o vitálního jedince, který přirůstá i tloušťkově a takový má v porostu určitě své místo.
Vyznačování těžby jednotlivým výběrem s posuzováním přírůstového potenciálu jednotlivých stromů není záležitostí jednoduchou ani jednoznačnou. Často hodnotíme dvě proti sobě stojící kritéria a rozhodujeme se spíše intuicí. Do stromu nevidíme a mnohdy uděláme chybu. Přesto bychom se o individuální výběr měli pokoušet, neboť chybami se člověk učí a zkušenosti nabírá postupně. Práci nám může usnadnit právě přírůstový nebozez. Práce s ním není fyzicky a časově tolik náročná, jak se může na první pohled zdát. Používám vrták o délce 15 cm, ale stačil by i 10 cm, který se pohodlně vejde do kapsy. Zajímá mě posledních 5 až 10 let, proto vrtám jen 3 až 4 cm hluboko. Vyšetření 1 stromu netrvá více než minutu a já takto kontroluji jen asi každý 3. nebo 4. strom označovaný k těžbě. Následně mám čisté svědomí z dobře vyznačené těžby a vlastník potom zdravý a přirůstavý les.

Využití světlostního přírůstu
Velice důležité je postavení stromů v porostu. Stromy, které jsou zdravé, vitální, s dobře vyvinutou korunou a alespoň ze tří stran úplně uvolněné, vykazují průměrný roční přírůst za 5 let 3, 4 a výjimečně i 5 mm. To představuje roční tloušťkový přírůst 6, 8 a 10 mm, což za decennium činí 6, 8 a 10 cm tloušťkového přírůstu. Pokud měříme takovýto strom o počáteční výčetní tloušťce 50 cm, tak za 10 let se jeho výčetní tloušťka zvýší na 56, 58 nebo 60 cm. To představuje decenální přírůst na jednom stromu u smrku – 3. bonity 0,62, 0,83 nebo až 1,04 m3 dřevní hmoty (viz tab. Přírůsty za decénnium při šířce letokruhů 1–5 mm). A to jsou již hodně zajímavá čísla, nad kterými bychom se měli zamyslet. Téměř neuvěřitelné se zdá být, že těžbou stromů cílových tlouštěk a postupným uvolňováním stromů slabších, můžeme takových přírůstků dosáhnout postupně u většiny zdravých a vitálních jedinců v porostu. Tyto přírůsty však nepřicházejí okamžitě po uvolnění zdravého stromu dosud pěstovaného v plném zápoji lesa věkových tříd. Je zde nutná určitá doba k regeneraci koruny a k nárůstu asimilačního aparátu, která podle mých zkušeností trvá 5 až 10 let. Jiná situace bude v porostech vychovávaných strukturně s vertikálním zápojem. Další nezanedbatelný přírůst nám přitom vzniká na zmlazení pod porostem.

Shrnutí
Domnívám se, že se poslední dobou čím dál více ukazuje, že existují i jiné možné způsoby pěstování lesa než jen metodou věkových tříd. Že je možné v lesním hospodářství využívat tvůrčích schopností přírody mnohem více než je tomu běžně zvykem. S rostoucí cenou lidské práce poroste i tlak na snižování nákladů a zvyšování výnosů při zajištění bezpečnosti a trvalosti produkce v našich lesích. Právě pěstováním lesa trvale tvořivého, kdy se respektují biologické i ekologické nároky dřevin a využívají se přirozené růstové procesy odpovídající dynamice lesa, můžeme toto zadání beze zbytku splnit.

Autor: Ing. Libor Janda, Správa městských lesů Jihlava, s. r. o.
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: Milan Slavinger