Úvodník (str. 1)
David Vaca
Vážení čtenáři,
někteří z vás se po přečtení rozhovoru s Ing. Radkem Braumem (str. 4–7) leknou, že se blíží konec naší myslivosti (alespoň v její současné podobě), neboť Ministerstvo zemědělství (MZe) hodlá „otevřít“ zákon o myslivosti. Jiní nad tím jen mávnou rukou, protože podobné prohlášení zaznamenali z úst ministra zemědělství Ing. Petra Bendla již vloni přibližně touto dobou (Svět myslivosti č. 3/2012), ale nic se nestalo. Jak tedy aktuální informace o novelizaci mysliveckého zákona hodnotit? Má smysl se jimi zabývat? Domnívám se, že ano, neboť situace za rok se přece jen změnila.
Mediální aktivity MZe z uplynulého půldruhého roku jsou jen ukázkou ztráty vlivu myslivců, především Českomoravské myslivecké jednoty (ČMMJ), na tento úřad, a důkazem posilování vlivu zemědělců, konkrétně Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ), byť to MZe navenek odmítá. Jak jinak si vysvětlit změnu dlouhodobě zastávaných postojů a aktivit ve vztahu k myslivosti či složení nové myslivecké rady ministra zemědělství? Je zřejmé, že ASZ je ve snaze prosadit v myslivosti své zájmy značně aktivní a vcelku úspěšná. Ze zákona o myslivosti se jí audiencí u premiéra podařilo udělat téma na vládní úrovni a lze předpokládat, že v úsilí dosáhnout změn v myslivecké legislativě ve svůj prospěch bude pokračovat.
Možná překvapivě aktivní je navzdory relativně krátké době své existence současná myslivecká rada ministra zemědělství (byla jmenována v září loňského roku; Svět myslivosti č. 1/2013). Můžeme se pozastavit nad jejím složením, ale co jí nemůžeme upřít, je fakt, že je v podstatě jedinou mysliveckou radou (od zavedení tohoto institutu), která předložila k diskusi zhodnocení aktuálního stavu myslivosti včetně návrhů řešení (str. 8–9 v tomto čísle časopisu). Nicméně jde z velké míry o projev výše uvedeného.
S většinou bodů z materiálu myslivecké rady nelze než souhlasit. Otázkou je, proč se některé kritizované věci neřeší s využitím současné legislativy. Na to upozorňuje ČMMJ a dodává: proč novelizovat zákon, když lze problémy řešit vyhláškou? V mnohém má pravdu, ale na její otázku lze zareagovat rovněž dotazem: proč se nesnažila využít k podpoře takových řešení svůj vliv, když ho ještě měla, a „netlačila“ na ministerstvo, aby bylo v uvedených věcech aktivnější?
Zákon o myslivosti je pro myslivce bolavé téma. Jakmile slyšíme o jeho novelizaci, hned se většina z nás naježí. Přitom víme o jeho nedostatcích a slabinách a uvědomujeme si, že změny jsou potřeba. Strach z toho, že „otevření“ zákona by mohlo přivodit stav, který si většina z nás nepřeje (zejména snížení minimální výměry honitby), je důvodem pro odmítání diskuse na toto téma. Problém je v tom, že neustálým přehlížením a bagatelizací se problém sám nevyřeší. Vrací se, v nejhorším případě dojde k „výbuchu“, který může smést vedle špatných věcí i ty dobré. Obávám se, aby to tak nedopadlo s naším zákonem o myslivosti. Aby se v nastalé vřavě při projednávání v poslanecké sněmovně neřešily namísto odborné problematiky a potřebných záležitostí pouze parciální zájmy, jak to u našich zákonodárců často vídáme. Např. prosazení zmenšení minimální výměry honitby, k čemuž se vrcholní představitelé MZe raději konkrétně nevyjadřují.
Uvidíme, zda v květnu bude ve věci novelizace zákona o myslivosti jasněji, nebo jestli se nad úmyslem ministra zemědělství zavře voda tak, jako vloni.
Možná překvapivě aktivní je navzdory relativně krátké době své existence současná myslivecká rada ministra zemědělství (byla jmenována v září loňského roku; Svět myslivosti č. 1/2013). Můžeme se pozastavit nad jejím složením, ale co jí nemůžeme upřít, je fakt, že je v podstatě jedinou mysliveckou radou (od zavedení tohoto institutu), která předložila k diskusi zhodnocení aktuálního stavu myslivosti včetně návrhů řešení (str. 8–9 v tomto čísle časopisu). Nicméně jde z velké míry o projev výše uvedeného.
S většinou bodů z materiálu myslivecké rady nelze než souhlasit. Otázkou je, proč se některé kritizované věci neřeší s využitím současné legislativy. Na to upozorňuje ČMMJ a dodává: proč novelizovat zákon, když lze problémy řešit vyhláškou? V mnohém má pravdu, ale na její otázku lze zareagovat rovněž dotazem: proč se nesnažila využít k podpoře takových řešení svůj vliv, když ho ještě měla, a „netlačila“ na ministerstvo, aby bylo v uvedených věcech aktivnější?
Zákon o myslivosti je pro myslivce bolavé téma. Jakmile slyšíme o jeho novelizaci, hned se většina z nás naježí. Přitom víme o jeho nedostatcích a slabinách a uvědomujeme si, že změny jsou potřeba. Strach z toho, že „otevření“ zákona by mohlo přivodit stav, který si většina z nás nepřeje (zejména snížení minimální výměry honitby), je důvodem pro odmítání diskuse na toto téma. Problém je v tom, že neustálým přehlížením a bagatelizací se problém sám nevyřeší. Vrací se, v nejhorším případě dojde k „výbuchu“, který může smést vedle špatných věcí i ty dobré. Obávám se, aby to tak nedopadlo s naším zákonem o myslivosti. Aby se v nastalé vřavě při projednávání v poslanecké sněmovně neřešily namísto odborné problematiky a potřebných záležitostí pouze parciální zájmy, jak to u našich zákonodárců často vídáme. Např. prosazení zmenšení minimální výměry honitby, k čemuž se vrcholní představitelé MZe raději konkrétně nevyjadřují.
Uvidíme, zda v květnu bude ve věci novelizace zákona o myslivosti jasněji, nebo jestli se nad úmyslem ministra zemědělství zavře voda tak, jako vloni.