Myslivost u Lesního závodu Dobříš, LČR, s. p.

 

00HON

Myslivost u Lesního závodu Dobříš, LČR, s. p.

Ing. David Vaca, Ph.D.

V zářijovém čísle Světa myslivosti jsme uveřejnili článek ing. Josefa Vláška „Myslivost u lesních závodů Lesů České republiky, s. p.“, v němž jsme oznámili vznik nového tématického seriálu. Na obecné informace navážeme v tomto vydání našeho časopisu a ve vydáních v příštím roce reportážemi z pěti lesních závodů (LZ). Jako první jsme vybrali a navštívili LZ Dobříš.

LZ Dobříš obhospodařuje státní lesy především v okresu Příbram a svým územím zasahuje i do okresu Praha-západ. Z geografického hlediska jde o oblast Brd a Středočeské pahorkatiny, přičemž celková výměra spravovaného území činí v současnosti 20 670 ha. V lesích pokrývajících členitou a přírodně různorodou oblast žije pestrá škála zvěře. Přesto si lze troufnout konstatovat, že když se řekne Dobříš, řadě myslivců se vybaví jelenec běloocasý. Jeho výskyt je „specialitou“ honiteb na Dobříšsku.

Vznik LZ Dobříš, jeho historie a přírodní podmínky

V materiálech LZ Dobříš se udává jako datum vzniku 14. říjen 1945. Do péče nového LZ bylo tehdy svěřeno území o výměře necelých 10 000 ha. Převážně šlo o zestátněné lesní majetky, které do té doby vlastnily rody Colloredo-Mannsfeldů z Dobříše a Kastů z Mníšku pod Brdy. V následujících letech se spravované území postupně rozšiřovalo připojením lesních částí velkostatků Liteň, Rochoty, Svinaře a Borovice, lesů řádu křižovníků s červenou hvězdou, obecních lesů a lesů drobných vlastníků. Největší výměry dosáhlo území LZ Dobříš na začátku 90. let minulého století (téměř 27 000 ha). V důsledku restitucí (zejména vracení majetků Colloredo-Mannsfeldům) se výměra sice opakovaně snížila, ale vlivem reorganizací u LČR „získal“ LZ do své správy další území. Dnešní výměra tak dosahuje již uvedených téměř 21 000 ha.

Většina území ve správě LZ Dobříš se rozprostírá v Brdech, pohoří táhnoucím se jihozápadně od Prahy v délce 70 km směrem na Rokycany a Spálené Poříčí. Z ptačí perspektivy jde o téměř jednolitý pás lesních porostů. Jde o lesy hospodářské s naprostou převahou jehličnanů (smrk 60 %, borovice 30 %, zbytek listnáče). Nadmořská výška vrcholových partií brdských hřebenů se pohybuje kolem 600-700 m. Nejvyšším bodem území LZ Dobříš je Třemšín (827 m n. m.), který je současně nejvyšším vrcholem jižní části Brd.

Na jihu a jihovýchodě území LZ Dobříš se přírodní charakter mění a začíná převažovat reliéf Středočeské pahorkatiny. Jde o turisty vyhledávanou oblast podél obou břehů řeky Vltavy, spadající do Středního Povltaví. Do území LZ Dobříš jsou začleněny vodní nádrže Slapy, Kamýk a částečně i Orlík. Nadmořská výška stoupá od Slapské přehrady (271 m) po vrcholky pahorkatiny ve výšce kolem 500 m. V této oblasti se místy mění i charakter lesních porostů – zejména na slunných stráních nad vodními díly lze nalézt větší zastoupení listnáčů, než je tomu v Brdech.

Honitby LZ Dobříš

Po vzniku LZ v r. 1945 byla myslivost provozována na celém svěřeném území, podrobnější údaje se však dochovaly až z období po r. 1956. V té době režijní honitby zabíraly pouze menší část z celkové honební plochy (3218 ha), větší část území byla pronajata honebním společnostem. Teprve v r. 1959 došlo ke zvýšení výměry již jediné režijní honitby, a to na 6947 ha. V dalších letech její výměra kolísala, ale v r. 1979 se díky připojení honitby Hluboš (do té doby LZ Rožmitál) zvýšila na 9300 ha. Po tvorbě honiteb v r. 1993 měl LZ Dobříš 16 vlastních honiteb, z nichž byly čtyři pronajaty a ve 12 (celková plocha 12 803 ha) hospodařil LZ ve své režii. V průběhu 90. let postupně došlo k pronajímání některých režijních honiteb a po r. 2000 byly vydány významné lesní majetky v restituci Jeronýmu Colloredo-Mannsfeldovi, jemuž současně připadly i honitby a obora Aglaia, postavená na konci 70. let minulého století pro chov jelence běloocasého.

V současné době má LZ Dobříš uznaných celkem 16 honiteb, z nichž 14 pronajímá (celková výměra 12 641 ha) a ve dvou – v Mníšku a Komorsku – vykonává myslivost ve své režii. Kromě toho má majoritní podíl pozemků ve společenstevní honitbě Dobříš-Doubek.

Honitba Mníšek se rozkládá západně od Mníšku pod Brdy a tvoří ji lesní komplex navazující na Brdské hřebeny. Honitba má výměru 561 ha a je v ní normována jelení, daňčí, srnčí a černá zvěř a jelenec běloocasý.

Honitba Komorsko leží východně od obce Jince, v sousedství Vojenského výcvikového prostoru Brdy (Vojenské lesy a statky ČR, s. p. – divize Hořovice) a její výměra činí 934 ha. V honitbě je normována jelení, daňčí, srnčí a černá zvěř.

Honitby jsou od sebe vzdáleny vzdušnou čárou přibližně 20 km, každá leží na opačném konci území LZ Dobříš.

Zvěř na dobříšsku v historii

Myslivost na Dobříšsku má pestrou historii. Podle informace ředitele LZ Dobříš ing. Zdeňka Maříka sídlil v Dobříši za Václava IV. královský lovčí úřad nejvyššího lovčího království českého. Tamní lesy byly po staletí oblíbeným místem lovů českých panovníků.

Významnou stránkou myslivosti na Dobříšsku bylo obornictví. V r. 1630 koupil majetky v tamní oblasti Bruno z Mannsfeldu. Podle prodejní listiny byly jejich součástí kromě jiného též „obory a ohrady s různou zvěří“. Tento údaj potvrzuje urbář z r. 1652, podle něhož stála na panství obora s jelení a daňčí zvěří. Ta však byla později zrušena a zvěř byla chována pouze ve volnosti. V důsledku škod působených zvěří na zemědělských pozemcích ale došlo v letech 1741-1781 k postavení nové obory, a to nedaleko Voznice a Chouzavé. Na výměře přibližně 260 ha se pokračovalo s chovem jelení a daňčí zvěře, k níž byla v r. 1805 vysazena též černá zvěř.

Poměrně malá obora záhy přestala vyhovovat zájmům majitelů panství, kteří v ní chtěli chovat více druhů zvěře ve vyšších stavech, takže po r. 1820, za doby Rudolfa Colloredo-Mannsfelda, došlo k vybudování větší obory o výměře asi 1460 ha. Tato obora se rozkládala přibližně na stejném území jako někdejší královská obora v 30. letech 17. století. Vybudování obory včetně postavení dvou hájenek s hospodářskými budovami a „Královského pavilonu“ v průsečíku cest, v místě nazvaném Královská stolice, bylo velmi nákladné. Obora měla zprvu dřevěné oplocení, které však postupně na části obvodu nahradily kamenné pilíře s dřevěnými poli.

Ani větší obora však nárokům Colloredo-Mannsfeldů nevyhovovala a po r. 1835 došlo postupným připojováním sousedních revírů ke zvětšení její rozlohy na přibližně 2650 ha. Velká obora byla rozdělena na dvě části – severní, menší s daňčí a černou zvěří, a jižní, větší se zvěří jelení. V druhé polovině 19. století si však vysoké náklady na provoz vynutily zmenšení obory (vyjmutím části pro daňčí a černou zvěř) na výměru přibližně odpovídající výměře z r. 1820. Černá zvěř byla vystřílena, část daňčí byla ponechána k chovu ve volnosti a část zůstala v části pro jelení zvěř. Protože se však daňčí zvěř špatně snášela s jelení zvěří, byla prvně jmenovaná v letech 1868-1869 odchytána a převezena do nové obory v revíru Rosovice o výměře 243 ha. Ta fungovala do r. 1889, kdy došlo k jejímu zrušení a k vystřílení zvěře. Od té doby je daňčí na Dobříšsku chována převážně ve volnosti.

Kromě výše uvedených obor vlastnili Colloredo-Mansfeldové ještě malou oboru pro exotickou zvěř. V r. 1853 v ní bylo chováno sedm kusů jelence běloocasého, čtyři kusy jelena axis, šest kusů „porcinus“ (pravděpodobně jelen vepří) a další druhy nepůvodních druhů jelenovitých. Tato obora byla často přemísťována. Zpočátku stála na severních svazích lesní trati Brazdy, později v zámeckém parku v Dobříši a nakonec pod Královskou stolicí.

V pramenech týkajících se majetků Colloredo-Mannsfeldů se píše ještě o daňčí oboře na polesí Mníšek, ale bližší údaje chybí. V separačním protokolu o ocenění panství z r. 1909 se dochoval záznam o stavech zvěře v této oboře. Podle protokolu žilo v oboře kolem 80 daňků, 100 ks srnčí zvěře, zajíci a divocí králíci.

Jelenec – fenomén dobříšska

Budeme-li se zabývat jelencem, symbolem myslivosti na Dobříšsku, a srovnáme-li minulost se současností, dojdeme k závěru, že dnešek je bohužel již jen odleskem minulé slávy.

V r. 1853 dal kníže Colloredo-Mannsfeld dovézt z Ameriky na své dobříšské panství prvních sedm jelenců. V r. 1890 k nim přibylo ze zámoří dalších šest a v r. 1906 ještě 16 kusů. Kromě toho bylo na Dobříš v letech 1893 a 1898 dovezeno sedm jelenců z obory v Opočně. Jelenec byl nejprve chován s dalšími exotickými druhy v zámecké obůrce a poté v oboře pod Královskou stolici. Tato obora byla ve 20. letech minulého století dočasně zrušena, aby se tamní lesní porosty vzpamatovaly z mniškové kalamity. K jejímu obnovení však již nedošlo. K vypuštění jelenců do volnosti, kde žili přes 50 let, došlo z aklimatizační obůrky v Brazdech.

V 70. letech minulého století byla na základě dohody tehdejšího Ministerstva lesního a vodního hospodářství, Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti a LZ Dobříš schválena výstavba obory pro jelence běloocasého. Záměrem bylo zachovat druh na Dobříšsku, protože zvěř ve volnosti byla silně napadena motolicí obrovskou a v oboře by ji bylo možné lépe a snadněji léčit a chránit před dalším napadením a šířením nebezpečného cizopasníka. V r. 1977 se začalo se stavbou obory, která byla dokončena a uzavřena o tři roky později. Dostala jméno Aglaia. Při uzavření bylo v oboře přibližně 40 jelenců běloocasých a několik kusů jelení, daňčí, mufloní a černé zvěře. Zaměstnanci LZ postupně odchytávali jelence z volných honiteb a vypouštěli je do obory. V průběhu deseti let se tak „za plot“ dostalo dalších 138 kusů. V r. 1988 populace čítala 301 kusů. Tento rok byl však zlomový a stavy jelenců začaly postupně klesat. Hovoří se o různých příčinách, mezi jinými o ekologické konkurenci mezi jelencem a dalšími druhy spárkaté zvěře chovanými v oboře. V r. 2003 bylo nasčítáno již pouze 55 kusů, přičemž normovaný stav byl 60. O rok později byla obora Aglaia předána Jeronýmu Colloredo-Mansfeldovi.

Kromě obory se jelenci vyskytují na Dobříšsku i ve volnosti, ale jejich stavy jsou minimální. Příčiny jejich nízké početnosti jsou obdobné jako v oboře Aglaia. Navíc se k nim přidává vliv parazitóz, pytláctví, úhyny pod koly dopravních prostředků atd.

Zvěř v současné době a hospodaření s ní

Z pohledu myslivosti lze aktivity LZ Dobříš rozdělit do dvou směrů, a to podle způsobu využití vlastních honiteb, tzn. jde-li o pronajaté, či režijní honitby. Společným obecným zájmem je nastolení souladu mezi počty zvěře a stavem lesa.

V pronajatých honitbách se LZ Dobříš snaží ovlivnit způsoby mysliveckého hospodaření realizované jejich nájemci. V této souvislosti nelze nepřipomenout, že předáním významné části svého území Colloredo-Mannsfeldům před dvěma lety přišel LZ Dobříš o většinu svých režijních honiteb, čímž došlo z pohledu ovlivňování myslivosti na úrovni regionu do určité míry ke snížení vlivu LZ na koncepci chovu jednotlivých druhů spárkaté zvěře. Ve dvou režijních honitbách je situace v tomto směru samozřejmě jednodušší a potřebná opatření lze uplatnit snadněji.

Péče o zvěř v režijních honitbách se nevymyká běžnému standardu našich volných honiteb. V době, kdy LZ spravoval ve své režii větší počet honiteb, bylo řízení myslivosti v nich mnohem náročnější než dnes. V současné době již není nutné centrálně zajišťovat velká množství krmiv, věnovat tolik pozornosti jako dříve organizovaní poplatkových lovů atd. Situace se změnila, na což ředitelství reagovalo utlumením některých činností.

Jelení zvěř

Jelení zvěř na Dobříšsku dnes vykazuje spíše průměrnou trofejovou kvalitu, situace v chovu odpovídá poměrům ve většině oblastí s touto zvěří u nás. Koordinace zásad chovu jelení zvěře na ploše více honiteb bohužel chybí. Před lety zanikla oblast chovu jelení zvěře a od té doby záleží na uživatelích jednotlivých honiteb, jak se k této problematice postaví. „Dobrou spolupráci máme s Lesní a rybniční správou Jeroným Colloredo-Mannsfeld a s několika dalšími vlastníky honiteb, ale na zvýšení kvality chovu zvěře v celém našem regionu to bohužel nestačí,“ konstatuje ing. Mařík. Největší úlovky jelení zvěře na území LZ Dobříš byly zaznamenány na počátku 90. let minulého století – kolem 200 ks. Po r. 2004, samozřejmě s ohledem na zmenšení celkové honební plochy ve správě LZ, se loví mezi 30-40 ks. Silní jeleni

III. věkové třídy dosahují maximálně hodnot bronzové medaile. Jelen s nejsilnější trofejí byl uloven v r. 1966: 191,83 b. CIC na polesí Kozí Hory. Významné trofeje z období po r. 1990: 184,88 b. CIC (1994), 175,90 b. CIC (1992), 172,12 b. CIC (1999) a 172,04 b. CIC (1992). Trofeje pocházejí z honiteb, které LZ již dnes nespravuje.

Daňčí zvěř

Stejně jako jelení zvěř vykazuje průměrnou kvalitu i zvěř daňčí, chovaná v honitbách na Dobříšsku již 350 let. V druhé polovině 80. let minulého století dal LZ dovézt zvěř z obor Jabkenice, Březka a Zámecká na osvěžení krve. Daňci byli umístěni do aklimatizačních obůrek na polesí Svatá Anna a Voznice a po redukci původní populace vypuštěni do volných honiteb. Výsledkem bylo několik bronzových lopatáčů, ulovených v honitbách dnes patřících Colloredo-Mannsfeldům. Nejsilnější daněk byl uloven v r. 2001, trofej má bodovou hodnotu 164,16 b. CIC. Ještě na počátku 90. let se v honitbách LZ Dobříš lovilo kolem 200 ks daňčí zvěře, po r. 2004 představuje roční odstřel kolem 30 ks.

Jelenec běloocasý

Podle ing. Maříka je současný stav v populaci jelence běloocasého neutěšený. Z honiteb na Dobříšsku pochází řada kvalitních trofejí, ale to je již minulostí. Vlivem rozdrobení honiteb, pytláctví a řady dalších negativních faktorů došlo během poměrně krátkého období k prudkému poklesu početnosti tohoto druhu. Na konci 80. let a poté v polovině 90. let minulého století se na území LZ Dobříš ročně lovilo kolem 40 ks této zajímavé zvěře, od té doby úlovky klesají. V režijních honitbách LZ se poslední dva roky již jelenci neloví. Několik let se neobjevila bodově významná trofej, v populaci převládá mladá zvěř. Nejvíce jelenců se drží na polesích Svatá Anna a Obora, patřících Colloredo-Mannsfeldům. Přes současný negativní stav neztrácí ing. Mařík naději na lepší časy: „Jednou z našich priorit je udržet jelence v dobříšských honitbách, přinejmenším kvůli tradici.“ Uvidíme, zda se to podaří, úbytek zvěře se zastaví a objeví se silné trofeje, podobné těm, které pocházejí především ze 70. a 80. let. Nejsilnější jelenec byl uloven v r. 1977: 325,20 b. CIC. Významné trofeje z obory Aglaia a z volných honiteb Svatá Anna a Voznice z období po r. 1990: 308,3 b. CIC, Aglaia, 1991; 304,5 b. CIC, Aglaia, 1994; 301,5 b. CIC, Aglaia, 1993.

Další druhy spárkaté zvěře

K dalším druhům spárkaté zvěře v honitbách LZ Dobříš patří srnčí zvěř. Je rozšířena celoplošně, její stavy jsou stabilní, ale trofeje podprůměrné.

Koncem 50. let minulého století byla v oblasti Kozích hor vysazena mufloní zvěř. Její stavy jsou dlouhodobě nízké, v uplynulých letech se ročně lovilo maximálně několik kusů. Nejsilnější trofeje – 217,6 b. CIC (1999), 215,7 b. CIC (1999), 207 b. CIC (1994).

Stejně jako na většině území naší republiky se také na Dobříšsku v posledních deseti letech prudce zvýšily stavy černé zvěře. Před

20 lety se na v honitbách LZ lovilo kolem 30 divočáků ročně, v letech 2001 a to bylo desetkrát více. V r.2004 a též vloni však úlovky poklesly, patrně vlivem intenzivního odstřelu v letech předchozích a v důsledku nepříznivého chladného počasí v jarním období, které způsobuje vyšší úmrtnost selat.

Ondatra – z Dobříšska do Evropy

V souvislosti s dobříšským panstvím Colloredo-Mannsfeldů se nelze nezmínit o ondatře pižmové. V loňském roce uplynulo 100 let od vysazení druhu původem ze Severní Ameriky u Huťského rybníku nedaleko Dobříše (Svět myslivosti 12/2005), odkud se ondatra v následujících letech rozšířila do celé Evropy. Je paradoxem, že dnes jsou početní stavy tohoto hlodavce v oblasti prvního místa jeho nové domoviny minimální.

Zajímavosti území LZ Dobříš

Území LZ Dobříš se může pyšnit různými lesnicko-mysliveckými zajímavostmi. Kromě historických souvislostí výskytu jelence běloocasého a ondatry pižmové jsou to  různé stavby a přírodní památky.

Pod vrchem Třemšín dodnes stojí železný kříž, který dal v r. 1870 postavit na památku svého působení knížecí lesmistr Karel Gangloff, významný odborník zabývající se také hospodářskou úpravou lesa, vynalézáním přístrojů k měření dřevní hmoty atd. Kříž byl vysvěcen v r. 1895. Nedaleko Gangloffova kříže se zachovala malá kamenná bouda, kterou LZ v současné době rekonstruuje. Jak se ukázalo, jde o někdejší kapli. Tyto památky leží na území Přírodního parku Třemšín, který byl zřízen v r. 1997 na rozloze 112 ha. Jeho součástí je několik přírodních rezervací a památek.

Pozornost návštěvníků brdských lesů přitahuje též dřevěný lovecký zámeček Vacíkov, postavený hrabětem Pálffym. Dnes je pěkně opravený a slouží potřebám LZ, jenž je jeho vlastníkem.

Na první pohled se může zdát, že LZ Dobříš má, co se týče myslivosti, svá „nejlepší léta“ za sebou. Před sebou má však mnohé cíle: postarat se o zajištění souladu mezi zvěří a lesem, zapojit se do úsilí o stabilizaci stavů jelence běloocasého a zlepšení současné situace v chovech dalších druhů spárkaté zvěře atd. V tom nelze než popřát hodně zdaru.   

Svět myslivosti na Facebooku