Úvodník (str. 1)
Ing. Jaroslav Zeman
Vážení čtenáři,listopadové číslo Světa myslivosti se k vám dostává v podzimních dnech, kdy začíná hlavní období společných lovů, které jsou jednou z nejočekávanějších částí lovecké sezóny. Společné lovy zdaleka nejsou jen loveckou příležitostí či v lepším případě završením celoroční péče o zvěř. Vedle sklizně výsledků společné práce umožňují setkat se s přáteli, vyměňovat si informace o společném zájmu a diskutovat o problémech. Rád bych v tento čas připomněl právě důležitost setkávat se kolegy, kteří oblékají myslivecký stejnokroj. Kořeny naší myslivosti jsou spjaty se společnými aktivitami a dnešní podoba myslivosti, kdy se loví převážně individuálně, je z historického pohledu zatím jen velmi krátká. Podzimní hony jsou jednou z mála příležitostí k tomu, abychom si uvědomili, že jsme součástí skupiny lidí, pro něž se myslivost často stala životním stylem, abychom potkali přátele, s nimiž jsme se mnohdy neviděli téměř celý rok a poznali i nové kamarády.
Stále diskutovaným tématem je stárnutí myslivců, což dokládá věkový průměr v mnoha mysliveckých sdruženích, který se pohybuje okolo šedesáti let. Čím to je, že mladí lidé, často i z mysliveckých rodin, nemají o myslivost zájem a raději dávají přednost jiným aktivitám? Jednou z příčin mohou být vztahy mezi myslivci. Lidské vlastnosti jako nabubřelost, sobectví, odpor chtít něco změnit, závist atd. mohou být právě tím zámkem, který brání vstupu mladých lidí mezi myslivce. Je spousta případů, kdy mladý kluk nebo dívka by rádi vykonávali myslivost jako koníček, pečovali o zvěř, stavěli myslivecká zařízení, vysazovali zeleň v krajině, srdnatě bojovali veškerými legálními cestami s nepříznivými vlivy, které působí na zvěř a přírodu, ale tato možnost jim bohužel bývá často odepřena již na samém počátku jejich snažení. Z vyprávění svých vrstevníků vím, že žádost o přijetí do mysliveckého sdružení jim byla i opakovaně odmítnuta. Staří myslivci (tím se nechci nikoho dotknout) velmi často nechtějí mladé mezi sebe a současný stav jim vyhovuje. Vždyť co kdyby ten mladý dostal větší podíl zvěřiny než já za svoje čtyřicetileté členství, ulovil více zvěře, nebo nedej bože začal chodit do „mojí“ lokality a lovil mi tam „moji“ zvěř. To jsou bohužel časté a nesmyslné argumenty, které mladé lidi odrazují od myslivosti. Výsledkem je mimo jiné i to, že u nemyslivecké veřejnosti převládá ne zrovna příznivé vnímání myslivosti, která je často brána téměř jako sprosté slovo. Vzhledem k neschopnosti myslivců dohodnout se mezi sebou, jejich častým sporům a také především kvůli závisti, která má v mnoha spolcích pevné kořeny, se tomu nelze divit. A čas pomalu plyne a myslivecká populace stárne …
Zkusme využít nadcházející společné lovy pro zlepšení vztahů mezi námi a také pro pozitivní prezentaci myslivosti. Záleží jen na nás, zda lidem ukážeme, že myslivost je krásný koníček, obor, životní styl a pro někoho i poslání. Používejme důsledně mysliveckou mluvu, dbejme na tradice a vzdávejme všechny pocty ulovené zvěři. Na společném lovu, ale i mimo něj, přejme úspěch ostatním účastníkům a těm mladým, kteří by se rádi stali myslivci a na honu jsou třeba jako honci, buďme inspirací, oporou a přejícími rádci. Vždyť právě oni jsou budoucností myslivosti.